Lidové milice byly po celou dobu protizákonné, tvrdí historik Stehlík. Věrnost přísahaly komunistům
Dobové fotografie z komunistického převratu v únoru 1948 jsou plné zachmuřených mužů se zbraněmi v rukou, pak jsou vidět i desítky tisíc lidí v ulicích. Celá čtyři desetiletí řídila organizované ozbrojené jednotky sama komunistická strana, což je absurdita, kterou najdete pouze v totalitních zemích. A je nepředstavitelné, že by snad dnešní demokratické strany mohly mít něco podobného.
Původně to byly závodní milice, které byly zřízeny v roce 1945 na ochranu podniků. Komunisté v nich měli převahu, tak si je přetvořili v milice lidové. „Tím totiž dokázali vytvářet tlak podpořený zbraněmi,“ popisuje historik Michal Stehlík.
A v pořadu Jak to bylo doopravdy dodává: „Komunisté byli dobře organizovaní hned po skončení 2. světové války. Klíčovou roli sehrály také odbory pod vedením Antonína Zápotockého. Jejich hvězdná hodina – ke které se bude komunistický režim po celých 40 let vracet – byl únor 1948. Výhrůžek o občanské válce se obával i prezident Edvard Beneš.“
Zvláštní byla i samotná přísaha nových členů Lidových milicí, protože slibovali, že budou důsledně plnit příkazy Komunistické strany Československa, ne vedení státu. Členy byli zaměstnanci jednotlivých podniků, komunisté a řídil je generální tajemník KSČ, na úrovni okresů a krajů pak tajemníci komunistických výborů.
Tragickou etapou naší historie byl rok 1969 a brutální potlačení demonstrace, která chtěla připomenout první výročí okupace státu. „Potlačení demonstrací z roku 1969 už není v rukou sovětské armády, ale zvládnul to Sbor národní bezpečnosti a Lidové milice. Tehdy to už byli Čechoslováci proti Čechoslovákům,“ zdůrazňuje Stehlík.
Před 70 lety vznikla 'ozbrojená pěst dělnické třídy'. Komunisté s nezákonnou armádou začali přebírat moc
Číst článek
„Jeden z milicionářů vzpomínal, jak vyprávěl Klementu Gottwaldovi, že se učí střílet. A ten mu odpověděl: ,Důležité je na koho střílíte‘.“
Byl to paradox: původní ochrana závodů z poválečného období se po 20 letech dostala do ulic, kde střílela na své sousedy. Ostatně – milicionáři byli podezřelí ze zabití několika lidí, nikdo ale nic nevyšetřoval, ani k tomu nebyla vůle. Naopak, milicionáři za podporu normalizace dokonce dostávali vyznamenání.
„V ulicích pak byli vždy, když se ,něco‘ dělo, především koncem 80. let, kdy potlačovali protikomunistické demonstrace,“ vzpomíná Stehlík.
Rok 1989
Do Prahy tak byly milice povolány i v neděli 19. listopadu 1989. Pokyn vydaný generálním tajemníkem Miloušem Jakešem zněl: „V rámci přijímaných opatření je nutno zabezpečit pohotovost Lidových milicí při ochraně pracovišť před snahami nepřátelských sil pronikat s jejich názory do pracovních kolektivů.“
Při demonstracích v srpnu 1969 zabili milicionáři pět lidí. Rodinám se dodnes nikdo neomluvil
Číst článek
Ve vysvětlení pak Jakeš uvedl: „Předsednictvo se rozhodlo pozvat milice s cílem demonstrovat v Praze sílu. Proti síle tak musíme postavit sílu. Demonstrovat, že to, co se děje, nemůže projít, že nemůže dojít ke kapitulaci.“
Stehlík k tomu dodává: „Milicionáři poslechli, protože šéf stran byl také jejich vrchním velitelem. Do Prahy se sjelo kolem šesti tisíc milicionářů v plné zbroji.“ Byly pro ně už připravené i úkoly: obsadit a uzavřít vysoké školy a divadla – to nakonec naštěstí „nedopadlo“. „Protože tu už nebyl nikdo, kdo by vydal zásadní rozkaz. Režim už nedokázal pragmaticky zasáhnout,“ konstatuje historik.
Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli byly Lidové milice protizákonné, historik Michal Stehlík odpovídá: „Jednoznačně stály mimo zákon, za celou dobu nebyly legalizovány – ani v tom pojmu socialistická zákonnost. Vznikly a fungovaly pouze na základě stranického rozhodnutí komunistické strany až do jejich zrušení v prosinci 1989. Základem demokratického státu je, že ten má v rukou ozbrojené složky. “
Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Jak to bylo doopravdy v úvodu článku.
