Vzestup Hamásu (díl III.): Prorostlá srdce a hrozba nové generace teroristů

Pásmo Gazy/Praha 21. února 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Vzestup Hamásu, díl III.

Článek vydaný v časopisu Der Spiegel. Napsal kolektiv autorů: Monika Bolligerová, Julia Amalia Heyerová, Susanne Koelblová, Christoph Reuter, Fritz Schaap, Thore Schröder a Bernhard Zand. S textem vypomáhala Michaela Marmaryová.

Více než rok před útokem ze 7. října získaly izraelské tajné služby detailní plán akce Hamásu s kódovým označením Zeď Jericho. Informovala o tom izraelská média a americký deník The New York Times. Plán popisoval chystanou raketovou palbu v kombinaci s útoky dronů na bezpečnostní kamery a dálkově ovládané kulomety při hraničním plotu mezi Pásmem Gazy a Izraelem. V další vlně měli bojovníci na motorkách a paraglidech spolu s dalšími teroristy, kteří půjdou po svých, prolomit opevnění na šedesáti místech.

Vysoce postavení vojenští představitelé Izraele i agenti zpravodajských služeb ale nepovažovali takový útok za realistický. Měli to za fantazírování Hamásu. A to se nezměnilo ani ve chvíli, kdy si vojáci hlídající hraniční plot všimli, že Hamás denně létá s drony poblíž zábran. Teroristé si dokonce postavili repliku izraelské strážní věže a útočili na ni drony. Taky trénovali útok na makety izraelských tanků Merkava. Varování od izraelských vojáků u hranic ale nikdo nebral vážně.

Když kolem tří tisíc teroristů 7. října roku 2023 ráno skutečně prorazilo hraniční plot a zaútočilo na vojenské pozice, města a kibucy, trvalo několik hodin, než byly armádní jednotky schopné přesunout se na jih. A trvalo několik dní, než armáda zneškodnila posledního teroristu na izraelském území. Mezitím Hamás způsobil krveprolití a zajal víc než 240 lidí.

Byl takový rozsah útoku součástí původního plánu? Nebo samotné bojovníky překvapilo, jak malý odpor izraelská armáda kladla? Odpověď závisí na tom, koho se zeptáte.

Juval Diskin, který v letech 2005 až 2011 vedl kontrarozvědku Šin Bet, tvrdí, že hamáský vůdce Jahjá Sinvár „chtěl odvléct jen tolik rukojmích, aby si vynutil jejich výměnu za sedm tisíc vězňů.“ Mít tolik rukojmích k vyjednání osvobození všech palestinských vězňů držených v izraelských věznicích by Hamásu přineslo obrovskou popularitu. Podle Diskina nemohl Hamás počítat s tím, že se mu nakonec „podaří získat víc než dvě stovky rukojmích a zabít na izraelském území tolik civilistů.“

Další odborníci si ovšem myslí, že plán útoku byl natolik promyšlený, že Sinvár možná opravdu počítal s masakrem takového rozsahu. Včetně tvrdé reakce Izraele.

Zabijte jich tolik, kolik bude možné

Když se podíváte na Sinvárovu minulost a prozkoumáte podrobné plány Hamásu na vraždění izraelských civilistů ze 7. října 2023, vypadá to, že všechno směřovalo k brutálnímu násilí. Izraelci našli na tělech mrtvých útočníků lístečky s rozkazem: „Zabijte a uneste tolik lidí, kolik bude možné“. Někteří teroristé byli vybaveni stahovacími páskami i protitankovými a zápalnými zbraněmi. Útočníci měli dokonce zásoby a munici na několik dní, aby mohli zaútočit i na cíle daleko hlouběji ve vnitrozemí Izraele.

Je nicméně možné, že útočné plány v Gaze nikdo nekonzultoval s politickým vedením Hamásu v Dauhá. Nebo alespoň se v Kataru nedozvěděli všechno. Šéf politbyra Hamásu v exilu Ismáíl Haníja žije v hlavním městě Kataru od roku 2019 – je to pro něj příjemné hnízdečko daleko od útrap v Pásmu Gazy. I před útokem na Izrael ze 7. října byly vztahy mezi Haníjou a Sinvárem napjaté. Katarská frakce Hamásu byla patrně nespokojená s politickým děním v enklávě a Haníjův vliv na rozhodování v Gaze zjevně oslaboval. V den, kdy došlo k teroristickému útoku na Izrael, byl Haníja zrovna v Istanbulu, kde má své další sídlo. Akce Hamásu ho zřejmě překvapila. Vysoce postavení katarští představitelé jsou si stejně jako Američané jistí, že Haníja nebyl o akci předem informován.

Od 7. října byl nicméně Haníja přímou spojkou mezi Izraelem, USA a lídry Hamásu v Gaze. Ti se měli ukrývat v tunelech pod městem Chán Júnis. Jak tvrdí jeden ze západních diplomatů v Kataru, „Haníjovi stačilo zvednout telefon, aby se spojil s Dajfem nebo Sinvárem.“ Tohle propojení se ukázalo jako klíčové při vyjednávání jak o propuštění 110 izraelských rukojmích, tak při dohodě o sedmidenním příměří.

V současné době se jedná o výměně dalších rukojmích, ale i o nějakém dlouhodobějším klidu zbraní. Katarský poradce ministra pro zahraniční záležitosti Madžíd Ansárí věří, že teroristická organizace příměří chce. I když politické vedení Hamásu tvrdí, že jeho bojovníci se budou bít, dokud nezemřou, podle Ansárího jsou to jen slova. O Hamásu říká Ansárí následující: „Nejsou to sebevrazi. Chtějí přežít.“

Rostoucí podpora

Mnoho Palestinců oslavovalo fotografie, na kterých bojovníci Hamásu 7. října překonávají hranici kolem Pásma Gazy. Později, v listopadu 2023, řada z nich taky slavila, když byli výměnou za rukojmí propuštěni někteří palestinští vězni. Radovali se tehdy i ti, kteří teroristickou organizaci jinak nepodporují. Mnozí se taky snažili masakr zlehčovat, mrtvé civilisty považovali jen za vedlejší důsledek bojů. Mimo to mezi Palestinci panuje nedůvěra ke zprávám o tom, že útočníci z Hamásu v říjnu znásilňovali izraelské ženy.

Podle průzkumu veřejného mínění Palestinského centra pro politiku a průzkumy – které je považované za poměrně spolehlivý zdroj – 90 procent oslovených Palestinců tvrdí, že Hamás v Izraeli žádná zvěrstva nepáchal. Oproti zářijovým 12 procentům Hamás v prosinci podporovalo 44 procent oslovených obyvatel Západního břehu. A sympatie k Hamásu rostou taky v Pásmu Gazy, byť jen mírně – z 38 na 42 procent. Drtivá většina dotazovaných pak volá po rezignaci Mahmúda Abbáse.

Na otázku, jestli byl útok Hamásu na Izrael správným krokem, se názory mezi obyvateli obou palestinských území rozcházejí. Zatímco 82 procent Palestinců na Západním břehu útok schvaluje, obyvatelé Pásma Gazy vyjádřili organizaci jen 57procentní podporu. Téměř dvě třetiny z oslovených pak věří, že Hamás v budoucnu na území Pásma Gazy zůstane u moci.

Jak vysvětluje izraelský odborník na Blízký východ Ofer Zalzberg z vídeňského Institutu Herberta C. Kelmana, „jde o víc, než jen o to, že Hamás má čím dál větší sympatie – vzrostla totiž celková podpora ozbrojeného odporu“. Průzkumy podle něj ukázaly, že lidé nechtějí, aby jim Hamás vládl. Zalzbeg tvrdí, že Palestinci „chtějí zranit Izrael a změnit jeho politiku. Většina však netouží žít ve státě, ve kterém by platilo právo šaría. Nechtějí ani represivní vládu Hamásu, ani palestinskou samosprávu. Chtějí úplně novou vládu.“

I přes narůstající podporu Hamásu ale zatím nedošlo ke koordinovanému odporu proti izraelské okupaci Západního břehu.

V neposlední řadě je tu spousta Palestinců, kteří jsou na Hamás naštvaní. Jeden z vnitřně vysídlených obyvatel Pásma Gazy, který si nepřál zveřejnit své jméno, k tomu řekl: „Žádné hnutí odporu neobětuje své lidi za politické zájmy. Nemůžete zabíjet po tisících a pak tomu říkat osvobození“. Tento muž popisuje, že nejprve uprchl ze severní části Pásma Gazy na jih do města Chán Júnis. Následně, kvůli prosincové izraelské ofenzívě, strávil noc v poušti. Těžko se mu prý shání jídlo i voda. Úplně zuří. „S těmi maniaky, kteří se chovají jako Islámský stát, my nemáme nic společného! Jahjá Sinvár je psychopat. Měl by se jít léčit, místo aby se tvářil jako zástupce lidu.“

Je možné Hamás porazit?

V posledních dvou měsících roku 2023 izraelská armáda proměnila Gazu v moře sutin a vyhnala z domovů většinu ze dvou milionů a tří set tisíc obyvatel gazanské enklávy. Humanitární situace je tu katastrofální. I spojenci Izraele jako USA tlačí na rychlé ukončení války. Důležitou otázkou ale zůstává, zda Izrael může dosáhnout svého hlavního cíle – zničení Hamásu.

Jeden ze zdrojů blízkých vyjednávání o dalším příměří v katarském Dauhá se ptá: co přesně zničení Hamásu vlastně znamená? Je to smrt Sinvára a Dajfa? Co se stane, když tyhle dva Izraelci zlikvidují, ale do čela organizace nastoupí nový lídr? Je potřeba zničit celé velitelství? Nebo musí zemřít všichni bojovníci Hamásu? Už zmíněný zdroj tvrdí, že izraelská armáda má k odpovědím na tyhle otázky daleko. Stejně jako k tomu, kdo by měl mít Pásmo Gazy v budoucnu na starost. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu nedávno prohlásil, že nedopustí, aby se po válce stal z Pásma Gazy „Hamástán nebo Fatahstán“.

Izrael ve druhé půlce prosince uvedl, že od začátku bojů zabil sedm tisíc teroristů a rozbil velitelskou strukturu Hamásu. Znamená to ale jeho vojenský konec? A bude taková porážka stačit?

Osm set tunelových šachet objeveno, pět set z nich zničeno

Izraelští představitelé zveřejnili na konci minulého roku informaci, že během ofenzivy objevili na osm set tunelových šachet, a pět set z nich se jim podařilo zničit. I tak ale zbývající část obrovské podzemní sítě, kde se skrývá vedení Hamásu, kde drží jeho bojovníci izraelské rukojmí a kde pravděpodobně i skladuje zbraně, jídlo, pitnou vodu, generátory a palivo, zůstává nedotčena.

Jeden z izraelských podplukovníků popsal údery na tunely ve městě Bajt Hanún v severovýchodnímu rohu Pásma Gazy. Mluvil o tom zkraje prosince během tiskové konference na vojenské základně na jihu Izraele. Dne 7. října prý teroristé z Bajt Hanúnu během pouhých několika hodin odpálili 350 raket. Podle podplukovníka, jehož jméno není možné zveřejnit, našli Izraelci v tomhle městě zbraně skoro v každém domě.

Podplukovník taky prohlásil, že neví, co všechno Hamás v podzemí skrývá. Tehdy platil rozkaz do tunelů nevstupovat, protože byly všude nastražené výbušniny. A izraelská armáda nemá žádnou technologii, která by jí umožnila tunely Hamásu najít. Podle podplukovníka navíc spousta podzemních spojů zůstává funkčních i přesto, že Izraelci zničili vstupní šachty.

Patrně právě proto izraelská armáda začala do tunelů čerpat mořskou vodu. Je to zatím experiment. Existují nicméně pochybnosti, zda to bude ke zničení rozsáhlé tunelové sítě stačit. Nemluvě o nepředvídatelných dopadech na životní prostředí a infrastrukturu v Gaze.

Expert na Hamás Tárik Bakúní v nedávném rozhovoru pro americký list The New York Times mluvil o tom, že „představa, že Izrael může porazit nebo vojensky zlikvidovat Hamás, je nereálná. To hnutí je taky politickým subjektem a má občanskou infrastrukturu. A tak i kdyby někdo Hamás odstranil, ideologii založenou na ozbrojeném odporu bojujícím za osvobození převezme nějaká jiná organizace.“

Podle Bakúního se může stát, že po válce Hamás nějakou dobu nebude schopen provádět žádné vojenské operace. Nicméně Bakúní k tomu dodává následující: „Za posledních 16 let jsme se naučili, že Hamás má rozehranou dlouhou partii.“

Dokonce i tak nekompromisní zastánci rázných řešení, jako třeba vojenský analytik Kobi Michael, už pochopili, že Hamás není jen teroristická síť, ale taky hluboce zakořeněná společenská síla. Podle Michaela Izrael cílí na zničení vojenských kapacit Hamásu. To ale prý neznamená, že zlikviduje celou jeho ideologii. Ta totiž podle něj prorostla do myšlení lidí i do jejich srdcí. To bude úplně jiný proces, podle Michaela „srovnatelný s denacifikací Německa po druhé světové válce. Může to trvat desítky let.“

Hamás vybudoval síť firem

Snadné není ani oslabit Hamás ekonomicky. Jeho hlavní zdroje pochází ze zámoří a milionové příjmy, které získává z Teheránu, budou pravděpodobně plynout dál, nebo dokonce porostou. Totéž se dá říct o příjmech z třiceti až čtyřiceti společností, které organizace kontroluje. Většina z nich zřejmě podniká ve stavebnictví a realitách v Turecku, Kataru, Alžírsku, SAE a Súdánu. Podle odhadů přináší podnikatelské aktivity teroristické organizaci asi pět set milionů dolarů ročně.

Izraelský expert na Hamás Michael Milshtein věří, že i když Izrael uspěje v boji s Hamásem vojensky, organizace bude dál pokračovat v ilegalitě nebo v zámoří. Podle něj „Hamás nejde zničit“.

Před 7. říjnem 2023 Milshtein marně varoval, že Hamás pokračuje ve snahách zničit židovský stát. Po teroristickém útoku napsal komentář pro britský ekonomický deník The Financial Times, ve kterém se vyslovil proti bombardování a okupaci Pásma Gazy. Ekonomické náklady by podle něj byly ohromné a režim nastolený Hamásem by bylo těžké rychle nahradit, protože palestinská správa je příliš slabá. Nynější rozsáhlou odvetnou akcí podle nj Izraelci riskují, že se Pásmo Gazy promění v Somálsko nebo Afghánistán.

Budoucnost s Hamásem?

Umírnění Palestinci, jako někdejší premiér Státu Palestina Salám Fajád a synovec Jásira Arafata Násir Kudva, začali intenzivně uvažovat nad tím, co bude po válce. Podle Fajáda ale není budoucnost bez zapojení Hamásu možná. V hojně citované eseji pro americký magazín Foreign Affairs už na konci října napsal, že prvním krokem „musí být okamžité a bezpodmínečné rozšíření Organizace pro osvobození Palestiny o všechny hlavní palestinské frakce a politické síly, včetně Hamásu“.

Kudva taky věří, že spolupráce s Hamásem je v základu možná, nemá ale iluze o tom, že to nebude komplikované. Současný válečný konflikt může podle něj „vést k novému, vojensky a politicky slabšímu Hamásu. Zvlášť pokud se mínění palestinské veřejnosti obrátí proti němu“.

Islamistická hnutí hrají ústřední roli skoro v každé zemi na Blízkém východě. Bývají součástí vlád, jako třeba v Turecku nebo Íránu. Coby extremistické organizace jsou pod kontrolou autoritářských vlád, jako v Egyptě nebo v Tunisu, případně tvoří silné milice, jako v Libanonu nebo Iráku. Představa, že budoucí palestinský stát udrží svou islamistickou složku mimo politiku, je nereálná. Otázkou ale zůstává, zda je možné ji zapojit do fungování státu i bez její ozbrojené odnože, jakou je Hamás, který se zaměřuje na zničení Izraele.

Podle posledních zpráv Sinvár zuří. Vadí mu, že představitelé Hamásu v katarském Dauhá a zástupci prezidenta Státu Palestina Mahmúda Abbáse začali debatovat o budoucí spolupráci. A zjevně požaduje, aby obě strany tyto kontakty přerušily.

Budoucí vývoj teď závisí hlavně na tom, co se bude dít dál – zda se podaří dohodnout na výměně rukojmích a na dlouhodobém příměří, nebo jestli budou v Gaze umírat další civilisté. V případě, že dojde na to druhé, podpora Hamásu může stoupat a fotografie mrtvých dětí z gazanské enklávy možná dají vyrůst nové generaci teroristů.

Hamás by z této války mohl nakonec vyjít sice vojensky oslabený, ale strategicky silnější.

Pro izraelského důstojníka tajné služby a někdejšího Sinvárova zubaře Juvala Bittona je odpověď jasná: „Hamás musí být zničen!“ Tvrdí, že pokaždé, když se Sinvárem mluvil, cítil, „že Izraelce nenávidí a chce je vraždit.“ Prý jen čekal na příležitost.

Bitton má ke své nesmlouvavosti i osobní důvody. Otočí se na kuchyňské stoličce ve svém domě v kibucu Šoval a ukáže na pohovku, kde je kartonová cedule s fotografií jeho synovce. Onoho 7. října 2023 ho prý spolu s jeho babičkou Jaffou Adarovou unesli bojovníci Hamásu do Gazy.

Překlad si vzala na starost Zuzana Marková, s několika pasážemi jí vypomáhala Kateřina Pospíšilová. Text jsme následně rozdělili na tři části, lehce zeditovali, aby byl i v češtině srozumitelný a doplnili jsme jej o vlastní názvy jednotlivých epizod. Jména v hebrejštině jsme konzultovali s editorkou Lucií Korcovou, jména v arabštině pak se Zdeňkem Novákem ze zahraniční redakce.