Ochrana přírody, nebo obchod s ropou? Proč se z klimasummitu v Dubaji může stát fosilní konference

Dubaj 30. listopadu 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

BBC psala tento týden o tom, že by Spojené arabské emiráty (SAE) chtěly klimatickou konferenci COP 28, která se koná letos v Dubaji, využít k uzavírání kšeftů týkajících se ropy a zemního plynu. Už dopředu měla proběhnout jednání asi s třemi desítkami zemí. Uvádějí to prý uniklé dokumenty. Půjde letos o klimatickou, nebo o ropnou konferenci?
To je trefná otázka. Nevyhnutelně je to obojí. Když si přečteme titulky, které jsou přesně rok staré, tak na loňském COPu v Egyptě se to taky řešilo. Tam se to jen hemžilo lobbisty ropných či uhelných společností. To samozřejmě kredibilitě akce moc nepřidává. Letos nevládní organizace i politici z některých zemí poukazují třeba na střet zájmu prezidenta COPu – Sultan Al Jaber je zároveň šéfem státní ropné společnosti ADNOC, která rozvíjí ropné projekty nejen v SAE, ale v mnoha dalších zemích. Al Jaber o tom sám docela otevřeně mluví třeba v rozhovoru pro časopis Time. Tvrdí o sobě, že je realista, že s ropným průmyslem se mluvit musí, a že on je díky své pozici ten, kdo prý i tyto kolosy dokáže získat pro cestu směrem k lepší ochraně klimatu. Třeba tím, že se zasadil o lepší prevenci úniků metanu a podobně.

Od fosilních paliv se podle něj bude nevyhnutelně ustupovat. Klíčové je samozřejmě i to, jak rychle. Je zároveň šéfem státní společnosti SAE s obnovitelnými zdroji. Někteří vyjednavači ho označují za ambiciózního, pokud jde třeba o snahu získat státy světa pro závazek ztrojnásobit světovou kapacitu obnovitelných zdrojů energie do roku 2030. To je jeden z cílů konference, u kterého se čeká, že ho bude možné dosáhnout. Abych tedy odpověděl – bude to klimatická, a svým způsobem i ropná konference. Uvidíme, co nakonec převáží.

Konec fosilních paliv

Konec fosilních paliv v energetice má být hlavním tématem COP 28. Španělsko je teď předsednickou zemí Rady EU, takže tam jsou jakési zdroje z vyjednávání už dopředu. Jak velký boj podle tebe bude právě dosažení pevných závazků v energetice do příštích let?
Debata o fosilních palivech je stěžejní každý rok, protože je to stěžejní téma pro dosažení klimatických cílů na základě toho, co nám říká věda. Pokusím se vysvětlit, jakou pozici zaujímá EU, ale i další velmocenské bloky. 

Vědecký konsenzus je jasný – relativně bezpečné klima, tedy co nejvíc pod 2 °C oteplení oproti předprůmyslové éře. Abychom takový stav uchovali, vyžaduje to úplný a co nejrychlejší odchod od fosilních paliv a technologie, jako je ukládání, zachytávání uhlíku sii nechat pro odvětví, kde se emisí skleníkových plynů opravdu těžko zbavíme, typicky třeba výroba cementu. Pro jednoduchost – věda doporučuje rychlý a úplný odchod od fosilních paliv, jenže svět se politicky zatím shodl na něčem mnohem slabším. V závěrečném společném prohlášení z minulého COPu je cíl snížit využívání uhlí. Cítíš ten rozdíl? Snížení versus úplný konec. Uhlí versus všechna fosilní paliva. Teď jde o to, jestli a kam se můžeme letos posunout. Formulaci, která je v souladu s vědou, chce podle analýzy projektu Carbon Brief asi jen dvacet států světa. Země G7, kde jsou země s velkými emisemi jako USA, Velká Británie, Kanada, Japonsko a velké evropské země, se letos shodly, že budou usilovat o konec fosilních paliv, ale s výjimkou těch, kde jde emise zachytit, neutralizovat. To je to spoléhání se na technologie, které zatím nejsou úplně rozvinuté, a ani nevíme, kdy a jestli vůbec budou.

Nutno říct, že některé země samy schvalují nové ropné projekty, což není v souladu s vědeckým doporučením. Ale i to je posun, a právě na této společné pozici se dohodly i země EU, byť některé chtěly nejtvrdší variantu. Nicméně tu máme docela silný blok, který chce ukončit všechna fosilní paliva, byť s výjimkou. Pak tu ale máme podobně silný blok, který o tom ani v této verzi nechce slyšet. To jsou třeba Čína, Saudská Arábie, Rusko, což je samostatná kategorie, ale i mnoho dalších zemí. Třeba Indie a některé africké státy chtějí, aby se s fosilními palivy skončilo, ale tyto rozvinuté země – co na fosilních palivech zbohatly – vypustily nejvíc skleníkových plynů, a tím tak mnohem víc přispěly ke změně klimatu. Tímhle prstem ukazují třeba právě i na Česko, tak jako někdy my ukazujeme na ně. A například arabské země chtějí rozdělit fosilní paliva a emise z nich, to znamená zbavit se emisí z fosilních paliv, což jim nechává zadní vrátka dál fosilních paliva, kterých mají mnoho, používat, a technologicky se emisí zbavovat. V tomhle mumraji se bude hledat shoda na společném cíli. Slovíčkaření se dá čekat do poslední minuty.

Jak silným hráčem může být v tomhle mumraji pořadatelská země, tedy SAE? Právě SAE jsou dlouhodobě lidskoprávními organizacemi kritizované za tvrdé tresty pro své kritiky. Myslíš si, že můžou do vyjednávání v zákulisí zasáhnout?
Řekl bych, že to jsou asi dvě oddělené věci. Věřím, že vyjednavači v obrovských prostorách dubajského výstaviště se budou věnovat své práci tak, jak jsou zvyklí. A pokud jde o vliv pořadatelské země, ta je opravdu moderátorem a může dost ovlivnit, jak bude konference vypadat – jaká témata budou akcentována, jak se podaří jednotlivé třeba i znepřátelené země posadit k jednomu stolu a postavit za společný cíl v oblasti klimatu. V tom mohou SAE uplatnit svou pozici země, která udržuje víceméně dobré vztahy třeba jak s USA, tak s Čínou, jak s Ukrajinou, tak s Ruskem, jak s Palestinou, tak s Izraelem. 

Pro zajímavost – arabské země se v poslední době rozhodly vzít mezi sebe znovu i Sýrii. Pozvánku na COP 28 tak dostal dokonce i syrský diktátor Bašár al-Asad, což lidskoprávní organizace kritizují. Podle pořadatelů je to odůvodněné, protože pro úspěch konference je potřebná účast všech členů rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. Byla by to Asadova první účast na takhle globální akci od začátku občanské války v Sýrii. Nicméně se neví, zda skutečně přicestuje. Syrská delegace řekla, že ji povede premiér. Jestli Asad přijede osobně, je těžké říct. Francie teď v listopadu vydala mezinárodní zatykač, a se SAE má smlouvu o justiční spolupráci v kriminálních případech.

Portfolio hostů je velmi zajímavé. Kromě Bašára al-Asada dostal pozvánku třeba britský král Karel nebo papež…?
Papež nakonec kvůli zdravotním problémům nepřijede. Měla to být historicky první účast papeže. Ten letos vydal i dokument, kde apeluje na urgentní řešení klimatické krize a jeho vystoupení by bylo určitě zásadní. Král Karel III. samozřejmě patří k dlouhodobým zastáncům ochrany klimatu. Měl třeba svůj podíl na tom, že se povedlo dojednat Pařížskou dohodu. Můžeme čekat jeho projev, ale samozřejmě je závislý na tom, co mu podepíšou v Downing Street. Nelze úplně říkat to, jak to vidí on sám. Musí jet v linii britské vlády, která teď třeba rozjíždí novou těžbu fosilních paliv, a úplně nejedná v souladu s vědeckými doporučeními.

Speciální fond

Mluvili jsme o tom, že jedním z hlavních témat bude konec fosilních paliv v energetice. Vzpomínám na Vinohradskou 12 z loňského podzimu, kdy jsme měli za hosta Ondráše Přibylu, zakladatele projektu Fakta o klimatu. Mluvili jsme s ním o COP 27, na kterém padla dohoda na vzniku speciálního fondu pro zranitelné země. Přirovnával ji k jakési pojišťovně pro chudé státy, které jsou postižené třeba živelným neštěstím. Říkal mi tehdy, že dohoda na vzniku takové pojišťovny může být i úspěchem českého předsednictví v Radě EU. COP 28 by měl být zřizovatelem tohohle fondu. Kdo z Česka se do Dubaje přijede podívat a dohlédnout na to, aby k tomu skutečně došlo?
Fond a jeho rozjetí jsou jedním z hlavních úkolů konference. Česko už nebude hrát tak významnou úlohu, protože už Radě EU nepředsedá. Za Česko jede do Dubaje premiér Petr Fiala (ODS) spolu s ministry životního prostředí Petrem Hladíkem (KDU-ČSL) a ministrem průmyslu a obchodu Jozefem Síkelou (STAN). Mnoho dalších samozřejmě také.

Jinak přirovnaní, pokud jde o fond, je pěkné. Možná bych řekl, že pro chudé státy je to krabička poslední záchrany. Je to hašení požáru, a to je samozřejmě nejdražší, mnohem dražší než prevence. U klimatu nám vědecké modely a různé ekonomické studie ukazují, že byť je zelená transformace drahá, bránit únikům skleníkových plynů je nejlevnější řešení. Protože jsme však zaspali, a člověkem způsobená změna klimatu rychle přichází, tak se na ni musíme zkusit adaptovat, a to už je o něco dražší. Úplně nejdražší je pak nahrazovat ztráty a škody dopadu změny klimatu. Fond má tyto ztráty a škody krýt. Doplňuje už existující fondy na zmírňování a adaptaci na změnu klimatu v chudších zemích, jako je například Tuvalu – to se už dohodlo s Austrálií na vysidlování obyvatelstva. Tichomořský stát už kvůli zvedání hladin oceánů prostě mizí před očima. Nebo například země, jako je Pákistán – tam miliony lidí přišly o domovy během záplav. To jsou země, které mají na změně klimatu podíl minimální, ale dopady na ně jsou přitom extrémní.

Očekává se vzdor některých států, které by třeba nechtěly do fondu přispívat?
Určitě o tom ještě bude debata, možná i tahanice. Už se to nedávno předjednávalo na menší přípravné akci v Abú Dhabí. Jedním z kamenů úrazu je třeba pozice Číny. Ta je rámcovou úmluvou OSN o změně klimatu brána jako rozvojová země, takže jakožto příjemce, ale zároveň je to v současnosti země s jasně nejvyšším absolutním podílem na světových emisích skleníkových plynů. Z logiky věci by tak měla být plátce. A teď co s tím? Čína plátcem být nechce. Nicméně třecích ploch je víc. Třeba také to, jestli má jít o příspěvky dobrovolné, což chtějí bohatší země, nebo povinné, to chtějí ty chudší. A kdo bude fond spravovat? Nakonec to aspoň přechodně bude zřejmě Světová banka, čemuž se chtěly chudší země vyhnout. Pokud se neobjeví nový zásadní zádrhel, mělo by snad jít jen o formalitu, aby se fond po hlasování na tomto COPu od příštího roku skutečně rozeběhl. Je to jeden z očekávaných výstupů, a snad i úspěchů. 

Kolik letos jede do Dubaje vyjednavačů? Asi sedmdesát tisíc z celého světa?
Sedmdesát tisíc je celková účast. Samozřejmě to nejsou jenom vládní vyjednavači, jsou to také lidé z nevládních organizací, novináři, lidé z byznysu a tak dále. Sedmdesát tisíc je opravdu monstrózní číslo, ale jsou to všichni účastníci. Jako kdybys bral třeba olympijské hry se vším všudy, i s fanoušky. 

Jaké podklady dostanou na stůl ti, kteří skutečně budou o závazcích vyjednávat? Bude mezi nimi i nějaký dokument o tom, jak moc teplo letos opět bylo?
Materiálů je letos víc než dost, a není to nic moc povzbudivého. Nejde třeba jen o výsledky měření, které jsou samy o sobě vypovídající. Od loňského COPu vyšly poslední části dlouhodobé hodnotící zprávy mezivládního panelu pro klima, který si státy světa zřídily. Ten monitoruje a shrnuje veškeré lidské vědění o změně klimatu – tisíce, možná už desetitisíce prací a studií o klimatu, o stavu světa, jeho vyhlídkách a o řešení. K tomu se teď přidaly dílčí zprávy, jako takzvaný emission gap, adaptation gap nebo také první globální inventura závazků z Pařížské dohody z roku 2015. To je jakési vysvědčení toho, jak jsme na tom jako svět s plněním Pařížské dohody. 

Když to hodně stručně shrneme, tak svět zdaleka neplní to, k čemu se v Paříži před osmi lety zavázal. Roční emise skleníkových plynů stále stoupají, i když potřebujeme, aby začaly razantně klesat, ideálně do roku 2030 skoro na polovinu. Výsledkem je, že směřujeme kamsi mezi 2,5 až 3 °C oteplení oproti předprůmyslové éře. A to se ještě objevují dílčí studie renomovaných autorů, že tyto odhady mohou být příliš optimistické. 

Připomeňme, že za ještě relativně bezpečnou je považovaná hranice 1,5, případně 2 °C oteplení. Stále víc expertů se však obává, že už je to nerealistické. Ovšem zároveň platí, že na každé desetině stupně bude záležet. Každé ušetření bude znamenat přijatelnější podmínky k životu, méně extrémů, méně škod a podobně.

Smíření nesmiřitelných

Aniž bych chtěl jakkoliv snižovat důležitost konference – jsme v době, kdy kolem nás zuří války, konflikty. Dokážou se vyjednavači vůbec soustředit na klima, když se tam sejdou lidé, kteří spolu nesouhlasí v úplně jiných věcech a teď by měli najít shodu v takto velmi důležitém tématu?
Tohle mě samozřejmě také zajímalo. Vysílali jsme o tom, bavil jsem se o tom s lidmi, kteří na tyto konference pravidelně jezdí nebo mají přehled, mají i zákulisní informace. Podle nich je víceméně jasné, že se současná napjatá atmosféra projeví. S tím asi každý počítá. Vyjednáváním to může ublížit, ale bude to i na schopnostech pořadatelské země, jak se s tímhle svět vypořádá. Dá se na to nahlížet – někteří to tak cítí –, že klima jako společná krize, která nešetří opravdu nikoho, může naopak obrušovat hrany. Vidíme to třeba v případě USA a Číny, které po měsících utlumených a dlouhodobě napjatých vztahů vydaly před COP 28 společné prohlášení se společnými cíli, které se týkají třeba omezování emisí metanu nebo rozvoje obnovitelných zdrojů energie. Není tam nic úplně převratného, ale jenom to, že takový dokument vznikl, může vyjednávání celkově povzbudit. 

Nemáš strach, že summit v SAE bude nakonec summitem, kde se nepodaří nic vyřešit?
Úplný průlom se asi čekat nedá. Je to postupný proces, bohužel mnohem pomalejší, než bychom potřebovali. Jiná cesta ale asi není. Změna klimatu je globální a velmi složitý problém. Závažnost situace je vědecky jasná, ale politicky a společensky je to téma velmi nevděčné. Doporučení vědců není snadné uvést do praxe, což asi ani nikdo netvrdí a čest všem, kdo ho berou vážně a snaží se o něm upřímně komunikovat. Zvlášť na těchto akcích se projevují třeba i zájmy velmi silných korporací a států, které nemají zájem na rychlém řešení. Na COP 28 se to asi znovu projeví, ale bez těchto jednání a bez Pařížské dohody bychom teď byli ještě v horší pozici. Projekce toho, jak by narůstaly emise, byly před Paříží ještě dramatičtější, takže zkrátka nic lepšího v tuto chvíli nemáme.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: archiv Jana Kaliby, youtubové kanály Firstpost, COP28 UAE a BBC News.