U nástupiště v areálu nádraží v pražských Holešovicích byl v neděli nalezen mrtvý muž. Zatím vše nasvědčuje tomu, že s největší pravděpodobností umrzl. V Brně našli po mrazivé noci mrtvého dalšího člověka bez domova. A obavy, že lidí, kteří letos nepřežijí zimu, bude přibývat, vyslovují i zástupci neziskových organizací.

Přehrát

00:00 / 00:00

Apolena Rychlíková: Mrzne a lidé bez domova jsou zase v ohrožení života. Smrt ale nemá být trestem za pád na sociální dno

Noclehárny praskají v mrazivých dnech ve švech. A to prakticky v každém větším městě, samozřejmě včetně Prahy. Problém ale je, že se ne všichni lidé bez domova do ubytování dostanou, třeba i proto, že řada zařízení nemůže přijímat domácí mazlíčky – typicky psy. Nebo vyžadují absolutní střízlivost, což může pro lidi na okraji, zvláště v zimě, znamenat reálnou překážku.

Soudit je za to ale nemůžeme: Závislosti jsou často důsledkem traumatu, spojeného se ztrátou domova a tím i bezpečí.

Bylo by jednoduché utěšovat se tím, že lidem v nouzi stačí jen kupovat nocleženky. Ale tak to prostě není. To, co se ne nám, ale lidem v nouzi každoročně vrací, je absolutní nedostatek sociálního bydlení.

Pomoc, ne odsouzení

Možnost přespat v teple, možnost dostat deku navíc, možnost na pár dní se moci někde schovat, to vše jsou záplaty na nefunkčním systému na poli politiky bydlení.

Ano, mohou na nějaký čas někomu zachránit život, a to je bezesporu důležité, proto by také tyto služby měly být společensky i politicky maximálně podporované a vyzdvihované. Ale problém jako takový neřeší – a to ani přes obdivuhodné nasazení sociální pracovníků a pracovnic, lidí, kteří patří mezi ty nejhůře placené zaměstnance u nás, ačkoliv jejich práce je natolik zásadní.

To, co reálně chybí, jsou dlouhodobé koncepce – jako například slavný model Housing first, který bydlení klade na první místo v řetězci potřeb, pokud jde o životní stabilizaci. A dlouhodobé výsledky z celého světa ukazují, že má masivní, často více než 90procentní úspěšnost v překonávání sociálních propadů a bariér.

Smutná čísla umrzlých lidí, se kterými se setkáváme rok co rok, nás staví před zásadní otázku: Jaká je hodnota lidského života? A jaká je cena za individuální selhání?

Ve skutečně spravedlivé společnosti by odpověď na druhou otázku nikdy neměla být: ohrožení smrtí. Lidé bez domova potřebují pomoc, ne odsouzení, ne spekulace nad tím, jak se do své situace dostali a že si za ni mohou sami.

Potřebují pochopení, podané ruce a prostředí, které místo odsudků nabídne ochranu. V zimě to platí několikanásobně. Ohrožení umrznutím totiž nemůže být „trestem“ za pád na dno. To bychom přece přistoupili na opravdu nelidská pravidla.

Autorka je publicistka a dokumentaristka

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít