Vyhladovělou Británii zachránil mrkvový dort. Jednoduchý recept s olivovým olejem a ořechy

Povánoční dietní pokusy snad už skončily, takže proč si nepřipravit dobrý zákusek, že? Mrkvový dort v trochu odlehčenější formě myslím je to pravé! Žádné krémy na plnění ani cukrové polevy po anglicku, ani marcipány po německu, dokonce ani šílené slazení a sušené ovoce po americku. Jen olivový olej, něco málo cukru a co nejméně mouky, nahradíme ji mandlemi a ořechy.

Gastroglosa Dagmar Heřtové Londýn Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Mrkvový dort byl hojně doporučován ve válečných kuchařských sešítcích

Mrkvový dort byl hojně doporučován ve válečných kuchařských sešítcích | Zdroj: Archiv Dagmar Heřtové

Ačkoliv můžeme podlehnout představě, že mrkvový dort je anglickou nebo americkou záležitostí, patent na něj si přisvojují Švýcaři. Není to sice úplně stoprocentní, ale mrkvový dort se údajně poprvé pekl v německy mluvícím kantonu Aargau. Objevil se tu v kuchařské knize z roku 1827, ale o jeho původu to zase tolik nevypovídá a dál zůstává sporný. Zápis v knize je sice důkaz, který nejde obejít, a já důkazy ctím, ledaže ho přebije jiný.

Historie mrkvového dortu v Británii

V šedesátých a sedmdesátých letech se dekadentní mrkvový dort stal doslova hitem jak v Británii, tak ve Spojených státech a své postavení si udržel dodnes. Dekadentní proto, že jde o opravdu velmi kalorický zákusek, zvláště když ho doplníte máslovým krémem s krémovým sýrem, jak má mrkvový dort opravdu být.

Dagmar Heřtová

Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest. Střídavě žije v Praze a v Anglii, kde čerpá inspiraci při hledání chutí a při oživování původních receptů v prostředí moderní kuchyně.

Podotýkám, že ten, který vám nabízím dnes, je výjimka. V Británii patří mezi pět nejžádanějších dortů a nesmí chybět v nabídce žádné kavárny, dát si kousek mrkvového dortu s čajem, mocha cappuccinem nebo s ovocným smoothie patří k národní kultuře. Pro jeho sytost se často prodávají jen velmi malé kousky, jakési proužky, které vám bohatě postačí k uspokojení vašich chutí.

Neuvěřitelný příběh muže, který měl nakrmit národ

Než se mrkvový dort stal v Británii legendou, nelze pominout nejzajímavější část jeho historie: jde o málo známé období II. světové války, kdy obléhaná Británie čelila téměř vyhladovění. Možná kdyby tohle Hitler věděl, neposílal by do Británie letadla s bombami.

Více než ze dvou třetin byla Velká Británie odkázána na dovoz potravin zejména ze Spojených států. Lodě s náklady proviantu na cestě přes Atlantik ale německé ponorky posílaly jednu za druhou ke dnu. Sám Churchill si uvědomoval, že válku Británie nemůže vést s prázdným žaludkem a že potraviny jsou stejné důležité jako tanky.

Vejce, nebo anarchie?

Tak zní název knihy, kterou napsal William Sitwell a líčí v ní neuvěřitelný příběh o tom, jak by dopadla válka, kdyby Británie byla hladová. Krušné memoáry Lorda Wooltona, začátkem války úspěšného obchodního ředitele firmy John Lewis a v roce 1940 jmenovaného ministra pro výživu ukazují, že opravdu často stál obrazně před rozhodnutím: vejce, nebo anarchie? Jeho přístup ale i celý jeho život, byl však velmi naučný a obdivuhodný.

Britská hospoda je fenomén, zachraňují ji gastropuby. A jak je to s gastrohospodou u nás?

Číst článek

Aby se zabránilo nepokojům či dokonce anarchii, které by mohly vést ke katastrofálním následkům, rozhodla Churchillova vláda o zavedení přídělového systému potravin. Do čela Ministerstva pro výživu byl jmenován během několika hodin nepolitický Lord Woolton.

Wooltonovi se podařilo v průběhu celé války nejen zajistit potraviny pro obyvatele Británie, ale nejdůležitější bylo, že udržel morálku a zajistil, že černý trh s potravinami téměř neexistoval, za což samozřejmě zaslouží pochvalu i všichni Britové. „Celé národní vzepětí jistě historici s hrdostí zaznamenají,“ prohlásil Lord Woolton po válce.

Proč píšu, že jde o málo známé období? Protože tento přídělový systém se stal jedním z velkých utajovaných příběhů II. světové války. Nakonec ani němečtí špióni ve Whitehallu (sídle vlády a státních úředníků) nevěděli o dodávkách, které ministerstvo výživy sídlící stranou v Tothill street ve Westminsteru, sehnalo, ani o jejich následné logistice. 

A jak sám lord Woolton ve svých memoárech vzpomíná: “Země si nikdy neuvědomovala, že jsme se ocitli tak blízko katastrofě.“

Rýt pro vítězství!

Co však je neméně zajímavé, je zázemí, tedy samotná situace v Británii, kdy ženy byly vyzývány, aby místo květin na zahrádkách pěstovaly spíš věci k jídlu než ke koukání. Celá země byla vyzvána, aby doslova „ryla pro vítězství”! Nastala velká národní osvěta nejen jak si co vypěstovat, ale především jak zeleninu a ovoce zpracovat.

Miliony fazolí denně. Angličané jsou největší konzumenti luštěnin na světě

Číst článek

Zapojili se do ní zahradnické legendy jako C. H. Middleton a Roy Hay. Už tenkrát existovaly první rozhlasové pořady, v nichž odborníci radili, jak hospodárně vařit. Ve filmech, letácích a brožurách se šířily návody, jak nejlépe využít příděl potravin a jak s ním vydržet co nejdéle, třeba i tím, že si koupíte ledničku, protože spíž už nestačí. Woolton povolal také ty nejvýstřednější kuchařské elity a odborníky na domácnost, aby vysvětlovali, jak využít vše, co najdete v přírodě.

Tím se dostáváme i ke zmiňovanému carrot cake, tedy mrkvovému dortu. Byl hojně doporučován v letácích a kuchařských sešitcích Ministerstva pro výživu jako ideální sladký zákusek, přičemž přidáním mrkve se o to méně použilo nedostatkového cukru. V receptu však vejce byla sušená a cukru se přidávalo jen půldruhé lžíce. A tak to bylo se vším.

Překvapivý obrat a zdravější národ

Nejenže Britové tuto válku vyhráli, ale země měla o 6 miliónů akrů obdělané půdy navíc a byla ze dvou třetin v potravinách soběstačná, o což se také zasloužilo ministerstvo zemědělství. Nucený jídelníček přinesl nakonec i pozitiva, lidé byli štíhlejší, zdravější, stravovali se rozumněji, děti dostaly své příděly mléka, ve školách obědy a ovocné šťávy pro zachování jejich zdravého růstu, ženy získaly praktický zájem o domácnost. Tyto zvyky vydržely i dlouho po válce, neboť přídělový systém skončil až roku 1953 a mrkvové sendviče i dorty byly stále v kurzu snad až do 70. let, i když už to dávno nebylo zapotřebí.

Mrkvový dort je dnes také štíhlejší

Inspirace z Anglie? Bůček voňavě, bez námahy a s asijskou noblesou

Číst článek

I v současnosti plné konzumu a blahobytu se nejednou vracíme k prostším pokrmům a bráníme se rafinovanému cukru a bílé mouce a vzpomínka na těžké časy možná vyvolá úsměv. Zvláště třeba Británie by takový zdravý přístup dnes patrně potřebovala. Nicméně pokud se máme rozhodnout, často volíme jednodušší, méně tučné a méně sladké varianty mnoha pokrmů, a mrkvový dort není výjimkou.

Výsledkem mého předcházejícího povídání je recept, na který vám stačí olivový olej, vejce, mleté mandle a ořechy, trochu mouky, prášku do pečiva a pro chuť pomerančová kůra, koření pěti vůní a skořice. A cukr použijte třtinový a můžete experimentovat a zkusit ho méně. Nepeče se ani obvyklých 90 minut, ale za 35 minut je hotov. Cukrujte jen lehce a potvrďte si, že tentokrát krémovou náplň ani cukrovou polevu mít nemusíte. Pochutnáte si i tak.

Mrkvový dort s mandlemi a ořechy

Ingredience:

  • 3 vejce
  • 90 ml olivového oleje
  • 100 g světlejšího třtinového cukru
  • 75 g tmavšího třtinového cukru
  • 2 lžičky vanilkové extraktu
  • kůra z 1 pomeranče
  • 230 g mrkve
  • 2 lžičky citrónové šťávy
  • 100 g mandlové moučky
  • 90 g mletých vlašských ořechů
  • 50 g hladké mouky
  • 15 g prášku do pečiva
  • 1 lžička mletého koření pěti vůní
  • 1/2 lžičky mleté skořice
  • špetka soli
  • moučkový cukr na posyp

Postup:

Nejdříve si předehřejeme troubu na 180 °C. Mrkev oloupeme a nastrouháme najemno a zakápneme citrónovou šťávou, aby neztratila barvu. V kuchyňském robotu našleháme olivový olej, vejce a cukr. Přidáme vanilkový extrakt, najemno nastrouhanou pomerančovou kůru, koření pěti vůní, skořici, špetku soli a mrkev.

Postupně přidáme mandlovou moučku, ořechy a mouku s promíchaným práškem do pečiva. Spojíme v těsto a vlijeme do vymazané dortové formy se dnem vyloženým papírem na pečení. Pečeme 35– 40 minut nebo dokud nebude dort do zlatova. Suchou špejlí vyzkoušíme, zda je dort již upečený i ve středu.

Vyndáme, necháme asi 10 minut vystydnout a přendáme na talíř nebo dortový stojan. Ozdobíme kousky pomerančové kůry a posypeme moučkovým cukrem.

Dagmar Heřtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme