Zeppelin aneb Cesty gastroglos jsou nevyzpytatelné
Divný název gastroglosy jsem zvolila záměrně. Ta příhoda se stala před pár dny a já se pak mnohokrát ptala, zda je život jenom náhoda, což tvrdili velikáni Werich, Ježek a Voskovec a teď i já! Bylo to takhle. Náhodou se z gramofonu ozvala píseň Led Zeppelin: „Good Times Bad Times“ (Jednou jsi dole, jednou nahoře), která je na desce s červeným obalem a velkou vzducholodí. V ten moment jsem se zaposlouchala a duchem nepřítomná listovala v kuchařce.
„Probralo“ mě až litevské národní jídlo zvané Zeppelíny. Naproti mně stálo na stole audio Zeppelin ve tvaru vzducholodi. Vedle mě Petr četl knihu a já předem tušící odpověď jsem se zeptala:
DAGMAR HEŘTOVÁ
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest.
„Co čteš?“
„Vojenská letadla, první díl, kapitolu o zeppelínech.“
To jsem už nemohla přejít, to přece není náhoda! Za pár chvil se Google potil pod otázkami z mé klávesnice.
Šetřilo se každým kilem
Záměrně vynechávám fakt, že německé vzducholodě byly konstruovány pro válku. To mi sice není jedno, ale teď se tím nemíním zabývat. Nás bude zajímat, co si dávali cestující na nejluxusnější vzducholodi světa Hindenburg. Byl to takový Titanik vzduchu.
Sice tolik cestujících nepobral, ale služby nabízel přímo královské. Aby ne, když v roce 1937 stála jednosměrná jízdenka nějakých 450 dolarů, což je na aktuální přepočet okolo 9000 dolarů. Jak vidno, inflace je mezi námi všudypřítomná, žehrání na ni je staré jak peníze samy.
Není liška jako liška. Nejlepší je na smetaně s rakouským knedlíkem
Číst článek
Cenu lístku zachraňovala společnost nabídkou jídla a pití. Počet cestujících nebyl až tak závratný, ale 50 až 72 pasažérů také není málo, k tomu posádka o 40 až 61 lidech a jsme na průměru okolo 100 osob. Cesta z Německa do Ameriky trvala několik dní a je jasné, že vzhledem k různým okolnostem, neměla cestovní řád stanoven na minuty ani hodiny.
O to náročnější bylo zabezpečit stravu pro takový počet lidí, i když je jasné, že posádka si určitě nedebužírovala jako cestující. Při jednosměrné cestě se naložilo okolo 800 vajec, 200 kilo brambor a stejná váha patřila zásobám konzervovaných položek, nepočítaje základní potraviny.
Zajímavé je, že hosté dostali jeden látkový ubrousek na celou cestu. Měli sice na něj zvláštní obal, ale musel vystačit. Pro minimalizaci zatížení se šetřilo každým zbytečným gramem. Například zařízení jídelny bylo navrženo speciálně pro vzducholoď jenom proto, aby bylo jednoduché a z hliníku. Opět šlo především o váhu.
Na Máchově jezeře čepují ‚prosecco‘ z pípy, jenže pravé Prosecco je jen v láhvi
Číst článek
Na vzdušném korábu se vařilo jedině na elektrických kamnech a v elektrických troubách. Striktní zákaz otevřeného ohně je pochopitelný, vždyť kabina cestujících byla podvěšena pod nevyzpytatelnou obrovskou bombu, přesto nechyběl kuřácký salónek.
K němu dodám perličku – salón měl k dispozici klavír. Opět kvůli váze především z hliníku.
Svého času měla výroba vzducholodí velký vliv i na produkci tradičních německých wurstů. Klobásky se totiž plnily do hovězích střívek, ale ty potřebovala armáda na výrobu měchů, které se plnily plynem a nadnášely vzducholoď.
Německo tedy zavedlo přísnou evidenci a střívka z každého poraženého kusu skotu musela být okamžitě odevzdána, tomu odpovídala přísná kontrola a tresty.
Na čem si pochutnávali cestující
Začnu poněkud netradičně poznáním, že na palubě se sice dobře jedlo, k tomu se dostanu, ale také hodně pilo. Alkohol nebyl v ceně „letenky“, ale to pasažérům moc nevadilo.
Co vadilo, byl fakt, že zásobování proběhlo podle německých norem. No, a když máte loď víceméně plnou Američanů a Angličanů, budou chtít gin, který byl ve své době velmi oblíbený. Díky podzásobení a apetitu cestujících došel gin velmi rychle.
Řešení našla jedna z cestujících Pauline Charteris, která skočila za bar a namíchala nápoj z Kirschwasser (třešňovice), kterou nikdo nepil, přidala suchý vermut, trochu grenadiny a citronovou kůru, pár kostek ledu a protřepala. Světlo světa spatřil „Pauline Charteris Hindenburg Cocktail“.
Indiana Jones není gastronomickým hrdinou. Jeho představitel ujíždí na lososu se zeleninou
Číst článek
A pokud jste to s koktejlem přehnali, byl každé ráno v baru připraven lék na kocovinu, což bylo syrové vejce a pálivá omáčka. Samozřejmě, že vše za příplatek.
Co se ve vzducholodi jedlo? Snídaně nic moc. Kuchyně připravila kávu, ovoce, máslo, džem, med, vajíčka, párky, šunku, salámy, sýry a čerstvý chléb upečený přímo na místě. K obědu se podávala polévka, ryba, případně kuřecí prsíčka s rýží, hráškem a chřestem. Na závěr nechyběla zmrzlina, dort a káva.
Večeře měla být gurmánským vrcholem, ovšem šéfkuchař se opět netrefil do chutí amerických strávníků a většinou podával těžká německá jídla.
Menu začínalo hovězím vývarem s drožďovými knedlíčky, následoval rýnský losos a la Graf Zeppelin, studený losos s pikantní omáčkou, vše většinou přelité zeleninovou šťávou a hustými omáčkami.
Pokud máte stále málo ryb, jenom pro vás dodám, že se na palubě podávali i humři. No a komu se to nelíbilo, mohl dostat obyčejnou omeletu. Na závěr se podával nepečený dort Charlotte Russe a káva.
Musíme si uvědomit, že zaoceánské lety vzducholodí začaly v roce 1924 a skončily v roce 1937 katastrofickou havárií Hindenburgu. Na každý let se připravovalo jiné menu a nedá se obecně napsat, na čem si cestující pochutnávali.
Ponořme se do gastronomie Titaniku a společně si na něčem pochutnejme
Číst článek
Faktem je, že byli drženi v luxusu, do čehož patří i skvělá gastronomie, a té se jim dostávalo. V zachovaném jídelníčku z LZ Hindenburg z 6. května 1937, který skončil tragédií, najdeme želví polévku, anglické telecí plátky s jarní zeleninou, na závěr zmrzlinu se šlehačkou a kávu mocca.
V době havárie dne 6. 5. 1937 v kuchyni nejluxusnější lodi Graf Zeppelin pracoval jako šéfkuchař Xaver Maier a k ruce měl další čtyři kuchaře. Katastrofu přežil a později prý pokračoval ve své práci šéfkuchaře v Německu.
A snad úplně na závěr. Lety vzducholodí byla věc podporovaná Německem hlavně jako jeho propagace. Například vzducholoď LZ 127 Graf Zeppelin létala v letech 1928 až 1937.
První let podnikla 18. září 1928, což je už 95 let. Uskutečnila 590 letů s maximální rychlostí 128 km/hod., ve vzduchu strávila 17 177 hodin a při kapacitě 24 cestujících mohla poskytnout gastronomické služby až 35 400 lidem včetně posádky.
Litevské zeppeliny
Vařit nebudeme, ale už v úvodu jsem zmínila litevské národní jídlo, jehož název je odvozen od tvaru knedlíků, které připomínají vzducholodě zeppelin.
Jedná se o jídlo těžké a hutné, ve své podstatě jde o bramborové knedlíky plněné kořeněným mletým vepřovým masem, vařené ve slané vodě a posypané opečenou slaninou s cibulkou a polité kysanou smetanou.
