Od lehkých zranění po amputace. Český dobrovolník Dan tři měsíce ošetřoval zraněné na Donbase
Říkejme mu Dan. Pracuje jako řidič, táhne mu na padesát, má dvě děti a povolení od prezidenta České republiky vstoupit do Ozbrojených sil Ukrajiny. Mezi jeho letité koníčky patří sport, zbraně a airsoft. Na podzim strávil v uniformě a se zbraní tři měsíce na Donbase jako člen týmu Fénix, který patří do projektu team4ukraine. Z Bachmutu se vrátil před Vánoci.
Proč jste tam šel?
Teprve po čase mi došlo, že ze dvou důvodů. Ten první, že odvedu nějakou práci, která je za mnou vidět. Ale ten neméně důležitý je, že ukážu Ukrajincům, že v tom nejsou sami. Jejich nejčastější otázka byla, proč jsi tady, proč si nám přijel pomoct. Kdykoliv si sednete do obchodu nebo v hospodě, tak se ptají.
O Soledar se dále bojuje. Ruské ministerstvo obrany vyvrátilo dřívější tvrzení o dobytí města
Číst článek
Co odpovídáte?
Mám syna, je mu devatenáct, a když já půjdu dneska, tak on možná nebude muset jít zítra.
To je vaše osobní motivace?
Přesně tak.
Použil jste zbraň?
Na člověka jsem nevystřelil.
Co jste tedy v Bachmutu dělal?
Ošetřoval jsem zraněné. Primární byla jejich evakuace. Z Bachmutu někam do týlu do zázemí, kde se o ně postarají. Pomáhal jsem i na sálech, rozstříhával oblečení, špuntoval rány, to znamená ucpat díru v těle nějakým obinadlem. Přines, podrž, odnes, ukliď. To je to, co jsem tam dělal.
Už nejste nejmladší na takovou práci …
To jo, jsem starší chlápek, letos mi bude padesát. Zjistil jsem ale jednu věc. Aby to tam člověk psychicky vydržel, musí být smířený s tím, že existuje určité procento, že tam zůstane. A není to o smůle. Musíte to brát tak, že se vrátíte, když budete mít štěstí. Když jste celou dobu pod dělostřeleckou palbou, musíte to tak brát.
Ošetřování bez zkušeností
Jak jste ošetřoval zraněné bez jakékoliv předchozí zkušenosti?
Vypořádal jsem se s tím postupně. Díval jsem se zdravotníkům pod ruce a nejdřív jsem si bral lehce zraněné. Musím říct, že jsem měl základní zdravotnický výcvik od Ukrajinců a taky od české organizace Fénix, se kterou jsem tam jel. To byla podmínka. Postupně mi dávali těžší zranění včetně amputací a musím říct, že jsem to snášel překvapivě dobře. Z toho jsem měl totiž největší strach, jak to budu snášet.
Dodávky zbraní jsou pro Ukrajinu podstatné, díky nim Rusové nemají vzdušnou nadvládu, tvrdí analytik
Číst článek
Otevřené rány, amputace?
To mi nevadilo. Mně vadily zranění obličeje. Když ošetřujete obličej, vidíte člověka. Když ošetřujete nohu, vidíte nohu, vidíte tu ránu. Popálený obličej, to už je horší. Měl jsem ale štěstí, že jsem neviděl otevřenou břišní dutinu. Nevím, jak bych se s tím vypořádal, nemám to vyzkoušené.
Stejně je to zvláštní, skočit do vody bez jakýchkoliv zkušeností, každý by to asi nezvládl.
Razím životní styl, že když mám možnost zvolit si ze dvou cest, vyberu si obtížnější. Tak to mám nastavené uvnitř a tak vychovávám i děti. Zjistil jsem, že jsem schopen to dělat a přiložit ruku k dílu. Kdybych na to neměl, otočím se a jdu pryč.
Co jste dělal kromě práce v nemocnici v Bachmutu. Na východní Ukrajině jste byl celkem tři měsíce?
Nejdřív jsem měl přípravu s ukrajinskou armádou. Naučil jsem se trochu ukrajinsky od Ukrajince, se kterým jsem cestoval z Česka. Na místě určení jsme dávali základní vojenský výcvik klukům, kteří potom skončili na frontě u Bachmutu. Dokonce jsem je v nemocnici potkal. Ve chvíli, kdy jsem měl jít na linii, ovšem na piráta, to znamená bez kontraktu, tak mě kolegové z Fénixu stáhli. Řekli ne, do toho prostě nepůjdeš. My tě tam nepustíme, půjdeš s námi do nemocnice.
Po návratu nemohl spát
Jaký byl návrat zpátky do civilizace?
Dva týdny v Bachmutu mi stačily. Když jsem přijel domů, nemohl jsem spát. Asi, že bylo ticho. Tam jste v neustálém napětí, pořád něco bouchá. Bahno a zima mi moc nevadily, to jsem zvyklý. Žiju hodně venku, běhám, jsem zvyklý se válet ve špíně.
Co mi ale vadilo, že se nemůžu vykoupat, že tam prostě žiju celou dobu v jedněch hadrech ve dne v noci. Když jsme se vraceli a vešli do restaurace, bylo jasné, že smrdíme na pět metrů. Tam se staráte o tři věci. O jídlo, kde se vyspím a jak se zahřeju. Nic jiného tam není potřeba.
Tři velké ofenzivy. Rusko se snaží obsadit celou Doněckou oblast, tvrdí ukrajinský štáb
Číst článek
Jak se po té zkušenosti díváte na válku?
Válka je strašná. Musíme udělat všechno proto, aby to co nejrychleji na Ukrajině skončilo. Jiná možnost není.
Jak se vůbec člověk dostane odsud z Čech až na frontu na Donbas? Přeci nejde jen tak si sebrat maskáče, sednout do auta a jet?
Já jsem šel přes projekt Perun, který má dohodu s ukrajinskou armádou. Domluvili výcvik a na místě jsem se rozhodoval už sám. Se samopalem umím, střílem jsem z RPG a dalších zbraní, ale to nemá smysl.
Nemůžu dělat všechno. Zdůrazňuju, nejsem instruktor, něco ale umím a i to málo, co jsem si dovezl z České republiky, je cenné, protože ti chlapi, co jsou mobilizovaní, nevědí nic. Ti si neumějí pomalu ani přebít automat. Dvakrát jim spadne zásobník na zem a potřebují na to deset vteřin. To mě mrzelo, že nejsou připravení tak dobře, aby byli v boji dostatečně efektivní.
To se asi dalo čekat, když nikdy nebyli ve válce.
Jasně, dělají, co můžou. To chápu. Na druhou stranu třeba nechápu Bachmut. Tam mi to připadá jako ideologický boj. Kdo tu bitvu vyhraje, když už se tam mlátí tak strašně dlouhou dobu. Město je rozbité, tam neteče voda, není tam nic. To je boj o zříceniny. Strategický význam je podle mě strašně malý. Myslím si, že wagnerovci tam bojují jen kvůli tomu, aby mohli dokázat, že jsou lepší než ruská armáda.
Nikdy nevíte, co přiletí
Spali jste přímo v nemocnici?
Ve sklepě nemocnice. V noci byl relativně klid, nebo to možná nebylo ve sklepě tak slyšet. Ale přes den bylo ticho maximálně deset vteřin. Netvrdím, že to byly blízké výbuchy, ale padalo to tam pořád a náhodně. Tím, že Bachmut je obklíčený ze tří stran, tak to také ze tří stran padá. Taky nevíte, co přiletí. Jestli přímá střela z tanku, nebo obloukem dělostřelecký granát.
Rusové zahájili mohutný útok na Soledar, důležité místo pro obranu Bachmutu, hlásí Kyjev
Číst článek
Je to chaos?
Je to chaos. Dělostřelecké bombardování je náhoda. Buď granát na hlavu spadne, nebo nespadne. S tím je těžké se srovnat, protože nemáte žádnou možnost, jak to ovlivnit.
Pojedete tam znovu?
Chystám se, ale mám omezení kvůli dětem. Dcera jde do puberty, syn je větší, ale ženě se to nelíbí ani náhodou. Mám prostě doma povinnosti a určitě tam nepojedu na tři měsíce jako naposledy. Ale jet tam chci.
Kolik jste dostal za práci na Ukrajině zaplaceno?
Zaplaceno? Já jsem dobrovolník a všechno jsem platil ze svého. Helma je za patnáct tisíc korun, nosič s pláty deset tisíc, tři sady maskáčů, nějaký batoh, kvalitní boty. Boty jsou základ. Voják, který nemá kvalitní boty, nemůže fungovat. Takže to byly desetitisíce korun plus peníze, které jsem nevydělal v práci. Kamarád mi přispěl obrovskou sumou. Můj odhad je, že tři měsíce na Ukrajině mě stály zhruba dvě stě tisíc korun.
