• Prezident Petr Pavel v novoročním projevu vyvolal debatu o možném přijetí eura. Na vstupu do eurozóny se ale zatím neshodnou ani politici vládnoucí pětikoalice.
• Proti přijetí eura stojí třeba argument, že Česko nesplňuje přístupová kritéria a zároveň by se tím připravilo o vlastní měnovou politiku. Na druhou stranu by zmizela kurzovní nejistota, Česku by se snížily transakční poplatky a úrokové sazby, které by snížily náklady na obsluhu státního dluhu.
• To by ale vládu mohlo vést k tendenci více si půjčovat. „Je dobře, že feťákovi klesnou ceny drog? Pokud bude fetovat pořád stejně, tak alespoň neutratí za ty drogy tolik. Ale je tady určité riziko, že díky tomu, že mu drogy zlevní, tak se do toho opře ještě víc,“ varuje v rozhovoru ekonom Dominik Stroukal.

Rozhovor Praha 6:00 7. ledna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jak hodnotíte českou debatu o euru? Je věcná, nebo spíše emocionální?
Je důležité, že ta debata vůbec probíhá, protože přece jenom jsme se zavázali euro přijmout. Na druhou stranu je podle mě příliš černobílá, protože ekonom obvykle řekne, že ta věc je složitá a nemůže jednoznačně tvrdit, jestli převažují výnosy, nebo náklady. Takže to je spíše o tom, kdo dává jakému argumentu větší váhu a to se málokdy uvádí.

Muž, který přivedl Slovensko do eurozóny: Malé a otevřené české ekonomice se euro vyplatí

Číst článek

Každý z nás má nějaký názor, ale udělat nějakou jasnou analýzu toho, jestli převažuje to či ono, ty výnosy, nebo náklady, to prakticky udělat nejde. To mi v té debatě trošku chybí a je to potom přehlídka spíše toho, co si kdo myslí, jak to cítí.

Takže je to spíše emocionální debata?
Je to emocionální, ale neznamená to, že by v ní nezaznívaly správné argumenty. My se bavíme o transakčních nákladech, o sladěnosti hospodářského cyklu, o tom, že euro nebo i koruna má nějakou symbolickou hodnotu... A to jsou všechno argumenty, které stojí na straně kladů a záporů. Takže ty věcné argumenty tam jsou, akorát tam chybí to „přiznání si“, že prostě každý z nás klade něčemu emocionálně větší váhu. Emoce určitě převládají.

Zeptám se možná ještě trošku jinak – je ta debata vedena spíše ekonomickými faktory, či jde spíše o politické argumenty?
Ta debata je více politická, ale dává to smysl, protože na konci je to politické rozhodnutí, jestli zahájíme, nebo nezahájíme vstup do eurozóny.

Na druhou stranu mi ty ekonomické argumenty chybí, protože na hodinách ekonomie studenty učíme o teorii optimálních měnových oblastí, o asymetrických šocích, o tom, jak se svazuje eurozóna s Českou republikou, o té konvergenci jako takové. To všechno jsou pravidla, která bychom měli splňovat. Nakonec se ale debata často stáhne jenom k tomu, jestli by bylo slušné patřit více na Západ, což je obhájitelný politický argument, anebo o tom, jestli je to výhodné pro firmy a pro lidi, což je také jeden z argumentů.

Pravděpodobně se ale vynechávají některé z těch, řekl bych, i ekonomicky možná silnějších argumentů, což je třeba právě teorie optimální měnové oblasti. Ostatně Robert Mundell za ni dostal Nobelovou cenu. Je to tedy argument, který by neměl být opomenut a v debatě bohužel nezaznívá.

Co je to tedy za argument?
Ta teorie říká, že stejnou měnu by mělo mít území, na kterém je flexibilní práce a kapitál, kam se lidé stěhují za prací a kam se firmy stěhují za lidmi. To, co standardně vidíme třeba ve Spojených státech, že člověku nedělá problém se přestěhovat za život několikrát mezi různými státy. To ale v eurozóně tolik neplníme.

Kdyby u nás přišla krize, která by nezasáhla Německo, tak bychom pravděpodobně neviděli to, že by se lidé houfně stěhovali za prací do Německa a německé firmy by hledaly levnější práci v České republice, což by pomohlo ten cyklus sladit.

Dnes touto optimální měnovou oblastí prostě nejsme, což potom obnáší náklady, které vidíme třeba v jižních zemích, jako je Řecko. Jim by pomohlo ve chvíli, kdy je zasáhne šok, který nezasáhl zbytek eurozóny, že by se s ním vyrovnali pomocí změny kurzu. Pokud ho ale mají zafixovaný jedna ku jedné, to znamená, že mají stejnou měnu, tak k tomuto zmírnění šoku nemůže dojít.

Teorie říká, že by se potom měl tento šok zalepit nějakými fiskálními transfery. Že by nad Evropou, pokud tedy chceme mít jedny peníze a nejsme optimální měnová oblast, mělo vzniknout nějaké společné ministerstvo financí, nějaké společné daně a nějaké společné přerozdělování.

Na tom vašem příkladu Řecka to skoro působí, že by bylo lepší, kdyby mělo vlastní měnu?
Třeba právě u toho Řecka je vidět, jak složitá ta debata je. Na jednu stranu byli rádi – podobně jako Italové – že se zbavili své měnové politiky. Starší z nás vzpomínají, jak se tam platilo mnohatisícovými bankovkami. Děti byly milionáři, když si šly koupit zmrzlinu. Takže kdyby se Řekové vrátili zpátky k drachmě, tak je pravděpodobné, že by měli vyšší inflaci, než kterou jim zajistí Evropská centrální banka z Frankfurtu.

Na druhou stranu se ale zbavili možnosti toho, aby jim pomohla levnější drachma k větší konkurenceschopnosti, protože kdyby byla drachma oslabená oproti zbytku Evropy, tak by bylo levnější jezdit do Řecka na dovolenou, bylo levnější kupovat si řecké výrobky a to by té ekonomice výrazně pomohlo. Takže je to výměna stabilnější cenové hladiny za to, že se zafixujete k měně a nemůžete jejím oslabením, ať už přirozeným, nebo cíleným, pomoct konkurenceschopnosti domácí ekonomiky.

Takže to, co je lepší, se prostě nedá jasně říct?
Nedá se to říct, a proto nakonec vyhrávají emoce. Často je to spíše o symbolech, jestli chceme být společně v jedné měnové unii, nebo ne, než o tom, že bychom to dokázali spočítat. To opravdu ani nejde.

Argumenty na obě strany

Kdybychom se vrátili do Česka, je možné říct, jaké jsou teď aktuálně na stole argumenty pro přijetí eura v Česku?
Tím hlavním argumentem je, že nám to ušetří všechny transakční náklady a kurzové riziko, pravděpodobně by to pomohlo byznysu a lidem, kteří pracují v zahraničí či hodně cestují.

Přijetí eura? Přišli bychom o volný kurz, soudí ekonom. ‚To platí jen teoreticky,‘ oponuje exministr

Číst článek

Velký argument, který i jako ekonom vnímám více po ruské invazi na Ukrajinu, je to, že euro sebou nese i symbolickou hodnotu, že patříme na Západ. Tento argument je navíc slyšet víc než v minulosti. Já jako ekonom ho nedokážu spočítat, ale mám na univerzitě kolegy, co dělají geopolitiku, a ti, když o tom vypráví, věřím jim, že to euro tuto hodnotu má.

To jsou argumenty pro přijetí. Co argumenty z opačné strany?
Tím hlavním argumentem je, že neplníme maastrichtská kritéria. Když je rozložíme na jednotlivé podbody, tak aktuálně neplníme většinu z nich. A dalším protiargumentem je, že zkrátka nejsme optimální měnová oblast a možná i to, že bychom přišli o naši současnou měnovou politiku, kterou – na rozdíl od těch Řeků nebo Italů – nemáme úplně důvod měnit. Zatím totiž dělá, co dělat má. Když se podíváme do minulosti, tak se jí zkrátka dařilo dosahovat stanoveného cíle, to znamená dvouprocentní inflace.

Analytik J&T Banky Pavel Ryska na síti X poukázal i na to, že euro selhalo v tom, že se mu nepodařilo sblížit bohatý sever s jihem Evropy. Nepodařila se ta konvergence tak, jak bylo původně zamýšleno?
Maastrichtská kritéria, která bychom měli plnit, jsou konvergenční. To znamená, že bychom se měli přiblížit hlavním ukazatelům eurozóny, jejímu zadlužení, inflaci, abychom měli i sladěný hospodářský cyklus nebo abychom se Evropě přiblížili i naším trhem práce. To znamená, aby naše úroveň mezd byla srovnatelná s Evropou, což prostě dneska asi nemusíme úplně zkoumat, abychom věděli, že nemáme sladěné úrovně mezd s Německem nebo s Rakouskem.

Ke konvergenci zkrátka nedochází tak rychle, jak jsme si možná mysleli v době, kdy se maastrichtská kritéria stanovovala. Ale dochází k ní postupně. Jsem dlouhodobě optimista v tom, že ten projekt smysl dávat bude, ale teď jsme v situaci, kdy to musíme zvážit. Kdy to není ekonomicky úplně jednoduché.

Rozhodnutí politiků

Takže vyjádření ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS) a například i premiéra Petra Fialy (ODS), kteří shodně říkají, že debaty o euru nejsou aktuálně namístě, protože nesplňujeme konvergenční kritéria, tak tento argument je validní?
Ten argument validní je, ačkoliv mi v tomto případě připadá spíše jako politický než ekonomický. Většina české populace totiž podle Eurobarometru euro nechce, tak se tomu zkrátka přizpůsobují také politici. Žádná ze stran nebude říkat něco, co volič úplně nechce slyšet. Proto jsou vyjádření ministra financí i premiéra tak opatrná, že až začneme plnit kritéria, tak tu debatu otevřeme.

Nejsem politolog, ale i to je podle mého názoru u představitelů ODS, která byla vždycky vůči euru poměrně vyhraněná, mírný posun.

Kritéria bychom opět měli splňovat v roce 2025. Znamená to, že už ten argument nebude možné použít a ta debata zkrátka bude muset začít?
Pravděpodobně ano.

Stínový předseda vlády Karel Havlíček (ANO) zase tvrdí, že by přijetí eura bylo proinflačním faktorem a že je třeba před jeho zavedením absolvovat veřejnou debatu a referendum. Souhlasíte s tím?
Já úplně nevím, jestli je to otázka na ekonoma, nebo na politologa. Myslím si, že k referendu už došlo a není to tak daleko, že by se vystřídaly generace, aby muselo docházet k novému. My jsme se svým vstupem do Evropské unie zavázali euro přijmout.

Stanjura do ‚předpokoje eurozóny‘ nechce, navzdory kladné analýze. Koaličním ministrům se to nelíbí

Číst článek

Co jsem schopný posoudit, je, že požadovaná kritéria dneska nesplňujeme, takže nám zatím není doporučováno ty debaty vůbec zahajovat. Až se nám to doporučí, tak mi to ekonomicky smysl dává.

Vy sám byste byl pro přijetí eura?
Přiznám se, zatím jsem to neřekl nahlas, že se kloním spíše k tomu, abychom euro zatím neměli. U mě ty zmíněné argumenty převažují i všechna ta klíčová pozitiva.

Ale pokud si někdo myslí, že je pro něj důležitější to, že snížíme transakční náklady byznysu, je pro něj důležitější ta symbolická rovina splnění závazku přijetí eura, tak to může snadno převážit. Na tom není vůbec nic špatného.

Upozorňuji, že kdokoliv tvrdí, že by nám přijetí eura pomohlo, či uškodilo, že to má spočítané, tak lže, protože to spočítat nejde. Je to spíše o tom, čemu přikládáme větší váhu.

Čekání na splnění kritérií

Dodržuje vláda své programové prohlášení, ve kterém se zavázala maastrichstská kritéria plnit?
Myslím, že tím směrem ukazatelů konvergence jdeme. Pořád jsme pod 60 procenty dluhu vůči HDP, ale co jsme přestali plnit, je to kritérium salda veřejných financí, kde se nám prostě prohloubily deficity. To se ale díky konsolidačnímu balíčku zase zlepšuje, takže bych byl trošku shovívavý, po té divočině, co jsme tady měli s pandemií koronaviru, válkou a vším dalším.

Euro už v roce 2027? Rozhodne postoj ODS i zdraví české ekonomiky

Číst článek

A nemůže se stát, že když budeme zase kritéria splňovat, tak ta debata mezitím  odezní?
Může, ale na konci to bude vždycky záležet na tom, jestli to budou chtít voliči, nebo ne. Mně se to může nelíbit, ale politici tady dělají práci na objednávku voličů a u nás ten euroskepticismus je pořád silný. 

Může se to ale docela rychle změnit. To ostatně pozorujeme na eurobarometrech i v dalších evropských zemích, že podpora Evropské unie a eura lítá nahoru a dolů. Vzhledem k naší současné ekonomické situaci, kdy vidíme, že se zemím okolo nás daří rychleji se vrátit na předcovidovou úroveň, může ta současná debata o euru jeho přijetí otevřít dveře.

Pomohlo euro jiným zemím?

„Už jen pět z dvaceti zemí eurozóny má lepší rating než Česko, v roce 2004 ho měly lepší všechny. Eurozóna již pro Česko není elitním klubem,“ to jsou slova ekonoma Lukáše Kovandy. Jsou tyto ratingy něčím, čemu bychom v debatě o euru měli přikládat důraz? Případně jak velký?
Určitě je důležité si uvědomit, že eurozóna není jenom Německo, Rakousko, Francie, Belgie, ale že se bavíme taky o Španělsku, Portugalsku, Itálii, Řecku a o zemích, které jsou chudší než my. A že eurozóna má mechanismy a do budoucna je možné, že ty mechanismy budou posílené právě třeba přes nějaké fiskální transfery, které by na nás mohly dopadnout negativně.

Viděli jsme, že ta debata byla velice ostrá právě při řecké krizi, po tom, co Řecku vyskočily úrokové náklady. A to je debata, kterou je potřeba vést, protože vstupujeme do klubu, který je politicky extrémně zajímavý, ale ekonomicky je velice rozmanitý. Na to je důležité upozorňovat. Chceme mít společnou měnu s Itálií, která je pořád na hraně zhroucení? To s sebou nese pochopitelně rizika, takže to je určitě potřeba zvážit.

Hodně se poukazuje v té debatě na Slovensko, nakolik jemu pomohlo přijetí eura. Můžeme si z toho příkladu něco vzít?
Moc ne, protože bohužel nevíme, jak by na tom bylo bývalo Slovensko, kdyby bývalo nepřijalo euro. Takže se zase musíme obrátit k velké řadě domněnek a nakonec zvítězí i v této debatě emoce.

Navíc to přijetí eura Slovenskem přišlo v době, která byla v eurozóně relativně turbulentní, kdy i na Slovensku docházelo k velkým politickým skokům. Takže je otázkou, co z toho všeho se dá přičíst euru. Občas mě rozčilují sdílené grafy, které ukazují, co se děje na Slovensku od přijetí eura, protože ty vám nic neřeknou. Podívat se na jeden graf s jednou čárou a vidět, že se po přijetí eura něco stalo (ať už pozitivně, nebo negativně), to prostě není empirická analýza, která by obstála v bakalářské práci.

Česko by s eurem zvládlo inflaci lépe. Že do eurozóny nevstoupilo, je vina politiků, říká Švejnar

Číst článek

Je něco, co nám slovenský příklad říct může?
Jedna z věcí, která se empiricky i teoreticky ověřit dá, je, že vstup do eurozóny vedl a stále vede k tomu, že se v těch ekonomikách významně sblížily a snížily úrokové míry. Že najednou společná měna způsobila to, že si Řekové začali půjčovat jenom o něco dráž než Němci. Ekonomicky to nedává příliš smysl, ale pro investory to smysl dávalo, protože věřili, že kdyby se Řecku něco stalo, tak to nakonec zaplatí německý daňový poplatník, nebo že má v zádech Evropskou centrální banku. Jinými slovy, platí argument, který tady v tom našem rozhovoru ještě nepadnul, že je možným pozitivem vstupu do eurozóny, že bychom měli nižší úroky.

Ale jak naznačujete, mělo by to i svá negativa a vlády by pak měly tendence se více zadlužovat, protože by se úrokové náklady významně snížily...
Ano. Problém je, že státy jsou závislé na zadlužování, takže nevím, jestli je dobře, že dostanou možnost zadlužovat se levněji. To je stejná otázka, jako jestli je dobře, že feťákovi klesnou ceny drog. Pokud bude fetovat pořád stejně, tak alespoň neutratí za ty drogy tolik. Ale je tady určité riziko, že díky tomu, že mu drogy zlevní, tak se do toho opře ještě víc. A to jsme v některých státech eurozóny viděli. Je tedy otázka, jestli bychom si dokázali udržet stejnou rozpočtovou disciplínu.

Takže abych to nějakým způsobem uzavřel. Chápu tedy správně to, že váš aktuální pohled je – s přihlédnutím k tomu všemu, co jsme si řekli – zatím euro nepřijímat. Ale ve chvíli, kdy budeme splňovat veškerá kritéria, tak bude ta debata rozhodně namístě?
Bude namístě a já osobně si myslím, že u mě v ní začíná hodně rezonovat právě ten symbolický argument eura. V době, kdy je kousek od nás válka, tak si dokážu představit, že jsou politické argumenty silnější, než byly dřív.

Tomáš Pika Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít