Banky sehrály důležitou roli, všechno vysvětlovaly klientům, říká o přijetí eura slovenská bankéřka
Na Slovensku, které platí eurem už patnáctý rok, byl oproti Česku rozdíl v tom, že na přijetí eura byla shoda mezi vládní koalicí, opozicí i centrální bankou Slovenska. I když veřejnost měla z eura stejné obavy jako v Česku. „Víc jsme komunikovali a lidi začali mít pocit, že tomu víc rozumí. Snažili jsme se také odpovídat na různé chiméry, které se objevily,“ popsala v rozhovoru pro pořad Peníze a vliv Českého rozhlasu Plus Elena Kohútiková.
Elena Kohútiková byla do roku 2006 viceguvernérkou Národní banky Slovenska, poté až do roku 2017 zástupkyní ředitele Všeobecné úvěrové banky, druhé největší finanční instituce na Slovensku. Nyní je Elena Kohútiková místopředsedkyní její dozorčí rady.
Když se Slovensko před zhruba dvaceti lety rozhodovalo, kdy přijme místo své koruny společnou evropskou měnu, podpora lidí pro euro byla podobně nízká jako v Česku.
Podle jednoho z výsledků unikátního projektu Českého rozhlasu a výzkumných institucí STEM, CVVM a PAQ Research Rozděleni Evropou se dlouhodobě pohybuje kolem dvaceti procent. Zlom přišel s krizí eurozóny spojené s dluhovou krizí Řecka po roce 2009, předtím mělo u nás euro podporu až kolem padesáti procent. Od té doby je podle výzkumu otázka zavedení eura pro veřejnost fakticky mimo všeobecnou debatu.
Čeští politici i ekonomové často říkají, že přijetí nebo nepřijetí eura je hlavně politické rozhodnutí, že ekonomika je až na druhém místě. Bylo to tak v minulosti i na Slovensku? Kdy a jak to přesně tehdy vláda o přijetí rozhodla?
Nakonec to bylo politické rozhodnutí, my jsme ale nejdříve udělali ekonomickou analýzu, kdy se vyplatí euro přijmout. Ta vycházela z určitých předpokladů vývoje do budoucna, abychom viděli, jestli euro může, nebo nemůže být prospěšné pro ekonomiku.
Analýzu jsme dali do vlády v roce 2003 a uvedli jsme jako roky vhodné pro přijetí eura 2008 nebo 2009. Rok na to jsme pak předložili novou analýzu, doplněnou o věci vyplývající hlavně z reforem. Tehdy se přijal rok 2009. Takže vláda rozhodla politicky, ale na základě ekonomické analýzy.
Koruna dál oslabuje. ‚Vyhlídky české ekonomiky se poněkud zhoršují,‘ přibližuje ekonom Skořepa
Číst článek
Měli jste tedy analýzu už pět šest let před přijetím eura?
Ano. Zvolili jsme konkrétní rok, kdy euro chceme mít, a od toho se pak odvíjely konkrétní kroky. Ale co bylo ještě důležité. Na Slovensku jsme o euru měli konsenzus mezi vládou, centrální bankou a parlamentem. Strategii přijetí eura odsouhlasil i parlament, což bylo velmi důležité, protože opozice i koalice mluvily stejným jazykem.
Odpovídat na chiméry
Jaký postoj měla k euru veřejnost? Museli jste tehdy lidi hodně přesvědčovat? Kolik procent lidí bylo proti?
Na začátku samozřejmě hodně lidí nevědělo, o čem to vlastně je. Takže v roce 2004 si jen 27 procent lidí myslelo, že pro ně bude euro dobré. V roce 2007 si to myslelo už 49 procent lidí.
Povědomí o euru tedy postupně rostlo tak, jak se strategie uváděla do praxe, víc jsme komunikovali a lidi začali mít pocit, že tomu víc rozumí. Snažili jsme se také odpovídat na různé chiméry, které se objevily. V tom myslím sehrála velkou úlohu centrální banka a také zmocněnec pro euro. Komunikaci vedly ale i obchodní banky.
Dvořák nebude mít zmocněnce pro euro. Zahradník zůstane na ministerstvu jako poradce
Číst článek
Když jste zmínila komerční banky. U nás jsou spíš proti, protože mají příjmy z kurzových poplatků, o které při zavedení eura přijdou. Na Slovensku to banky takhle nevnímaly?
Samozřejmě že ano. Já jsem s nimi vedla hodně diskusí. Měly stejné argumenty, které se používají i v Česku. Ztráta samostatné měnové politiky, kurzové politiky a tak dále. Takže bylo třeba diskutovat.
Ale banky pak změnily chování a informovaly své klienty hlavně od roku 2005, kdy už se o euru rozhodlo a když jsme v listopadu vstoupili do ERM 2. Tehdy už to byl signál, že je to vážná věc. Banky tedy sehrály velmi důležitou roli tak rok před přijetím eura, kdy všechno vysvětlovaly klientům.
Co si myslíte o nápadu naší současné opozice, aby se o přijetí eura v Česku uspořádalo referendum? Byť jsme se k přijetí eura zavázali se souhlasem vstupu do EU v roce 2004.
Nerada bych komentovala různá česká prohlášení. My jsme to na Slovensku brali tak, že se jednou rozhodlo, že když bude země připravena, tak se euro přijme. Takže takovou debatu jsme neměli.
Čeští politici včetně vládních a někteří ekonomové, kteří euro nechtějí, říkají – eurozóna je teď jiná, než když jsme vstoupili v roce 2004 do EU a podepsali vstup do eurozóny. Jako příklad se u nás uvádí třeba „nucený“ vstup do bankovní unie, která vznikla po finanční krizi v roce 2009. Členství v Unii totiž znamená, že dohled nad bankami v dané zemi převezme Evropská centrální banka a také se jednotně řeší případné bankovní krize. Není to přece jen riziko, které dříve nebylo? Tedy že bychom se třeba museli podílet na záchraně bank v problémech v jiných zemích?
To má víc rozměrů. I kdybyste dnes rozhodli v referendu, že se euro přijme za čtyři roky, tak stejně nevíme, co se mezitím stane. A zase bude eurozóna jiná. Vývoj prostě nezastavíme. Ale jde přece o podstatu věci a tou je euro.
Dovoz ruského plynu do Česka: Přesná čísla sice nejsou, toky ale ukazují, že ho bude hodně
Číst článek
Pokud jde o bankovní unii, ta má vliv na banky, ať jste v eurozóně, nebo nejste. U nás i u vás je většina bank součástí velkých mezinárodních společností ze zemí, které v eurozóně jsou. Svým způsobem tedy stejně musí plnit podmínky Evropské centrální banky.
Další věc je, že určitá část zodpovědnosti, hlavně rizikové přirážky, zůstávají na domácím regulátorovi. Musím ale říct, že já osobně jsem mnohem klidnější, když máme možnost spolurozhodovat o tom, aby banky byly silnější a vyhnuli jsme se krizím, které probíhaly v roce 2009 i dříve.
U nás jsou ale obavy spíš opačné. Tedy že se dohled nad bankami, které v Česku fungují dobře, přestěhuje do německého Frankfurtu, kde sídlí Evropská centrální banka. A třeba pod tlakem některých jižních zemí, kde banky nemusí být v tak dobrém stavu jako u nás, se třeba naopak pro nás podmínky zhorší.
Taková obava podle mě není opodstatněná. To, že se identifikují problémy a Evropská centrální banka přijímá opatření k posílení bank, tak znamená, že by se krize neměly opakovat. A pokud ano, budou se řešit společně. Důvěra v bankovní systém je důležitá v celé eurozóně.
Tím, jak nastavila Evropská centrální banka podmínky a zpřísnila je, tak důvěru lidí posílila. Tím nijak nezpochybňuji dohled České národní banky, který je velmi dobrý, stejně tak má ale vynikající dohled i Národní banka Slovenska.
Nejde si jenom prostě vybírat z koláče třešničky a říkat: toto z koláče chceme a toto ne. Vstupem do eurozóny se přijímají jak výhody, tak i závazky. Osobně ale necítím žádnou nevýhodu. Silný bankovní sektor v Evropě může naopak pozitivně ovlivnit banky v našich zemích.
Řecko splácí dluhy
Další změnou v eurozóně od našeho vstupu je vznik Evropského stabilizačního mechanismu, jehož cílem je pomáhat zemím v případě těžkostí s financováním dluhu některých členských zemích. A je známo, že některé jižní země, jak jsem zmiňovala, jsou na tom se zadlužením špatně. Ostatně dluhová krize v Řecku a podíl Slovenska na financování pomoci byl v roce 2011 velké politické téma a problém, kvůli kterému padla tehdejší vláda Ivety Radičové. Ani to podle vás nevidíte jako problém?
Jistě jsou tohle důležité otázky, protože nic není černé ani bílé. Podle mě je Evropský stabilizační mechanismus dobrá věc. Nejde ale tak ani o banky, jako o celkové hospodaření některých zemí. Tam vidím větší problém v tom, že nedodržují fiskální kritéria eurozóny.
Evropský stabilizační mechanismus je podle mě dobrý v tom, že dává jistotu, že se problémy budou řešit okamžitě. Což je důležité, aby problém nenabobtnal a nezasáhl i země, které by nemusel.
Exšéf české i slovenské finanční správy: S Babišem jsme se myšlenkově rozešli, říká o konci v Praze
Číst článek
Pokud jde o Slovensko, naše náklady na tento mechanismus zatím byly pouze v tom, že jsme tam dali nějaký peněžní vklad. Za žádné dluhy jsme nikomu nic neplatili. Řecko si splácí svoje dluhy samo, společnými silami se naopak u něj dosáhlo toho, že muselo přijmout ozdravná opatření. A dneska se k němu investoři chovají jako k normální zemi eurozóny.
Nikdy nevíme, kdy se nějaká země do takové situace dostane. Ne vždy také musí ostatní země platit, na to je právě Evropský stabilizační mechanismus, aby reagoval okamžitě, když problém vznikne. Ale klíčové také je tlačit na země preventivně, aby se do takové situace vůbec nedostaly.
Neponoukají ale ty záruky země k tomu, aby se víc zadlužovaly, když vědí, že jim když tak někdo pomůže? Necítíte něco takového na Slovensku?
Ne, o tom se nebavíme nebo o takové diskusi nevím. Víte, když chci najít negativa, tak je najdu. Když chci vyrobit strach, tak ho vyrobím. Zatím se záruky ze stabilizačního mechanismu nerealizovaly. A cílem ani není je uplatnit, ale aby se daná země dokázala uzdravit sama.
Když jsme u toho strašení. Z pohledu běžných lidí je největším strašákem, že euro rovná se drahota. Hlavně důchodci a chudší lidé z toho mají strach. Co se stalo na Slovensku s cenami?
V roce 2009, kdy jsme euro přijali, byl jeho dopad do inflace 0,1 až 0,2 procenta. Tedy nulový. Důležité je informování lidí, kontroly, které dělala Slovenská obchodní inspekce, statistický úřad, neziskovky a také třeba Unie důchodců, aby si obchodníci nedovolili zneužít euro ke zvýšení cen.
Na Slovensku podle statistiků klesla nezaměstnanost a stoupla průměrná mzda
Číst článek
Druhá věc je, že jsme měli etický kodex, který podepisovaly firmy i banky, že euro ke zdražení nezneužijí. Kromě toho byl i veřejný seznam těch, kdo kodex porušovali. Takže obavy ze zdražování u nás naplněny nebyly a Slovensko mělo i dlouhou dobu poté, ovšem i kvůli ekonomické recesi, velmi nízkou inflaci, dokonce i deflaci.
Možná i proto je podpora eura na Slovensku stále tak vysoká. Podle posledního Eurobarometru se blíží k devadesáti procentům. Lidé pochopili, že právě v krizových dobách, jakými jsme byli nedávno svědky, euro bylo stabilizační prvek. Nemuseli sledovat kam se hýbe kurz, protože stejným kurzem přepočítáváme jak příjmy, tak výdaje, tedy jak důchody tak i ceny v obchodech.
Důležité prostě je zabránit, aby se přijetí eura zneužilo ke zdražení. K tomu sloužilo také uvádění duálních cen ještě rok po přijetí eura. Také působí konkurence. Takže někde se ceny samozřejmě postupně zvyšovaly, ale to už je normální fungování trhu, nebylo to kvůli euru.
Zhoršila se zásadně možnost, jak pomáhat slovenské ekonomice skrze vlastní měnovou politiku? Když budu citovat našeho ekonoma Víta Hradila, tak ten říká: „Světová ekonomika prochází neustále dynamickými proměnami, které mají různé dopady na různé země. Kdykoliv nějaká změna zasáhne českou ekonomiku, slouží měnový kurz k utlumení tohoto nárazu tím, že se pružně mění.“ Není tedy společná měna v tomhle pro Slovensko nevýhoda?
Před přijetím eura muselo Slovensko prokázat, že má zdravou ekonomiku, proto se udělaly reformy. Země musí prokázat, že dokáže absorbovat šoky v ekonomice zdravou hospodářskou politikou.
Nevím, jestli je dobré, kdybychom stále měnili kurz podle toho, jaké přijdou nebo nepřijdou šoky. To vytváří větší nejistotu pro podnikatele i obyvatele. Alfa a omega celé snahy o euro by prostě mělo být dělat takovou hospodářskou politiku, abychom šoky dokázali zvládnout.
Otázky a odpovědi: Vláda chce závazné nabídky na čtyři velké jaderné bloky
Číst článek
V energetické krizi jsme teď zažili šoky, které se také nedaly ze dne na den absorbovat ani u vás. Protože i kurz má své omezení, může pomáhat, ale také už škodit. Není to prostě nějaký kouzelný proutek, kterým máchnete a všechno se vyřeší.
Takže myslíte, že by vám koruna nepomohla třeba loni, kdy byla v některých měsících inflace vyšší než u nás?
O tolik vyšší než v Česku nebyla, i přestože máme euro a nemůžeme hýbat kurzem. Opravdu spíš záleží na tom, na jaké úrovni je konkurenceschopnost země. U eura je důležitá ještě jedna věc. Je třeba ho osedlat v náš prospěch, ale musíme dělat rozumnou hospodářskou politiku, abychom jeho přednosti využili.
‚Euro bych vám přála‘
Přineslo ale euro výhody slovenské ekonomice a byznysu? U nás se často Slovensko používá jako odstrašující příklad, že vlastně po vstupu do eurozóny klesly zahraniční investice a také že se Slovensko naopak vzdálilo v HDP na hlavu od průměru v EU.
U investic se můžeme bavit o dynamice, určitě ne o objemu, který neklesl, naopak vzrostl. Na Slovensko dnes přicházejí další automobilky, jsme největší výrobce aut na hlavu možná na světě. Investoři spíš naráží na problémy s kapacitou, nedostatkem lidí, s čímž zápasí mnohé ekonomiky.
Druhá věc, sbližování HDP, to není otázka eura, ale hospodářské politiky a jak dokážeme zvýšit konkurenceschopnost. Jak dokážeme zemi přehodit na jiný stupeň vývoje, na ekonomiku a investice s vyšší přidanou hodnotou.
Dobíhání Evropy se nedá spojovat jen s eurem, musíme dělat reformy. Když země reformy nedělá, vyčerpají se její schopnosti sbližování. Když jsme vstupovali do eurozóny, museli jsme udělat tvrdé reformy a teď jsme znovu v podobné situaci, stejně jako jiné země. Jsou potřeba nové reformy školství, zdravotnictví, sociálního systému a vytvoření stabilního prostředí pro podnikatele.
Takže na závěr: mělo by mít Česko euro?
To je opravdu na vás, ale já bych vám euro přála.
