Všichni se snaží zuby nehty držet formulací přijatých už v 80. letech, popisuje postoj EU ke Gaze politolog
Lídři zemí EU se ve čtvrtek na summitu v Bruselu shodli na podpoře Izraele a vyzvali k vytvoření humanitárních koridorů. Díky nim má být do Pásma Gazy doručena humanitární pomoc. Přesto jsou lídři v postoji k situaci nejednotní. Jedni se přiklánějí k Izraeli, druzí k Palestině. Všichni ale chtějí mír. „Izrael má právo bránit se, teroristické útoky byly prostě špatně a fuj, na tom se všichni shodnou,“ říká pro Radiožurnál politolog Tomáš Weiss.
Závěry z jednání se nerodily úplně lehce, byly několikrát přepracovávány. Jak vyvážené je nakonec podle vás to prohlášení zemí Evropské unie?
Záleží asi na tom, z jaké pozice se na to díváte. Já se domnívám, že je to kompromis, stejně jako všechno, co z takových jednání Evropské rady vychází. Já bych to viděl jako nejlepší možné, to znamená to, čeho byli lídři schopni.
Země Evropské unie nebyly v postoji k situaci na Blízkém východě jednotné, to není tajemství. Můžete přiblížit, jaké názorové skupiny tam byly? Jaké byly postoje těch klíčových unijních zemí?
Já si myslím, že je zapotřebí to vidět trošku v kontextu. Ona ta otázka izraelsko-palestinského mírového procesu je obecně problematickou otázkou světové politiky. Členské státy Evropské unie na to nikdy neměly jednotný názor.
Izrael má právo se bránit, shodli se lídři Evropské unie. Vyzdvihli ale i potřebu humanitárních koridorů
Číst článek
Když se podíváte do dlouhodobých dokumentů a na to, jak se tomu Evropská unie věnovala a věnuje, respektive evropské státy, tak zjistíte, že vlastně ty kompromisy vznikly už na začátku 80. let. Evropská unie podporuje dvoustátní řešení.
Vlastně všichni se snaží zuby nehty držet stejných formulací, které byly přijaté už v těch 80. letech, protože vědí, že pokud by to nějakým způsobem znovu otevřely, bude velmi obtížné se domluvit na nějaké nové pozici.
Ty hlavní pozice jsou v podstatě stejné. Všichni chtějí dlouhodobý mír, ale nikdo neví, jak by měl vypadat, protože všichni chápou, že to asi bude dvoustátní řešení. Ten mír musí vzejít z nějakého dialogu mezi Izraelem a palestinskou samosprávou.
Mezi členskými státy jsou ty pozice, řekněme, rozděleny na tom, kdo jakým způsobem stojí trošičku víc na straně Izraele a trošičku víc na straně palestinské samosprávy, a kdo vlastně chápe tu současnou situaci trošičku víc jako vinu Palestinců a trošičku víc jako vinu izraelských vlád, které nebyly schopné podle jejich názoru nabídnout udržitelný kompromis.
Čedok evakuuje z Egypta 500 českých turistů. Dron v letovisku Taba zasáhl zdravotnické zařízení
Číst článek
Takže si myslím, že ty pozice se vlastně žádným způsobem moc nemění. Vždycky se ta debata vede jenom kolem slovíčkaření a toho, jaká slova použít na popis současné situace, která se samozřejmě mění.
Přesto ta řekněme kakofonie, kterou jsme viděli a slyšeli v minulých dnech, byla poměrně veliká. Připomenu nejdřív prohlášení, že se zastaví pomoc do Pásma Gazy, pak se zase naopak mluvilo o tom, že se ztrojnásobí, pak odjela Ursula von der Leyenová do Izraele, za to byla kritizovaná Charlesem Michelem, a tak dále. Myslíte si, že tím čtvrtečním prohlášením států Unie se nějak podařilo překonat alespoň navenek tuhle nejednotnost, kterou jsme slyšeli v prvních dnech?
Já si myslím, že částečně ano, protože zase je zapotřebí si uvědomit, jak fungují instituce Evropské unie. To, co jste teď zmiňovala, ty problémy a ta kakofonie na začátku, vycházelo všechno z Evropské komise, která nicméně neurčuje pozici Evropské unie, tu v první řadě v těchto zahraničněpolitických otázkách určuje Evropská rada.
Myslím, že velká část toho byla způsobená, řekněme, trošičku klandestýnským chováním jednoho z komisařů, který vydal prohlášení, na které v podstatě úplně neměl ze své pozice právo. Protože řekl něco, co mu neschválila Komise, která když má v něčem rozhodnout, tak rozhoduje jako celek.
Absolutní podpora Izraele může Bidenovi uškodit. Alternativou je ale jen Trump, míní amerikanista
Číst článek
Vlastně celá ta změť výroků potom byla do značné míry reakce na tohle utrhnutí se. Potom ta kritika Ursuly von der Leyenové dost souvisela spíš s tím, co řekla a neřekla. Za to, že byla v Izraeli, ji nikdo nekritizoval. Ta kritika byla spíš, že řekla jednu část té dlouhodobé pozice Evropské unie a nezmínila tu druhou.
Což v principu z její pozice byla asi spíš její chyba, ale zase ta dlouhodobá pozice je vcelku jasná. Izrael má právo bránit se, teroristické útoky byly prostě špatně a fuj, na tom se taky všichni shodnou.
Ta debata se skutečně vede o tom, jak dál a jak zabránit nějakým civilním škodám do co možná nejvyšší možné míry, ale to samozřejmě nikdo moc neví, jak to udělat.
Následuje v podstatě přesně ta otázka, jak dál, jak jste říkal. Jaké konkrétní kroky směrem k Izraeli a k pásmu Gazy, k jeho civilistům, se dají po tomto prohlášení očekávat? Dá se tam čekat nějaká konkrétní pomoc Izraeli a civilistům v Gaze?
Já se domnívám, že v tento okamžik Izrael od Evropské unie zase až takovou pomoc nepotřebuje. Jestli něco Izrael potřebuje, tak je to pomoc od Spojených států na stabilizaci nebo řekněme prevenci nějakého většího regionálního konfliktu.
Íránci nesouhlasí s vládní podporou Hamásu. ‚Přinesla jim jen bídu a izolaci,‘ říká historik
Číst článek
Proto koneckonců také vidíme ty letadlové lodě Spojených států rozmístěné v regionu, které mají odstrašit jiné aktéry mimo Hamás a mimo Izrael, aby se do konfliktu zapojovali. V tomto ohledu Evropská unie, myslím, maximálně může pomoct nějakým způsobem negociovat a diplomaticky jednat se státy v zálivu, s jinými arabskými státy a tak dále.
Má samozřejmě nějaké kontakty s Íránem, takže jednat s Íránem. Co se týče Palestinců, tam je Evropská unie dlouhodobě velkým poskytovatelem humanitární a rozvojové pomoci. O rozvojové pomoci se teď mluví, že se nějakým způsobem musí revidovat, aby se zabránilo posilování pozic Hamásu.
Na druhou stranu humanitární pomoc samozřejmě všichni chápou, že je zapotřebí do Pásma Gazy nějakým způsobem dostat, respektive k tomu civilnímu obyvatelstvu. Ale zase to, jakým způsobem to udělat, to úplně Evropská unie není schopná ovlivnit, protože to do značné míry závisí na Izraeli, ale také do značné míry na Egyptu.
V neposlední řadě to samozřejmě závisí na Hamásu, protože koneckonců jestli je tady někdo, kdo brání skutečně tomu, aby civilní obyvatelstvo nebylo ohroženo, je to Hamás, který si civilní obyvatelstvo Gazy bere jako své živé štíty. To je věc, kterou, bohužel, Evropská unie svojí deklarací a svojí politikou nemůže úplně změnit.
