Více než čtvrtina islandské populace se loni v říjnu vydala do ulic stávkovat za rovnost žen a mužů. Přidala se k nim i tehdejší premiérka a to i přesto, že Island je podle indexů nejlepším místem pro ženy na světě. „Každý z rodičů si musí povinně vzít minimálně tři měsíce z rodičovské dovolené,“ vysvětluje v rozhovoru islandská historička Rakel Adolphsdóttir. „To platí jak u heterosexuálních rodičů, tak když jsou například dva tátové,“ říká.

Praha 11:00 21. dubna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Podle světových žebříčků je Island nejlepší místo, kde být ženou. Souhlasíte?
Ano, na Islandu se mají ženy lépe než v řadě jiných zemích, ale i my máme své problémy. Islandské feministky se často obávají přeceňování rovnosti ze strany mezinárodních médií, které Island často vykreslují jako místo, kde ženy mají vyhráno. Tak to totiž rozhodně není.

V čem konkrétně nemají Islanďanky vyhráno?
Stále máme gender pay gap (rozdíl v platech mezi muži a ženami - pozn.red.). Ten se pohybuje kolem devíti procent. Lepší se to, ale pořád si nejsme rovni.

Problém je také násilí na ženách. Podle světových statistik zhruba 38 procent všech vražd žen se dopustí jejich partneři. Na Islandu je to kolem 50 procent. Tomuto fenoménu se říká „nordický paradox“. Na jednu stranu se mají ženy v severských zemích lépe, na druhou jsou často vystavované domácímu a genderově podmíněnému násilí.

Co se však daří, je rovné zastoupení žen v islandském parlamentu. Téměř polovinu poslanců a poslankyň tvoří ženy. Posledních sedm let jsme také měly ženu v čele vlády. Ženy také dosahují vysokoškolského vzdělání, a to i v rámci technických oborů.

V říjnu minulého roku se konaly napříč Islandem velké protesty kvůli nerovnosti platů. Protestovalo zhruba 100 tisíc lidí, což je více než čtvrtina populace. K protestujícím se přidala i tehdejší premiérka Katrín Jakobsdóttir. O co protestujícím šlo?
Protestovali za rovné platy a proti domácímu násilí. Protestující chtěli také upozornit na nedocenění pečujících prací, které typicky vykonávají ženy. Například vychovatelky v mateřské školce nebo ošetřovatelky v domovech důchodců.

Když se měří nerovnost platů, tak se berou v potaz práce, které vykonávají jak muži, tak ženy. Je ale důležité se na to podívat i z toho pohledu, že jsou zaměstnání, kde jsou více zastoupené ženy než muži a tyto práce je potřeba lépe docenit. Jde většinou o klíčové pečovatelské práce jako například zdravotní sestry.

Byla jste jednou z organizátorek protestu. Jaké to pro vás bylo vidět více než čtvrtinu islandské populace v ulicích?
K protestům se připojilo 100 tisíc lidí jen v Reykjavíku. Ale protestovalo se i na jiných místech mimo Reykjavík a pak byla také řada lidí, kteří nepřišli na demonstraci, ale protestovali tím, že nešli do práce.

Pak byli lidé, kteří do práce museli jako například lékaři. I ti nám často vyjadřovali podporu skrz fotky na sociálních sítích, kde se fotili s transparenty.

Dohromady nás bylo hrozně moc. Bylo to neuvěřitelné, nikdy na to nezapomenu. Podobné protesty se děly i v roce 2018, 2016, 2010 a 2005. V roce 2005 mi bylo devatenáct let a je to první podobný protest, který si pamatuji. Tenkrát jsem nevěděla, že protesty za rovná práva žen jsou jakési socio-kulturní dědictví na Islandu, která začalo už v roce 1975.

Myslím, že se protest opravdu povedl, jen mě mrzí, že se ho neúčastnilo více žen, které mají jiné než islandské kořeny.

Ačkoliv na Islandu žijí, tak se jich moc neúčastnilo a je to asi i na nás na organizátorech, abychom příště více mysleli na inkluzi i těchto lidí. Často to jsou právě oni, kteří jsou nejvíce zranitelní, protože nemusí mít stále pracovní pozice či mají nižší platy než Islanďanky.

Šampionát ve fotbale žen odhaluje gender pay gap. Hráčky oproti mužům dostávají čtvrtinovou výplatu

Číst článek

Měl říjnový protest nějakou politickou dohru?
Na Islandu vládla jedna a ta samá vláda sedm let. Teď odstoupila premiérka, tak nikdo neví, co bude.

Říjnové protesty zatím neměly konkrétní legislativní dopady, tedy nevznikly žádné nové zákony či novely, ale je vidět, že to politici berou vážně a zlepšení pozice žen ve společnosti je živé téma, které se řeší při snad každé politické debatě. Na Islandu máme silné odbory.

Byli i částečně spoluorganizátory toho říjnového protestu a myslím, že to nakonec budou právě odbory, které se o změnu legislativy zasadí. Myslím, že se to hlavně bude týkat pracovníků ve zdravotnictví, kde pracuje více žen než mužů a nejsou dostatečně ohodnoceni.

Jaké zákony chrání ženy na pracovním trhu na Islandu?
Rady firem a institucí musí mít rovné zastoupení žen i mužů. To stejné platí pro různé expertní komise napříč veřejným sektorem. Když někoho najímáte do práce, nesmíte se jich ptát, zda plánují mít děti. To je v rozporu se zákonem.

Stejně tak nesmíte nikoho vyhodit z práce během rodičovské dovolené. Ta trvá rok a člověk během té doby dostává osmdesát procent své běžné mzdy. Každý z rodičů si musí vzít minimálně tři měsíce z rodičovské.

Těch zbylých šest měsíců si mohou rozdělit libovolně. To platí jak u heterosexuálních rodičů, tak když jsou například dva tátové nebo dvě mámy. Jedinou výjimku mají samoživitelé a samoživitelky. Ty mohou být s dítětem celých dvanáct měsíců.

V Česku je otcovská dva týdny.
Co? Opravdu? Tak to bylo na Islandu v roce 1997.

Jaké společenské změny s sebou přinesla povinná rodičovská pro oba rodiče?
Co se povolání týče, tak je úplně jedno, jestli jste muž nebo žena, ale u každého mladého člověka se počítá s tím, že na rodičovskou dovolenou může jít, a tak to prostě je.

Za druhé je hrozná škoda, když táta, nebo ten druhý rodič přijde o možnost být doma s miminkem. Je to hrozně důležité období a je škoda, aby o něj jeden z rodičů přišel.

Je to také důležité pro rovnost v rámci domácnosti, protože ten, kdo je doma, je také ten, co se nakonec více stará o domácnost. Když umožníme otcům být doma, umožňujeme celé rodině, aby fungovala více férově.

Je to také důležité pro kariéry žen, protože když je rodičovská férově rozdělená, mohou se ženy dříve vrátit do práce a budovat kariéru, pokud chtějí. To také zvyšuje pravděpodobnost, že v té práci budou lepší a dosáhnou na lepší pozice.

Je to vidět například v byznyse nebo politice, kde máte ženy zastoupené ve vysokých pozicích, protože mít rodinu je nijak nediskvalifikovalo.

V kolika letech chodí islandské děti do školky? V Česku nastupují děti do školky většinou až ve třech letech, což je jeden z důsledků toho, že máme jednu z nejdelších mateřských dovolených na světě.
Na Islandu chodí do školky buďto od 12 měsíců, nebo 18 měsíců, pokud chce být rodič s dítětem doma.

Přeplněné a exkluzivní. Státu se nedaří řešit problém školek systémově, kritizuje analytik

Číst článek

Při přípravě na tento rozhovor jsem narazila na islandské genderově neutrální školky. Můžete popsat, o co jde?
Jde o to, že předsudky ohledně toho, co je typické pro kluky a co pro holky se vytváří, když jsme úplně malinkatí. I proto je důležité, aby už ve školce byly děti socializované k tomu, že můžete být dobří v technických věcech, ať jste holka nebo kluk, a na druhou stranu, že byste měli o své blízké a o domácnost pečovat, ať jste jakéhokoliv genderu.

V některých školách se dělají například speciální cvičení, kde se děti odnaučují genderové stereotypy. Například tím, že holčičky nosí modrá trika, kluci růžová. Holky se učí ručkovat, zatímco kluci si hrají s panenkami a učí se pečovat o ostatní.

Cílem je, aby si i holky více věřily, ve školách volily technické předměty a aby chlapci naopak více pronikli do pečovatelských rolí.

Ve školce, kam chodí moje čtyřletá dcera, se už ve čtyřech letech učí o důležitých ženských vzorech, kdy děti pojmenovávají důležité historické ženské postavy, aby měli kromě mužských hrdinů i hrdinky. Například právě ty, které začaly v roce 1975 vlnu protestů za rovná práva.

Jak vypadala stávka v polovině sedmdesátých let? Jaký vliv měla na současnou islandskou společnost?
Z toho protestu jsou krásné záběry a vzpomínky, kdy ženy vtrhly za svými muži do práce, křikly na ně „děti máte v autě, jsou vaše“ s tím, že ony samy musí jít protestovat za svá práva. Stávky se tehdy zúčastnilo snad 90 procent všech žen na Islandu, úplně neuvěřitelné číslo.

Řada z nich tenkrát nepracovala v běžných pracích, ale zůstávaly doma a staraly se o domácnost. I ony stávkovaly a ten doma nic neuklízely.

V roce 1975 byl Island hodně chudý. V politice nebyly ženy zastoupené téměř vůbec. Mezi 63 poslanci byly jen tři ženy. Stávka v roce 1975 byl zlomový bod, který pomohl těm pár ženám v parlamentu o rok později prosadit zákon, který zaručoval ženám stejná práva. O pět let později byla na Islandu zvolena prezidentka.

Vigdís Finnbogadóttir byla první demokraticky zvolenou ženou na post prezidentky na světě. V té době se také začala sbírat data o zastoupení žen v různých veřejných institucích. Díky těm pak mohla jednotlivá ministerstva a zástupci resortů zavádět změny, které pomohly genderové rovnosti napříč islandskou společností.

Anna Košlerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít