Rusko je naše dojná kráva, říkají ukrajinští uprchlíci, kteří s Rusy obchodují
Darja s Vitalijem jsou ukrajinští uprchlíci a se třemi malými dětmi žijí na pražském Černém mostě. Za nájem a poplatky platí 32 tisíc korun měsíčně, nepobírají žádné sociální dávky a žijí především z toho, co si našetřili před válkou. Něco málo jim posílají příbuzní, a hlavně se snaží rozjet byznys, který jim fungoval na Ukrajině. Tam nakupují zdravotnické vybavení pro kardiologie a prodávají ho mimo jiné i do Ruska.
„Dlouho jsme o tom přemýšleli, rozebírali jsme to ze všech stran, ale nakonec jsme se rozhodli, že budeme s Ruskem obchodovat dál,“ říká třicátnice Darja, která vystudovala architekturu, ale pomáhá manželovi. Na starost mají tři malé děti, z nichž to nejstarší chodí teprve do první třídy. Vitalij je Ukrajinec po matce, po otci Rus.
„Můj otec žije v Rusku a posílá peníze na ukrajinskou armádu. Ne všichni Rusové jsou špatní lidé,“ říká lámanou češtinou a přitom se spiklenecky usmívá. „Já o tom nechci moc mluvit, protože lidé, kteří obchodují s Ruskem, jsou na Ukrajině v podezření.“
Darja je na tom s češtinou výrazně lépe, a vysvětluje, že i výrobce na Ukrajině o jejich odběratelích v Rusku ví. „Domluvili jsme se, že desetinu zisku posíláme ukrajinské armádě. My i oni. Je to lepší řešení, než kdyby firma krachla. Spousta lidí by přišla o práci. Bereme Rusko jako dojnou krávu,“ rozesměje se znovu Darja.
Jejich byznys zatím není velký. Dlouho jim trvalo, než po útěku přes Polsko do Česka našli zázemí. Několikrát se stěhovali, pár měsíců bydleli na vesnici u Chebu, ale nakonec našli třípokojový byt u Černého mostu.
„32 tisíc korun je tady běžný nájem. To se nedá nic dělat. Nechceme bydlet daleko na venkově kvůli dětem. Abychom tu našli dobrou školu, dcera mohla chodit na gymnastiku a taky pro obchod je to jednodušší. Tady už bydlíme rok,“ říká Darja, která byla zvyklá na svůj dům ve velkém městě na východě Ukrajiny, který si podle vlastního návrhu nechala opravit. V jejich domě bydlí uprchlíci, kteří utekli před boji z ještě východnější části Ukrajiny. „Platí nám dohromady nájem v přepočtu asi tři tisíce korun.“
Utekli z Lymanu i Kyjeva. Nyní osmiletá Miroslava cvičí balet v Národním divadle, hodiny platí Rusové
Číst článek
Třicátník Vitalij je inženýr přes medicínské přístroje a před válkou se mu v byznysu dařilo. Teď začíná znovu a jako sklad mu zatím slouží byt a balkon. „Bude to chvíli trvat, ale věřím, že to zase rozjedeme. Teď musíme investovat, chystám se pronajmout prostory.“
Měsíční náklady na živobytí pro celou rodinu jsou podle Vitalije zhruba 70 tisíc korun. Ze svého současného výdělku a ze skromného nájemného na Ukrajině zaplatí pražský nájem, nějaké peníze posílá Darje matka z Pobaltí, kam utekla po invazi a také otec, který bojuje na východní frontě. Zhruba třicet tisíc musejí dát z peněz, které si našetřili. „Bohužel nám to moc dlouho nevydrží. Tak do léta. To už nám musí jet byznys,“ pokyvuje hlavou Vitalij.
Odpoledne se rodiče rozejdou pro děti. Mají to pěšky blízko. Solidní velké auto, kterým přijeli z Ukrajiny, používají jen na výlety okolo Prahy. „Chceme zůstat v Česku, pracovat tady a vydělávat. Chceme dobrý život pro děti a být šťastní,“ říká Darja klidným hlasem, ze kterého je cítit, že mají s Vitalijem všechno důkladně rozmyšleno. „Nechci už být v budoucnosti uprchlíkem.“
