Příští pokus o vojenský převrat může být daleko lépe připravený a pro Kreml nebezpečnější, míní odborník
Zakladatel a majitel soukromé žoldácké armády wagnerovci Jevgenij Prigožin se v sobotu pokusil o vojenský převrat. „Ukázal tím, že je ruský režim daleko slabší, než se čekalo,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz Jaroslav Bílek z Institutu politologických studií FSV UK. Odborník zabývající se mimo jiné autoritářstvím i násilnými změnami režimů na základě sobotních událostí předpokládá, že Prigožin mohl ukázat směr příštímu převratu.
Jak byste sobotní události v Rusku nazval? Šlo o puč, vojenský převrat, nebo nějakou dosud neodhalenou šarádu?
Z jistého úhlu pohledu šlo o pokus o vojenský převrat, z jiného o vzbouření skupiny ozbrojenců. Když bych to chtěl odlehčit, tak to celé mohlo působit i jako vyjednávání mafiánů o vliv na daném území. Jako politolog bych se rád držel toho prvního, a tak to budu nazývat pokusem o vojenský převrat.
Prigožin získal dohodou s Moskvou život, Putin čas na výměnu plínek, hodnotí generál v záloze Macko
Číst článek
Touto optikou nešlo o nic tak nezvyklého. K podobným událostem dochází ve světě poměrně často. Zajímavé zde je, že mnoho pokusů o státní převrat je odhaleno ve fázi přípravy, a tak se o nich často ani novináři nebo veřejnost nemá šanci dozvědět. Nezvyklá to však byla událost v kontextu současného Ruska. Mnoho lidí se totiž dlouhodobě domnívalo, že je zde něco podobného nemožné a centrální vláda má moc pevně v rukou.
Dá se říci, k jakému historickému pokusu o převrat měla Prigožinova akce nejblíže?
Příkladem, který bude pro čtenáře asi nejbližší, je ten z filmu Operace Valkýra, tedy pokus o svržení vlády v nacistickém Německu v roce 1944. Ve filmu není zachycen jen neúspěšný atentát na Adolfa Hitlera, ale poměrně dobře i spletitost celého pokusu o převrat.
Rád bych zde však zmínil i dva jiné příklady. Tím prvním byl neúspěšný pokus o převrat ve Venezuele, ve kterém se angažoval Hugo Chávez. Druhým pak pokus o převrat v Paraguayi, za kterým stál generál Lino Oviedo. Oba případy jsou zajímavé tím, že i když se zmíněným aktérům vládu změnit nepodařilo, tak se v budoucnosti dokázali prosadit v politice svých zemí.
V případě Československa pak lze s trochou fantazie zmínit vzpouru části armády na Šumavě v roce 1919. Ta zase byla podobná v tom, že rebelující vojáci požadovali jen vládní změny a tvrdili, že stojí za prezidentem Masarykem.
Prigožin taktéž opakovaně deklaroval, že chce pouze změny na jistých postech a podporuje Putina. Svým rozsahem a významem však byly události v Československu roku 1919 daleko menší.
Paraguayský generál Lino Oviedo se v roce 1996 pokusil o převrat. Se svou jednotkou se opevnil v kasárnách a žádal demisi prezidenta. Když to nikam nevedlo, tak svůj pokus vzdal a začal popírat, že se to vůbec stalo. Až do nedávna to byla nejtrapnější třídenní operace v dějinách.
22:53 – 23. 06. 2023
Diktátor Putin
Kdo v Rusku může za to, že se Prigožin vymknul kontrole? Protože když probíhá vojenský převrat, většinou jej proti vládci dělá regulérní armáda...
Z logiky věci za to může asi především ten, kdo mu dal moc, kterou disponoval. Ani v diktaturách není běžné, aby jednotlivec, který nepatří k nejužšímu kruhu okolo diktátora, disponoval tak velkou ozbrojenou složkou.
Prigožin měl podporu obyvatel. Dokazuje to vítání od lidí v Rostově na Donu, řekl Mitrofanov
Číst článek
Putin a jeho nejbližší okolí si asi na začátku celého procesu mysleli, že je to dobrý nápad, a jak jsme viděli, tak se jim to poněkud zvrtlo. Diktátoři jsou většinou k vlastní armádě velmi podezřívaví, protože si uvědomují, že je to jedna z mála složek, která je může připravit o moc. Proto se snaží většinou vliv armády nějak omezit.
Jak může takový vůdce snížit riziko, že proti němu vznikne povstání?
Možností, jak může diktátor snížit riziko, že proti němu povstane vlastní armáda, je celá řada. Často tak vidíme, že se snaží armádu rozdělit anebo alespoň určité jednotky svěřit pod vedení svých nejvěrnějších anebo členů rodiny.
Další možností je vytvořit si paralelní ozbrojené složky, milici nebo palácovou gardu, která nepodléhá velení armády, může to být silná a fungující politická strana, která dokáže včas mobilizovat velké množství příznivců. A konečně to jsou tajné služby, které v diktatuře kontrolují jak politické oponenty, tak situaci v armádě a jiných státních institucích.
V tomto kontextu jsem očekával, že se proti vládě v Moskvě postaví právě pravidelná armáda a jednotky jako wagnerovci budou Putina a jeho okolí bránit.
Postup Prigožinových jednotek nedokázaly ruské represivní složky zastavit, co to o jejich stavu říká?
Víkendové události nám jasně ukazují, že centrální ruská vláda nemá situaci příliš v rukou a je poměrně slabá. Dokonce je to příběh daleko za hranicí našeho dřívějšího očekávání.
Šedivý: Rusové mají obrovské problémy s velením. Jinak by se nestalo, že jim Prigožin sestřelí vrtulníky
Číst článek
V loňském roce jsme byli velmi překvapeni, jak reálné výkony ruské armády zaostávají za očekáváními, která režim přiživoval skvělou propagandou. A teď v přímém přenosu sledujeme, že i samotný politický režim je daleko slabší, než se čekalo.
Asi není překvapením, že pacifikovat bandu ozbrojenců s těžkou technikou je těžší než zakročit proti několika demonstrantům, ale málokdo si dokázal představit, že k podobné situaci vůbec v Rusku dojde. A pokud již k takové situaci došlo, tak bych očekával, že se s ní vláda silně a jasně vypořádá.
Poučení pro příště
Někteří vojáci či policisté se dokonce k wagnerovcům přidali, než aby jim bránili…
Ano, to nám ukazuje, že ochota bránit stávající politický režim není v Rusku příliš vysoká. Řada vojenských a policejních jednotek se příliš nesnažila stavět wagnerovcům do cesty, a často se dokonce někam vytratila.
Podobné situace známe dobře z politických krizí v Latinské Americe. Tam je v posledních letech stále častější, že se armáda rozhodne schválně neuposlechnout rozkaz vlády nebo otevřeně postavit na nějakou stranu sporu. Kdyby bylo Rusko totalitním režimem, je taková situace naprosto nepředstavitelná, protože v totalitě jsou všechny ozbrojené složky bezpodmínečně poslušné centrální vládě.
Jakým vzkazem dovnitř země je fakt, že Prigožin nebyl potrestán, ale zřejmě přesunut do Běloruska, tedy za jediné hranice?
Tanečky okolo (ne)potrestání Prigožina opět jasně ukazují, že centrální moc je nečekaně slabá. Zde bych však možná ještě chvíli počkal, jak se věci vyvinou. Prohlášením ruských státních představitelů nelze příliš věřit a je možné, že si to s tím potrestáním ještě rozmyslí.
Putin nejedná pod tlakem, Šojgua teď neodvolá. Změny v armádě jsou ale nevyhnutelné, říká analytik
Číst článek
Zatím bych tedy skončil u toho, že se pokus o vojenský převrat nezdařil, ale vláda měla s jeho potlačením více problémů, než se očekávalo. To není dobrá vizitka, protože příští pokusy mohou být daleko lépe připravené, a tedy pro stávající režim nebezpečnější.
Uvedl jste, že změna režimu v diktatuře málokdy vede k demokratizaci. Mohl byste to rozvést?
Soudobé výzkumy bohužel ukazují, že navzdory optimistickým očekáváním a dobrým úmyslům opravdu jen málo režimních změn vede k nastolení kvalitní a stabilní demokracie. Já bych se zde omezil pouze na výzkumy sledující důsledky vojenských převratů.
Zde je možné říct, že vojenský převrat vůči nedemokratické vládě může vést k demokratizaci, ale daleko častěji vede k nastolení nového nedemokratického režimu. Časté angažmá armády nebo ozbrojených složek v politice pak snižuje ochotu politiků hledat kompromisy standardní cestou, což opět snižuje stabilitu a kvalitu života v dané zemi.
Vedle toho existuje jev, který nazýváme „převratovou pastí“. Počet převratů v minulosti bohužel zvyšuje pravděpodobnost převratů v budoucnosti. Pro zasaženou zemi je pak poměrně těžké se z této pasti vymotat a vyžaduje to především vysoké úsilí politických aktérů a mnoho času.
Schopné nahradí loajální
Jak po takové události může probíhat „sedání prachu“? Budou probíhat čistky v armádě či tajných službách?
Snahu o čistky lze očekávat, ale jejich úspěšnost odhadnout nelze. Nevíme totiž mnoho o aktuálním mocenském rozložení v Rusku.
Poničené domy, rozbité silnice. Rusko sčítá materiální škody po Prigožinově vzpouře
Číst článek
V diktaturách většinou nezískáte vlivnou mocenskou pozici na základě schopností. Daleko častěji jste někam delegován, protože patříte do určitého mocenského klanu nebo dokážete být loajální. Jednotlivé mocenské klany nebo skupiny pak mají tendenci vyvažovat své postavení, jak vůči sobě, tak ostatním hráčům v systému.
Není bez zajímavosti, že nejčastějším způsobem zhroucení nedemokratického režimu je, že se vládnoucí elita rozhádá mezi sebou. Pro setrvání režimu je nesmírně důležité udržovat rovnováhu mezi jednotlivými mocenskými skupinami.
Takže ty schopné postupně nahradí ti loajální…
Poznámku, že loajální časem nahradí ty schopné, je pak možné doložit na výzkumech, které se věnovaly personálním otázkám tajných služeb v diktaturách. Tyto výzkumy opakovaně potvrzovaly, že v těchto organizacích pracovali především ti méně schopní, ale zato režimu loajální jedinci.
V době klidu to není problém. Pro potírání pacifistické a špatně organizované politické opozice také ne. Avšak v situaci, kdy máte potlačit přípravu sofistikovaného pokusu o státní převrat, to už problém může být, protože ten pokus nemusíte zavčasu ani identifikovat.
Je pravděpodobné, že za Prigožinem tahal někdo v zákulisí za nitky, anebo bývá u podobných pokusů o převrat nejčastější, že ten nejviditelnější také vše řídí?
Tahání za nitky vyloučit nelze. Pravděpodobnější mi ale přijde, že Prigožin nezískal dostatečnou podporu od dalších vlivných hráčů v ruském politickém systému. Je něco jiného vládu svrhávat a potom sám vládnout.
Nevidíme všem aktérům do hlavy, ale scénář, kdy se Prigožin domníval, že na jeho spektakulární divadlo budou ostatní reagovat lépe, mi připadá pravděpodobný.
Lipavský po krizovém štábu: Česko nepřijme další bezpečností opatření. Personál v Moskvě neomezí
Číst článek
Vedle toho bych nepodceňoval, že Rusko je stále ve válce. Prigožin je u části společnosti jistě populární, ale svrhnout vládu v době války a uvrhnout zemi do ještě většího chaosu nevypadá příliš dobře, ani když se stylizuje do role úspěšného vojevůdce a bojovníka s korupcí a byrokracií.
‚Lukašenko není hloupý‘
Jak čtete roli Běloruska v celé události?
Běloruská linka příběhu je zajímavá a lze ji vykládat různě. Jednou z možností, proč se v jednáních angažoval (běloruský prezident Alexandr) Lukašenko, je to, že se Putin odmítl bavit přímo s Prigožinem a ten zase trval na tom, že bude mluvit jen s někým významným.
Lukašenko je pořád prezidentem spojenecké země Ruska. To znamená poměrně hodně, protože Rusku už mnoho spojenců nezůstalo. Myslím, že máme na základě zpráv z médií tendenci Lukašenka často podceňovat a označovat za hloupého a neschopného, ale to je podle mého názoru špatně.
Lukašenko je dlouho vládnoucím diktátorem a určitě je velmi schopný, pokud jde o hraní „hry o trůny“. Je tedy možné, že tím buď on, anebo ruská vláda sledují nějaký další zájem, o kterém dosud nevíme.
Dokážete říci, jaký faktor v celém incidentu mohly hrát jaderné zbraně? Spekuluje se o tom, že mohli Prigožinovi muži odvézt z Voroněže nějaké hlavice.
Na tuto otázku nedokážu odpovědět, a i když jsem podobné úvahy na sociálních sítích zaznamenal, tak jsme zatím pouze ve fázích spekulací, které bych nerad přiživoval.
