Napsala knihu Žiju bez dětí. ‚Ne všechny máme být matky. Žádná toho nelituje,‘ říká moderátorka
Napsala knihu o bezdětných ženách, protože sama dlouho nemohla mít děti. „Ne všechny ženy tady jsou od toho, aby rodily děti. Je důležité si to uvědomit,“ zdůrazňuje moderátorka Martina Hynková Vrbová v pořadu Blízká setkání na Dvojce. Obecně jsou bezdětné ženy brány jako kariéristky, které myslí jen na sebe a hrozí jim samota. „Žádné jistoty nemáme ale ani my, co jsme rodiče. Se svojí samotou se musíme všichni vyrovnat.“
V knize Život bez dětí představuje Hynková Vrbová příběhy osmi žen, které z různých důvodů žijí bezdětné. „Jsou to ženy, které děti mít nemohly. Které se k tomu rozhodly. Které jsou na hranici toho, jestli je mít budou, nebo nebudou. A pak je tam devětašedesátiletá paní, která prožila bez dětí celý život a teď se za ním otočila a řekla mi věci, které vlastně nikdy nikomu neřekla,“ přibližuje autorka.
„Ne všechny máme být matky, ne všechny máme mít děti. Ne všechny máme být vdané. Je potřeba si na to zvyknout a nesoudit. Nemyslet si o tom něco, co máme zažité. Chtěla bych říct všem, aby nesoudili a nevytvářeli si vlastní představy a spíš naslouchali,“ apeluje Martina Hynková Vrbová.
Žádná z jejích respondentek otevřeně nelitovala rozhodnutí nemít děti. „Naplnily si svůj život a nebyla jediná, která by v životě tápala. A to i přesto, že zažívaly těžká období,“ připomíná Hynková Vrbová. „Byly momenty, kdy ženy plakaly a já s nimi. Podávaly jsme si navzájem kapesníky.“
Bezdětné pro druhé. Hlavní důvod, proč ženy nechtějí děti, jsou obavy o klima, říká badatelka
Číst článek
Obecně jsou takové ženy brány jako kariéristky, které myslí jen na sebe. A hrozí jim údajně samota. „Myslíme si, že máme děti a ty se o nás postarají. Život půjde a se svojí samotou se musíme vyrovnat všichni,“ zdůrazňuje Hynková Vrbová a dodává:
„Žádné jistoty nemáme ale ani my, co jsme rodiče. Se svojí samotou se musíme všichni vyrovnat.“
„I já jsem si musela odpovědět na otázku, jestli je můj život naplněný a jestli mi děti nevyplňují pocit samoty, před kterým prcháme,“ přiznává. „Ty ženy jsou ale upřímné v tom, že si tohle samy uvědomily a dokážou si život zaplnit věcmi, které jim dávají smysl,“ shrnuje v Blízkých setkáních.
‚Ego bylo silné‘
Sama Hynková Vrbová se po dlouhých letech snažení o dítě smířila s tím, že žádné možná mít nebude. „Sedm let jsem toužila po dítěti a nedařilo se ani umělé oplodnění. Do té doby jsem byla celkem úspěšná žena, měla jsem dobrou práci, hodného manžela. Tohle mě hodně vykolejilo. Nechtěla jsem to přijmout, ego bylo hodně silné,“ přiznává.
Zažil ‚starou školu‘, chce tak vychovávat jinak. ‚Seřvat a uhodit je jednodušší, já dávám dětem čas,‘ říká
Číst článek
„Pak jsem se ale začala psychicky i fyzicky po hormonech rozpadat. Takže jsem vzala všechny léky, které jsem měla, donesla je do lékárny a řekla: Už je nepotřebuju. To byla pro mě velká věta. Vyšla jsem před lékárnu a nadechla se s pocitem, že to přijímám,“ popisuje.
Poté se s manželem rozhodla pro adopci. A následně počali vlastního potomka. „Procházet procesem adopce není nic jednoduchého. A když přijde vytoužené miminko, tak je to taky náraz,“ uzavírá v pořadu Blízká setkání.
