Koncert v O2 areně? To je projekt, který jsme si vysnili. Jsou tam efekty, které nikdo nemá, říká Korn
Jiří Korn už několik desítek let patří mezi českou hudební špičku. Svým přístupem k muzice, tanci i k módě dokázal být vždycky napřed. Leoš Mareš o něm řekl, že jeho profesionalita jde až za hranice představitelného. „Myslím, že až takový nejsem. Mám rád, když jsou věci připravené. Nejradši bych zkoušel o několik měsíců déle, ale nejsem přesvědčený o tom, že jsem až tak dokonalý,“ směje se Korn, který v pondělí chystá koncert v O2 areně.
Kdy jste uvěřil tomu, že vyčnívat je dobré?
Mě ty věci bavily. Všechny, které jsem dělal. I výběhy do módy a nenormálu mě vždycky děsně bavily. Něco jiného je výstředně se obléknout a jít mezi lidi, což chce jistou odvahu, ale na jevišti se snese podstatně víc...
Výběhy do módy a nenormálu mě vždycky děsně bavily, přiznává s úsměvem Korn. Poslechněte si rozhovor
Dneska se snaží vyčnívat spousta lidí, jenomže jim chybí to řemeslo... Jenom se obléknou velmi výstředně, to je fajn, je to taky náročná disciplína, ale nestačí to. Nebo dneska to stačí?
Asi ne. Profese, si myslím, chce svoje. Pekař musí vědět, kdy a jak zadělat těsto. Je dobré něco vědět o tom, co člověk dělá. Měl jsem to štěstí, že jsem dostal základ v Dětském pěveckém sboru Československého rozhlasu. Já to miloval a strašně rád jsem tam chodil. Zkoušeli jsme tak jednou nebo dvakrát týdně, ale já bych chodil každý den.
Já vás pořád vnímám jako člověka, který hledá nové cesty, nějakým způsobem. Jestli to ještě pořád děláte, tak co vás na tom baví? Díváte se, jak se dělá show v cizině, jak vypadají koncerty megahvězd...?
To mě samozřejmě vždycky zajímalo a vždycky jsem se na to rád díval. Mně se líbí spojení divadla, pantomimy, akrobacie. Tady vznikla La Putyka, Losers... To jsou věci, které obdivuju, gymnasty a lidi, kteří tohle dělají, protože to je děsivá dřina. Zažil jsem si to nějakou dobu. A i když jsem na to nadával, jak jsem z toho unavený, ono to bylo tak krásné, tak nádherné...
Teď máte před koncertem. V pondělí, veliká show v O2 areně, zpěv, tanec... Taky asi budete unavený. Musíte trénovat, máte teď o víkendu zkoušky... Je to pořád nádherné?
To je projekt, který jsme si vysnili. Už funguju docela dlouhou dobu, takže jsme spojili věci, které jsme kdysi natočili pro televizi nebo pro nějaké příležitosti, a vytvořili jsme z toho takovou vzpomínku.
Ale jsou tam i novější věci a jsou tam i takové efekty, které normálně na koncertě nejsou, které nikdo nemá. Je to projekt, kdy jedeme bez kapely, jedeme na základ, ale s obrazovým základem. K tomu deset úžasných tanečníků, kteří to opepří a kteří jsou neskutečně poctiví, pracovití a šikovní. Choreografka, která to celé postavila, je úžasná. Já, ne že bych se tam flákal, to ne...
No teda! Já jsem viděla aktuální součást turné, tam mi teda přišlo, že se na muže přes 70 dost neflákáte...
Snažil jsem se vybírat věci, které jsou původní, ale zazní i cizí věci. Podpora tance s videem a se zvukem... Udělali jsme vlastně projekt pro malé koncertní sály, jako kdybychom to dělali pro O2 arénu.
No a tam se to taky v pondělí stane.
Sami nevíme, jak to bude fungovat. V malém sále je to něco trošku jiného.
„Ještě tě mám plnou náruč je moje srdeční záležitost“
Ještě se chci pozastavit u těch písniček, které pro nás hodně znamenají. Já vám můžu říct, co pro mě znamená Ještě tě mám plnou náruč, co pro mě znamená Iveta, se kterou částí mého života se pojí atd. Dá se říct, co ty písničky znamenají pro vás, když pro vás je to vlastně pořád pracovní nástroj?
Ještě tě mám plnou náruč je moje srdeční záležitost, tu zpívám hrozně rád. Je zvláštní, jak se některé hity omelou, ozpívají, tak tohle mě nikdy nepřestalo bavit. Ta je tak nádherně vystavěná... Ondra Soukup napsal tu muziku úžasně. Ve spojení s textem je to nesmírně silná záležitost.
Jak vypadaly taneční začátky Jiřího Korna? Kteří lidé ovlivnili jeho přístup k módě? Jak vzpomíná na spolupráci s textařem Zdeňkem Borovcem a na muzikál Dracula? A je něco, o čem by chtěl ještě zpívat? Poslechněte si celý rozhovor.
