Politolog: Smrt Alexeje Navalného se jen odkládala. Stále však existovala naděje, že k nejhoršímu nedojde
Ruská společnost přežije šok ze smrti opozičního lídra Alexeje Navalného, stejně jako přežila zahájení takzvané „speciální operace“ na Ukrajině i částečnou mobilizaci. Ruští pasivní konformisté, kteří jsou skutečnou páteří ruského polototalitního režimu, to dokážou i tentokrát, píše politolog Andrej Kolesnikov v analýze pro Carnegieho nadaci pro mezinárodní mír.
Obzvlášť znepokojivé je, že Navalnyj zemřel během prezidentské předvolební kampaně. Vladimir Putin ho dal poslat za polární kruh, aby si tam odpykal četné rozsudky za svou politickou činnost.
Teď už Putin žádného soupeře nemá. Byly splněny všechny cíle referenda o změně ústavy z roku 2020, aby mohl vládnout neomezeně, píše Kolesnikov.
Toto referendum bylo v podstatě volbou: buď potvrdit autokrata, nebo ponechat prostor pro teoretickou možnost střídání moci. Lhostejná většina rozhodla a Putinova moc je dnes absolutní.
Měl zemřít už několikrát
Smrt Navalného se jen odkládala. Měl zemřít už v roce 2020, kdy byl otráven novičokem. Jeho náhlé úmrtí šokovalo, přestože se do určité míry dalo čekat.
Stále však existovala naděje, že k nejhoršímu nedojde. Politické důsledky smrti Navalného teď jen posílí pocit absolutní moci a beztrestnosti vládnoucích elit a represivního aparátu.
„Lhostejná většina rozhodla a Putinova moc je dnes absolutní.“
Mlčící část společnosti se ještě více stáhne do sebe nebo začne předstírat podporu režimu. Někteří pasivní konformisté pochopí, že aby měli čisté svědomí, musí se proměnit v konformisty aktivní.
Režim se necítí ohrožen; ti, kdo nemlčí, jen potvrdí, že jsou nepřáteli, a úřady mají k dispozici obrovskou mašinérii útlaku a represivních zákonů.
Ti, kdo mlčí, budou mlčet ještě zarytěji a ti, kdo podporují režim, ho budou podporovat ještě hlasitěji.
„Navalnyj byl v ruské historii vzácný vůdce: nepřál si to nejlepší pro sebe, ale pro národ. “
Alexej Navalnyj se po otravě novičokem vrátil v lednu 2021 z Německa a pokračoval v politickém boji. Hned na letišti byl zatčen, což vyvolalo poslední skutečně masové protesty, jaké Rusko zažilo. Teď už úřady žádné nečekají a spoléhají na to, že lidé se s Navalného smrtí smíří a zapomenou na něj.
Navalnyj se navíc v roce 2021 už vracel do jiného Ruska. Už nesměl vyvíjet politickou činnost, účastnit se masových protestů ani voleb jako v roce 2013, kdy kandidoval na moskevského starostu, ani vyšetřovat nekonečný cynismus a korupci vládců země.
Jedno takové odhalení s názvem „Palác pro Putina“ viděla na internetu jen čtvrtina Rusů.
Rusové rychle zapomínají
Očekávání režimu, že vzpomínky na Navalného vyblednou, je částečně opodstatněné. V únoru 2022 odpovědělo 14 procent respondentů, že nevědí, kdo Navalnyj je. O rok později jejich počet v průzkumu (víceméně) nezávislé agentury Levada stoupl na 23 procent.
Zároveň se zhoršil i postoj vůči Navalnému a více lidí se klonilo k tomu, že skutečně spáchal nějaký trestný čin. Přitom ještě v roce 2021 patřil mezi čtyři nejpopulárnější politiky v Rusku.
Jaký bude třetí rok války na Ukrajině? Opotřebovávací boje a iniciativa na straně Rusů, shodují se experti
Číst článek
Konformní většina se v každé podobné situaci chová stejně – zlé věci nevnímá a distancuje se od špatných zpráv. Bylo to tak i v případě otravy Navalného.
Několik měsíců po ní řeklo v průzkumu Levady 30 procent dotázaných, že „k žádné otravě nedošlo“, 19 procent soudilo, že jde o „provokaci západních zpravodajských služeb“. A jen 15 procent respondentů bylo přesvědčeno, že to byl „pokus režimu zlikvidovat politického odpůrce“.
Alexej Navalnyj nebude zapomenut, předpovídá Kolesnikov. Byl jedinečným příkladem nebojácného politika v zemi, kde je politika v tradičním slova smyslu pod hrozbou represí přímo zakázána.
Jak jsme se mýlili v Putinovi aneb signály a kouřové clony. Proč ruská invaze zaskočila i insidery?
Číst článek
V normální politické soutěži by měl šanci stát se hlavou státu. Navíc měl jasně definovanou představu o budoucnosti Ruska.
Nezapomenou na něj ani v Kremlu a ve Federální službě bezpečnosti. Byl jejich alternativou a představoval ji pro celý národ.
V posledním půlstoletí hráli tuto roli pouze Michail Gorbačov a Boris Jelcin – každý po svém a s různou popularitou mezi davy, které chtěly v zemi vidět změny.
Na rozdíl od těch, kdo se do dějin vpotáceli, Navalnyj do nich vstoupil se vztyčenou hlavou. Byl v ruské historii vzácným vůdcem, který si nepřál to nejlepší pro sebe, ale pro celý národ. Jeho úsilí nezůstalo bez povšimnutí a rozhodně nebude zapomenuto, uzavírá Andrej Kolesnikov.
Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Svět ve 20 minutách v úvodu článku.
