Česká vláda loni v prosinci shodu na pravidlech uvítala. Premiér Petr Fiala například vyzdvihoval, že se v nich nemluví o povinných kvótách, ale naopak obsahují opatření, která azylové a migrační politice pomohou. Ani ministr Kupka, ani jiný člen vlády změnu postoje kabinetu nijak nevysvětlil.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Vávra: Převzala vláda Ficovu taktiku?

Vyjednavači se na nových migračních a azylových pravidlech Evropské unie shodli po mnoha letech neúspěšných snah o kompromis. Série norem počítá mimo jiné s efektivnějšími kontrolami migrantů i rychlejším vracením neúspěšných žadatelů o azyl do zemí původu.

Zavádí také mechanismus, podle kterého zemím Unie přetíženým migračním tlakem pomohou ostatní státy buď tím, že převezmou část migrantů, nebo finančně či materiálně. A Česká republika dokonce nebude muset platit nic, protože na svém území hostí uprchlíky z Ukrajiny.

Role věčného potížisty

Postoj naší vlády neměl na finální schválení migračního paktu žádný vliv, i když kromě nás pakt nepodpořilo i Maďarsko, Slovensko a Polsko. Nová pravidla jsou definitivní, ale musí je ještě formálně schválit Evropský parlament.

Je otázkou, co vláda tímto obojakým a nejednoznačných postojem – nejdřív ano, potom ne – sledovala. Nejspíše nejdřív nahlédla, že není perspektivní hrát v Evropě neustále roli věčného potížisty, ale teď zřejmě cítila potřebu se aspoň pro domácí publikum od svého postoje distancovat a vrátit se k rétorice, založené na strachu z migrantů.

Téma migrace není zdaleka tak silné jako v roce 2015, kdy se kvóty staly nejdůležitějším tématem české politiky a politici se předháněli v tom, kdo bude v odporu proti migrantům ráznější. Přesto jak Tomio Okamura, tak Andrej Babiš celkem úspěšně vyvolávají dál obavy z migrantů, aby se mohli vzápětí vydávat za ochránce českých občanů.

Opětovné přimknutí k východu?

Je možné, že vláda podlehla pokušení se přiživit na tomto strachu. Jak ale ukazují zkušenosti ze sousedních zemí, není to vždy taktika, která bývá úspěšná, protože voliči půjdou vždy raději ke kovářovi než ke kovaříkovi.

Ti, kteří vidí v migrantech z muslimských zemí největší hrozbu, budou poslouchat toho nejhlasitějšího a nejagresivnějšího křiklouna, jakým je třeba předseda SPD, než pana Kupku s jeho vzezřením slušného studenta nedělní školy.

Ačkoli vláda mluví o své prozápadní orientaci, v tomto případě se opět přimkla k východu. A to platí i o používání taktiky nejednoznačných vyjádření a ambivalentních postojů, jako to dělal svého času premiér Andrej Babiš a jak to nyní praktikuje třeba slovenský premiér Fico, který zastává jiný postoj při jednáních v Bruselu a úplně opačný, když se vrátí domů a mluví k vlastnímu publiku.

U vlády, která slibovala být transparentní, je to vzhledem k jejím voličům dosti infantilní a nedůstojná taktika. Navíc – jak víme z vlastního života – bývá často krátkozraká, protože protichůdná prohlášení svého autora dříve či později dostihnou a on se tak chytí do vlastní pasti.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Vávra Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít