Lorencova skartace měla zakrýt stopy po zločinech Státní bezpečnosti, popisuje historik
Velkou a stále nezodpovězenou otázkou v české nejnovější historii je, jakou roli přesně měla komunistická Státní bezpečnost. Týká se to jak událostí vnitropolitických, tak i zahraničněpolitických. Řadu důležitých dokumentů totiž sami „estébáci“ zničili. Cíleně. Otazníkem tak zůstávají třeba vazby StB na sovětskou tajnou službu KGB.
Události 17. listopadu 1989 vnesly do Státní bezpečnosti chaos – co bude dál? – a připraveny byly základní postupy, co ve které situaci dělat. Když se ukázalo, že dochází jednoznačně k politickému řešení, politickému zvratu od totalitního státu k demokratickému, nastala mezi estébáky panika.
Měla Lorencova skartace zakrýt stopy StB? Poslechněte si Jak to bylo doopravdy
„Státní bezpečnost se snažila zametat stopy, rozdělit písemnosti na podstatné a nepodstatné,“ říká v pořadu Jak to bylo doopravdy historik Pavel Žáček.
Po zmíněném rozdělení přišel úkol zcela zásadní: zlikvidovat ty materiály, které by mohly estébákům – či jejich pomahačům a spolupracovníkům – uškodit v nových podmínkách.
Materiály ale přece jen představovaly dostatečný základ pro pokračování dané spolupráce, ať po dobrém, či po zlém. To zlé mohlo znamenat například vydírání.
Estébácká operace Neptun? ‚Byly to podvržené materiály o pomocnících nacistů,‘ popisuje historička
Číst článek
Vydání pokynu inicioval zastupující ministr vnitra, náměstek a šéf Státní bezpečnosti Alojz Lorenc. Resort tehdy vedl. „Protože ministr vnitra František Kincl zkolaboval poté, co na svém pracovním stole v sošce Lenina našel odposlech, a tak převzal v posledních listopadových dnech odpovědnost právě náměstek Lorenc,“ vysvětluje historik Žáček.
Pokyn byl vydán 1. prosince 1989, ovšem alibista a manipulátor Lorenc ho nakonec nenapsal, ale zadal tento úkol svému podřízenému Ottu Sedlákovi. V pozdějších výpovědích se i toto stalo terčem polemik a výpovědí před vyšetřovacími komisemi, které byly zcela odlišné.
Estébáci v ohrožení
Skartace, kterou nazýváme Lorencova, dostala zelenou. „Zlikvidovány byly desítky tisíc operativních svazků. Jedním z takových míst, kde jsem později osobně pátral, byla papírna ve Štětí, kde bylo takto zničeno 60 tun písemností,“ konstatuje Žáček.
„Dokonce se zachoval originál onoho pokynu ke skartaci. Měl ho doma v Bratislavě sám Lorenc a našli ho u něj policisté, když ho šli na jaře 1990 zatknout,“ říká.
Odškodnění za dohled, rehabilitace ‚mániček’. Stát se přes 30 let potýká s dědictvím komunistické justice
Číst článek
Ve svých vzpomínkách se pak Lorenc opakovaně zaštiťoval tím, že chtěl pouze chránit estébáky, kteří mohli být ohroženi. Historik Žáček k tomu říká: „Dotyční byli zdiskreditovaní svou činností pro Státní bezpečnost a tím, že porušovali zákony a dělali věci, které dělat neměli.“
Nastává pak několik zvláštních dní, do funkce ministra byl jmenován člověk, který resort vůbec neznal – František Pinc. Ten opakovaně žádá, aby skartace byly zastaveny. Dokonce vydává ministerské příkazy, na které ale nikdo nereaguje. A skartace běží dál a dál.
„Jeho pokynu estébáci neposlechli, protože měli své ‚vlastní‘ úkoly, které konzultovali se sovětskou KGB, a míst, kam materiály odváželi, byla celá řada. Jedním z nich byly i Milovice, kde byla sovětská vojenská posádka,“ konstatuje Žáček a přidává vzpomínku:
Tresty za akci Asanace. Bývalí členové StB dostali za šikanu disidentů za minulého režimu podmínky
Číst článek
„Když jsme jako studenti organizovali různé řetězy okolo budov Státní bezpečnosti, tak oni mezi tím dávali materiály do pytlů a odváželi je k likvidaci. Chtěli tak chránit estébáky, aby nemohli být v budoucnu trestně stíhaní.“
„Skartace měla jednoznačně zakrýt stopy. Především po zločinech, na kterých se Státní bezpečnost podílela. Dokonce řada lidí chtěla, aby ty materiály do budoucna nebyly k dispozici,“ dodává historik Žáček.
Poslechněte si celý pořad Jak to bylo doopravdy, audio je nahoře v článku.
