Manažer Centropolu: Ceny energií bych si na tři roky dopředu nefixoval. Neviděl jsem to ani v Německu
Dodavatelé energií v září opět zlevňují elektřinu, plyn nebo oboje. Ceny ale přesto zůstávají stále vysoké. Jaký vývoj se dá v zimě očekávat? A je rozumné si teď zafixovat ceny až na tři roky dopředu? „To bych teď určitě nedoporučil,“ říká v rozhovoru pro pořad Peníze a vliv Českého rozhlasu Plus člen představenstva a marketingový ředitel energetické společnosti Centropol Jiří Matoušek.
Ceny dodavatelů energií klesají, stále jsou dvakrát vyšší než předloni. Pro představu tehdy lidé platili za elektřinu 1600 korun za megawatthodinu bez DPH a nyní je velký úspěch, že firmy nabízí 3800 korun. Podobné poměry jsou i u plynu. Máme nějakou šanci, že se to někdy vrátí zpátky, alespoň poblíž té dvoutisícové hranici v případě elektřiny?
Obávám se, že nemám dobrou zprávu. Na 2000 korun za megawatthodinu, a používejme to opravdu jako srovnání, protože těch 1600 korun byla cena silové elektřiny bez daně, ale spotřebitelé a samozřejmě firmy na svém vyúčtování najdou i tu druhou část, což jsou regulované platby, tak 1600 korun versus 3800 je realita. A dokonce mnozí zákazníci budou platit i víc než 3800, protože dodavatelé pro ně nakupují elektřinu a samozřejmě i druhou komoditu zemní plyn dopředu…
Jistě, ale že by třeba do pěti let mohlo dojít k nějakému dalšímu zvratu, jako to bylo předloni v cenách směrem vzhůru, tak že by šly výrazně zase směrem dolů, to se asi čekat nedá?
Bohužel ne. Pojďme si říct, čím je cena elektřiny determinována. Primárně cenou emisní povolenky, kterou si musí výrobci koupit proto, aby mohli elektřinu z těch fosilních zdrojů vyrobit. Emisní povolenka se obchoduje dnes za 85 eur a na této hladině se obchoduje dlouhodobě. V ceně každé jedné megawatthodiny tak po přepočtu stojí něco kolem 1500 korun. Cena 3800 korun tedy znamená, že skoro 45 procent té ceny je jenom emisní povolenka. Takže to je zároveň nástroj, který lze použít pro to, abychom v Evropě cenu elektřiny snižovali. Protože zbytek té ceny, to jsou ty výrobní náklady na provoz uhelných elektráren, na jejich údržbu, na uhlí, samozřejmě na zemní plyn v případě paroplynových elektráren a na platy lidí. A tam s cenou jít úplně dolů už nelze.
To ano, ale cena emisní povolenky zatěžuje především uhelné zdroje. Jejich podíl na výrobě ale pořád klesá. A vidíme nejenom u nás, ale hlavně spíš bohužel v okolních zemích, že nastupují ve velkém obnovitelné zdroje. Nemůže se třeba stát, dejme tomu do pěti let, že těch povolenek zdaleka nebude tolik potřeba a cena na trhu by mohla víc klesat?
Zatím cena emisní povolenky stoupá. A ano, v situaci, kdy budou zavřené uhelné elektrárny, tak budou potřeba v zásadě pouze na výrobu elektřiny ze zemního plynu. Ale já si úplně nemyslím, že bychom měli čekat. Můžeme emisní povolenku začít regulovat už v tuto chvíli, i když regulace možná není to správné slovo. Ale představte si třeba systém řízení inflace národními bankami. To samé lze dělat s emisní povolenkou. To znamená, lze jí pustit do oběhu větší množství, tím její cenu snížit a tím ulevit jak evropskému průmyslu, tak evropským domácnostem do doby, než opravdu cena emisní povolenky půjde přirozeně dolů, protože bude dostatek výrobních zdrojů.
Energie zlevňují. Další poplatky ale mohou konečnou cenu na složenkách vrátit zpátky ‚ke stropu‘
Číst článek
Od ledna už zřejmě skončí vládní stropy na ceny energií. Některé domácnosti ale budou mít dál vysoko ceny nad stropy, protože je mají zafixované. Třeba ČEZ nabídl, že tito lidé mohou přijít bez pokuty na nový dvou až tříletý fixovaný ceník, který je sice pod stropem, ale ne moc. Jak to řeší třeba vaše firma nebo ostatní dodavatelé? Umožníte lidem odejít z těch vysoce zafixovaných cen nad stropy bez pokuty?
Ano, nejenom my v Centropolu, ale podle našich informací i podle informací z médií má většina těch stabilních dodavatelů, kteří dodávají elektřinu a zemní plyn do 90 procent domácností, připravené řešení. My zákazníkům, pokud vláda nebude pokračovat v systému cenového stropu a kompenzací dodavatelům, budeme nabízet dvouleté produkty na elektřinu a na zemní plyn jeden a jedenapůlleté. Takže mohu ujistit spotřebitele, že většina dodavatelů jim nabídne takové produkty, které je dostanou pod cenu stávajícího cenového stropu.
Říkáte dvouleté produkty, ČEZ nabízí dvouleté a tříleté. Jak se ale v současné době dívat na takové fixace na roky dopředu? Na jednu stranu to vypadá, že to je výhodné, že prostě lidé budou vědět, kolik budou platit za elektřinu nebo za plyn v delším období. Na druhou stranu vývoj cen je poměrně turbulentní, třeba můžou ceny ještě klesnout. Nepřenášejí těmi dlouhodobě fixovanými smlouvami dodavatelé energií jen svoje rizika, jak sami dobře nebo špatně nakoupí elektřinu a plyn, prostě na spotřebitele? Nechceme toho také po lidech vlastně hrozně moc, aby sledovali vývoj na burze a podle toho dělali poměrně závažná rozhodnutí?
To je několik otázek, zkusím odpovědět nejdřív na tu poslední. Ano, podle mého názoru jste to pojmenovala naprosto přesně. Život se přece neskládá z toho, abychom sledovali cenu ropy, elektřiny, zemního plynu na burze. U firem je to maličko něco jiného. Zvlášť u těch, kde energie tvoří významnou nákladovou položku. Ale po spotřebitelích bychom toto chtít určitě neměli. Měli bychom jim dodat pocit klidu a jistotu relativně stabilní ceny a k tomu samozřejmě fixované produkty slouží. Protože dodavatelé, aby vám mohli poskytnout stabilní fixovanou cenu po nějaké období, tak musí elektřinu a plyn nakoupit v drtivé většině ještě předtím, než vy s nimi podepíšete smlouvu. To znamená, že fixovaná cena má svůj základ právě v tom nákupu dopředu.
Odkupem zásobníků získáme jistotu, míní dodavatel energií. ‚Stát ale neumí podnikat,‘ nesouhlasí ekonom
Číst článek
Pokud jde o tříleté produkty, tak ty doporučit nemohu. My v zásadě nabízíme maximálně jednoapůlleté produkty v tuto chvíli, protože jsme přesvědčeni, že jsme schopni v čase nakupovat elektřinu výhodněji a tím pádem vytvořit v budoucnu nižší ceníky, byť třeba o 150 až 200 korun za megawatthodinu. A to je ten důvod, proč nenabízíme dnes tříleté produkty.
Dívali jste se v zahraničí, u vašich kolegů, jestli je to běžné? Že by zahraniční energetické firmy spotřebitelům nabízely třeba tříleté fixace cen?
Rozdíly v produktech například mezi Německem a Českem nebo mezi Anglií a Českem nejsou významné. Ale pravda je, že jsem se nedávno díval na nabídku u několika německých společností pro spotřebitele a tříletý produkt jsem tam nikde neviděl. Obecně produkty jsou s fixací třeba do poloviny roku 2025. Takže řekněme na rok a tři čtvrtě, když to zobecníme, tak na dva roky u elektřiny a třeba na jeden a půl roku u zemního plynu.
Když jste se díval na německé ceníky pro domácnosti, platí více, nebo méně než ty české? Protože ze srovnání cen v Evropě z toho většinou nevycházíme moc dobře...
Pro to následující období, do budoucna, protože už bych se nevracel ke kritickému roku 2022, budeme platit částku stejnou.
Což vzhledem k naší nižší kupní síle není dobrá zpráva...
Bohužel není, protože podíl nákladů české domácnosti na energie je vyšší než domácnosti v Německu nebo v západní Evropě.
Kdo ušetří
Bavíme se celou dobu o cenách silové elektřiny a plynu, které ale dělají menší část celkové ceny, kterou platíme na složenkách, hlavně u elektřiny. Od ledna se přitom dá čekat právě v té druhé části, kterou platíme, zdražení. Na složenky se totiž lidem možná vrátí poplatek za obnovitelné zdroje, který znamená pro běžnou domácnost se spotřebou asi tři megawatthodiny za rok zhruba 1800 korun za rok. A zdražit také mohou regulované služby, které letos zčásti platí stát, to znamená třeba za distribuci elektřiny. Neřítí se na nás tedy přes všechny zprávy o letošním zlevňování od ledna spíš zase zdražení energií?
Tak posluchače uklidním. Na základě naší analýzy, kde predikujeme právě celkové ceny, které se skládají jak z té neregulované části, což je silová elektřina, a z několika položek v té druhé regulované části, nám vychází, že příští rok domácnosti budou platit maximálně cenu, která je dnes určována cenovým stropem. V optimistickém scénáři, kdy by vláda a ministerstvo průmyslu našly způsob, jak ještě za spotřebitele platit část anebo plně poplatky za podporu obnovitelných zdrojů, což je včetně daně 600 korun za jednu megawatthodinu, tak by domácnosti platily meziročně o zhruba deset procent méně než platí dnes. Pokud mají cenu na tom cenovém stropu. Do této částky máme dopočítaný i nárůst distribučních plateb, které jsou meziročně v roce 2023 versus 2022 v zásadě na nule, protože stát v rámci pomoci domácnostem a firmám to zvýšení za distribuci vzal na sebe, což už nebude jistě možné i pro rok 2024. Takže i s nějakou predikcí zvýšení distribučních plateb o dvacet procent, a pokud stát na sebe vezme ještě platbu na podporované zdroje energie, tak domácnosti budou platit o deset procent na elektřině méně. To je ten optimistický scénář...
Česko bude potřebovat až pět nových ‚Temelínů‘ na plyn. I proto zřejmě dorazila plynová renesance
Číst článek
Vy věříte, že stát na sebe i příští rok vezme platby za podporované zdroje?
Podle posledních zpráv o jednání představitelů státu je reálnější, že by se vrátil poplatek v plné výši na spotřebitele. Pokud by k tomu došlo, tak domácnosti budou platit v zásadě stejně, jako platí s nyní nastaveným cenovým stropem. To znamená, že čtyřčlenná domácnost, která elektřinou pouze svítí a používá ji v bytě pro běžné spotřebiče, tak bude platit 31 tisíc korun ročně tři spotřebě 3,5 megawatthodiny za rok. Domácnost, která používá elektřinu i pro ohřev vody, což je distribuční sazba D25d, tak s poplatkem za obnovitelné zdroje bude platit zhruba 40 tisíc korun za rok. A domácnost, která používá elektřinu taktéž pro vytápění, tak ta bude platit něco kolem 75 tisíc korun ročně při spotřebě nějakých 12,5 megawatthodiny. Tato domácnost, která elektřinu používá i pro vytápění, tak ta ušetří oproti cenovému stropu zhruba sedm procent. Toto je ten méně optimistický výhled pro příští rok.
Považujete za možné, že stát v době konsolidačního balíčku a škrtání dotací najde nějaké peníze na poplatek za obnovitelné zdroje, který navíc dříve lidé platili dlouhodobě?
Dívám se na to ze dvou úhlů pohledu. První, zda není pro stát lépe plánovat koncovou cenu elektřiny právě prostřednictvím odpuštění nebo úpravy poplatků v té druhé regulované části. Jestli to není pro něj výhodnější než pak platit příspěvky na bydlení a jiným způsobem saturovat vybraným domácnostem zvýšené náklady, na které prostě již nemají. Jsem spíš příznivcem toho, že by bylo správné rozložit cenový růst do více let. A když říkám do více let, tak mám na mysli třeba pět, aby si na to domácnosti mohly zvyknout, protože nesmíme zapomenout na to, že elektřina a zemní plyn je extrémně silnou součástí inflace, kterou dneska kolem sebe máme.
Loni v energetické krizi bylo velké téma, jak vlastně s elektřinou obchodovat, zda to není spíš veřejný statek a stát by neměl nějak více do tvorby její ceny vstupovat. Teď, když je krize tak trochu za námi, tak tato debata utichla. Co nám ukázal vývoj, kterého jsme byli svědky? Je spíš lepší volný trh s energiemi, když vlastně zafungoval?
Jsou v zásadě dva tábory. Jeden říká, že trh zafungoval naprosto skvěle, protože díky růstu cen byl vlastně dostatek elektřiny a zemního plynu. Primárně samozřejmě za tou krizí stála cena zemního plynu, která ovlivňuje cenu elektřiny. No a druhý tábor říká, že trh selhal, protože energetika je dlouhodobě zanedbaná. A že ten jistě správný přechod k výrazně většímu podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů nebyl správně uřízen a že byl možná řízen až jako ideologicky. No a pravda mezi těmi tábory je v zásadě někde mezi. Určitě bylo potřeba oddělit cenu elektřiny a zemního plynu. Tím bychom zajistili, že by cena elektřiny nešla nahoru tak raketovým tempem, jakým bohužel šla. A co jsme určitě měli udělat v rámci Evropy, tak jsme měli sáhnout na bohužel nedotknutelnou emisní povolenku. Protože ta má sloužit k tomu, abychom stavěli obnovitelné zdroje, které ulehčí životnímu prostředí. Ale to se bohužel nestalo. Takže to byl tak rychlý růst cen, že neselhal přímo trh, ale nereagovali jsme správně v rámci Evropy tak, abychom zabránili tomu nejhoršímu. Nakonec jsme to zvládli. Tím, že se nastavily cenové stropy a stanovily se odvody výrobcům elektřiny. Ale pojďme si říct, že to bylo fakt za minutu dvanáct.
Kolik dá stát za zásobníky, které koupí od RWE? Mohlo by jít o sumu okolo 10 miliard korun
Číst článek
Nehrozí opakování takové situace v příštím roce nebo v této topné sezoně, která za chvíli začne? Ruský potrubní plyn do střední a západní Evropy sice už téměř neproudí, nahradil ho LNG, ale neobáváte se zase nějakých možných výpadků?
Úplně se neobávám, ale zdravý respekt před následující topnou sezonou musíme mít všichni. My dodavatelé máme nasmlouvané ceny a kontrakty pro zemní plyn. Nejenom ty kontrakty, ze kterých jsme plnili plynové zásobníky, ale i kontrakty na průběžnou dodávku na následující topnou sezonu. Pokud z té druhé strany nenastane něco zásadního, tak máme vybudované přepravní kapacity, prostřednictvím kterých se LNG dostane jak do ČR, tak do Bavorska nebo do střední Evropy, a pokud nenastane extrémně tuhá zima, tak bychom i tu druhou topnou sezonu měli bez problémů zvládnout. Ale zdravý respekt je nutný, protože potřebujeme právě ty průběžné dodávky zemního plynu. Zásobníky na to nestačí.
Loni, než se rozhodlo o cenových stropech, tak vláda říkala, že založí nějakého státního obchodníka s elektřinou a plynem, aby mohla zajistit levnější dodávky pro zranitelné zákazníky. Nakonec se tento model vůbec nevyužil. Myslíte si, že by stát měl mít nějakého obchodníka s plynem a že by měl nějakým způsobem zajistit dostupné ceny?
Nemyslím si, že prostřednictvím státního obchodníka stát zajistí dostupné ceny. Ono je také složité definovat, co je dostupná cena, ale řekněme ceny, které nebudou ohrožovat evropský průmysl nebo český průmysl a české domácnosti. A to stát zajistí pouze tím, že vytvoří prostředí a sám začne budovat nové výrobní zdroje. To je to nejdůležitější. Protože kdybychom měli dostatek výrobních zdrojů v Evropě tak jako před dvaceti lety, tak by ceny samozřejmě byly výrazně nižší. I přes cenu emisní povolenky.
Čili záměr vlády, že chce v rámci své strategie na příští tři desítky let podpořit výstavbu nových elektráren, je správný?
No, my nemáme tři desítky let. Máme deset let a za těch deset let je potřeba vytvořit pobídky, postavit nové výrobní zdroje prostřednictvím soukromého kapitálu a samozřejmě nové bloky jaderných elektráren prostřednictvím státních peněz. To potřebujeme. Ještě bych se vrátil ke státnímu obchodníkovi, abych odpověděl na vaší otázku. U zemního plynu si dovedu představit, že stát někdy v budoucnu spustí svého vlastního obchodníka, ale čistě za účelem bezpečnostní infrastruktury pro zemní plyn. To znamená, že vyjedná kontrakty a dnes už vlastně do svých zásobníků bude schopen uskladnit zemní plyn a třeba v krizovém období ho pak prodá jednotlivým obchodníkům.
Tedy ne že by státní obchodník zásoboval domácnosti nebo nemocnice nebo něco podobného..
Měl by být součástí bezpečnostní energetické infrastruktury, nikoliv jako nějaký zásah do volného trhu.
Celý rozhovor si můžete poslechnout v audiu nahoře v článku.
