Litomyšl je zvláštně gastronomická a především kavárenská, a proto kulturní

Přijela jsem do Litomyšle minulou neděli. Ospalé město bylo skoro bez lidí. Léto promořilo úmorným vedrem i stíny, kam paprsek slunce nikdy nevnikne. To vše na zdání ospalosti ještě přidávalo. Po ubytování jsem zašla na oběd v mezičase, kdy se jídlo dalo definovat jako pozdní oběd, případně brzká večeře. Najedla jsem se slušně a klidně bych i zatleskala, ale bylo to zbytečné. Seděla jsem v hotelu Aplaus a tím bych nosila pomyslné dříví do lesa.

GASTROGLOSA DAGMAR HEŘTOVÉ Litomyšl Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Minipivovar Veselka připravuje pivo podle příležitostí, nyní například borůvkové pivo

Minipivovar Veselka připravuje pivo podle příležitostí, nyní například borůvkové pivo | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Po jídle škrtám naplánované, abych mohla plánovat dál. Vše se trochu hatí, neděle je ospalá a rozžhavená a v pondělí jsou galerie zavřené. Nakonec jsem ale došla k závěru, že Litomyšl je super, je zvláštně gastronomická a především kavárenská, z čehož plyne, že je kulturní.

Litomyšl namyšlená, kulturní, kavárenská i gastronomická stojí za návštěvu | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Rozhovory o gastronomii

Ten první byl o historii hotelu, kde jsem byla ubytovaná. Hotel s tak krátkou historií má jeden velký kulturní a dovolím si říct i gastronomický, přesah. Přesně zde… Nebo támhle? Asi tady… Ne, tam! Prostě někde, TADY NĚKDE, byla provozována restaurace Na sklípku.

Sem chodil ilustrátor, grafik, malíř, řezbář, sochař, spisovatel a básník Josef Váchal a tuším, že jídlu moc nedal, spíše hasil žízeň a silnou uměleckou vášeň, která mu byla vrozená.

Dům, kde sídlí knihkupectví Paseka, a kde byla i hospoda Na Sklípku, je pomalován Váchalovými kresbami | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Ta nejistota, kde přesně restaurace byla, vychází z dalšího rozhovoru, kdy mi rozvážný pan knihkupec s dlouhým stříbrným vousem v prodejně Paseka podal stejnou informaci s tím, že původní restaurace Na sklípku byla pravděpodobně o patro níž.

To však neubírá jistotě, že nakladatel a velký obdivovatel Josefa Váchala, Ladislav Horáček, v roce 1991 koupil a nechal opravit dům, kde je dnes muzeum s názvem Portmoneum.

Aby toho nebylo málo, Horáček obnovil i hospodu Na sklípku, která se nachází skoro na náměstí, v domě pomalovaném Váchalovými kresbami, kde je situované i zmíněné knihkupectví. Jeden Váchalův postřeh si dovolím citovat: „Ani tak neškodí ženské, jak pivo plzeňské.“

Váchalův výrok je zobrazen na domě, kde se údajně nacházela restaurace Na Sklípku | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Hloubku a význam citace si bude muset každý vyložit po svém. Mne v prvním okamžiku napadlo, že při nadměrné spotřebě jednoho nebo druhého po plzeňském bolela Váchala hlava o něco víc. Ale tak to určitě nebylo.

Třetí rozhovor jsem absolvovala téhož dne večer v hotelové restauraci Bohém. Zeptala jsem se obsluhy, jaký podnik s gastrozážitkem mi doporučí. Po dotazu bylo dlouhé ticho, soustředěné přemýšlení a poté odpověď: „Žádnou… Tady u nás je jídlo nejlepší.“

Nevěřila jsem a trvala na odpovědi, která nakonec padla s upozorněním, že když tedy musí, možná U Kolji, Burger a snad i ve Veselce.

Horké dny z nás mohou udělat žábu v hrnci. Upečte si borůvkový dort Pavlova s bazalkou

Číst článek

Jak jsem zjistila, Kolja měl zavřeno, burgery často nemusím a do Veselky jsem se stejně chystala, protože je to zároveň pivovar a je hned vedle Portmonea.

Pokud čekáte na závěr, jak vše dopadlo, máte ho mít. Znalec Litomyšle, knihkupec se stříbrným vousem z prodejny Paseka, celou věc ozřejmil větou: „Litomyšl není gastronomická, ale kulturní a kavárenská, rozumně se tady najíst je skoro nemožné.“

Tady bych asi polemizovala, což objasním za chvilku. Kaváren je tady opravdu požehnaně a významný hudební festival Smetanova Litomyšl jenom podtrhuje slova knihkupcova.

Kde se pivo vaří…

Pivovar Veselka se stejnojmennou hospodou jsem vynechat nemohla. Je to jediný místní minipivovar s výčepem, a hned na úvod řeknu i závěr: pivo mají dobré, chutné a vaří též piva sezónní, jídlo jsem neochutnala, ale prý to „jde“, a ceny jsou na současné poměry příznivé.

Teď v létě mají na výčepu samou kulturu vycházející z nejslavnějšího rodáka Bedřicha Smetany. Točí tři druhy piv s přívlastkem „Bedřichovo“ a právě Bedřichovu jedenáctku prý sládek připravil coby symfonii chutí. Mně opravdu chutnala.

Jak jsem zmínila, minipivovar vaří pivo podle příležitostí, třeba teď připravuje borůvkové, což podpořil i borůvkovým menu, borůvkovým vínem a tekutým borůvkovým Blbounem. O co jde? Netuším.

Zoubek, sklepení a víno

Chloubou Litomyšle je zámek, který ve sklepeních nabízí darovaná díla sochaře Olbrama Zoubka, vinotéku a pořádnou zimu. Venku bylo přes třicet a ve sklepení o dvacet méně. Naštěstí jsem se mohla ohřát ochutnávkou moravských vín, čehož jsem využila.

Sochař Zoubek se Litomyšlanem stal a je dnes součástí města plným právem. Autorovy sochy lze vidět nejenom ve sklepení, ale i venku, v zámeckých zahradách.

Náměstí v Litomyšli a jeho kavárny | Zdroj: Český rozhlas

Vůbec si neprotiřečím, nebude totiž řeč o finálních pochoutkách na talíři, ale o Magdaleně Rettigové, díky níž si může město nárokovat, že je městem gastronomickým. Ona tady totiž působila posledních jedenáct let svého života a je zde i pochovaná. Na její počest se každoročně v květnu pořádají Gastronomické slavnosti Magdaleny Dobromily Rettigové.

Dům, kde žila a zemřela Magdalena Dobromila Rettigová | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Myslím, že město může být nafoukané, nejenom co se týče kultury, ale dokonce i gastronomie. Narazila jsem ještě na dvě zajímavosti. Hned vedle hotelu Aplaus stojí stará omšelá tiskárna, která měla být už dávno výkladní skříní všech galerií.

Bohužel si covid i zde vybral svou daň a ze záměru sešlo. Avšak historicky už nesejde z faktu, že v této tiskárně prý byla vytištěna slavná Domácí kuchařka, která byla poprvé vydána v roce 1826 a vydává se dodnes.

Druhou zajímavostí je, že Rettigová vedla společenský salón nazvaný Kafíčková společnost a v roce 1845 vydala knihu Kafíčko s obsahem „jak připravit kávu a zákusky včetně rad společenské konverzace“.

Možná právě duch Magdaleny Dobromily Rettigové udělal z Litomyšle město kaváren. Já vám nějaké doporučím.

Letní osvěžení kávou Cold Brew s tonikem | Foto: Dagmar Heřtová | Zdroj: Český rozhlas

Jedna skvělá se jmenuje Kafemysl a patří nejen úspěšnému karatistovi, nýbrž i Baristovi roku 2017 Janu Škeříkovi. Já si objednala na osvěžení cold brew s tonikem a takových lahůdek tam mají více. Komu by se zachtělo i trochu čokolády, navštivte Kavárnu Chocco Caffé. Obě sídlí na náměstí.

Litomyšl namyšlená, kulturní, kavárenská a gastronomická stojí za návštěvu.

Dagmar Heřtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme