Poslední poprava v Terezíně. Před 75 lety zavraždili nacisté 51 příslušníků československého odboje
Porážka nacistického Německa byla 2. května 1945 už neodvratná. Ten samý den sovětská vojska dobyla Berlín. Přesto se ještě nacisté v Terezíně rozhodli několik dnů před kapitulací Říše popravit desítky lidí. V historii terezínské Malé pevnosti to byla poslední a zároveň největší poprava. Šest dní poté Terezín osvobodila Rudá armáda.
Zatímco v Praze začínalo povstání, šedesát kilometrů od ní opouštěli v rychlosti dozorci a příslušníci SS městečko Terezín. Tři dny před svým útěkem tady nacisté zavraždili ještě 51 členů levicových odbojových skupin, především z organizace Předvoj. Popravu nařídil německý státní ministr pro Čechy a Moravu Karl Hermann Frank, připomíná zástupce ředitele Památníku Terezín Vojtěch Blodig.
Před 75 lety byl osvobozen koncentrační tábor Dachau. Byl nejstarší továrnou na smrt, fungoval od roku 1933
Číst článek
„Byl faktickým pánem nad životem a smrtí všech lidí v Protektorátu. A očekával povstání. Pro tento případ chtěl zlikvidovat všechny osobnosti, které mohly být nějakými organizátory,“ vysvětluje.
Smrt místo propuštění
Na Frankovu žádost vypracovalo gestapo seznam sedmdesáti jmen. 2. května 1945 začali dozorci vyvolávat vězně z hromadné cely na čtvrtém dvoře Malé pevnosti. Lidé se z počátku hlásili bez obav. Den předtím byli totiž propuštěni někteří vězni nemocní tuberkulózou. Pak se ale začala ozývat střelba.
„Ti zbývající pochopili, o co se jedná. A někteří z nich už odmítl z cel vyjít. A protože v Terezíně už v té době řádila epidemie skvrnitého tyfu, tak ti esesáci se neodvažovali vstoupit,“ popisuje Blodig.
Někteří si tak zachránili život. Popravy trvaly dvě hodiny. Mezi zavražděnými byly i tři ženy. Nacisté utekli krátce na to, vzpomínala pro Projekt Paměť národa Eva Koubková, která v Terezíně strávila dva roky. „Najednou byli pryč během týdne. Prostě zmizeli, ti Němci, jak pára nad hrncem. A pak tam přijeli Rusové, ti nás tam osvobodili.“
Těla obětí byla zpopelněna v krematoriu litoměřického koncentračního tábora. Po válce byl jejich popel převezen zpátky do Terezína. Od té doby je na Národním hřbitově, na čestném místě před dřevěným křížem s trnovou korunou.
