Bezmocní rodiče, nemocné děti a přehlcený systém:
‚Musíme otočit kormidlo systému pomoci o 180 stupňů,‘ tvrdí odbornice o dětské psychiatrii

Česko má problém. Selhává v pomoci dětem a mladistvým s duševními problémy. Dětí, které potřebují odbornou péči, stále přibývá, zatímco dostupné pomoci a odborníků je stále málo. Nejhůře jsou na tom adolescenti, jenže právě ti přestávají systému péče důvěřovat. „Mladí lidé preferují vyhledat pomoc mezi svými blízkými a nemají takovou důvěru v odborné instituce a služby,“ upozorňuje Barbora Pšenicová z organizace Nevypusť duši.

Praha 20. listopadu 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Dobrý den, z kapacitních důvodů nové termíny nedáváme, je plno. Zatím nedáváme termíny ani na příští rok.“

Matka teď už dvanáctiletého Vojty prochází na mobilu e-maily, které loni na podzim posílala dětským psychiatrům a do psychiatrických nemocnic. Server iROZHLAS.cz pravé jméno Vojty i jeho rodičů zná, ale respektuje jejich přání zůstat v anonymitě.

Vojtova matka je jedním z mnoha rodičů, kteří v posledních letech na vlastní kůži zažili nedostatek dětských psychiatrů a klinických psychologů v Česku.

Prvních náznaků toho, že se synem něco není v pořádku, si rodiče všimli loni v červnu. Na konci letních prázdnin před návratem do školních lavic se ukázaly ještě výrazněji. „Nabralo to na obrátkách. Furt byl zakuklený, choval se úplně jinak, než jsme ho znali, tak jsme začali pátrat.“

Rodiče zjistili, že se Vojta svěřoval kamarádce. Ta je na problémy pak i sama upozornila. „Povídali si o tom, jak se mají. On jí děkoval, že ho vyslechla a že jí mohl říct, že se trápí, že mu není dobře, že nechce být na světě a že si přijde zbytečný. A že to trvá už tři roky, tyto myšlenky,“ popisuje matka, co se od dívky rodiče dozvěděli.

Když se Vojty rodiče na jeho pocity zeptali, tak je potvrdil: „Řekl, že je to pravda, že mu není dobře, že tu nechce být na tom světě.“

Kromě potvrzení černých scénářů se rodiče ale od syna dozvěděli i to, že chce, aby mu někdo pomohl. Měli před sebou dítě, které s nimi mluvilo o svých problémech a prosilo je o pomoc. Jenže dostat se k okamžité pomoci je v Česku v současné situaci téměř nemožné. 

Radiožurnál oslovil všechny kraje s dotazem na dostupnost a kapacity psychiatrické péče. V odpovědích zaznívá: nedostatek ambulantních psychiatrů, velmi dlouhé čekací doby, noví pacienti nejsou přijímáni do péče, péče je po kraji rozprostřená nerovnoměrně, nejtíživější je situace v dětské a dorostové psychiatrii.

Loni se v psychiatrických ambulancích podle nových dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) léčilo přes 63 tisíc pacientů do devatenácti let. Ústav taky eviduje skoro sedm tisíc ukončených psychiatrických hospitalizací pacientů v tomto věku.

Rodiče i lékaři se snaží v systému zaplněných lůžek a měsíců čekání na ambulantní vyšetření hledat cesty, jak svým dětem pomoci nepropadnout duševním problémům, které mohou v některých případech být i život ohrožující. 

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) před půl rokem slíbil, že jeho resort ještě letos podpoří vznik nových lůžek i atestace nových dětských psychiatrů. Jak ale zjistil Radiožurnál a server iROZHLAS.cz, podpořených lékařů i nových lůžek je méně, než se čekalo.

Je to stále špatné

„Situace s lůžky a ambulancí je stále stejná, což znamená špatná,“ shrnuje Šárka Konečná, primářka Oddělení dětské a adolescentní psychiatrie Krajské nemocnice Liberec.

„Na lůžka přijímáme jen superakutní pacienty, na jiné není kapacita,“ říká s tím, že to jsou typicky pacienti po pokusech o sebevraždu. 

Na hospitalizaci mají v Liberci trvale pořadník s čekací dobou dva až čtyři týdny. Na ambulantní vyšetření aktuálně objednávají na březen.

Důsledkem dlouhých čekacích lhůt je i to, že se pacienti k odborníkům dostávají pozdě. Často až ve chvíli, kdy boj o své duševní zdraví už vzdali. Léčba takových dětí je pak o to těžší.

Na specifické typy terapií se navíc čeká i přes rok. A jak už dřív popsala redakce serveru iROZHLAS.cz i to, že se někteří dospívající se nástupu do programu nedožijí.

„Nedávno nám během jednoho týdne volali dvoje rodiče s tím, že jejich děti můžeme odebrat z čekacího seznamu na terapii, protože mezitím spáchaly sebevraždu,“ popsala serveru iROZHLAS.cz v minulosti zakladatelka terapeutického centra pro mladé lidi s hraniční poruchou osobnosti Renata Tumlířová.

Nedůvěra v systém

Dětí, kteří potřebují psychiatra, přitom podle zkušeností lékařů i údajů zdravotních pojišťoven přibývá. Označení děti je ale v současnosti poněkud zavádějící.

„Věkový průměr hodně stoupl. Na lůžkovém oddělení jsou už téměř jen adolescenti. Dřív to byli pacienti mezi devíti a dvanácti lety,“ popisuje situaci primářka Konečná, která v psychiatrii pracuje asi dvacet let. „Navíc jsou na lůžkovém oddělení spíš slečny, dřív to bývali hlavně kluci.“

40 procent žáků devátých tříd vykazuje známky střední až těžké deprese a třetina úzkostí vychází z prvního Národního monitoringu duševního zdraví dětí . Podle autorů jsou výsledky průzkumu „alarmující“.

Podle letošního průzkumu agentury g82 pro společnost T-Mobile a neziskovou organizaci Nevypusť duši nemají dospívající velkou důvěru v to, že jim hroutící se systém pomůže.

„Mladí lidé preferují vyhledat pomoc mezi svými blízkými a nemají takovou důvěru v odborné instituce a služby,“ upozorňuje Barbora Pšenicová z organizace Nevypusť duši. „Pokud už pomoc vyhledají, často jim brání i stud nebo obavy z odmítnutí, kdy se nechtějí s problémem svěřit. Reálná čísla potřeby odborné pomoci tak mohou být ještě vyšší,“ vysvětluje.

Prevence a včasná pomoc je u dětí a dospívajících klíčová. „Polovina duševních onemocnění se totiž projeví do 14 let věku,“ líčí analytik monitoringu Matěj Kučera z Národního ústavu duševního zdraví. Ten teď hledá partnery pro celostátní osvětovou kampaň. 

Ministerstvo školství tvrdí, že klade „velký důraz na well-being a duševní zdraví ve školách a školských zařízení“. Preventivní programy ale ve školách stále zajišťuje několik neziskových organizací. Chybí školní psychologové. Čekací doby na pedagogicko-psychologické poradny si v mnohém nezadají s těmi v psychiatrii.

Pomocnou ruku ve škole nenašel ani Vojta. Naopak školní prostředí bylo spouštěčem jeho obtíží a školu nakonec změnil.

Je plno

Někteří rodiče se na základě zkušeností jiných chtějí raději vyhnout hospitalizaci. Tak tomu bylo i u rodičů dvanáctiletého Vojty. Obávali se ztráty každodenního kontaktu s chlapcem. Děsily je i zprávy o tom, jak to v některých dětských psychiatrických nemocnicích vypadá. 

Reportérky Radiožurnálu a serveru iROZHLAS.cz už dříve popsaly například nevyhovující léčebné prostředí v Psychiatrické nemocnici Louny.

Závažnost stavu svého syna a případnou potřebu hospitalizace si rodiče chtěli ověřit u psychiatra v ambulanci. Telefonáty v ordinacích často nikdo nezvedl. Na e-maily s prosbou a podrobným popisem Vojtových potíží dostali jen jedinou odpověď: „Je plno.“

„Co se honí hlavou? Samozřejmě člověk je nastavený na temné scénáře. Dávali jsme si hlídací stráže, aby se nic nestalo,“ vypráví matka o tom, jak zvládali dobu, kdy se snažili dostat k odborné pomoci.

Vojtu rodiče nepřetržitě hlídali dva měsíce. Nejde přitom o žádný ojedinělý postup. „Rodiče si berou neschopenky, aby s těmi dětmi byli neustále,“ popisuje mladá lékařka z krajské nemocnice příběhy, které slyšela od rodičů dětí, které se nakonec dostaly do její péče. Redakce i její identitu zná a respektuje její přání zůstat v anonymitě.

„Jste v podstatě jako rodič bezmocný, protože tomu děcku nevidíte do hlavy,“ vzpomíná matka dvanáctiletého Vojty na loňský podzim „A zároveň jsme museli nějak fungovat, ve škole taky nemohl chybět pořád.“

Nakonec rodině dveře do ordinace psychiatra otevřelo až doporučení od kamarádky – lékařky. „Vyplatí se mít správné kontakty, což je docela smutný, že běžně se člověk nedopátrá rychlé pomoci,“ hodnotí svou zkušenost.

Ani správné kontakty už ale nyní v přetížením systému stačit nemusí. „Teď když se na mě obrátí známí nebo kamarádi, jestli bych jim nepomohla se k někomu dostat, tak často už ani já u svých kolegů s prosbou o přijetí pacienta do péče neuspěju,“ přiznává lékařka.

Ministerstvo zdravotnictví a Sekce dětské a dorostové psychiatrie Psychiatrické společnosti ČLS JEP v současnosti pracují na návrhu koncepce pedopsychiatrické péče. Ministr Válek Radiožurnálu řekl, že se snaží společnost přesvědčit, aby se do péče o dospívající a vzdělávání nových lékařů v této oblasti více zapojila i oddělení a psychiatři pro dospělé.

Nárůst dětských pacientů

Psychiatři v dětských a dorostových ambulancích minulý rok vykázali Všeobecné zdravotní pojišťovně (VZP) o pětinu pacientů víc než před deseti lety. Ještě větší nárůst vykazuje České průmyslová a zdravotní pojišťovna (ČPZP). A trend potvrzují i data Vojenské zdravotní pojišťovny. 

Nárůst ale není rovnoměrný napříč kraji. Například ve Zlínském kraji ošetřených ubylo. Podle VZP je za tím změna počtu mladších pojištěnců. Podle ČPZP na to má vliv i dostupnost péče.

„I přes veškerou snahu se dostupnost této péče a zejména poskytování zdravotní péče dětskými psychiatry nedaří uspokojivě vyřešit,“ říká mluvčí pojišťovny Elena Mazurová. „Psychiatrů je prostě málo, pokud by byli, smlouvy bychom s nimi uzavírali. Nedostatek těchto lékařů se týká i Zlínského kraje.“

Rodiče tak často hledají pomoc i daleko od svého bydliště. Třeba v Praze počet ošetřených pacientů v ambulancích dětských a dorostových psychiatrů výrazně narostl. U VZP o 120 procent.

Alespoň částečně má přetíženým ambulancím od příštího roku ulevit telemedicína. Pojišťovny budou dětským psychiatrům, kteří absolvují speciální kurz, platit za nový výkon „distanční kontakt v pedopsychiatrii“.

Podle Všeobecné zdravotní pojišťovny má sloužit hlavně v akutních situacích. „Jde o konzultaci náhlého zhoršení zdravotního stavu pacienta, konzultaci účinku medikace, nežádoucích účinků medikace, změny medikace,“ vysvětluje mluvčí Viktorie Plívová. Kromě toho se mají v oboru taky zvýšit úhrady za péči.

Nedostatečně atraktivní obor

Dětských a dorostových psychiatrů je v Česku výrazně méně než v některých jiných evropských zemích. Situace by se navíc v příštích letech mohla ještě zhoršit. Skoro polovina dětských psychiatrů je totiž podle České lékařské komory starší 65 let.

Nově atestovaných lékařů v oboru dětská a dorostová psychiatrie bylo v posledních letech dva až šest ročně. Výjimkou byl rok 2019, kdy se podle ministerstva atestovalo devatenáct lékařů. Na počtu úvazků se to ale nijak neprojevilo.

Stárnoucí dětské psychiatry mají podle plánů ministerstva nahradit mladí, které do oboru přitáhne například finanční podpora přes takzvaná rezidenční místa. Nemocnice díky nim dostává peníze na nového lékaře a jeho vzdělávání.

U dětské psychiatrie ministerstvo letos počet míst zdvojnásobilo a zvedlo příspěvek z 35 na 55 tisíc měsíčně. Z deseti míst se podle ministerstva zdravotnictví zatím podařilo obsadit šest.

„Mně se líbilo, že každá ta nemoc má u každého pacienta individuální projevy. A hlavně jsem viděla smysl v tom, že včasná léčba dokáže pacientům ovlivnit celý jejich budoucí život,“ popisuje svoji motivaci čerstvá absolventka lékařské fakulty Nikola Špiláčková. 

V červenci nastoupila do Fakultní nemocnice Ostrava. Tam by chtěla zůstat i po úspěšné atestaci, aby se mohla věnovat i výzkumu duševního zdraví u dětí a dospívajících. Druhou pracovní variantou je pro ni otevření psychiatrické ambulance ve Frýdku-Místku.

Některé nemocnice se po neúspěšném hledání svého rezidenčního místa vzdaly. Například v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod zahájili dvě výběrová řízení kvůli jednomu místu dětského psychiatra, obsadit se ho ale nepovedlo. 

„Důvodem neobsazení je nedostatek mladých lékařů a pro stávající lékaře nejsou podmínky nastavené dotace pro rezidenční místo zajímavé,“ vysvětluje projektová manažerka nemocnice Alena Šimková s tím, že podmínky podpory vyžadují změnu smlouvy na dobu určitou.

Ministr o problémech ví

Do Krajské nemocnice v Liberci letos sice nastoupily dvě čerstvé absolventky lékařských fakult. Rezidenční místo ani jedna z nich nevyužila, protože se obávaly, že by se po skončení podpory musely povinně přesunout do ambulance.

„Nevím, co bude za pět let a zda mě bude více bavit práce na klinice či v ambulanci a takhle se dopředu upsat a zavázat se mi nelíbilo,“ vysvětluje nová liberecká lékařka Martina Lichvárová.

S kolegyní Lucií Vitákovou se shodne v tom, že ve škole se dětské a dorostové psychiatrii věnovalo jen málo pozornosti. „Já osobně jsem se během dvou semestrů výuky psychiatrie setkala s jedním dětským a jedním dospívajícím pacientem, což k tomu, abych pochopila danou problematiku, rozhodně nebylo dostatečné,“ popisuje Vitáková. 

„Zároveň by určitě pomohlo, kdyby se obor stal více atraktivní. Většina dětských psychiatrických oddělení jsou často ve velmi špatném stavu, což rozhodně nepomáhá absolventům k rozhodnutí jít léčit mladé pacienty v tak špatných podmínkách,“ uzavírá.

O problému ví i ministr zdravotnictví, který Radiožurnálu řekl, že na potřebu zatraktivnit obor dětské psychiatrie upozornil děkany lékařských fakult. „My jsme zorganizovali konferenci, která pravidelně bude probíhat každý rok. Pozvali jsme tam naprosto všechny děkany lékařských fakult a tam jsme upozorňovali právě na tyto problémy,“ řekl Válek Radiožurnálu. 

S vypisováním rezidenčních míst bude Válek postupovat v příštím roce stejně, jako tomu bylo letos. „Požádali jsme děkany, ať ještě více informují studenty o atraktivitě toho oboru a snažíme se minimalizovat podmínky, které jsou nutné pro získání akreditace ve vzdělávání dětské psychiatrie,“ vysvětlil Válek s tím, že nechce aby bylo překážkou to, že by se studenti museli vzdělávat v místě, kde posléze budou pracovat.

Cestou sociálních služeb

V zoufale přetíženém systému je často rychlejší cesta k podpoře mimo zdravotní systém, přes sociální služby. Pracovníci z obou světů, zdravotního i sociálního, by v ideálním případě měli spolupracovat. 

Podle Lenky Krbcové Mašínové, ředitelky komunitních služeb duševního zdraví Fokus Labe nejde totiž jen o vylepšení současného systému péče, ale je třeba se zamyslet nad celkovým směřováním oboru dětské psychiatrie.

„Vylepšení současného systému péče je pro důstojnost léčby dětí potřebný krok. Vymalování pokoje, zakoupení nových lůžek však nemění princip a systém péče, který děti hospitalizuje v psychiatrických léčebnách a nemocnicích,“ říká. 

„Musíme otočit kormidlo systému pomoci dětem s duševním onemocněním o 180 stupňů. Vytvořit komunitní systém podpory, dětská oddělení ve všeobecných nemocnicích, centra a týmy duševního zdraví pro děti, kde léčba, zotavení a prevence probíhají v přirozeném prostředí,“ vysvětluje s tím, že jen to umožní včas reagovat v situacích, kdy je dítě a jeho rodina zranitelná, kdy se dítě sebepoškozuje či si sahá na život. 

Například centra duševního zdraví jsou ale pro děti v Česku jen tři. I ty jsou totiž závislé na psychiatrech, psychiatrických sestrách a klinických psycholozích – tedy zdravotním personálu. Částečně pomoc odborníků ze zdravotnictví v současné situaci vykrývají právě sociální služby.

Rodiče se můžou obrátit například na sociálně-aktivizační služby pro rodiny nebo krizová centra.

„Do krizového centra může přijít kdokoliv, kdo zažívá náročnou životní situaci, kterou není schopný zvládnout sám či s pomocí rodiny či přátel. Mohou to být rozchody, rozvody, šikana, vyhazov z práce nebo se ta daná osoba může stát třeba obětí trestného činu,“ popisuje Veronika Vejvodová, bývalá vedoucí Domu tří přání, krizového centra pro děti.

Výhodou krizového centra je, že se tam lidé nemusí objednávat a mohou přijít v otevíracích hodinách. Další výhodou je možnost zůstat v anonymitě. „Nemusí o sobě říkat víc, než je nezbytně nutné, stačí jen křestní jméno,“ vysvětluje Vejvodová. 

Další možností pro rodiče je najít a zaplatit dítěti soukromého psychoterapeuta. Může, ale nemusí to být psycholog, který absolvoval některý psychoterapeutický výcvik. Poskytuje konzultace v oblasti duševního zdraví a terapii, ovšem mimo zdravotní systém.

V posledních letech začaly na soukromé terapie přispívat v preventivních programech některé zdravotní pojišťovny. Příspěvek ale nepokryje často ani polovinu ceny sezení, které průměrně stojí asi 1000 korun za zhruba 50 minut. Systém psychoterapeutické péče Český rozhlas podrobně zmapoval před rokem.

Jenže sociální služby ani soukromí psychoterapeuti samotní zdaleka nedokážou zdravotní péči nahradit – nemůžou klienty vyšetřovat a diagnostikovat, předepisovat léky, ani v nezbytných případech zajistit hospitalizaci.

Dopad na lůžkovou péči

Lůžková péče je v české psychiatrii dalším přetíženým místem. A to i kvůli nedostatečné prevenci a nedostatkové ambulantní péči. Víc dětí a dospívajících tak systémem propadne až na dno, které může znamenat sebevražedný pokus a odvoz záchrankou do nemocnice.

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek na jaře slíbil, že počet akutních lůžek dětské psychiatrie se letos navýší o desítky až o 150. 

Jenže z aktuálních odpovědí ministerstva zdravotnictví vyplývá, že žádné navýšení počtu lůžek se letos zatím nekonalo. „Přesná čísla nelze sdělit, jelikož jsou navázána na investiční projekty z evropských fondů, o které si podávají žádosti jednotlivé nemocnice,“ napsalo Radiožurnálu tiskové oddělení ministerstva.

Poslalo k tomu odkazy na dotační programy, ze kterých můžou nemocnice peníze získat. Žádosti se v nich ale začaly přijímat teprve před měsícem. „V tuto chvíli tak nelze přesně konstatovat, kolik nemocnic se přihlásí a kolik lůžek reálně vznikne,“ dodalo ministerstvo.

Ministr Válek ale tvrdí, že některá nová místa už vznikla. „Pokud si vezmeme Opařany (dětská psychiatrická nemocnice – pozn. red.), tak to je typicky zařízení, kde jsou děti. A kdybych já nebyl ministr zdravotnictví, tak Opařany by nebyly, protože moji předchůdci nachystali zrušení psychiatrické léčebny Opařany. Všecka ta lůžka by zmizely,“ líčí Válek s tím, že za jeho působení na ministerstvu vznikla nová lůžka například i v nemocnici v Hořovicích. 

Počet ukončených hospitalizací dětí a dospívajících na akutní lůžcích se za posledních deset let zdvojnásobil. Loni jich bylo přes 4 tisíce. Rozdíl mezi akutními a dlouhodobými lůžky se ale podle psychiatrů v podstatě smazal. „Dětské psychiatrické nemocnice jsou zahlcené stejným spektrem dětí jako my,“ říká primářka dětské psychiatrie v liberecké krajské nemocnici.

Některé děti navíc stále zůstávají i na běžných dětských odděleních nemocnic. Dostávají se tam, například když je po pokusu o sebevraždu kvůli ohrožení života odveze do nemocnice záchranka. 

„My jsme v podstatě přechodná stanice, než se uvolní místo na psychiatrii. Naše péče je čistě metabolická, snažíme se jejich stav stabilizovat. Často se ale setkáváme přímo i s nevolí rodičů umisťovat pacienty do psychiatrického zařízení,“ říká primář dětského oddělení Nemocnice AGEL Šternberk Štěpán Malec.

Omezené možnosti řešení podobných situací potvrzuje i primář dětského oddělení Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice Jan Boženský: „O dítě se postaráme do té doby, než najdeme možnost psychiatrického vyšetření – ambulantně či překladem do léčebny. Jiné řešení než pacienta přijmout, zajistit a snažit se hledat pro něj nejlepší řešení situace, nemáme,“ popisuje.

Denní péče

Ulevit by mohly denní stacionáře. Děti jsou v nich jen přes den a na přespání se vrací domů. Zařízení tak potřebují méně personálu. 

Denní péči by uvítala i rodina dvanáctiletého Vojty. „Jediné, čemu jsme se snažili vyhnout, byla hospitalizace. Takže jsme se snažili dopátrat takové pomoci, díky které bychom to mohli zvládnout bez hospitalizace,“ popisuje jeho matka. „Že bychom mohli někam docházet na denní bázi. Dítě na terapii nebo třeba terapeutické dílny. A ten zbytek času být doma. Protože vnímáme, že ten zdravotní prostor není úplně vlídný k zotavení.“

Jenže denní stacionář pro děti a dorost funguje v Česku jen ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Navíc je v současné podobě určený jen pro dospívající od čtrnácti do osmnácti let.

„Pobyt ve stacionáři je vhodný pro adolescenty trpící depresemi, úzkostnými poruchami, fobiemi, obsedantně-kompulzivními poruchami, se sklony k sebepoškozování, s poruchami příjmu potravy či ADHD a ADD,“ vypočítává psycholožka Tereza Podávková.

„Naopak pacientům s mentální retardací, poruchami autistického spektra, se sebevražednými sklony či aktivním uživatelům návykových látek pobyt v Denním stacionáři nedoporučujeme,“ shrnuje. 

V současné době se v pražském stacionáři léčí jen osm dospívajících pacientů. „Začínáme s podpůrnou terapeutickou skupinou pro rodiče a v plánu máme rozšířit kapacitu stacionáře na osmnáct adolescentů, kteří budou rozděleni do dvou skupin. Jedna z nich bude sloužit výhradně pro klienty trpící poruchami příjmu potravy,“ vysvětluje Podávková.

Na rozvoj dalších podobných zařízení ministerstvo zdravotnictví zatím nemá finance. Ty by se mohly najít v Evropských strukturálních a investičních fondech. „Můžeme potvrdit, že jedním z diskutovaných návrhů je také podpora denních stacionářů pro děti a dorost,“ napsalo ministerstvo Radiožurnálu.

Výhledově by denní stacionář chtěli podle primářky Konečné otevřít i v Krajské nemocnici v Liberci. „Je ale obtížná naše spádová oblast, která je od Aše až po Náchod a dolů ke Kolínu,“ popisuje lékařka místa, odkud k nim děti do nemocnice přicházejí.

Blízkost podpory je přitom klíčová. Stacionář by mohl reálně fungovat jen pro děti z Liberce a okolí. „Ale není to teď to, na co se zaměřujeme. Nejdřív potřebujeme vyřešit tu nejnutnější péči – ambulantní a lůžkovou,“ dodává Konečná s tím, že brzy by se jejich oddělení mělo konečně dočkat rekonstrukce. „Na tom teď stavíme naši motivaci vydržet,“ uzavírá.

Motivaci vytrvat neztratili ani Vojtovi rodiče. Jeho příběh zatím díky jejich nezdolnosti, dobrým kontaktům i vůli přetíženého psychiatra pokračuje nadějně. Hospitalizaci se opravdu vyhnul. Už rok chodí na pravidelné terapie. A sám podle matky říká, že mu pomohly.

Jana Karasová a Anna Košlerová

Související témata: pacient, nemocnice, lékař, Český rozhlas Radiožurnál, Vlastimil Válek, Česko, Ministerstvo zdravotnictví České republiky, Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Krajská nemocnice Liberec, Opařany, zdraví, nemoci a zdravotní potíže, společnost, duševní zdraví, zdravotnické zařízení