Vietnamský bambus mezi soupeřícími velmocemi
Dohoda o spolupráci námořních patrol Filipín a Vietnamu vypadá jako nezáživná zpráva odkudsi z asijského světa. Ve skutečnosti tato dohoda dokazuje, jak složité je manévrování zemí, kde v každé z nich žije kolem sta milionů obyvatel a které se musí vyrovnávat s čím dále expanzivnější politikou Číny s její jednou miliardou a čtyřmi sty miliony obyvatel.
Peking totiž vznáší maximalistické nároky na až čtyři pětiny Jihočínského moře, čímž fakticky upírá práva jiným zemím v regionu, mezi nimi právě Filipínám a Vietnamu.
Tady už jejich dohoda o spolupráci při předcházení incidentů v Jihočínském moři dostává jasnější smysl, protože jsou to čínské lodě, které z příkazu Pekingu šikanují rybáře okolních zemí nebo pomáhají budovat umělé ostrovy nebo zabydlovat dříve opuštěné skalnaté ostrohy a posouvat tak pomyslné hranice.
Proto Čína nemůže reagovat jinak než nevraživě, ale nejspíše se bude snažit odpověď kalibrovat. Ostřejší bude vůči Filipínám, které kvůli sporným územím v Jihočínském moři úspěšně Peking obžalovaly u Mezinárodního soudního dvora, takže Čína musela sáhnout ke krajnímu kroku a vzkázat, že rozsudek všeobecně respektované instituce neuznává.
Opatrnější bude vůči Vietnamu, se kterým Peking oficiálně váže strategické partnerství, protože přílišná nevlídnost by mohla důležitého souseda ponoukat ke sblížení se Spojenými státy. Že tato možnost není teoretická, dokazuje i tak výjimečný fakt, že loni Vietnam v rozmezí tří měsíců hostil nejen čínského, ale i amerického prezidenta.
Bambusová diplomacie
Tady se zřetelně projevuje „bambusová diplomacie“, kterou před osmi lety vyhlásil generální tajemník vládnoucí komunistické strany Nguyen Phu Trong. Slogan o pevných kořenech a pružných větvích má vyjadřovat snahu balancovat v prostoru, kde spolu stále silněji soupeří dvě největší světové velmoci.
Napětí v Jihočínském moři: Čína a Filipíny se obviňují z incidentu, kdy do sebe jejich lodě ťukly
Číst článek
Balancování je patrné například v tom, že dnes má Vietnam dohodu o strategickém partnerství nejen s historickými spojenci Čínou a Ruskem, ale i se Spojenými státy a Japonskem.
V manévrování Hanoje hrají úlohu i silné, leč odlišné hospodářské vazby. Z hlediska dovozu je největším partnerem Čína, zatímco Spojené státy představují největší exportní odbytiště.
Nelze ani opomenout, že ekonomický růst Vietnamu v posledních letech v nemalé míře pohání zájem západních investorů najít náhradu za méně atraktivní čínský trh, kde se projevují stále silnější státní regulace.
Vedle ekonomického balancování hraje čím dál větší úlohu i snaha Hanoje najít oporu vůči vlivu svého mocného souseda i v oblasti bezpečnosti a sem patří nejnovější dohoda o spolupráci námořních hlídek s Filipínami.
Je však otázka, zda a nakolik by vyvažovací bambusová diplomacie obstála, pokud by se strategická rivalita Číny a Spojených států vyhrotila například kvůli otázce Tchaj-wanu.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Nejnovější aféry AfD odvádějí pozornost od toho, že strana chce Německo odstřihnout od Západu
Robert Schuster
Radost z olympijských her
Klára Notaro
Bude obnovená pomoc západu Ukrajině účinná?
Libor Dvořák
Ministryni pro vědu, výzkum a inovace Česko potřebuje. Musí mít tah na branku
Apolena Rychlíková