Pětinu učitelů je možné už dnes nahradit technologiemi, říká podnikatel ve školství Kania
Školství získá na své výdaje pro příští rok ze státního rozpočtu rekordní balík peněz, celkem 269 miliard korun. Jedním z důvodů je plánovaný růst platů učitelů, který má dosáhnout 130 procent průměrné mzdy v ekonomice za rok 2022. V průměru tak bude plat pedagoga 52 a půl tisíce korun hrubého měsíčně. Podle odborů je to málo, podle zakladatele sítě soukromých škol Ondřeje Kanii je to kdekoliv mimo Prahu poměrně hodně.
V rozhovoru pro pořad Peníze a vliv Českého rozhlasu Plus Ondřej Kania mluvil o tom, zda je současný systém státního školství ufinancovatelný, jaké jsou jeho zkušenosti s odměňováním učitelů a jestli v blízké době svoji síť škol prodá.
Učitelé budou mít příští rok platy ve výši 130 procent průměrné mzdy za rok 2022. Což je kolem 50 tisíc hrubého. Je to podle vás důstojná odměna?
Podle mě záleží na tom, kde ten učitel pracuje a kde žije. Prakticky kdekoliv mimo Prahu je to poměrně vysoká mzda ve srovnání s tím, co mohou dostat v jiných profesích. Především v krajských městech a na menších městech a vesnicích to tak je, v Praze je to vždycky specifické.
Nicméně docela zajímavým tématem je, zda je pro stát dlouhodobě finančně udržitelné, aby statisíce státních zaměstnanců platil na tak vysoké úrovni. Myslím, že pokud by někdo chtěl, tak třeba v příštích pěti letech je možné využít technologie ve vyučování k tomu, že škrtnete 20 až 25 procent pracovních míst učitelů.
Jako že by místo učitelů nastoupila umělá inteligence?
Když jsem mezi lety 2010 a 2012 studoval ve Spojených státech na střední škole, tak jsem měl třetinu svých předmětů v tzv. digitálním curriculu. Neměl jsem klasické vyučování se spolužáky a s jedním nebo dvěma učiteli, ale byl jsem prostě na počítači v nějakém softwarovém programu a tam jsem absolvoval různé testy, aplikace, prezentace atd. A to bylo před třinácti lety.
Takže počítáte s tím, že počet učitelů, které platí stát, bude výhledově klesat?
Právě v případě státu si tím nejsem jistý, protože nevím, jestli to někoho napadne. Z praxe řízení našich deseti škol ale vím, že kdybych chtěl – já jsem na to zatím příliš pohodlný – tak je možné skutečně nahradit dvacet procent učitelů technologiemi, které nejen že existují teď, ale které existovaly třeba už před pěti lety.
‚Nepochopili jsme, kolik je ve hře.‘ Handrkování o miliardy jako nekonečná bolest českého školství
Číst článek
Máte školy i v zahraničí. Je hranice 130 procent průměrné mzdy obvyklá i v některých jiných zemích?
Přiznám se, že takto parametricky to neznám. Nicméně když srovnám nominálně hrubé mzdy například s Polskem, Slovenskem, Maďarskem, Chorvatskem, tak ty české, zvlášť po tom navýšení v příštím roce, budou poměrně vysoko. Vím, jaké jsou mzdy ve Španělsku, respektive v Katalánsku, a tam jsou o něco málo vyšší, než jsou v Česku. Řekl bych, že to je rozdíl v nižších jednotkách procent.
V Česku je ale podle mě poměrně netransparentně nastaveno odměňování managementu škol a myslím, že mzdy ředitelů včetně bonusů jsou v Česku určitě vyšší, než jsou například v Katalánsku. My totiž jako soukromá škola musíme v Katalánsku přesně kopírovat to, jak jsou učitelé placeni na státních školách.
A v Česku je to taky tak?
Ne, není.
Nad průměrem
Takže jak jsou placeni učitelé na soukromých školách? Mají 130 procent průměrné mzdy, nebo ještě víc?
Jak na které škole. My máme jednak školky, máme bilingvní základní školy, mezinárodní školu a české gymnázium. Kdybych se na to podíval skrze tu mezinárodní školu, tak tam jsou učitelé nepochybně placeni lépe, než je průměr. To je ale dáno tím, že většina z nich jsou zahraniční učitelé a my jsme docela rádi za to, že tady učí, protože kdyby šli do Dubaje nebo do Kataru, tak dostanou v čistém asi pětkrát tolik, co dostávají v Praze. Oni si přesto vybírají často Prahu, což je fajn.
Co se týče našich dalších škol, tak jsme buď nad průměrem, u jedné specifické školy jsme výrazně nad průměrem, a u těch dalších škol jsme někde kolem průměru. Do té debaty je třeba zahrnout to, že strašně záleží na tom, kolik ti učitelé reálně odučí hodin a jaké mají další povinnosti. Když to nebudu specifikovat, tak máme školy, kde si myslím, že jsou učitelé zaplaceni až příliš dobře na to, jak málo učí.
A uměl bych si představit, že jsou zase školy, kde by učitelé měli být zaplaceni lépe vzhledem k tomu, kolik učí v porovnání například s jinými školami v naší síti škol. Takže to se snažíme postupně nějakým způsobem napravit.
V systému vysokoškolského vzdělávání chybí nejméně 10 miliard korun, říká předseda Rady vysokých škol
Číst článek
Je plat učitele rozhodující, když sháníte pro vaše soukromé školy pedagogy? Rozhodují se především podle peněz?
Myslím si, že to je důležité.
Musíte je přeplácet?
To si nemyslím. Na to, jak jsme velká skupina, kde skutečně pracují stovky učitelů, tak nemáme nějaké HR oddělení, nemáme na to ani jednoho člověka. Ředitelé škol si vybírají učitele podle toho, jaké jim chodí životopisy, a naše náklady na inzerci volných míst jsou naprosto minimální. Myslím si, že ty učitele spíš táhne nějaká koncepce, lokalita a nějaká flexibilita.
Platově, pokud se bavíme o učiteli, který si vybírá buď mezi českou, nebo bilingvní státní a soukromou školou, tak ten rozdíl bude maximálně deset procent. Na té mezinárodní škole je to odstřelené, ale tam se bavíme o úplně jiné koncepci, úplně jiném školném.
Jsou podle vás peníze na platy učitelů tím hlavním problémem českého školství? Reálně to bude tak, že učitele většinově ty peníze trápí nejvíc. Nejsem přesvědčen o tom, že většina učitelů má pocit, že systém je nějak fundamentálně špatně nastavený. V nějakých nuancích nepochybně ano, každý by mohl přijít s mnoha návrhy toho, jak by to mohlo vypadat jinak, ale je to spíš téma nějakých v uvozovkách společenských elit a médií. Že by to trápilo běžného učitele, to si úplně nemyslím.
Když zůstanu ještě u objemu peněz, který jde do škol, je podle vás správné, že je u nás škola skoro v každé obci? Sice to zvyšuje kvalitu života, ale na veřejné peníze je to dost náročné. A nevím, jestli se dá v každé malé škole zaručit určitá kvalita. Je takto široký systém základních škol i v jiných zemích, kde působíte?
Pominu-li Spojené státy, Kanadu a Británii, což jsou specifické země, tak mám nějakou detailnější znalost vzdělávacích systémů primárně ve Finsku, teď ve zmíněném Katalánsku a v Chorvatsku. Myslím, že nepochybně je tam systém efektivnější. Neumím si představit, že například v každém městečku v Katalánsku v dojezdové vzdálenosti patnáct až dvacet minut bude jedna škola.
Z hlediska logiky a principů řízení škol je efektivita strašně důležitá. Já úplně nesouzním s tím, že například patnáct studentů ve třídě je tím rozhodujícím číslem, které určuje kvalitu výuky. Samozřejmě, když se dostanete na 23, 24, 25 plus a ten učitel je na to sám, tak je to komplikované. Nevím, jestli na to jsou přesná data, ale pokud existují školy nebo velké množství škol, kde je počet studentů někde kolem patnácti, čtrnácti nebo dokonce i méně, tak je to těžce neefektivní.
O udržení valorizace platů učitelů pochybuji, říká pedagožka. Poslankyně ale věří, že se to podaří
Číst článek
Je správné zvyšovat pořád výdaje na školství, aniž by se udělala nějaká reforma? Kde by se mělo začít, aby se jenom nesypaly další a další peníze do škol?
Já jsem toto vzdal, takže už nad tím nepřemýšlím. Roky zpátky jsem to neustále řešil. Hlavně když minulá vláda přišla s tím, že bude zásadně navyšovat platy učitelů, tak jsem říkal, že je potřeba to spojit s nějakou změnou, aby učitelé měli pocit, že navýšení platů, navýšení investic do školství je spojené s něčím dalším, s čím se oni musí identifikovat, a tím si to jakoby „zasloužit“.
Systém, jak je nastaven dnes, je z hlediska nějaké konkurenceschopnosti neudržitelný. Nicméně i v debatách s extrémně úspěšnými, vysoce postavenými lidmi, ať už to jsou lékaři, právníci, podnikatelé, manažeři, se téměř bez výjimky setkávám s tím, že si zoufají, že když chodili do školy, tak školství mělo vyšší úroveň, nebo že je dnes příliš mnoho vysokoškoláků, proto úroveň vysokých škol padá. Přitom samozřejmě data jasně říkají, že máme skoro nejméně vysokoškoláků v Evropě...
… Nedávno byla zveřejněna studie OECD, z níž vyplývá, že má u nás vysokou školu jen zhruba čtvrtina dospělých a je to třetí nejnižší podíl v EU. Méně má jen Itálie a Rumunsko.
A také jsem četl, že šedesát procentů studentů na bakaláře toho bakaláře nedodělá, protože univerzity se snaží být prestižní, což pro ně znamená, že většinu těch studentů prostě vykopnou ze zkoušek. Takže to jsou opět efektivně a skvěle vynaložené prostředky.
Více znalostí
Ale čím to je? Přece tady v Česku nejsou hloupější lidé. Je systém příliš náročný a nemotivuje lidi hlásit se na vysoké školy?
Bohužel, já jsem jeden z těch 78 procent nevzdělaných diletantů, kteří vysokou školu nemají a ani na vysokou školu nechodili. Takže jsem státu touto mou pasivitou ušetřil i nějaké peníze. Ale zaráží mě jiná věc, my jsme relativně malá, ale zároveň extrémně úspěšná a bohatá země. Proto musíme být znalostmi a schopnostmi logicky o úroveň výš než například země, které jsou mnohonásobně větší a které mohou prosperitu budovat i ekonomickou aktivitou v rámci vlastního trhu. To jsou například Poláci, kterých je čtyřicet milionů. Jejich firmy zákonitě nemusí expandovat do dalších deseti zemí, aby získaly nějakou velikost.
Pak ale vůbec nechápu nedostatek nějakého logického uvažování nebo prvoplánový přístup i u těch významných a úspěšných lidí, protože si třeba vůbec neuvědomují, že před třiceti lety, když oni chodili na střední školu a bylo jim patnáct let, tak neměli internet, neměli sociální sítě, neměli technologie, neměli seriály, filmy a hry v angličtině. Čili to penzum znalostí, aktivit nebo schopnosti, které musí dnešní patnáctiletý člověk obsáhnout proti tomu, jak to bylo v devadesátkách, tak je prostě úplně někde jinde.
Začíná nový školní rok. Podívejte se, jaké změny ministerstvo plánuje pro budoucí středoškoláky
Číst článek
A přizpůsobují se tomu české školy?
Školy ne, ale chci tím říct, že vliv školství jako takového na vzdělanost mladé generace logicky upadá. Stejně jako před stovkami let byla centrem znalostí a inteligence nějaká knihovna v katolickém kostele nebo klášteře, tak postupem času toto místo taky ztratilo svou relevanci. A je otázka, jak se to bude vyvíjet dál, protože škola nyní prostě tu relevanci ztrácí.
Myslíte si ale, že to funguje takto všude ve světě? Může se měnit přece obsah, co se ve škole učí. Vzdělání bude potřeba vždy. Jde tedy jenom o formu?
Škola jako instituce bude potřeba. Jen je otázka, do jaké míry ta škola poskytuje vzdělání nebo jak to vzdělaní definujeme. Čím dál víc vidím, i na našich školách, které teď provozujeme sedmým nebo osmým rokem, že se to skutečně každým rokem mění. Rodina na školu deleguje čím dál více věcí, které dříve byly v její kompetenci. Je to dáno i vysokou rozvodovostí a emancipací v tom smyslu, že oba dva rodiče často velmi brzy pracují. Vidím to i na našich jeslích v Praze, kolik stojí a kolik stojí konkurence a že stát vlastně jesle neposkytuje. Platit za jesle od pár měsíců věku dítěte 250 000 ročně a mít na to čekací listiny, to mi přijde, byť to sám provozuji, neuvěřitelné.
Takže škola jako instituce, která předává různé jiné věci, nejen to vzdělání jako takové, určitě svou funkci mít bude. To se týká například i toho, co jsem zmínil o učitelích. Na té škole budou spíše psychologové nebo nějací koučové nebo univerzálně orientovaní učitelé, kteří studenty naučí i něco jiného než láčkovce a tyhle nesmysly. A pokud to ten systém nepochopí, a on to asi nepochopí, tak ta škola bude relevanci ztrácet. A pro náš byznys to bude samozřejmě jenom dobře.
Roste zájem o soukromé školy?
Reálně jsme úplně nepocítili nedostatek míst na středních školách v letošním roce, protože zájem a nárůst na našich školách je vlastně konstantní. Určitě ty školky a jesle ovlivní ale to, že na rozdíl od dvou let zpátky, kdy jsme měli druhou největší porodnost v Evropě, tak to loni kleslo a letos to klesne ještě víc. To zájem ovlivní. Ale vždycky záleží také na tom, v jaké jsou lokalitě. Praha vzhledem k nárůstu obyvatel bude růst donekonečna.
Měla jsem ale spíš na mysli zájem nikoliv vyvolaný demografií, ale spíš jestli jsou soukromé školy schopnější reagovat na poptávku doby, učit věci, které děti budou opravdu potřebovat životě, a tím jsou přitažlivější. Nebo jestli se to naopak spíše daří státu.
Lidé, kteří si to mohou dovolit a mají progresivnější myšlení, jako že je obrovské množství lidí, kteří si to můžou dovolit, ale náhled na to, co je vzdělávání, se jim zastavil v době, kdy oni sami chodili do školy, tak u této části rodičů, o které mluvím, vidíme čím dál větší zájem.
Vybíráte kroužky? Důležité je, aby rodiče nenutili děti dělat to, co je nebaví, radí odborník
Číst článek
U nás je to specifické tím, že všechny naše školy až na jednu jsou buď bilingvní, nebo mezinárodní, takže u nás jde vidět ten výrazný nárůst cizinců, kteří se stěhují do ČR. My máme školu i v Brně, takže to vidíme i v Brně. Cizinců na vysokých pozicích, dobře situovaných, je čím dál víc. Je to vidět i na velké demografické studii, kterou myslím udělal Eurostat, že v roce 2100 je předpoklad, že jenom dvě země v EU budou mít vyšší počet obyvatel, než mají teď, a to je Francie a ČR. A u Česka je to dané zahraniční migrací.
Ta tady ale zatím není, ne? Česko je dost uzavřené...
To není pravda. Letos jsme překročili milion cizinců žijících v ČR.
To ale asi bylo vlnou Ukrajinců.
Je to možné. My ale počtem národností i zájmem a poměrem toho, kolik máme na školách cizinců versus lokálních studentů, tak vidíme, že se to zvedá.
Ráda bych se ještě zeptala na vaše další plány s vaší společností. Nedávno jste ji přejmenoval na Consillium. Je pravda, že zvažujete prodej společnosti?
Věděla byste o kupci?
Ne. Z té otázky ale usuzuji, že skutečně nějakého kupce hledáte.
Ne. My určitě kupce nehledáme, to v žádném případě. Je to naopak. V posledních letech jsem oslovován poměrně permanentně ze strany strategicky globálních investorů. Na světě je zhruba pět největších sítí prémiových soukromých škol, které mají školy po všech kontinentech. Realita je taková, že když si vezmu Švýcarsko, Itálii, tak na východ i na jihovýchod i na sever jsme největší v této půlce nebo čtyřiceti procentech Evropy. Jsme zdaleka největší a nejzajímavější skupina tohoto typu. Máme na našich školách přes 1000 studentů jen v Praze.
Takže já už jsem asi dva roky každý měsíc buď v Londýně, nebo někde jinde a neustále se informuji o tom, jakou výhodu by mělo, kdybychom se stali součástí nějaké skutečně globální sítě prémiových škol. V tomto oboru přitom skutečně nejde udělat to, co třeba v průmyslu, že jako zakladatel prodáte firmu a odejdete. Kdyby se tedy něco takového událo, tak já a můj management, což je reálně asi devět klíčových lidí, musíme podepsat, že minimálně dalších čtyři až pět let budeme beze změny fungovat.
Boj s egem
Takže vedete jednání s investory.
Permanentně. Ale je to v té fázi, že mě pozvou, například do Spojených států, do Dubaje nebo někam do Asie, kde mají velmi úspěšné a zajímavé školy. Tam mi to ukáží a říkají mi: „Vaše školy by z toho mohly extrémně benefitovat, protože můžete nabízet výměnné pobyty studentů, učitelů, můžete sdílet globální, nejvíc technologicky pokročilé know-how ve školství, které je nesrovnatelné s tím, co se děje třeba ve státním sektoru.“
Pro mě je to takový mentální boj, jestli chci udělat to, co by myslím pro naše školy bylo nepochybně to nejlepší, co by se jim mohlo stát z hlediska jejich kvality a perspektivy. Je to vlastně spíš můj vnitřní boj s mým egem...
‚Individuální přístup k dětem je k nezaplacení.‘ Soukromých škol přibývá, platí se i 60 tisíc ročně
Číst článek
… Jako že bojujete se svým egem, jestli pustit někoho cizího do skupiny, kterou jste vybudoval?
Přesně tak, je to taková typická mužská ješitnost. Také je to způsobeno tím, že jsem firmu založil v roce 2012 a do roku 2018 jsem měl společníka. Bylo to velmi, velmi složité, firma málem zkolabovala. Potom jsem od roku 2018 do roku 2021 měl investiční fond, který toho společníka vykoupil. Tam si myslím, že po třech letech se spolupráce vyčerpala. Teď mám partnera, který je ve všech ohledech naprosto perfektní.
Což je fond J&T.
Což je J&T. A kladu si otázku, když máme naprostou svobodu, jestli přistupovat k nějakému kroku, kdy ta svoboda bude omezena. Takže abych to zjednodušil. Pokud by se naše školy mohly stát součástí top tří čtyř nejprestižnějších sítí soukromých škol a zároveň bychom si já i můj management zachovali velmi silná práva, abychom nemohli být ovlivňováni v denním řízení a ve změně koncepcí, tak by to bylo skvělé. Byl by to sen. Je ale otázka, jestli je takový sen uskutečnitelný. Letos určitě ne.
Ale příští rok třeba…
Příští nebo přespříští rok možná ano.
Jaká je ekonomika vaší vzdělávací skupiny Consilium. Jaký očekávat letos zisk?
Zisk za všechny naše školy, za všechny naše země, se pohybuje v jednotkách milionů eur, v přepočtu vyšší desítky milionů korun. Také je potřeba říct, že já ani nikdo z mých předešlých ani současných společníků jsme si nikdy nevyplatili ze škol žádné dividendy, protože všechno investujeme.
Teď například dokončujeme spolu s majiteli velké budovy vzdělávacího kampusu v Nuslích významnou rekonstrukci, která nás vyšla na desítky milionů korun. K tomu máme od roku 2017 od Prahy v pronájmu velký vzdělávací kampus také v Nuslích, který nás doteď vyšel na padesát milionů a v dalších pár letech to bude dalších padesát milionů korun. Takže máme velkou kapacitu a myslím, že od příštího kalendářního roku, až budou všechny tyto investice hotové, tak až na Open Gate nebo projekty tohoto typu, kterých moc není, budeme mít jedno z nejkvalitnějších vzdělávacích zázemí v této zemi.
