‚Nemožnost nápravy bez omezení svobody.‘ Okresní soud chtěl v ‚případu Aničky‘ poslat otčíma do vězení
- Případ „Aničky“, jak dívku pojmenovala média, rozpoutal kritické vlny na účet české justice. Odvolací soud v Brně totiž potrestal muže za dlouhodobé znásilňování nevlastní dcery podmínkou. Prvoinstanční soud dospěl ale k jinému verdiktu.
- Okresní soud ve Vyškově určil pro dřevorubce za znásilnění nevlastní nezletilé dcery tři roky vězení. Přihlédl při tom k jeho přiznání viny, podle soudu ale nebylo možné vyměřit trest nižší vzhledem k přitěžujícím okolnostem a zásahu do integrity dívky.
- „Po zvážení všech dalších zákonných kritérií pro ukládání trestu a zvláště s odkazem na citovaný vysoký stupeň škodlivosti jednání, mohl soud shrnout, že na obžalovaného již nelze působit trestem výchovného charakteru bez omezení osobní svobody,“ konstatoval předseda prvostupňového senátu Karel Menšík v rozsudku, který v anonymizované podobě přinášíme.
Muž z Vyškovska znásilňoval svou tehdy ještě nezletilou nevlastní dceru po celé dva roky, a to často i několikrát denně. Dívku při tom vydíral natočeným videem i fotografiemi, které bez jejího vědomí pořídil, a vyhrožoval, že když mu nebude po vůli, tak je zveřejní.
Obžalovanému se povedlo po odvolání ke Krajskému soudu v Brně nakonec svůj původní trest zmírnit na podmínku.
Server iROZHLAS.cz a Radiožurnál získaly rozsudek prvoinstančního Okresního soudu ve Vyškově, který se ztotožnil s popisem skutků obžaloby a muži původně vyměřil tříletý trest vězení. Jak předseda jeho senátu Karel Menšík své rozhodnutí trestat vězením hájil? Podle soudce bylo při rozhodnutí přihlíženo k několika skutečnostem.
Podle čeho soud rozhodl?
Tou základní bylo plné doznání viny obžalovaného, která byla největší polehčující okolností. „V přípravném řízení sice obžalovaný své jednání bagatelizoval, potvrdil pouze jeho dílčí aspekty, před soudem však v rozsahu plného doznání učinil prohlášení o své vině,“ píše se v rozsudku prvoinstančního soudu s tím, že soud naopak nepřipustil jako polehčující okolnost mužem vyslovené politování, neboť „zcela postrádalo zaměření na poškozenou a následky trestných činů“.
Z čeho muže viní obžaloba?
Muže z Vyškovska obžaloba viní z trestného činu znásilnění, přečinů výroby a nakládání s dětskou pornografií a zneužití dítěte k výrobě pornografie.
„Obžalovaný jednak vyrobil a přechovával obrazový materiál, který má povahu pornografického díla, a k tomuto zneužil poškozenou, kterou současně opakovaně pohrůžkou jeho zveřejnění (jiné těžké újmy), donutil k pohlavnímu styku (...), přičemž s ohledem na její věk je nutno poškozenou brát až do nabytí zletilosti jako dítě,“ vypočítal Okresní soud ve Vyškově v rozsudku.
Soud také přihlédl k tomu, že muž do té doby nebyl trestán vězením a v prohlášení viny realisticky nahlédl na své jednání. Kdyby to neudělal, hrozil mu podle rozsudku trest výrazně vyšší.
Soudce Menšík naopak konstatoval, že je evidentní mužovo zavinění, kdy „musel být i přes původně uplatněnou obhajobu alespoň srozuměn se škodlivým následkem v podobě zásahu do sexuální integrity poškozené (...) zvláště jde-li o osobu, jejíž mravní vývoj není ukončen a obrana proti takovému jednání je objektivně omezena nezletilostí“.
Přitěžující okolností byl podle soudu také stupeň „společenské škodlivosti“ mužova jednání, která spočívala v intenzitě zásahu do sexuální integrity poškozené. „V tomto případě lze jednání obžalovaného hodnotit jako vysoce společensky nebezpečné,“ upozorňuje soud s tím, že obžalovaný jednal ve „vyšším počtu vzájemně provázaných útoků po delší dobu, čímž je závažnost obojí trestné činnosti zvyšována“.
Nemožné netrestat vězením
I proto soud konstatoval, že po zvážení všech těchto kritérií a s přihlédnutím k vysokému stupni škodlivosti jednání „již nelze na obžalovaného působit trestem výchovného charakteru bez omezení osobní svobody“.
Případ Aničky: Od soudkyně nic o pokusech o sebevraždu nezaznělo, tvrdí reportérka
Číst článek
Předseda senátu Menšík poukázal také na to, že muž se již v minulosti dostal do střetu se zákonem a byl třikrát souzen, zejména za majetkovou trestnou činnost. Jedním dechem ale upozornil, že toto nemělo na výsledný verdikt vliv kvůli časovému odstupu a faktu, že se obžalovaný „osvědčil ve lhůtě podmíněného odsouzení“. Přesto podotkl, že už dříve měl muž sklony k páchání trestné činnosti a nevedl řádný život.
Nemožnost udělit pouze požadovaný výchovný trest hájil soud právě mírou zásahu do psychické integrity poškozené, především v oblasti jejího sexuálního života.
„Uvedená přitížení znemožnila vyměřit trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby,“ píše se v rozsudku a soudce dodává, že sice u obžalovaného nevylučuje možnost nápravy, ale nepovažuje ji za „reálnou bez volby trestní sankce preferující její represivní funkci“.
Znásilnění je trestáno dostatečně, říká soudce. ‚Rozsudky často zmírňují mýty,‘ oponuje advokátka
Číst článek
Okresní soud se také věnoval otázce odškodného pro poškozenou. Její nárok se opíral zejména o posudky soudních znalců z odvětví psychiatrie a psychologie.
„Bylo možno bez pochybností dovodit, že poškozená se v neschopnosti adekvátně reagovat na jednání obžalovaného cítila využívaná a frustrovaná a v konečném důsledku u ní došlo k rozvoji duševní poruchy neurotického spektra s konkrétními projevy mimo jiné v podobě pocitů viny, snížené sebeúctě, úzkosti při pobytu mezi více lidmi,“ píše soudce a upozorňuje, že takto „byly nepochybně konstatovány rovněž následky jednání obžalovaného“.
I proto dívce přiznal nemajetkovou újmu v plném rozsahu, konstatoval, že je přiměřená s ohledem na „prožité duševní útrapy“.
