Společnost nedůvěry:
ruským dezinformacím věří v Česku jen tvrdé konspirační jádro

• Ruským dezinformacím věří v Česku jen malé procento lidí. Vyplývá to z unikátního výzkumu zpravodajského webu Českého rozhlasu iROZHLAS.cz, který připravili výzkumníci z Národního institutu SYRI.
• Velikost tvrdého jádra příznivců konspiračních a dezinformačních příběhů se v čase nemění a stále ho tvoří méně než deset procent české populace. V širší populaci převažuje vůči těmto prokremelským příběhům silný odpor, a tak v Česku neopanovávají veřejný prostor jako třeba na sousedním Slovensku.
• Přímá důvěra v konspirace nicméně hraje roli jen zčásti. Klíčová je totiž podle výzkumu důvěra v politický systém a státní instituce, kterou konspirace a dezinformace podrývají.

Praha 14. června 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

S proruskými dezinformacemi a konspiracemi v Česku souhlasí jen něco kolem deseti procent lidí. Ukazují to data výzkumu Českého rozhlasu a Národního institutu SYRI. Výzkum testoval na téměř čtyřech tisících respondentech vybrané příběhy, které byly nejčastěji zastoupeny na třiceti takzvaných antisystémových a konspiračních webech. Podle výzkumníka Josefa Šlerky, který se dezinformacím věnuje na serveru Investigace.cz, se potvrdilo, že se jádro příznivců těchto příběhů během let výrazně nemění.

„Zhruba dalších deset procent je pak nějaký měkký obal,“ popisuje Šlerka. Odpovídá to podle něj i politickému zastoupení stran, které tyto narativy častěji akcentují.

Podobné skóre se potvrzuje prakticky u všech testovaných výroků zaměřených na Rusko. Od těch „nejměkčích“, že slovanské národy jsou jako bratři a Rusko brání jejich zájmy. Až po ty „nejtvrdší“, jako je Kremlem šířený příběh o tom, že Rusko bylo do války na Ukrajině dotlačeno nepřátelským chováním Západu a zeměmi NATO.     

„Zjistili jsme, že asi jedenáct procent lidí s tímto výrokem rozhodně nebo spíše souhlasí. Což odpovídá datům, která známe z minula,“ poukazuje Šlerka na zmiňovaných deset procent příznivců proruských narativů. „Je to špatná zpráva v tom ohledu, že jsme s tím nebyli schopní za ty roky nic udělat, v praxi jsou to totiž stovky tisíc lidí,“ dodává výzkumník.

Naopak dobrou zprávou je podle něj procento lidí, kteří jsou rozhodnými odpůrci těchto výroků. „Válka na Ukrajině rozhodně českou společnost nepolarizovala do nějakých dvou stejně velkých skupin, protože čísla ukazují zcela jasně, že to polarizace není. Spíše spoustu lidí dovedla k rozhodnému postoji. A zrovna u výroku o dotlačení Ruska do války s Ukrajinou řeklo 52 procent respondentů, že s ním rozhodně nesouhlasí. A to je značná míra nesouhlasu, kterou jsme ve výzkumu zaznamenali jen u mála jiných výroků,“ upozorňuje Šlerka.

Nevěří v systém

Kdo vlastně nejen proruským konspiracím a dezinformacím důvěřuje? Podle dat jde o lidi s vysokou mírou nedůvěry v politický systém, v instituce a samozřejmě i v mainstreamová média.

„Jsou to lidé, kteří pokud spadnou do okruhu silných příznivců konspirací, tak u nich vidíme, že souhlasí s širokou paletou konspiračních narativů. Konspirační pohled se pak pro ně stává základem toho, jak číst svět. Často se zakládá na tom, že s námi někdo manipuluje nebo nám někdo něco neříká,“ popisuje Šlerka.

Na rozdíl od jiných skupin se ale silní příznivci konspirací velmi zajímají o politiku. „Nejsou apatičtí. Nedostanou se do fáze, že protože nám všichni lžou, tak na to kašleme. Přistupují k tomu tak, že protože nám všichni lžou, tak se musíme zajímat,“ vysvětluje výzkumník.

Tito lidé ale zároveň necítí potřebu žít v demokratickém systému. „Když se na to ptáme, tak většinou odpovídají, že je jedno, jestli tady máme demokratický, nebo nedemokratický režim. U těchto lidí převažuje nespokojenost se členstvím v EU a rozhodně nesouhlasí s kroky vlády ohledně uprchlíků a s jejich přijímáním,“ doplňuje Šlerka charakteristiku.

Specifické jsou pro ně i zdroje, odkud čerpají informace. Data ukazují, že výrazně nižší zastoupení u nich mají informace z veřejnoprávních médií. Naopak tito lidé výrazně častěji než ostatní vyhledávají dezinformační a konspirační servery. „Sice čtou i běžné zpravodajské weby, ale nedůvěřují jim,“ potvrzuje Šlerka.

Rozdíl ukazuje srovnání mezi silnými příznivci konspirací a všemi respondenty, pokud zní otázka na dezinformační weby jako Sputnik nebo Aeronet.

„Z dřívějších výzkumů víme, že tito lidé bývají konzumenty velkého množství informací. Ale je tam i vysoký podíl přijímaných informací přes sociální média typu Telegram či WhatsApp a přes e-mail, je tam tedy důraz na alternativní informační prostor,“ doplňuje výzkumník.

Prokremelské příběhy

Je to právě tato skupina, u které dopadají na úrodnou půdu i proruské konspirační příběhy. U jiných, konspiracím nakloněných skupin takový úspěch neslaví. Šlerka ale upozorňuje, že cílem působení ruské propagandy a vlivových operací není přesvědčit české občany o tom, že všichni Slované jsou bratři a Rusko je jejich vůdcem. Nebo že do války na Ukrajině Rusko zatáhl Západ. Jde spíše o nahlodání důvěry ve stát, jeho instituce a demokracii obecně. A k tomu mohou dobře posloužit i jiné druhy konspirací.

„Když se podíváme na strukturu toho, co šíří servery, které se podílejí na rozšiřování proruských dezinformací, tak ty tvoří něco okolo 10–15 procent veškerých článků. Ale vedle toho ty servery pracují i s celou řadou dalších konspiračních teorií, které jsou spojené třeba s očkováním proti covidu-19,“ říká výzkumník. Jde prý jak o články opírající se o publikované studie, tak i o čiré výmysly, které označují očkování za tajnou biologickou zbraň určenou k depopulaci světa.

„Každý, kdo je pak jen částečně nastavený pro to, aby institucím nevěřil, se přesně tady může něčeho chytit a dostat se na skluzavku, na jejímž konci je rozpad důvěry ve stát,“ podotýká Šlerka.

To potvrzuje i socioložka a spoluautorka výzkumu Paulína Tabery. „To, že konkrétní příběh nemá vliv, neznamená, že obecná míra dezinformací nemůže společnost znejistit a fungovat jako rozvratný prvek. Vůbec vystavení neustálému informačnímu tlaku a znejišťování působí mnohem větší obecnou nejistotu,“ upozorňuje v souladu se Šlerkou. Ten dodává, že v tomto ohledu nepomohla ani takzvaná deplatformizace – tedy zablokování dezinformačních a konspiračních webů na začátku války na Ukrajině.

„Volili jsme strategie, které ne úplně dobře fungují. Blokování webů sice omezí informační tok, ale z dat víme, že si velká část lidí vytváří důvěru v okruhu svých přátel a známých na různých komunikačních platformách. Mají potřebu zakotvení svého života a z nějakého důvodu v našem světě žádnou kotvu nenacházejí. Je proto spíše potřeba se ptát, jestli a co jim můžeme nabídnout,“ říká. A upozorňuje na poslední data, podle kterých si lidé k dezinformačním a konspiračním webům, mezitím přesunutým na zahraniční servery, opět nacházejí cestu.

Pokřivený obraz reality

Procento lidí, kteří je aktuálně čtou a vyhledávají, se tak opět bude blížit předválečnému stavu. Ačkoliv už tyto weby nehrají ve světě konspirací a dezinformací úplně prim, pomáhají konstruovat pokřivený obraz světa, ve kterém se jejich příznivci pohybují.

„Z obsahu těchto webů to působí tak, že se všechno děje na oběžníku USA – Rusko – Česká republika. V posledním roce se k tomu přidružila i Ukrajina. No a pak máme blízké okolí – Slovensko, Německo, trochu Itálie, Polsko a Velká Británie a Čína. Tohle vytváří celé geografické pole, nic jiného v tomto světě prakticky neexistuje. A když pak porovnáte i jména, jaká v tomto světě figurují, tak opět zjišťujete, že jde jenom o aktéry největších světových zemí,“ upozorňuje Šlerka.

Jejich konstrukce reality pak podle něj vytváří obraz světového spiknutí, bez ohledu na to, jak výrazně jsou v ní zastoupeny přímo proruské narativy. A pomáhá prohlubovat nedůvěru ve stát, společenské instituce a demokracii vůbec.

„Vidíme, že za poslední roky doputovali do jednoho velkého příběhu o tom, že ve světě probíhá budování nového světového řádu, díky němuž se skryté elity snaží převzít kontrolu nad světem. A využívají k tomu všechny možnosti – válku na Ukrajině, QAnonské satanistické, pedofilní spolky, depopulaci pomocí vakcín… V tuto chvíli začínají tyto servery zpívat jedním hlasem, že to, co se tady odehrává, je zmiňovaný velký střet,“ říká s odkazem na ruskou invazi na Ukrajinu.

Právě těchto narativů pak ve veřejném prostoru využívají nejen provozovatelé konspiračních a dezinformačních webů. V posledních letech se totiž dostala do veřejného prostoru i skupina osob, která působí na konspirační scéně jako takzvaní influenceři.

Kdo vydělává na lžích?

Může jít o běžné lidi, aktivisty nebo i populistické politiky. Jejich vstupu do veřejného prostoru napomohly především sociální sítě a dominantní nástup videoobsahu. Podle výzkumu totiž lidé náchylní k důvěře v konspirační a dezinformační příběhy v o něco větší míře upřednostňují formáty, které nabízí určitou autenticitu a bezprostřední kontakt. Což mohou přímá videosdělení nabízet lépe než články na webu.

„Nemůžeme proto říct, že tady jsou jen weby, kam si lidé chodí pro svou pravidelnou dávku konspirací. Už tomu dávno tak není. Můžeme hovořit o nějakém facebookovém ekosystému a měli bychom čím dál více hovořit i o telegramu.“ Subjektivní dojem ze struktury debat podle Šlerky napovídá, že tvrdé jádro přešlo právě na telegram, zatímco „měkký obal“ zůstal na facebooku.

Formát je přitom velmi jednoduchý, konspiračním influencerům stačí pouze mobilní telefon a sociální síť jako platforma, kde své sdělení šíří. Přitom se nedá říct, že by všichni usilovali o finanční zisk. Část populistických politiků takto získává politický kapitál. Jiní tvůrci jsou ale zase o pravdivosti svých slov skutečně přesvědčeni.

„Je to komplikované. Část je opravdu přesvědčená, že to, co dělají, je správné a že dělají dobro. Část lidí je o tom také přesvědčená, ale jsou zároveň rádi, když jim někdo přispěje třeba na jejich transparentní účet. Pak jsou tady účty jako AC24, které to dělají jako přiznaně obchodní záležitost.“ Poslední skupinu pak tvoří lidé, kteří chápou šíření podobných narativů jako součást války.    

 „Těm nevadí, že dostanou peníze na provoz přímo z Ruska nebo Běloruska. Tady bych odkázal na již publikované články například o financování Protiproudu. A jak víme ze Slovenska, provozovatelé některých webů se nestydí zajít si říct o peníze přímo na ruskou ambasádu. Jde ale o opravdu úzkou skupinu,“ říká Šlerka, podle kterého zůstává byznysmodel webů stále stejný jako před ruskou invazí.

„Můžeme sledovat, že se pod vlivem aktivity typu společensky odpovědné reklamy mění typ inzerce, která se tam objevuje. Dostávají se tam spíše low-costové reklamy. Ale to je tak všechno,“ uzavírá.

Tomáš Pika a Jan Cibulka

Související témata: Josef Šlerka, Rusko, Ruský vpád na Ukrajinu, výzkum, důvěra, Česko, telegram, Ukrajina, Slovensko, NATO, Evropská unie, dezinformace, konspirace, Společnost nedůvěry, dezinformační weby