Země globálního Jihu chtějí stvrdit svou identitu, jejich posilování může vést k ‚odzápadnění‘ světa
Mezinárodní reakce na krvavý útok Hamásu na Izrael znovu ukázala, jak silně je dnes svět rozdělený. Jestliže západní tábor podporovaný Indií a hrstkou dalších států tento akt agrese ostře odsoudil, valná většina zemí globálního Jihu odmítla ukázat na agresora a omezila se na prosazování deeskalace konfliktu, konstatuje v komentáři francouzský deník Le Monde.
Pro Spojené státy, historického spojence Izraele, to podle listu Le Monde znamená kapitální prohru. Stejně tak pro Evropskou unii, protože tento konflikt opět vede k odlišování, ne-li izolaci Západu od zbytku světa.
Posledních 30 let byla protiváhou globalizace ekonomiky politická rétorika zemí takzvaného „globálního Jihu“. Společná prohlášení postupně spojila země, které dávají přednost přímé ekonomické spolupráci na ose Jih-Jih, a především se odmítají přizpůsobovat pozicím západního tábora.
V roce 2011 tak vzniklo hospodářské uskupení BRICS, v němž se sešly Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika, které před třemi měsíci posílilo dalších šest zemí. Jejich ambicí je získat geopolitickou a ekonomickou váhu a v mezinárodním obchodu obejít všemocný dolar.
„Existuje dynamika zemí Jihu, které chtějí stvrdit svou identitu a zároveň profitovat z výhodných ekonomických vztahů,“ říká politolog Bertrand Badie. Tyto země podle něj sledují svůj zájem, který je postupně přivedl od neutrality k multivektorové zahraniční politice.
Odsoudit, ale ne sankce
Globální Jih tak například považuje za logické odsoudit ruskou invazi na Ukrajinu ve jménu principu suverenity. Současně ale odmítá západní sankce proti Rusku, které pro něj zůstává ekonomickým partnerem. Kromě toho si Rusko pro řadu zemí Jihu zachovává auru Sovětského svazu, který podporoval dekolonizační hnutí v 50. a 60. letech.
Pozvání připojit se k bloku BRICS dostaly zejména arabské země. Důvody pro vstup do aliance se liší
Číst článek
K hlavním apelům globálního Jihu pak patří jeho neochota k „pozápadnění“. Je však možné, aby se chudé jižní země modernizovaly, aniž by takovým procesem prošly? ptá se Le Monde.
Koncepce Západu po staletí získávala stále nové a dostatečně přitažlivé podoby. Převaha Západu se zpočátku týkala jen oblastí techniky a vojenství. Ale s rozvojem průmyslového kapitalismu v 19. a 20. století se rozšířila i na oblast ekonomiky. V té době se také objevily tři základní rysy, na jejichž základě definujeme Západ dodnes: jsou to demokracie, kapitalismus a křesťanství.
V poslední době ale tvář Západu pro mnohé ztratila svou schopnost přitahovat a okouzlovat. Mezi výčitkami adresovanými globálním Jihem globálnímu Severu dnes figuruje především odpor k elitářství, jehož ztělesněním je Severoatlantická aliance s její domnělou snahou o získání světové nadvlády.
Role stárnoucího Západu
Pokud přece jen dojde k „odzápadnění“ světa, podle Le Mondu nebude mít politický, ale demografický charakter.
Analytik Tureček: Slepá podpora Izraele ohrožuje stabilitu Blízkého východu i Západ samotný
Číst článek
„Z osmi miliard lidí, kteří obývají planetu, jich dnes v západních zemích žije pouhých 15 procent. Na konci 21. století bude africký kontinent představovat 40 procent lidstva,“ popisuje ekonom a odborník na rozvojové země Jean-Joseph Boillot. Doplňuje, že politické sebeurčení v zemích Jihu je založené především na odmítnutí západního světa.
Podrobnější pohled na fenomén „odzápadňování světa“ přináší nedávný průzkum v 21 zemích Západu i globálního Jihu realizovaný trojicí významných politologů a sociologů – Ivanem Krastevem, Timothym Gartonem Ashem a Markem Leonardem.
Z jejich průzkumu vyplývá, že obyvatelé bohatých západních zemí jsou ohledně své budoucnosti o poznání pesimističtější než Indové, Indonésané nebo Číňané. Západ si zároveň na světovém žebříčku zachovává svou přitažlivost.
Jen pět procent občanů rozvojových zemí uvažuje o tom, že by si za náhradní domov zvolilo Čínu, kdežto celých 56 procent by volilo Spojené státy nebo Evropu. S teorií o úpadku Západu polemizuje také politolog Bruno Tertrais.
„Dnes je v módě zpochybňovat vůdčí roli stárnoucího Západu. Podle mě se však stále udržuje v dobré kondici. Rozhodně bych neřekl, že upadá – to spíš zbytek světa nabírá sílu,“ uzavírá slovy politologa francouzský deník Le Monde.
