Varování odborníků se potvrdila. Emise skleníkových plynů se blíží předpandemickým hodnotám
Produkce ekvivalentu CO2 vzrostla ve státech Evropské unie meziročně o šest procent, v Česku pak o osm. Pokles naproti tomu pokračoval jenom ve třech zemích. Největší podíl na emisích měl zpracovatelský průmysl a výroba elektřiny, až pak následovala spotřeba domácností, vyplývá z dat Eurostatu.
V roce 2020 se kvůli lockdownům, které souvisely s pandemií koronaviru, nevídaně propadla světová produkce skleníkových plynů.
Nová zpráva Eurostatu potvrzuje tehdejší varování odborníků: s obnoveným ekonomickým růstem se množství vypuštěných emisí vrací k předpandemickým hodnotám.
Podle posledních dat, která statistický úřad Evropské unie zveřejnil minulý týden, vzrostly emise skleníkových plynů ve státech sedmadvacítky mezi třetími čtvrtletími let 2020 a 2021 o téměř šest procent. Konkrétně z 833 na 881 milionů tun ekvivalentu CO2. Přiblížily se tak prozatímnímu rekordu: 891 milionům tun ve třetím čtvrtletí roku 2019.
Podle odborníků je nutné vnímat „pandemická“ data s rezervou. „Nemá smysl porovnávat emise z roku 2020 a do určité míry ani z roku 2021 s lety předchozími a následujícími. Rok 2022 budeme muset vztahovat k roku 2019. Teď to může totiž působit tak, že došlo k obrovskému meziročnímu růstu emisí, jde však pouze o návrat k hodnotám před pandemií,“ říká pro iROZHLAS.cz Ondráš Přibyla, ředitel organizace Fakta o klimatu.
V Evropské unii se na vypuštěných emisích v druhé polovině loňského roku nejvíce podílely sektory zpracovatelského průmyslu (23 procent z celkového počtu), dodávky elektřiny (21 procent) a spotřeba domácností společně se zemědělstvím (oba sektory 14 procent).
Propady v jednotlivých odvětvích mohou podle Přibyly napovědět o budoucích trendech, byť s jistou rezervou. „Že se nám podařilo emise skleníkových plynů jednorázově snížit, ještě neznamená, že se je bude dařit stejným způsobem snižovat i v budoucnu. Snižování emisí proběhlo v sektorech, které se poměrně snadno dekarbonizují. Tak tomu ještě nějakou dobu bude. Teprve pak přijdou sektory, ve kterých to bude složitější,“ popisuje Přibyla.
Covid rekordně snížil emise skleníkových plynů. ‚Klima to v dlouhodobých cyklech ani nepozná,‘ říká Tolasz
Číst článek
Podle dat se mezi třetími čtvrtletími let 2020 a 2021 podařilo emise snížit jen ve třech státech: Slovinsku, Lucembursku a Nizozemsku.
Naopak největší nárůst zaznamenalo Bulharsko, a to odhadem o 22,7 procenta. V Lotyšsku a Řecku emise stouply o 16,2 a 13,1 procenta. Česká republika je s 8,3procentním nárůstem nad evropským průměrem.
Přibyla upozorňuje, že meziroční srovnání v takto mimořádných letech nemusí odrážet dlouhodobý vývoj. „Do dat se promítají dva očekávané efekty. Prvním z nich je rebound, tedy návrat k původním hodnotám, který nastane vždy po nějakém útlumu,“ vysvětluje prudký nárůst emisí u některých států.
Druhý efekt, který je podle Přibyly nutné zohlednit, je dlouhodobé snižování emisí, které se na první pohled do dat nepromítlo. „Němci odstavují uhelné elektrárny, Dánové mají dekarbonizační program, Britové sice již nejsou součástí unie, ale dekarbonizace průmyslu jede ve Spojeném království masově,“ pokračuje.
V meziročním srovnání tedy státy vypustily emisí více, přesto směřují ke společně stanoveným dlouhodobým emisním cílům. Prvním z nich je snížit do roku 2030 produkci skleníkových plynů na 55 procent ve srovnání s rokem 1990.
„Snižování emisí v Evropě má efekt a je důležité. Potřebovali bychom je ale omezovat rychleji a tento trend rozšířit do světa,“ míní Přibyla.
Méně aut, více rozehřátých topení
V prvních měsících pandemie se na vypouštěných emisích citelně promítlo pozastavení pozemní dopravy. Krátkodobý efekt lépe než hodnoty CO2 dokreslují koncentrace oxidů dusíku, které mají přímý vliv na kvalitu ovzduší.
Jen v České republice se na začátku roku 2020 doprava propadla o třetinu, v dalších měsících se ale intenzita vracela k normálním hodnotám.
Naděje na splnění Pařížské dohody. Sliby ze summitu COP26 by mohly udržet oteplení pod dvěma stupni
Číst článek
„Z pohledu kvality ovzduší byl rok 2020 historicky nejpříznivější. A z nyní dostupných dat byl rok 2021 pravděpodobně druhým na tomto seznamu. Že nebyl loňský rok tak příznivý jako 2020, ale určitě nelze připsat pandemickým opatřením. Spíše odlišným meteorologickým a rozptylovým podmínkám, které kvalitu ovzduší velmi zásadně ovlivňují,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz Jáchym Brzezina, vedoucí oddělení kvality ovzduší z Českého hydrometeorologického ústavu v Brně.
Pokles dopravy tedy sice znamenal snížení emisí, podle Brzeziny se ovšem naopak zvyšovaly emise jiné, například z vytápění domácností. „V konečném součtu nelze říct, zda byl vliv opatření pro ovzduší příznivý, či nikoliv,“ uzavírá.
