Západ dodává na Ukrajinu zbraně. Kreml takového spojence k agresi nemá. Expertka na ruskou zahraniční politiku Hanna Notteová v rozhovoru pro iROZHLAS.cz říká, že jako součást aliance Vladimira Putina vnímá Bělorusko, Írán nebo Severní Koreu. Jejich pomoc je však omezená, a proto je v Rusku mnohem větší důraz na lidský kapitál. Což odbornice zmiňuje jako důvod, proč došlo k „normalizaci žoldnéřských aktivit“.

Rozhovor Praha 6:25 26. dubna 2023 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jak byste zhodnotila aktuální situaci na Ukrajině? Už měsíce se bavíme zejména o bojích kolem Bachmutu, kde se ale frontová linie zásadně neposouvá…
Vyčerpávající boje u Bachmutu pozorujeme už hodně dlouho. Doprovází je obrovské ztráty na ruské straně, zejména v řadách Wagnerovy armády. Tyto ztráty se počítají po tisících. Rusku se zde daří získávat skutečně malé výhody a jde to pomalu. To z mého pohledu značí, že další ruská ofenziva je v současné době velice omezená.

Příležitost k možnému protiútoku je otevřená spíše pro Ukrajinu v následujících týdnech, možná měsících. Z části kvůli zmíněných ruským slabinám, z části ale také proto, že situace se ve prospěch Ukrajinců pravděpodobně nezlepší v blízké době.

Proč myslíte?
Ze Západu teď na Ukrajinu proudí dodávky a podpora, ale lze předpokládat, že pokud se válka protáhne tak na rok nebo dva, není jasné, jestli tato hybná síla bude přetrvávat. Na jednu stranu tedy můžeme mluvit o tom, že podmínky pro ukrajinskou protiofenzivu jsou aktuálně příznivé, a na druhou stranu víme z různých reportů – a odkazují se na to i data z uniklých amerických dokumentů – že Ukrajině dochází munice.

Jedná se bezpochyby o opotřebovávací válku. A myslím, že nedostatky jsou patrné na obou stranách. Mluví se o tom, že ukrajinská (jarní) protiofenziva je naplánovaná. Bude podle mě určující, jak bude velká a do jaké míry úspěšná. Ale nemyslím si, že by se Ukrajině vyplatilo vyčkávat.

Role žoldáků

Zmiňovala jste Wagnerovu skupinu. Není to tak dávno, co se v Rusku zformovalo nové žoldnéřské uskupení Konvoj. Příliš mnoho informací o tom, jak funguje a kde přesně operuje, zatím nemáme. Nicméně: bude tento způsob nasazování ruských vojáků nyní pro boje na Ukrajině příznačný?
To je složité předvídat, záleží to na tom, jak se vyřeší vztah soukromých vojenských jednotek a tradiční ruské armády. V uplynulém roce jsme ale zaznamenali nárůst vlivu nebo pozornosti vůči paramilitárním jednotkám. Také vznikla nová uskupení, wagnerovci už dávno nejsou jedinou silou. Řekla bych, že došlo k jakési normalizaci žoldnéřských aktivit v ruském kontextu.

Už před začátkem války na Ukrajině hrály žoldnéřské jednotky nějakou roli v ruských aktivitách. Wagnerovci byli přítomní v Sýrii, Libyi i několika zemích Afriky. Jen zřídkakdy se ale otevřeně podíleli na aktivních bojích. Jenže to se změnilo. Ještě na začátku války na Ukrajině nebyly postupy soukromých vojenských jednotek něco, o čem by informovala ruská státní média, ani Jevgenij Prigožin neměl platformu, na které by komentoval, co se děje, nevystupoval v ruské televizi. Teď je to ale zcela běžné. O aktivitách těchto uskupení se informuje ve stejné míře jako o ruské armádě.

Změnila se také legislativa. V Dumě (ruském parlamentu – pozn. red.) vznikla spousta iniciativ na podporu práv žoldáků a jejich rodin. Tuším, že to bylo tento týden, co se tam řešilo, že by žoldáci měli následně obdržet status veterána, jako ho dostávají běžní ruští vojáci.

Konvoj jako výstraha pro wagnerovce. Nová žoldnéřská skupina má podporu ruského vedení

Číst článek

Dokonce jsou náznaky, že se žoldnéřské skupiny více propojují s ruským státem. Třeba zmiňovaný Konvoj má být částečně financovaný ministerstvem obrany. Což podtrhuje vaši poznámku o „normalizaci“ těchto skupin.
Ano, rozhodně. Otázka zní, kam až tohle zajde.

Hledání ruské cesty

Myslíte, že se ruské velení bude s postupem času více spoléhat na paramilitární jednotky? Ukrajina získává ze Západu dodávky zbraní a munice, Rusko nemá tolik spojenců, kteří by se otevřeně stavěli na jeho stranu a podporovali ho.
Těžko předvídat. Kvůli svému výzkumu sleduji Wagnerovu skupinu na sociálních sítích a zejména na telegramu teď pozoruji něco jako náborovou kampaň. Není to ale jenom tam, v Rusku ji vidíte na billboardech, ale třeba i na Pornhubu.

Opravdu?
Ano, je to docela divoké. Vlna náborů ve věznicích skončila, tak se teď snaží najít jiné cesty. Ale jestli se ptáte na to, zda soukromé vojenské jednotky nahradí klasickou ruskou armádu, to si opravdu nemyslím. Už jenom proto, že příprava, pokud nějaká probíhá, je jiná.

A i v případě wagnerovců musíme mít na mysli, že mluvíme o jiné úrovni sil. Na vedoucích pozicích mohou být vysoce renomovaní třeba bývalí vojáci ruské armády, ale ta masa, kterou tvoří rekruti z věznic, není nějak významně vycvičená.

Během konference pořádané Peace Research Center Prague k roku války poznamenal sir Lawrence Freedman, že Ukrajina je vybavená pro boj v 21. století, zatímco Rusko pro válku ve 20. století.
S tím absolutně souhlasím. Ukrajině Západ dodává moderní zbraně, Rusko to musí kompenzovat lidským kapitálem. Neměli bychom zapomínat na to, že kromě soukromých vojenských jednotek Rusko vydalo už několik příkazů k mobilizaci. A nyní se vedou debaty o tom, jak provést další, pokud to bude nutné.

Rusko se ale snaží také hledat způsob, jak čelit západním zbraním na ukrajinské straně. Stále mu zůstává pár spojenců, kteří ale mají méně sofistikované zbraně. Ale třeba íránské drony sehrály významnou roli a můžeme vyloučit, že by Rusko nedostalo od Íránu nějaké rakety nebo vybavení ze Severní Koreji. Z uniklých amerických dokumentů jsme vyčetli, že se Rusko snažilo koupit vybavení od Egypta a že „koupí cokoliv“. To vypovídá o rozpoložení a rovině, ve které Rusové přemýšlí.

‚Nás se to netýká‘

Můžeme jmenovat ruské spojence, od kterých by se dalo předpokládat, že budou s Kremlem spolupracovat?
Pokud bychom chtěli zmínit skutečné ruské spojence, nebude jich moc. Řekla bych, že mezi ně počítáme Bělorusko, Írán, Sýrii, Severní Koreu, možná Venezuelu, Barmu, pravděpodobně nějaké země v Africe.

‚De facto trollí Radu bezpečnosti.‘ Rusové usedli do čela orgánu OSN, který má zajišťovat světový mír

Číst článek

Takže ty země, v jejichž čele stojí lidé, kteří si rozumí s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.
Určitě.

Často se tyto státy hromadně označují jako země na Blízkém východě nebo globálním jihu, s tím byste souhlasila?
Mnoho z těch zemí, o kterých se v této souvislosti bavíme, nejsou ve skutečnosti ruskými spojenci. Jsou to země, které nechtějí sankcionovat nebo odsuzovat Rusko, a už vůbec ne proti němu otevřeně hlasovat třeba v OSN.

Mají pro to rozdílné důvody. Jsou mimo Evropu, proto se do toho (ruské války na Ukrajině – pozn. red.) nechtějí zapojovat. Nevidí v tom svůj vlastní národní zájem. Proč? Většinou slyšíme argumenty, že Evropa se nezajímala o válku v jejich regionu, jedná se o pocit západního pokrytectví. Nebo říkají: „Vy jste provedli invazi do Iráku, jak se liší ruská invaze na Ukrajinu?“ Skutečně jsem tato tvrzení slyšela od lidí na Blízkém východě.

Zároveň se zdráhají věřit západním zárukám, které jim byly přislíbeny v jejich regionu. Vnímají, že se mění svět, ve kterém Západ už není jedinou supervelmocí, ale ve kterém dost záleží i na Rusku a Číně. Z toho si zjevně vyhodnotily, že pro ně není moudré provokovat Rusko, především kvůli válce, co se jich přímo nedotýká.

Jak tyto státy přesvědčit, aby třeba na zasedání Valného shromáždění OSN nehlasovaly ve prospěch Ruska? Proč je tam z jejich strany příklon spíše na ruskou než na západní stranu?
Je třeba jim zdůraznit základní fakta: že tato válka je vedená nevyprovokovaně proti suverénnímu státu. Měli bychom zdůraznit, jaké důsledky to může mít, pokud tento krok zůstane nepotrestán, nebo se dokonce stane úspěšným. Mohlo by fungovat přirovnání, že tyto skutečnosti pak mohou popostrčit další agresory někde jinde.

Lavrov v Turecku: mírové rozhovory budou možné až po nastolení světového řádu bez nadvlády USA

Číst článek

Je to válka, která nabourává zavedený mezinárodní pořádek, a tak bychom ji měli komunikovat. Ale mám pocit, že toto smýšlení není sdílené, a to právě z pohledu globálního jihu. Tímto způsobem se na válku na Ukrajině nedívají.

Realistické Turecko

Když jste vyjmenovávala ruské spojence, nezmínila jste Turecko, proč? Víme sice, že se Ankara staví do neutrální role a snaží se nějakým způsobem moderovat debaty mezi Ruskem a Ukrajinou, v tomto ohledu byla vcelku úspěšná, třeba s ohledem na obilné dohody. Na druhou stranu prezident Recep Erdogan má velice dobré osobní vztahy s Vladimirem Putinem.
Nenazývala bych Turecko ruským spojencem. Už proto, že je členem NATO a podporuje Ukrajinu dodávkami zbraní, nikdy neuznalo anexi Krymu. Nemyslím si, že můžeme Turecko řadit do ruského tábora.

Ale správně narážíte na opačnou stranu mince, Turecko nezpřetrhalo vazby s Ruskem. Pořád s ním vede debaty, pomáhá mu obcházet sankce. Zároveň se postavilo do pozice mediátora a z toho rozhodně těží. Dokonce bych řekla, že Turecko je jedním z vítězů této války, z pohledu nabytí mezinárodního významu bezpochyby.

V Turecku se budou v polovině května konat volby. Jak může jejich výsledek ovlivnit tureckou pozici k Putinovi a válce na Ukrajině?
Předpokládejme, že opozice v Turecku vyhraje, to se Rusku rozhodně nebude líbit. Moskva by preferovala, aby zůstal u moci Erdogan. Přestože je totiž Turecko členským státem NATO, nebyla to překážka pro Rusko, aby se s ním mohlo bavit. A osobnostní preference Putina jsou nepochybné.

Pokud zvítězí opozice, dojde k přehodnocení kurzu. Pravděpodobně se zlepší vztahy se státy NATO, a zejména Spojenými státy. Bude větší důraz na uzdravení turecké ekonomiky, myslela bych si, že zmírní svou rétoriku, aby se jim podařilo přilákat nějaké zahraniční investory.

Nicméně z mého pohledu základní kámen turecké zahraniční politiky, jakási strategická autonomie, která znamená nespoléhat se pouze na Západ, i když jsou součástí Severoatlantické aliance, ale spolupracovat také s Ruskem a Čínou, to zůstane zachováno. Neřekla bych, že nová vláda utne vztahy s Ruskem, zavede sankce a přikloní se zcela na stranu Ukrajiny.

Přetrvá tam tedy snaha bránit národní zájmy?
Turecko musí přemýšlet z teritoriální perspektivy. Rusko je sice teď zaměstnáno válkou na Ukrajině, ale to neznamená, že příště se nebude chtít zaměřit na oblast Černého moře. Což už představuje turecké ohrožení. Z mého pohledu si Turecko drží Rusko blízko, protože rozumí tomu, že Rusko je nebezpečná země.

Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít