Se skutečně odvážnou představou přišel známý a respektovaný ruský politolog Abbas Galjamov. Vyslovil názor, že v Rusku nazrávají předpoklady… pro vojenský puč.
Před ruským vpádem na Ukrajinu se po schůzce Vladimira Putina a Si Ťin-pchinga rozeznělo proslulé prohlášení o „přátelství obou zemí, které nemá hranic“. Toto přátelství dnes již své hranice nachází.
Důvody ochoty podvolit se jsou jasné: strach z režimních sankcí, netečnost, nevíra v to, že na Ukrajině se vede opravdová plnokrevná válka, přesvědčení, že „když se musí, tak se musí“.
Britský politolog upozorňuje na to, že dnes, kdy Putin stále ještě sedí v Kremlu, se Rusko nezadržitelně sune k autoritářství, které bude už zanedlouho možné považovat za vyloženě totalitní.
Rusko anektovalo čtyři ukrajinské regiony. Jak už několikrát upozornil ruský prezident Vladimir Putin, jeho země bude tato teritoria bránit „všemi prostředky, které máme k dispozici“.
V Putinově prohlášení zaznělo, že Rusko na Ukrajině nebojuje s ukrajinskou armádou, ale s celým společným Západem, popisuje komentátor ČRo Libor Dvořák.
Podle prezidenta Vodní záchranné služby Davida Smejkala dostali letos nedostatečné financování od státu. Záchranáři požadovali dotaci patnáct milionů korun, získali pouze pět.
Bělorusko-ruská aliance byla vždy velmi pevná. Hlavně kvůli vztahu autoritářských vůdců obou zemí. Bělorusko se přesto dodnes nezapojilo do ruské invaze na Ukrajinu. To se Putin nyní pokouší změnit.
Důležitým prvkem ve válce je vzdušná převaha. V tomto ohledu je ve výhodnější situaci Rusko, jehož početní i kvalitativní převaha je zřejmá už od počátku války.
Přestože v těžišti rusko-ukrajinské války, tedy v Donbasu, začínají mít docela nápadně navrch Rusové, v Evropě sílí naděje, často vyslovované nahlas, že konflikt by měl a hlavně mohl brzy skončit.
Bylo to chaboučké - hodnotí dlouho očekávaný projev Vladimira Putina ke Dni vítězství komentátor Českého rozhlasu Libor Dvořák. Zaznělo vůbec něco důležitého?
Náměstek ruského ministra zahraničí Andrej Ruděnko prohlásil, že Rusko doufá v zažehnání vývoje, při němž by bylo nuceno v regionu ve prospěch tamních etnických Rusů zasáhnout.
V čem můžeme najít podobnosti současné ruské invaze na Ukrajinu a událostí v Čečensku téměř třicet let zpátky? Průsečíky hledá Libor Dvořákv komentáři Českého rozhlasu Plus.
Turecký prezident prohlásil, že případný pokrok v jednáních by mohl přiblížit bezprostřední summit Volodymyra Zelenského a Vladimira Putina. V tuto chvíli se ale nic takového nerýsuje.
Místní často nemají na vybranou, a když vodovod nefunguje, chtě nechtě se musí uchylovat k vodě ze znečištěných studní. Ta se přitom přísně vzato nehodí ani na kropení zahrad.
V Rusku začnou netrpělivě očekávané třídenní volby do Státní dumy. Děje se tak v atmosféře utahování mocenských šroubů, které má vést především k tomu, aby ve volbách zvítězila strana Jednotné Rusko.
Sergej Rjabkov už před ženevskými jednáními zdůraznil, víceméně podobně jako Američané, že je důležité, aby si obě strany ujasnily, čeho se jedna od druhé obávají.
Vojenský pohyb, který v posledních dnech můžeme pozorovat na ruské straně společné hranice, nutno spojovat se sílícími ukrajinskými hlasy volajícími po „deokupaci Krymu“ a „konečném řešení v Donbasu“.
Ve své vlasti už přes pět měsíců čelí rozsáhlým protestům těch Bělorusů, kteří považují výsledky prezidentských voleb v zemi z 9. srpna loňského roku za zfalšované.
Už tradičně byl i tento rok složitý pro Rusko, byť se jeho prezident rád holedbá stabilitou země a za samozřejmost považuje svou mimořádně vysokou oblibu.
Po minulém týdnu zesílily zvěsti o případném odchodu Vladimira Putina,. Nabízejí se i zaručené termíny typu „leden 2021“ a spekuluje se o důvodech, které by ruského prezidenta k takovému kroku vedly.
Od návštěvy ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova v Minsku si mnozí slibovali spíše pokárání běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka. To však, alespoň veřejně, nepřišlo.
„Ultimátum vypršelo, ale jak ostatně očekávala i jeho vyhlašovatelka, nic se nestalo. Pouliční protesty sice pokračují, ale prezidenta ohrožují spíš psychologicky než reálně.“
