Důvěra části veteránů v armádu se ztratila, říká Speychal. Změnit to má nový systém péče
Péče o české bojovníky z Jugoslávie či Afghánistánu se změní. Ministerstvo obrany proto „předělalo“ veteránský odbor. „Důvěra válečných veteránů z 90. let se směrem k armádě částečně ztratila,“ říká jeho ředitel plukovník Robert Speychal v rozhovoru pro iROZHLAS.cz. Napravit to má nově vzniklá Agentura pro podporu válečných veteránů, která bude díky svým kontaktním pracovníkům poskytovat veteránům duševní i praktickou podporu napříč Českem.
V Česku je už jen 85 veteránů z druhé světové války. Oproti tomu novodobých válečných veteránů je něco přes 16 tisíc. Jak se liší péče, kterou tyto dvě skupiny potřebují?
Druhoválečných veteránů bylo ještě před pár lety několik set. Péče o ně začala v 90. letech jejich společenskou rehabilitací. Spoustu z nich negativně postihl komunistický režim, takže se jim vracely hodnosti, dávaly medaile, pořádala se pro ně setkání.
Tehdy se nastavil základní systém péče o válečné veterány. Byli to lidé v důchodovém věku, dostávali příspěvky na stravu, na sociální péči a na dovolenou. Kromě příspěvků na sociální péči, které byly zrušeny v roce 2011, tento systém zůstal dodnes.
Válka se do hlavy otiskne. Boj pokračuje i po návratu domů, tvrdí vojenský kaplan
Číst článek
Příspěvky na sociální péči – většinou to byl příspěvek na pobyt v domově seniorů nebo na domácí péči – bychom rádi v nějaké podobě vrátili.
Skupina novodobých veteránů je velmi různorodá. Jsou to veteráni z války v Koreji, těm je dnes kolem devadesáti let. Jsou to ale také „mladí“ veteráni, kteří prožili válečné útrapy v Jugoslávii, Afghánistánu nebo Mali.
Pokud jde o Jugoslávii, setkáváme se s důležitým momentem. V 90. letech byl nábor do misí UNPROFOR (mírová operace OSN, která v letech 1992–1995 působila v Jugoslávii – pozn. red.) hodně otevřený.
Moc lidí tam jet nechtělo, takže se přijímal skoro každý, kdo projevil zájem – velmi často bez ohledu na jeho skutečný duševní stav. Stačilo, že prošel základní vojenskou službou, a za pár týdnů po secvičení jednotky už jel do Jugoslávie.
Spoustu těchto lidí pak z armády odešla a ministerstvo obrany a armáda s nimi ztratily kontakt. Následně pracovali například i v dělnických profesích a dnes mají důchod třeba deset tisíc. My jsme jim pomáhali jen tak, že dostávali příspěvek na dovolenou – a to bylo všechno.
Navíc ho někteří ani nemohli využít, protože neměli dost peněz, aby na dovolenou mohli odjet. I jejich situaci řešíme s ministerstvem práce a sociálních věcí, jak jinak bychom jim mohli pomáhat.
Veteráni nejsou jen vojáci
Chcete začít s efektivnější pomocí novodobým veteránům. Jak bude nový systém fungovat?
Celý systém má tři úrovně: kontaktní, provozní a řídicí. Na nejnižší, kontaktní úrovni je nově zřízená Agentura pro podporu válečných veteránů se svými kontaktními pracovníky.
Počet zájemců o vstup do armády v září stoupl na dvojnásobek. Pomohly i nové náborové stránky
Číst článek
Ti budou mít za úkol vytvořit a udržovat síť stálých kontaktů na místní úrovni s různými organizacemi, spolky, nadacemi, ale i se sociálními komisemi krajů a měst, které mají nejlepší kontakty a mají největší možnosti, jak našim klientům pomoci.
Střední, provozní část je Odbor pro válečné veterány a válečné hroby. Zde již nyní pracuje několik odborníků se sociálním vzděláním a zároveň velkými zkušenostmi se stejným typem pomoci v civilním prostředí, která se v detailech jednotlivců neliší od „veteránských“ problémů.
Ti budou vyhodnocovat data sesbíraná kontaktními pracovníky. Díky tomu bude možné systém pomoci upravovat tak, aby vyhovoval a skutečně pomáhal.
Na druhé straně bude odbor sloužit i jako nejvyšší, strategické pracoviště, jehož úkolem bude přes ministerstvo obrany navrhovat úpravy předpisů, vyhlášek a zákonů tak, aby se i jejich prostřednictvím poskytovala péče na celostátní a zásadní úrovni.
Od začátku příštího roku budou novodobým veteránům pomáhat terénní pracovníci z nově vzniklé agentury, kteří se v těchto dnech školí. Jaká bude jejich role?
Kontaktní pracovníky potřebujeme právě proto, že důvěra válečných veteránů z 90. let se směrem k armádě částečně ztratila.
‚Mladé musíme chytit za ruku.‘ Pilotní projekt lákající středoškoláky do uniformy je podle armády úspěch
Číst článek
Nemyslíme si úplně že uniforma spasí vše, ale podobné zážitky a zkušenosti našich kontaktních pracovníků a veteránů by v prvním i následném kontaktu měly pomoct.
Poskytnou jim duševní oporu. Teprve potom nastoupí odborná pomoc, ať už psychologická, nebo sociální.
Můžete připomenout, kdo má nárok na status válečného veterána?
Zákon o válečných veteránech říká, že buď jste jako voják 90 dnů na zahraniční misi v místě ozbrojeného konfliktu nebo v místě s výrazně zhoršenou bezpečnostní situací, jako byl Afghánistán.
Anebo musíte být 360 dnů v jiných zahraničních misích, které musíte splnit minimálně po 90 dnech služby, aby to dohromady dalo 360 dnů. To se týká třeba našich jednotek v Litvě, Lotyšsku nebo na Slovensku.
Málokdo ví, že válečnými veterány nemusí být jen vojáci, ale jsou to také policisté nebo civilisté. Devadesát pět procent válečných veteránů jsou samozřejmě vojáci ze zahraničních misí, ale je to také přibližně čtyři sta policistů, kteří sloužili v různých zahraničních operacích. Jsou to třeba příslušníci Útvaru rychlého nasazení nebo EULEXu (mise Evropské unie v Kosovu, která naplňuje rezoluci Rady bezpečnosti OSN – pozn. red.).
Kromě toho se to týká také několika civilistů, kteří byli součástí provinčních rekonstrukčních týmů v Lógaru (provincie v Afghánistánu – pozn. red.). Také některých zaměstnanců ministerstva zahraničních věcí, například velvyslanců, kteří sloužili v zemích jako Afghánistán.
Váleční veteráni mají speciální průkazku a odznak, které vydává ministerstvo obrany. Co má dělat člověk, který je válečným veteránem, ale není u vás zaregistrovaný?
Ať se nám určitě ozve. Ověříme jeho údaje a vydáme mu ve správním řízení průkazku i odznak.
Zemřel ‚novodobý‘ veterán Malach. Dohlížel na příměří v Koreji, zaváděl u nás výcvik na trenažérech
Číst článek
Jde to udělat online?
Stačí jít na náš web a stáhnout si formulář. Je tedy potřeba podpis. Ale pokud si formulář vytisknete, podepíšete a naskenujete ho, není potřeba nám ho už posílat poštou.
Na jaké benefity má tedy člověk s veteránskou průkazkou automaticky nárok už teď?
Kdo ještě není v důchodovém věku, tomu ministerstvo obrany nabízí jediný benefit: jednou za dva roky ozdravný pobyt, kdy dostane příspěvek devět set korun na den po dobu zhruba deseti dnů. To bychom chtěli změnit.
Kdo už je v penzi, může si požádat o příspěvek na stravu ve vojenských zařízeních, ale jde to jen tam, kde jsou vojenské jídelny. Senioři mohou požádat také o příspěvek na dovolenou, který sice vypadá poměrně štědře – dvacet pět tisíc korun každý rok – ale upřímně si nemyslím, že to je sociální pomoc.
Budeme se to snažit změnit tak, abychom jim mohli například proplácet nákupy v lékárnách, zdravotní péči a tak dále, prostě věci, které jsou důležitější než dovolená. O všem budeme průběžně informovat.
To byly benefity poskytované ministerstvem obrany. Pak jsou další, které poskytují například kraje. Musím poděkovat hejtmanům Moravskoslezského kraje, kraje Vysočina, Středočeského kraje a i Plzeňského kraje. Ti poskytují stoprocentní slevu na veřejnou dopravu ve svých krajích. V Plzeňském kraji je ta sleva padesáti procentní. Byl bych rád, kdybychom přesvědčili i zbytek hejtmanů.
Větší pomoc
Mění se také pravidla, kdo si může požádat o příspěvek z Vojenského fondu solidarity. Jak to tedy nově funguje?
Doteď mohli žádat vojáci v činné službě a příslušníci aktivních záloh. Nově jsme fond otevřeli mnohem širší skupině lidí. Budou z něj moci čerpat i vojáci mimo činnou službu, takže váleční veteráni, vojáci do pěti let od skončení služby a také rodinní příslušníci válečných veteránů.
V současné době je ve fondu 38 milionů korun. Každý rok tam přibudou další dva až tři miliony.
Co všechno se z fondu dá financovat?
Slouží zejména pro okamžitou pomoc. Například na jaře nám zemřel v Holandsku voják při výcviku. Měl dvě děti, ale s partnerkou nebyli sezdáni, takže banka jeho partnerku nepustila k účtu. Než se vyřídilo dědické řízení, což může být i půl roku, tak jsme jí poskytli několik desítek tisíc na živobytí a nezaopatřené děti. Kromě toho z fondu poskytujeme pomoc také sirotkům.
Říkáte, že byl problém ze strany banky, protože ti dva nebyli manželé. Myslíte – pokud jde o pomoc z Vojenského fondu solidarity – také na lidi žijící v registrovaném partnerství?
Ano, samozřejmě. Pro nás jsou si všichni rovni.
