Vzápětí po nájezdu Hamásu na Izrael, kdy se z obrazovek valil nářek obětí i pozůstalých a kdy se ukazovalo, že o život přicházeli civilisté zabíjení z jediné příčiny, že nájezdníci za terč považovali každého Žida, odsuzoval islamistický terorismus kdekdo a i obvyklí zastánci palestinské věci museli alespoň zadržet dech.

Přehrát

00:00 / 00:00

Adam Černý: A co až začnou přicházet obrazy z Gazy

Tato shoda nemusí mít dlouhého trvání. Začne se drolit, rozplizávat, jakmile Izrael udělá zřejmě nevyhnutelný krok a zahájí v Pásmu Gazy pozemní operaci proti pachatelům hrůz.

Nebude tolik důležité, jakou bude mít tato pozemní operace podobu, protože se tak či onak nebude moci vyhnout obětem mezi civilním obyvatelstvem už jen proto, že vedení Hamásu pravidelně volí úkryty pro své arzenály a koneckonců pro sebe sama mezi civilisty a záměrně i v takových zařízeních, jako jsou nemocnice nebo školy. Těm by se měly podle mezinárodního práva válčící strany vyhýbat.

Ale obtěžoval se snad Hamás někdy něčím takovým jako ženevské konvence?

Izraelci stojí před dilematem. V odpovědi na pobíjení civilistů ze soboty 7. října musí volit mezi starozákonním „oko za oko, zub za zub“ neboli podle premiéra Benjamina Netanjahua „vyrovnat skóre“. A novozákonním nastavováním druhé tváře.

Při pohledu zvláště na záběry umučených dětí nepřekvapí, že jako první se dere pravidlo trestu a odplaty. Jak už to s obecnými zásadami bývá, určující bude otázka rozsahu a míry.

Ale už jen položit si ji znamená riskovat jednu ze dvou špatných možností. Buď se stupněm odplaty přiblížit těm, kterými opovrhujeme, neboli riskovat, že se snížíme na úroveň pachatelů zvěrstev, anebo omezit válečnou odplatu natolik, že se mine účinkem.

Výzvy ke zdrženlivosti

V prvním případě je vada zřejmá.

Ve druhém má dvojí rozměr, protože pozůstalí zavražděných budou mít dobrý důvod se ptát, jak je možné, že stát, ve kterém žijí, nedokázal teroristickému nájezdu předejít, a zda dokáže najít patřičnou odpověď.

Navíc v prostředí Blízkého východu převládá logika, že kdo nedokáže nebo neumí vrátit ránu, si nezaslouží ani respekt, natožpak soucit, ale další ránu.

Tyto úvahy je třeba mít na paměti, až se začnou množit obrazy z pozemní operace izraelské armády v Pásmu Gazy, kde mezi mrtvými budou nejen teroristé Hamásu, ale nevyhnutelně i civilisté a velmi pravděpodobně i z Izraele zavlečení rukojmí sloužící jako živé štíty. V těch okamžicích se budou množit výzvy ke zdrženlivosti.

Pochopitelně, ale ti, kdo budou ke zdrženlivosti nabádat, by měli svou logiku dovést do důsledků a vyložit, jak by dle jejich soudu měla odpověď za mrtvé z minulé soboty vypadat.

Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR

Adam Černý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít