‚Volám z izraelské rozvědky. Dostali jsme rozkaz spustit bombardování. Máte dvě hodiny.‘

Gaza 15. listopadu 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Volám z izraelské rozvědky. Dostali jsme rozkaz spustit bombardování. Máte dvě hodiny.“
Příběh jsme převzali z britského zpravodajského serveru BBC News, napsala Alice Cuddyová.

Byl čtvrtek 19. října kolem půl sedmé ráno. Izrael bombardoval Pásmo Gazy už dvanáct dní v kuse.

Mahmúd Šahín byl zrovna doma. Třípokojový byt, třetí patro činžáku v oblasti jménem Zahra, středostavovském sousedství na severu Pásma Gazy. Doposud se tomuto místu nálety z velké části vyhýbaly.

Venku sílil hluk. Lidé křičeli. „Musíte utéct,“ řval někdo na ulici, „budou bombardovat věžáky.“

Když Mahmúd opustil budovu a přeběhl přes ulici, aby našel nějaké bezpečné místo, displej jeho telefonu se rozsvítil.

Volalo mu skryté číslo.

„Volám vám z izraelské rozvědky,“ řekl podle Mahmúda muž na druhé straně.

Hovor trval déle než hodinu - a šlo o nejděsivější telefonát v Mahmúdově životě.

Hlas z telefonu oslovoval Mahmúda jeho celým jménem a mluvil plynně arabsky.

„Řekl mi, že chtějí bombardovat tři výškové budovy, a nařídil mi, abych evakuoval přilehlé okolí.“

Dům, v němž bydlel Mahmúd, nebyl v přímém ohrožení, on se ale najednou stal zodpovědným za evakuaci stovek lidí. „Měl jsem lidské životy ve svých rukou.“

Mahmúd si srovnal myšlenky a muže, který se představil jako Abú Chálid, požádal, aby nezavěšoval. Neměl tušení, proč k tomuto úkolu vybrali zrovna jeho, čtyřicetiletého zubaře. Toho dne ale udělal všechno, co mohl, aby svou komunitu udržel v bezpečí.

Dostával pokyny od cizích lidí, kteří - zdá se - vždycky věděli, jak se s ním spojit, a to i když se Mahmúdův telefon vybil. Prosil je, aby bombardování zastavili, a když sousedy vyzýval, aby utíkali pryč, křičel tak silně, až ho bolelo v krku.

Mahmúd vedl hromadnou evakuaci svých sousedů - a pak mu celá čtvrť vybuchla přímo před očima.

Během tohoto konfliktu izraelská armáda obyvatelům Pásma Gazy občas zavolala, aby je varovala před svými nálety - Mahmúdovo svědectví nám umožňuje takový hovor přiblížit s nevídanou mírou podrobností.

Poté, co několik obyvatel z oblasti Zahra potvrdilo, že Mahmúd varovný telefonát od Izraelců dostal, ho BBC zkontaktovala. 

Obsah hovoru, který Mahmúd popisoval zhruba tři týdny po bombardování, nelze nezávisle ověřit. Popisované detaily se nicméně shodují s těmi z komunitní facebookové skupiny z daného dne, stejně jako se satelitními snímky před a po bombardování.

Víme, že ten den ztratily domov stovky lidí. Izraelská armáda vybombardovala 25 bloků obytných budov a zničila tak celou jednu čtvrť. Tito lidé byli nuceni utéct jen s tím, co pobrali, a nakonec se rozptýlili napříč Pásmem Gazy.

Izraelské obranné síly tvrdí, že útočí na vojenské cíle a že tyto akce podléhají „příslušným ustanovením mezinárodního práva“.

Mahmúd vzpomíná, že když na něj ten muž promluvil, nemohl tomu uvěřit.

Lidé z jeho okolí upozorňovali na to, že telefonát může být falešný. Od chvíle, kdy válka začala, se v komunitní facebookové skupině objevovala varování před takovými podvodnými hovory i tipy, jak rozpoznat skutečné izraelské příkazy k evakuaci.

Mahmúd hlas na druhé straně požádal, aby došlo k vypálení varovného výstřelu na důkaz toho, že to všechno je pravda. Pomyslel si, že pokud ty, co ještě spí, nevzbudil křik z ulice, výstřel by slyšet mohli.

Zdánlivě odnikud se ozvala rána. Výstřel, pravděpodobně z dronu, zasáhl podle Mahmúda jeden z obytných domů. „Požádal jsem ho, ať vystřelí ještě jednou, než začnou bombardovat.“ Následoval další výstřel.

Teď, když Mahmúd věděl, že telefonát je pravý, pokusil se muže zdržet prosbami o trpělivost. „Řekl jsem mu: ,Nezraďte nás a nezačínejte bombardovat, dokud se lidi budou evakuovat.‘“

Volající odpověděl, že může dát Mahmúdovi čas - prý prohlásil, že nechce, aby kdokoli zemřel.

Mahmúd odpověděl, že nechce, aby byl kdokoli třeba jen zraněn.

Zatímco pobíhal kolem a rychle vyzýval lidi k evakuaci, byl stále na telefonu. Jeden z jeho sousedů si zapamatoval, jak zubař „prostě křičel“ a ostatní se postupně přidávali.

„Nechtěl jsem se dozvědět, že tam zůstal někdo, koho jsem mohl zachránit, ale nezachránil,“ vysvětloval Mahmúd.

Stovky lidí se toho rána vyvalily do ulic. Obyvatelé tohoto obvykle poklidného místa křičeli a utíkali, někteří z nich jen v pyžamu nebo v modlitebních oděvech.

Zahra leží v oblasti severně od Vádí Gaza, odkud Izraelci v prvních dnech války vybízeli civilisty k evakuaci na jih. Tuto čtvrť tvořily moderní bloky bytových domů, obchodů, kaváren, univerzit, škol a parků. A právě v těchto parcích se lidé začali shromažďovat.

Mahmúd nemohl pochopit, proč se jeho čtvrť stala cílem náletů. „Dělal jsem všechno proto, abych to zastavil. Ptal jsem se: ,Proč to tady chcete bombardovat?‘“

„Hlas mi odpověděl: ,Víme o věcech, o kterých vy nemáte tušení.‘“

Muž ale nevysvětlil, co má na mysli.

„Je to rozhodnutí výše postavených lidí, než jsme vy nebo já. Dostali jsme rozkaz spustit bombardování,“ dodal podle Mahmúda hlas v telefonu.

Když se oblast kolem vyčistila, muž Mahmúda informoval, že teď začnou nálety.

Mahmúd zpanikařil - co když omylem zasáhnou i jiné budovy?

Z telefonu se ozvalo: „Chvíli počkejte.“

Nad hlavou Mahmúdovi zakroužilo izraelské letadlo.

Zíral na tři výškové budovy, sousedící s blokem, kde sám bydlel. Na jednu z nich dopadly izraelské střely.

„To je ten věžák, který jsme chtěli trefit, držte se dál,“ nabádal prý muž na telefonu mezitím, co se budova hroutila k zemi.

Pak byly zničeny i zbylé dva věžáky.

Fotky, které byly toho rána v Zahře pořízeny, zobrazují trosky v místech, kde všechny tři domy stály. Na videích jsou pak zachyceni lidé, kteří se v šoku motají kolem následků izraelských náletů. V příspěvku v komunitní facebookové skupině, který byl publikován v 8 hodin a 28 minut, je napsáno, že tři výškové budovy byly kompletně zničeny.

Když bombardování ustalo, hlas v telefonu prý Mahmúdovi řekl: „Skončili jsme… můžete se vrátit.“

Mahmúd nemohl pochopit, čeho byl právě svědkem. Žil v této čtvrti patnáct let, provozoval vytíženou zubní ordinaci a vychovával tu své děti.

„Řekl jsem jim, že Zahra je rezidenční čtvrť. Všichni se tu známe… Snažil jsem se mu to vysvětlit. Není to příhraniční oblast, nedocházelo tu k žádným střetům. Toto místo bylo vždycky bezproblémové.“

Příspěvek v komunitní skupině na Facebooku toho rána vyzýval místní, aby nabídli místa na spaní, jídlo a vodu těm, kteří přišli o domov. 

Lidé hledali úkryt nebo místo, kam by mohli utéct. Zdejší úřady začaly s odklízením sutin z ulic a hašením vzniklých požárů.

Ti, jejichž domy zůstaly nedotčené, se vrátili. Někteří lidé se tu cítili v bezpečí. Jeden se BBC svěřil: „Vrátili jsme se domů v domnění, že už bombardovat nebudou.“

Později toho dne Mahmúd ve svém bytě právě dokončil noční modlitbu Isha, když si všiml  zmeškaného hovoru ze skrytého čísla.

Srdce se mu zastavilo.

„Okamžitě jsem pochopil, že šlo o další evakuaci a bombardování, ale nevěděl jsem, kde k němu má dojít. Napadlo mě, že cílem možná tentokrát bude můj dům, nebo dům hned vedle.“

Telefon brzy zazvonil znovu. Na lince byl tentokrát jiný muž.

Hlas mu prý oznámil, že po událostech toho rána Mahmúda považují za „moudrého muže“, a proto volají znovu právě jemu.

Volající se představil jako Daúd.

Mahmúda znervózňovalo, kolik toho ten chlap ví o jeho životě - podle toho, jak familiárně ho oslovoval a že zmiňoval jméno jeho syna.

Podle Mahmúdova svědectví se mu pokusil vysvětlit, co se v Gaze děje.

„Začal mi říkat: ,Viděl jste, jak ti z Hamásu zabíjejí děti nožem?‘“

„Řekl jsem mu, že podle islámského náboženství je něco takového zakázáno.“

Mahmúd odrazoval hlas v telefonu od kolektivního trestu. Předem prý ale věděl, že je to beznadějné.

Té noci mělo dojít k dalšímu bombardování a Mahmúd bude muset své sousedy znovu vyzývat k evakuaci.

Nejprve mu bylo řečeno, že cílem střel budou dva domy hned vedle těch, které byly zničeny to ráno, a také druhý blok výškových budov.

„Ten muž mi řekl: ,Chceme, abyste lidi informoval, že mají oblast opustit.‘ Já jsem mu odpověděl: ,Musíte mi dát čas.‘“

Zubař se dal do práce. „Evakuovali jsme všechny lidi, i třetí blok věžáků, protože to bylo velmi blízko toho druhého,“ popisoval pro BBC.

V té chvíli většina čtvrti Zahra tonula ve tmě. Místní tvrdili, že jim vypadl proud, a když vybíhali do ulic, svítili si mobilními telefony a baterkami. Někteří měli čas popadnout dopředu zabalené tašky s oblečením, vodou, mobily a lékárničkami, když své domovy opouštěli.

„Byla to čirá hrůza,“ svěřil se BBC jeden z obyvatel, Abdulláh Chábit. „Nevěděli jsme kam jít. Prostě jsme jen vyběhli ven, bez ničeho.“

Další člověk v zaslané zprávě přes WhatsApp na události toho dne vzpomínal takto: „Nevěděl jsem, co se děje. Prostě se evakuovalo. Zaměřil jsem se prostě jen na to, abych se s rodinou dostal do bezpečí.“

Mahmúd pokračoval ve snaze získat tolik času, kolik bude moct. Dál si volal s mužem, který si říkal Daúd, dokud nebyli všichni s naprostou jistotou pryč nebo se nedostali ke svým autům, kterými chtěli odjet.

Tři budovy už byly zničeny. Jak Mahmúd sledoval tu zkázu, muž na telefonu mu řekl, že budou bombardovány další tři, a pak se budou moct obyvatelé vrátit.

Náhle však došlo ke změně příkazů.

Bombardovat se bude celá řada apartmánových budov na východní straně ulice, vzpomínal Mahmúd, co slyšel z telefonu.

Šlo o více než dvacet věžáků, stovky domovů.

„Byli tam lidi, které jsme ještě neevakuovali, protože nepřišlo žádné varování, které by se týkalo jejich domovů. Řekl jsem jim: ,Dejte mi čas aspoň do rána, kam teď v noci ti lidé půjdou?‘“

„Odpověď zněla: ,Dostali jsme rozkaz, během dvou hodin všechny ty domy vybombardujeme.‘“

Mahmúd běžel blok od bloku a křičel na lidi, aby oblast opustili.

Podle místních zavládl chaos, dospělí křičeli a děti plakaly. Někteří rodiče a děti v té vřavě navzájem ztratili jeden druhého.

Přes veškerou paniku Mahmúd zůstal na telefonu po celou dobu a snažil se dělat co mohl, aby bombardování oddálil.

Hlas na druhé straně pokračoval bez emocí, vzpomínal Mahmúd.

„Dokonce mi řekl: ,Nespěchejte. Nebudu bombardovat dokud mi nedáte souhlas.‘“

„Řekl jsem: ,Nesouhlasím. Nechci, abyste cokoliv bombardovali. Pokud chcete, abych zařídil evakuaci, budu to dělat pro bezpečí lidí, ale pokud chcete bombardovat, neříkejte mi, že potřebujete můj souhlas.‘“

“Není to Mahmúd Šahín, kdo bude bombardovat Zahru.“

V posledním bloku bytových domů žila starší nemohoucí žena. Mahmúd a lidi kolem nabádali ostatní, aby za ní okamžitě vyrazili a dostali ji pryč.

On a další se také strachovali o místní domov pro seniory. Muž na lince ale podle Mahmúda ujišťoval, že zničí „jen bytové domy“.

To, čeho byli Mahmúd a jeho sousedé té noci svědky, nebylo prý žádné „malé bombardování“, šlo o „kompletní ničení budov“. Rezidenční bloky byly jeden po druhém srovnány se zemí. „Pro všechny obyvatele Zahry to byla velice těžká noc,“ svěřil se Mahmúd. 

Následky večerního bombardování ukazují fotografie a videozáznamy, které místní později sdíleli.

Příspěvek ve facebookové skupině z 21 hodin a 11 minut místního času zní: „Věžáky v Zahře byly právě vybombardovány. Bože, buď milostiv.“

Jeden z místních, s nímž se BBC spojila prostřednictvím WhatsAppu, vzpomínal na zmatek v ulicích. „Nevěděli jsme, kam jít - někdo říkal, že musíme do škol, jiní zase mluvili o Nuseiratu, uprchlickém táboře jižně od sousedství. Během toho přišlo kruté bombardování.“

Mahmúd se zeptal muže na telefonu, kam má své sousedy odvést.

„Řekl mi: ,Vezměte je na východ nebo na západ.‘ Já na to odpověděl: ,Vzít je na východ bude složité, protože na východě od Zahry je čtvrť Mughraka - už tak nebezpečná oblast. Lidé se tam bojí chodit.‘“

„Tak mi řekl: ,Odveďte je na západ do Palestinské ulice.‘ Já jsem navrhl Palestinskou univerzitu a on souhlasil.“

Mahmúd tak z místa evakuoval dav lidí. Nebyli to jen obyvatelé věžáků, ale také lidé vysídlení odjinud. V Zahře hledali útočiště po útěku z vlastních domovů na severu Pásma Gazy.

To, že se dav vydal k univerzitě, místní později potvrdili. Také video sdílené na Facebooku ukazuje, jak lidé jdou nebo jedou právě tímto směrem, zatímco člověk za kamerou se modlí.

Podle Mahmúda lidé vyčkávali na univerzitě ve strachu a za dunění explozí. Vyděšení psi se snažili vmáčknout na zem mezi ženy a děti.

V jednu chvíli se prý hlas v telefonu Mahmúda zeptal, kolik baterky mu ještě zbývá. Měl patnáct procent. Hlas mu řekl, ať si ji pošetří a zavěsí. Prý se mu ozve znovu.

Následovalo několik dalších hovorů.

„Zavolali, aby mi řekli: ,Teď budeme bombardovat další budovu. Teď zase další.‘ Říkali, že budou volat, dokud neskončí.“

V jednu chvíli zazvonil mobil jeho souseda a hlas volajícího se ptal po Mahmúdu Šahínovi.

Po celý den Mahmúd nebyl se svou manželkou a pěti dětmi - za prvé byl zaneprázdněný organizováním evakuace a za druhé se obával, že by z něj kontakt s izraelskou rozvědkou mohl udělat terč.

Na univerzitě zkontroloval, že jsou v pořádku, a znovu se od nich vzdálil.

Obyvatelé Zahry probděli noc. Obraceli se na Mahmúda a chtěli znát novinky.

„Ptali se: ,Hej, doktore, zavolali už? Můžeme se vrátit zpátky? Řekli vám, kde ještě udeří?‘“

Rozednělo se. Příspěvek na Facebooku z 8 hodin a 53 minut místního času oznamoval: „Bombardování pořád pokračuje.“

Sdílená videa z té noci zachytila oranžové záblesky na noční obloze. Jiné záběry pořízené ráno ukazovaly oblaka šedého kouře, jak se spolu se sluncem zvedají nad město.

Mahmúd a muž, který si říkal Daúd, zůstávali v kontaktu, dokud ulice neztichly. Pak najednou hovory ustaly. Obyvatelé Zahry nedostali žádné další instrukce.

„Neřekli nám, jestli se máme vrátit zpátky domů, evakuovat nebo opustit celou oblast. Lidé tak čekali až do poledne, a pak se začali přesouvat,“ vyprávěl Mahmúd.

V následujících hodinách a dnech se komunita lidí ze Zahry, jako mnoho jiných v Pásmu Gazy, rozpadla.

„Ani pro lidi, jejichž domovy ještě stály, tu nezůstaly žádné služby… byla zničena kanalizace, nezůstala tu žádná pekárna, obchod, ani přístup k vodě nebo elektřině,“ vysvětloval Mahmúd.

Jeho dům zničen nebyl, ačkoli k nějakému poškození přeci jen došlo. Čtvrť, ve které přes patnáct let budoval svou zubařskou praxi a stal se pilířem místní komunity, je teď pryč. Nic pro něj v Zahře nezůstalo.

Odvedl svou rodinu do jiné oblasti v Pásmu Gazy, kde teď zůstává u svých přátel. V domě, který je plný lidí.

„O svém domově ani ordinaci teď nepřemýšlím, jen se modlím, abych se zachránil a zůstal naživu,“ popsal Mahmúd.

„Materiální věci nejsou důležité, můžete zemřít každou vteřinu. Na nic jiného teď nemyslíme.“

Jak známo, Izrael varuje obyvatele Pásma Gazy před bombardováním pomocí telefonátů, rozesíláním zpráv a shazováním letáků. V některých případech ale civilisté tvrdí, že předem informováni nebyli.

Izraelské obranné síly BBC sdělily, že „součástí mise, jejímž výsledkem má být zničení teroristické organizace Hamás, je ostřelování vojenských cílů napříč Pásmem Gazy“. Údery na vojenské cíle podle nich podléhají „příslušným ustanovením mezinárodního práva, včetně přijetí možných opatření ke zmírnění počtu civilních obětí“.

Sdělení izraelských složek navazuje: „Hamás pokračuje v útocích na Izrael. Hnutí se záměrně začlenilo do civilní infrastruktury a působí v celém Pásmu Gazy. Izraelské obranné síly jsou odhodlané ukončit toto útočení, a proto udeří na Hamás kdekoliv to bude nezbytné.“ 

Hamásem řízené ministerstvo zdravotnictví v Gaze tvrdí, že od začátku války bylo Izraelem zabito přes deset tisíc lidí - více než třetina prý byly děti. Izraelské odvetné údery v Gaze jsou reakcí na řádění ozbrojenců Hamásu v Izraeli 7. října. Tehdy zavraždili 1 400 lidí, včetně mnoha žen a dětí, a stovky dalších odvlekli jako rukojmí.

Díky Mahmúdově úsilí zřejmě nikdo z jeho sousedů nezemřel. Zubařovo vyprávění ale odhaluje paniku a úzkost Palestinců, kteří sledují, jak jsou jejich domovy a všechno, co milovali, vyhazováno do povětří.

S mnoha rodinami, které v Zahře žily, BBC mluvila. Byla to čtvrť plná různých odborníků a podnikatelů, kde rodiny společně na pláži jídávali falafel nebo pizzu a děti už za rozbřesku hrávaly fotbal, zatímco se nad střechami neslo volání k modlitbě.