Úzkosti jsou částečně dědičné. Rodiče učíme, aby se nebáli dát najevo svůj strach, tvrdí odborníci
Psychiatrů je v Česku nedostatek a dětí, které se necítí dobře, přibývá. Proto v Národním ústavu duševního zdraví začínají učit rodiče, jak s vlastními potomky o jejich duševním zdraví mluvit. „Rodiče jsou někdy paralyzovaní strachem, aby dítěti neuškodili, někteří ho zase s úlevou šoupnou psychologovi, aby se postaral. Rodiče můžou hrát obrovskou roli – když dítě podpoří,“ říká pro Radio Wave Marie Polášková z Národního ústavu duševního zdraví.
„Péči o duševní zdraví dětí a adolescentů si můžeme představit jako pyramidu,“ navrhuje v pořadu Houpačky na Radiu Wave Matěj Kučera z Národního ústavu duševního zdraví. Zatímco její špičku tvoří psychiatři – v Česku se jich dětem a dospívajícím věnuje pouze dvě stovky, klinických psychologů je osmdesát – pyramida má i nižší patra.
Jak to vypadá v šestitýdenním programu Bez obav? Jak pomoct dětem překonávat úzkosti? Poslechněte si Houpačky o duševním zdraví dětí
Základnu této pyramidy podle Kučery tvoří například školní psychologové, metodici prevence a pak také sami rodiče. „Rodič na to není sám, ale zapadá do sítě pomoci. Jsou tady i jiní odborníci než jen ti na špičce,“ zdůrazňuje.
I proto vznikl terapeutický program s názvem Bez obav, který rodiče učí, jak pracovat s úzkostnými dětmi.
„Rodiče jsou někdy paralyzovaní strachem, aby dítěti neuškodili, někteří ho zase s úlevou šoupnou psychologovi, aby se postaral. Víme ale, že rodiče můžou hrát obrovskou roli – když dítě podpoří, když dají bezpečný prostor,“ říká Marie Polášková z ústavu duševního zdraví.
Ředitel NUDZ: Nárůst psychických onemocnění u dětí je enormní. Systém podpory duševního zdraví selhal
Číst článek
Chvíli to samozřejmě trvá, než se dítě otevře. „Jedna maminka nám říkala, že její syn až po hodině rozhovoru začne mluvit o věcech, které se v něm ve skutečnosti dějí. Chce to hodně trpělivosti,“ doporučuje Polášková.
„Když to myslíme s láskou, neublížíme. Představme si to jako vřelou náruč, která se aktivně nesnaží něco řešit, ale poskytne prostor, ve kterém se dá mluvit, přemýšlet a společně hledat řešení,“ doplňuje Kučera.
Dědičné strachy
V projektu Bez obav mluví s rodiči třeba o tom, že děti mají často obrovské strachy – třeba z toho, že jsou samy, že jsou divné nebo že se jim budou ve škole smát. V takovém případě pomůže už jenom to, když dá rodič najevo, že strachu rozumí, potomkovi rozumí a nenechá ho v tom.
„Polovina duševních obtíží se objeví do čtrnáctého roku života. Je potřeba je podchytit včas, aby se nerozvinuly do ničeho závažnějšího,“ zdůrazňuje Polášková.
Duševní zdraví žáků mají zlepšit školy. Reforma výuky se zaměří na emoční gramotnost a zvládání stresu
Číst článek
Úzkosti jsou navíc zčásti dědičné. „Rodiče se snažíme podpořit v tom, aby se svými strachy pracovali a nebál se dát dítěti najevo, že se taky bojí. Ale aby strachy nepřenášeli. A naopak aby dali najevo, že strachy můžou zkusit překonat společně,“ vysvětluje.
Odborníci z ústavu duševního zdraví také doporučují, aby rodiče nezapomněli sami na sebe.
„Když se s dítětem něco děje, pozornost se přirozeně začne stahovat k němu. Rodina je ale taky důležitá a může se na ni začít zapomínat. Rodiče jsou pořád lidi a potřebují sebepéči a ochránit i svoje duševní zdraví,“ shodují se Kučera a Polášková.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
