Nejvíce firem z celé EU ovládají Rusové v Česku. Stát nově může zakázat ‚toxickou‘ investici ze zahraničí
Analytici ministerstva průmyslu a obchodu za sebou mají první rok prověřování zahraničních investic. Jejich kontrola má zabránit tomu, aby důležité podniky a firmy kontrolovaly země, které se k Česku chovají nepřátelsky. „Pokryli jsme tak slepé místo na mapě ekonomické bezpečnosti Česka,“ popsal pro iROZHLAS.cz ředitel odboru obchodní politiky Ota Šimák.
Postavit v Česku něco tak bezproblémového, jako je například továrna na hračky, se pro zahraničního investora zdá na první pohled snadné. Pokud ale bude sousedním objektem vojenská základna, elektrárna nebo továrna na letadla, potká se s týmem Oty Šimáka z odboru obchodní politiky ministerstva průmyslu a obchodu.
Ekonomika bude příští rok stagnovat a inflace zpomalí, uvádí průzkum ministerstva financí
Číst článek
Analytici pod Šimákovým vedením se nově od loňského května zabývají také prověřováním zahraničních investic. Jejich úkolem je prověřovat zahraniční investory ze třetích, tedy mimounijních zemí, kteří by chtěli koupit více než desetiprocentní podíl v některé strategicky významné české firmě. To mohou být například telekomunikační, energetické nebo zbrojní podniky.
„Jasným indikátorem toho, že riziko může být zvýšené, je vazba investora na vládu, obranné struktury státu anebo tajné služby,“ vysvětlil pro iROZHLAS.cz Šimák, který na ministerstvu průmyslu a obchodu pracuje od roku 2013.
Investorovi, kterému nejde jen o vydělávání peněz, ale také o politický vliv a moc, se říká „toxický“ a může pocházet ze země, která se k Česku chová nepřátelsky. Například tedy Rusko nebo Čína, jak ve svých výročních zprávách opakovaně upozorňuje civilní rozvědka BIS.
Stejně tak může být jako rizikový vyhodnocen investor ze spojenecké země, pokud je napojený například na kriminální prostředí.
Zákaz náleží vládě
V prvním roce se analytici ministerstva průmyslu a obchodu zabývali 12 zahraničními investicemi: pěti z USA, dvěma z Velké Británie a po jedné z Ruska, Číny, Singapuru, Tchaj-wanu a Malajsie.
Dva investoři se následně sami rozhodli od plánovaného obchodu ustoupit. O které firmy nebo země šlo, nemůže odbor podle zákona o prověřování zahraničních investic prozradit.
Spolupráce s partnery
Kromě 12 investorů, kteří chtěli vstoupit do českých podniků, pomáhali analytici miniterstva průmyslu a obchodu také v 389 případech, kdy je o spolupráci požádali partneři z jiných států Evropské unie. Od roku 2020 totiž členské státy mohou využít nově zřízeného evropského mechanismu spolupráce a výměny informací. Jde o společná pravidla prověřování zahraničních investic do sektorů, které mají dodpad na bezpečnost a pořádek. V každé zemi mechanismus prověřování funguje trochu odlišně, v Bulharsku a na Kypru zatím chybí úplně.
„Ze zkušenosti kolegů ze zahraničí víme, že takzvaný toxický investor se raději sám stáhne ve chvíli, kdy prověřování nejde směrem, který by si představoval,“ popisuje Šimák s tím, že než aby investor riskoval poškození pověsti, tak od investice upustí.
Pokud by se tak ale nestalo, může ministr průmyslu a obchodu případ předložit k projednání vládě.
„Jestli nějaká investice představuje bezpečnostní hrozbu, nebo ne, je politické rozhodnutí. Případný zákaz investice náleží vládě, my dodáme podklady a analýzu rizik,“ popisuje fungování mechanismu Šimák.
Že se vláda doporučením svých úředníků nemusí řídit, ukazuje nedávný případ prodeje části hamburského přístavu čínské firmě Cosco, který proběhl právě v rozporu s doporučením německého spolkového ministerstva hospodářství a ochrany klimatu, které se investicí zabývalo.
Čínská rejdařská firma původně žádala 35procentní podíl, po sporech v německé vládní koalici se spolková vláda dohodla s čínským investorem na 25 procentech.
Slepé místo
Nějaký prověřovací mechanismus – přestože se v jednotlivých zemích liší – mělo v dubnu 2022 osmnáct států Evropské unie, kromě Česka například Německo, Lotyšsko, Polsko nebo Itálie. K jeho přijetí se chystá Belgie nebo Chorvatsko. Naopak zcela chybí v Bulharsku.
Před 1. květnem 2021, kdy prověřování zahraničních investic začalo, žádný podobný nástroj v Česku neexistoval. „Pokryli jsme tak slepé místo na mapě ekonomické bezpečnosti Česka,“ pochvaluje si Šimák.
Velvyslanci zemí Evropské unie dohodli další sankce proti Rusku, jedná se již o devátou sadu postihů
Číst článek
Mimo jiné proto, že předchozích 33 let chyběl v tuzemsku způsob, jak zamezit ovládnutí významných podniků cizími investory, je v Česku nejvíce firem kontrolovaných Ruskem z celé Evropské unie.
„Česká ekonomika je extrémně otevřená, za což jsme rádi, naše prosperita je postavena na otevřenosti jak exportní, tak investiční, ale otevřenost s sebou zároveň přináší jistou zranitelnost,“ dodává ředitel odboru.
Rusové v roce 2020 v celé Evropské unii ovládali 30 tisíc firem, což sice představuje jen 0,12 procenta ze všech firem se zahraničním vlastnictví, ale důležitější je podle Šimáka dívat se na strukturu těchto investic.
„Jde o to, že to mohou být investice do strategicky důležitých odvětví. Pokud problematický investor ovládá úzké hrdlo ve strategicky důležitém dodavatelském řetězci, tak ani tolik nezáleží na podílu, který to v ekonomice představuje,“ vysvětluje s tím, že k většině takových akvizic v Česku došlo v devadesátých a nultých letech. „Nemyslím si, že to je náhoda,“ dodává.
Obchodem k politickým cílům
Šimákův odbor sice nemůže prověřovat zahraniční investice zpětně, ale od začátku ruského útoku na Ukrajinu letos v únoru pozoruje změny ve vlastnických strukturách firem ovládaných ruskými investory.
„Nezřídka jsou to občané Ruské federace, kteří jsou zařazeni na sankční seznamy,“ říká. Ke zvýšené opatrnosti vůči ruským a běloruským investorům vyzvala členské státy také Evropská komise.
Válka na Ukrajině podle Šimáka ukázala, že je potřeba brát vážně ruskou schopnost hybridního působení: kombinaci konvenčních, vojenských prostředků s těmi nekonvenčními, jako jsou útoky v kyberprostoru nebo právě ekonomický nátlak.
Lipavský: Sankce mají především střední až dlouhodobý efekt. Je potřeba Putina vyhladovět
Číst článek
„Mění se atmosféra ve světě, dochází k častějšímu zneužívání obchodních nástrojů pro dosahování politických cílů, na to je potřeba reagovat,“ shrnuje Šimák.
A Česko se o to snaží. Od 1. ledna 2023 začne na ministerstvu zahraničních věcí fungovat sankční oddělení, které vznikne v souvislosti s přijetím tzv. Magnitského zákona, jak dříve popsal pro iROZHLAS.cz ministr Lipavský.
Jde o zákon, který Česku umožní postihovat lidi a firmy, které nejsou na sankčních seznamech Evropské unie a dopouští se porušování lidských práv.
Kromě toho Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) pracuje na zákonu, díky kterému bude Česko moci prověřovat, jaké firmy si pustí do kritické infrastruktury.
