Neznalost zákona neomlouvá, ale nikdo je nemůže znát všechny, připouští ministr Šalomoun
Poslanci v prvním čtení podpořili návrh na zrušení více než 10 tisíc zákonů, nařízení a vyhlášek. „Je potřeba udělat generální úklid právního řádu, což se dělá ve všech státech. Nyní jsme na začátku konce tohoto procesu,“ uvádí Michal Šalomoun, ministr pro legislativu z České pirátské strany.
K tomu, aby bylo možné něco z právního řádu vyškrtnout, je prý potřeba jiný právní předpis stejné nebo vyšší právní síly, který stanoví, co je neplatné. „V tom je vlastně celý ten problém. Když jsme to měli ve sbírkách zákonů, tak to nebylo úplně vidět, ale když je vše v informačních systémech, tak si nemusíte být jistý, co ještě platí,“ popisuje.
Poslechněte si celé Interview Plus Jana Bumby. Hostem je Michal Šalomoun, ministr pro legislativu z České pirátské strany
Za první republiky nebo za minulého režimu se totiž někdy používalo ustanovení, že daný zákon ruší veškeré předpisy, které s ním jsou v rozporu nebo upravují stejnou materii. „A teď nastává výkladový problém, zda tomu tak je, nebo není. V informačních systémech to svítí jako platné, ale nemusí být,“ vysvětluje.
Hypoteticky by tak člověk mohl skončit u soudu kvůli zákonu, který je vyhaslý, ale stále formálně platný.
„Ve sbírce zákonů stále máme předpisy z první republiky a může nastat výkladový problém, co ještě platí. Může to být problém i pro odborníky, natož pro laiky, přitom stále platí zásada, že neznalost zákona neomlouvá,“ dodává.
„Když novelizujete zákon, tak každá novela je samostatným zákonem. Počítá se pak jen ten zdrojový zákon, anebo i všechny novelizace?“
Stává se prý, že u některých předpisů byla časově omezena pouze jejich účinnost a formálně tedy zůstávají platné.
To, aby právní řád nebyl zaplevelen vyhaslými a neúčinnými normami, by pak měl kontrolovat věcný předkladatel, tedy ministerstvo, a nikoli Legislativní rada vlády, která kontroluje nově přijímané zákony.
Nekonečný boj
Snahy o vyčištění právního řádu existují už od 90. let, v minulém volebním období se jich chopilo ministerstvo vnitra. V roce 2018 pak v souvislosti s přípravou elektronické sbírky zákonů a mezinárodních smluv odhadlo, že databáze bude obsahovat 38 tisíc právních předpisů, přičemž 9 tisíc bylo v té době považováno za platné.
Žaloba na resort obrany za blokaci ‚dezinfo webů‘ neuspěla, iniciátoři podají kasační stížnost
Číst článek
Šalomoun přiznává, že přesný počet zákonů nezná, záleží prý ale i na tom, jak vlastně zákony počítat. „Když novelizujete zákon, tak každá novela je samostatným zákonem. Počítá se pak jen ten zdrojový zákon, anebo i všechny novelizace? To nám pak nabobtná desetinásobně,“ podotýká.
V Česku je prý srovnatelné množství právních předpisů jako jinde v Evropě. V případě zastaralých norem jejich počet sníží navrhovaná novela, pokud ale jde o redukci předpisů, které občanům stanovují nějaká práva a povinnosti, je třeba postupovat opatrně a pomalu.
„Drtivá většina právních předpisů se týká správního práva, organizace státu a jeho servisu pro občany. Toho si občané vědomi být nemusí,“ ubezpečuje s tím, že přestože neznalost zákona neomlouvá, tak není na světě nikdo, kdo by znal všechny zákony a vyznal se ve všech zákoutích práva.
„Občanů se týkají základní kodexy, jako jsou trestní řád, občanský zákoník a občanský soudní řád. Ty mají také rozsáhlou materii, ale lze je alespoň dočíst,“ doplňuje Šalomoun.
Poslechněte si celý díl Interview Plus výše.
