‚Čtvereček s malůvkou složitého bludiště na stole.‘ QR kód, další zabiják restaurací
Že to v poslední době nemají restaurace vůbec lehké, je očividné. Doba covidová se podepsala na tržbách a doba inflační se podepisuje na cenách, které jsou pro zákazníky často neakceptovatelné, i když mohou odrážet realitu. Ani jedno není dobrou zprávou a otázka zní, zda nenastává soumrak restaurační gastronomie.
Nedávno jsem se dostala ke statistikám, kde se píše, že návštěvnost restaurací v době obědů klesá. Nahoru šly ceny každodenních oblíbených jídel, jako je gulášek, smažák a řízek. Bývalým strávníkům se v taškách vedle notebooků uvelebily krabičky s jídlem z domova.
Hospodskou hotovku nahrazuje pořádný krajíc chleba se salámem a domácí kyselá okurka. Posezení v restauraci o polední přestávce už stále častěji není na pořadu dne. Jídlo z domu vyjde levněji, a to je to, oč tu běží.
A to není vše
Současnost si díky postupujícím technologiím připravila ještě jeden „dáreček“. Strach z covidu nutil provozovatele restaurací až k podivnostem. Například každý jídelní lístek se po použití utíral hadříkem s dezinfekcí, aby zákazník získal pocit bezpečí, tedy pokud nebyla restaurace z vůle státu úplně zavřená.
První spojení s tenisem už v roce 1509. K Wimbledonu tradičně patří i jahody se šlehačkou
Číst článek
Poté dostali provozovatelé nápad. Místo jídelníčku na stoly pohodili QR kód, stačilo si nainstalovat aplikaci, sejmout čtvereček s malůvkou složitého bludiště svým mobilem a jídelníček jste měli obratem na displeji. Konec problémů pro restauratéry, kteří navíc zjistili, jak se dá ušetřit na tisku jídelníčku i jednoduše upravovat ceny, vždy nahoru, kam jinam, aniž by se musely přeškrtávat. V tom horším případě, když byl lístek už hodně popsán, draze tisknout novou nabídku s krátkou životností.
QR kód všechny trable šmahem vyřešil a v restauracích se zabydlel a rozlézá se skoro rychlostí toho, kvůli čemu byl zaveden.
Vše má své ale…
O italském Amalfi jsem psala nedávno a v souvislosti s tímto zamyšlením mi vyvstala vzpomínka. Zašla jsem tam na oběd do jedné z místních dražších restaurací. Jídlo se podávalo v patře na příjemné terase, pod kterou životem pulzovala úzká ulička Amalfi.
Pokácená třešeň otce George Washingtona a třešňový štrúdl
Číst článek
Terasa se zdála plně obsazená, ale kupodivu se místo našlo. Stoly byly obsazeny americkými turisty z výletní lodi podobné velké továrně s mnoha patry a okny. Hledali kousek stínu, osvěžení a něco dobrého na zub, právem se chtěli na chvilku zastavit, najíst se a odpočinout si.
Já jsem také nehledala nic jiného, ale první, co mě dostalo, bylo zjištění, že všichni, všichni!, civí do telefonů. Z displeje chytrého telefonu se nenajíte, myslím si pohrdlivě... a za chvilku do něj civím také.
V restauraci nebyl žádný jídelní lístek, jenom nabídka formou QR kódu. Nadšená jsem z toho nebyla a celá záležitost je skvrnkou na jinak dokonalém jídlu a obsluze.
Ještě pozoruhodnější zkušenost mám z britského řetězce Wetherspoon vlastnící skoro tisícovku pubů a hotelů v Británii a Irsku.
Často sem nezabloudím, ale někdy nelze odmítnout pozvání syna Petra, který tyhle hospody miluje. Prý tady skvěle a levně vaří, což u studenta chápu, a při jídle má navíc možnost pozorovat letité pány při důležitých rozhovorech u pinty piva. Jak jsem zjistila, není to ten zásadní důvod, proč sem rád chodí. Tím je QR kód.
Má u společnosti svůj účet. Přijde ke stolu, sejme kód umístěný v rohu, objedná vše od jídla po zákusek a pití přímo z telefonu. Jedním kliknutím objednávku zároveň se zaplacením přes Google Pay odešle. Ta putuje spletitou a dalekou sítí internetu, bůhví kolik kontinentů při tom navštíví, až dojde do pokladny, vedle které sedíme.
Za pár chvil je u stolu obsluha se vším, co jsme chtěli, a není při tom nutné vyslovit jediné slůvko, věnovat jediný pohled a rozdat jediný kousek úsměvu. Je to fajn, ale trochu smutné, nemyslíte?
Vidět Neapol a…. Užít si ji! Dejte si pizzu v papíru, sladké Sfogliatelle či medové kuličky Struffoli
Číst článek
Mám prosbu
Přese všechny výhody a nevýhody „Quick Response“ chci říct, že vynálezci z Japonska – Takayuki Nagaya a Masahiro Hara – si zaslouží poděkování. Jejich QR kód je na světě už od roku 1994, za dva roky bude třicátníkem v plné fyzické i intelektuální síle. To nás asi čekají věci…
Myslím, že si gastronomie už vybrala a zařídí se podle toho, sama bych chtěla s čistým svědomím prohlásit, ať je QR kód v restauracích plně využíván. Ale také bych si přála, aby na každého konzervativně smýšlejícího návštěvníka čekal krásný papírový barevný jídelní lístek.
Patří to ke stolování, ne každý chce v restauraci civět na displej svého mobilu. A koneckonců ne každý už má „chytrý“ mobil a někdo si ho ani do restaurace brát nechce.
