Vyčerpali jsme komparativní výhody, které jsme zásluhou své geografické polohy i kvalifikované, ale zároveň relativně levné pracovní síly dlouhou dobu měli. A tempo vytváření nových, které by k nám lákaly zahraniční investory nebo otevíraly nové možnosti pro domácí podnikatele, je pomalé.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jiří Pehe: Fialovy vize jsou jen politické krasořečnění

Současná vládní koalice je v nezáviděníhodné situaci. Předcházející vláda Andreje Babiše využila epidemie covidu-19 k tomu, aby nezodpovědně otevřela stavidla státních financí, a zemi začala rekordně zadlužovat.

Jednou z komparativních výhod České republiky přitom dlouho bylo, že politici drželi státní finance na uzdě. Pro ratingové agentury i zahraniční investory to bylo znamení, že navzdory občas bizarním poměrům na české politické scéně je česká politická reprezentace fiskálně odpovědná.

Začít odpovědně vládnout

Na obranu Fialovy vlády lze říct, že se musela vypořádat nejen s rostoucím zadlužením, ale i s dopady ruské invaze na Ukrajině, strmým růstem cen energií, nebo vlnou inflace, která postihla v podstatě všechny západní země. Jenže řešení, která nabídla, bohužel až příliš odrážejí skutečnost, že ve vládě pěti stran je složité se domluvit na razantních řešeních.

V této situaci premiér Fiala nedávno nabídl cosi jako svoji vizi pro Českou republiku. Ta se dle něj může stát hlavní křižovatkou Evropy, pokud se v příštích letech stane sebevědomou zemí, která dokáže prosazovat své zájmy.

Měla by mít štíhlý a efektivní stát i lepší vzdělávací systém, a také podporovat strategické investice. Ty by měly mířit zejména do dopravní a energetické infrastruktury i informačních technologií. Konkrétně by měl stát podpořit využívání jaderné energie, zpracování lithia a výrobu čipů.

Mnozí si jistě vzpomenou, že svoji vizi představil před několika lety i Babiš. Dokonce za tím účelem vydal knihu, v níž vysvětloval, o čem sní, když náhodou spí. Babiš se ovšem nijak nesnažil najít pro své vize shodu napříč politickým spektrem, takže jeho vize zůstaly na papíře.

O hledání shody se ovšem nesnaží ani současná vládní koalice. Opozici, možná po právu, vidí jako nekonstruktivní sílu, jejímž programem je politická destrukce.

Jenže překážkou pro uskutečnění Fialovy vize není jen politika současné opozice. Je to obecně malá schopnost českých politických špiček, ať už jsou z jakéhokoliv tábora, dlouhodobé plány uskutečňovat. Ty nakonec vždy utonou v partikulárních politických zájmech, ideologických předsudcích a malé schopnosti státu realizovat zásadní rozhodnutí.

Fialovo představení strategických vizí tak bohužel působí spíše jen jako krasořečnění na lodi plující bez kormidelníka bezcílně po moři.

Vždyť jeho vláda má problém se efektivně vypořádat i s úkolem zkrotit státní finance, a s veřejností o svém úsilí srozumitelně komunikovat. Což je úkol řádově méně složitý než udělat z České republiky moderní křižovatku Evropy.

Aby se to snad podařilo, musela by se u nás místo politikaření začít dělat skutečná politika, a místo hokynářského dohadování začít odpovědně vládnout. Což bohužel není v dohledu. Česká republika si tak možná bude muset projít skutečně hlubokou krizí, než se věci snad začnou měnit k lepšímu.

Autor působí na New York University Prague

Jiří Pehe Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít