Dcera Moji má vůči ostatním výhodu. Hierarchie se ale bude vyjasňovat dlouho, říká kurátor primátů
Dlouholeté přípravy nového pavilonu goril v pražské Zoo, Rezervace Dja, vyvrcholily příchodem dvou goril: jediné dcery Moji, devítileté Duni, a samce Kisuma, který ve skupině nahradil Richarda. Díky němu dostali chovatelé naději. Mládě by totiž mohla počít jak Duni, tak její babička Kijivu. „Teoreticky tam šance je už od prvního páření, teď tomu necháváme volný průběh,“ popisuje v rozhovoru pro iROZHLAS.cz kurátor primátů Jan Mengr.
Ode dne, kdy se dvě nové gorily, Duni a Kisumu, spojily se zbytkem skupiny, uplynulo už několik týdnů. Zvykly si na sebe?
Šlo to lépe, než jsme čekali. Většinou se snažíme připravit na mnohem horší scénáře, než potom reálně nastanou. Obešlo se to víceméně bez jakéhokoliv zranění a stresu. Na gorilí poměry to proběhlo v pohodě. Spojili jsme je v pondělí dopoledne. Na noc už jsme je nechali společně a nerozdělovali jsme je. Kisumu se v noci nad ránem spářil se dvěma původními samicemi, takže se dá říct, že si už vyjasnily nějaké postavení.
Jan Mengr
Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. V prostředí zoologických zahrad se pohybuje již téměř dekádu, v Zoo Praha pracuje jako kurátor primátů. Na starost má veškeré druhy v Rezervaci Dja a všechny ostatní primáty v zahradě. K jeho svěřencům patří tedy kromě goril nížinných, kočkodanů, gueréz a talapoinů například také orangutani, giboni, chápani či lemuři.
Už mezi nimi funguje určitá hierarchie?
Zaběhlá hierarchie ve vztahu k samci je, ale samice ji mezi sebou ještě nemají. Bude se to vyjasňovat ještě dlouho. Jestli se povede, že Duni a následně Kijivu zabřeznou, tak se hierarchie bude ještě měnit. Duni má vůči ostatním samicím výhodu, že s novým samcem byla nějakou dobu v karanténě a byli spolu sami, takže je na něj vázanější.
Tři další samice jsou na sebe zase zvyklé už dlouho a prošly si spolu už několika náročnými situacemi, včetně příchodu nových samců, takže drží spolu. To je docela specifická situace, u goril to není úplně běžné. V původní sestavě to bylo tak, že Shinda byla nejdominantnější, po ní byla Kijivu a po ní Kamba. Teď do toho přišla Duni a není úplně jasné, jak si to holky rozdělí.
Richard je přereprezentovaný
Richarda nahradil 25letý samec Kisumu z rakouské ZOO. Jak probíhal výběr?
Gorily patří do Evropského chovného programu, který vede EAZA (Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií, pozn. red.). Spravuje ji koordinátor s celou skupinou lidí. Je to tým, který vede plemennou knihu goril, takže vidí, jak si jsou příbuzné.
Z toho počítají vhodnost zvířete k ostatním, což znamená, že když chci nového samce, tak musí být vhodný ke všem potenciálním samicím, se kterými se může množit. Takže když se vybíral samec pro nás, tak muselo přijít v potaz kritérium, jak vhodný je pro Kijivu, u té se počítalo, že by se ještě jednou mohla množit, a jak geneticky vhodný je pro Duni.
Roli hraje i to, jak moc je jeho genetická linie reprezentovaná v populaci, to je kritérium, které vyřadilo Richarda z chovu, je přereprezentovaný, má už moc potomků. Koordinátor má k dispozici několik různých zvířat, ale některá už jsou ve skupině, tak je nemůže brát, ale pak má některé, které jsou v samčích skupinách, jako byl Kisumu. Koordinátor se rozhodl, že ho pošle k nám.
Stává se někdy, že ačkoliv jsou zvířata genetický vhodná, tak si s protějškem nerozumí a nespáří se?
Stát se to samozřejmě může, ale není to ani tak o tom, že by se spolu zvířata nechtěla množit, to je spíš problém orangutanů, o kterých se ví, že jsou vybíravější. Ti si vybírají partnera nejen podle toho, jestli se jim líbí vizuálně, ale i podle čichu. A ani si to neuvědomují. To mají gorily taky, ale nejsou tak vybíravé.
U lidoopích chovných programů není problém jako u programů, které jsou o jednom člověku, že by koordinátoři zvířata neznali. Oni vědí, jak vypadají, jak se chovají. Vědí o nich mnohem víc než jeden koordinátor, který má na starost například dva a půl tisíce lemurů kata. Když zvířata organizátoři znají, tak do chovu nepošlou gorilu, která se k tomu vyloženě nehodí.
Má to odkoukané od mámy
Je Duni Moje podobná?
Vzhledově jí je podobná, i chováním. To, jak si často drží ruku na uchu, to má odkoukané od mámy. Moja to dělala a dělá dosud.
Pozorujete, že by kolem příchodu Duni nastal takový boom, jako když se narodila Moja?
Myslím, že ta samotná skutečnost, že je tu Duni, přitahuje spíš skalní fanoušky goril než širokou veřejnost. Ta je spíš zvědavá na pavilon jako celek.
Gorily mají mimořádně malou rozmnožovací schopnost, proto samice většinou rodí mládě jen jednou za 4 roky. Kdy očekáváte nové přírůstky?
Na takovou otázku vám neodpoví ani gynekolog, teoreticky tam šance je už od prvního páření. Už ale víme, že to nedopadlo, protože Duni přišla znovu do říje. Řekněme, že teď tomu necháme volný průběh, přibližně rok, rok a půl, pak bude mít teprve smysl zamýšlet se nad tím, jestli tam není nějaký problém. Je to podobné jako u lidí.
Příběh pokračuje. Pražská zoo přivezla ze Španělska devítiroční dceru Moji, gorilu Duni
Číst článek
Je na chovatele vyvíjen tlak, aby se rozmnožování povedlo?
Je to spíš o tom, že každý, kdo je duší chovatel, potřebuje pro své uspokojení z práce zvířata množit. To je cíl a to, co všichni chtějí dělat. Je to spíš o zadostiučinění za práci, kterou člověk se zvířaty odvádí, než že by na to byl vyloženě nějaký tlak.
Samozřejmě potom je tam aspekt toho, že se snažíme udržet zvířata, která jsou v přírodě velmi ohrožená a populace má ubývající trend. Nejde k tomu zase přistupovat tak, že buď se budou množit, nebo se nebudou množit. Samozřejmě to potřebujeme.
Důležité je vyžití
Kdyby se hypoteticky rozmnožování nepodařilo, jaký by následoval scénář?Popravdě nevěřím tomu, že se to nepovede. Situace řešíme, až když nastanou.
Jsme v nové rezervaci Dja, která má napodobovat oblast v Kamerunu. Jak velký má na blahobyt a třeba i psychiku goril právě prostředí?
Zvířata nemají estetické cítění. Jestli je zeď oranžová jako v Kamerunu, když Kamerun v životě nevidělo, neřeší. Jsou tam ale jiné věci, které jsou důležité, třeba prostor, který teď gorily mají dvojnásobný. Pak je pro ně důležité vyžití: to, že mají umělé stromy, parkosy, lana, že je prostředí členité.
Mladým gorilám poskytuje zpestření to, že žijí s guerézami, to je pro Ajabua (šestiletý gorilí samec, pozn. red.) nové, nezná to. Jeden konkrétní guerézí samec ho chodí provokovat, sedne si do určité vzdálenosti, protože ví, že mu uteče a čeká, až se za ním Ajabu vydá. A za chvíli to zopakuje. Takže ho takhle zkouší popichovat, jestli s ním náhodou nebude nějaká legrace.
To nejdůležitější je ale to, že kdyby Kijivu zůstala ve starém pavilonu, nebo by sem přišel i Richard, tak by se nemohla znovu množit. Nejlepší enrichment pro zvířata jsou totiž mláďata, to dělá skupinu funkční, to je nejpřirozenější vyžití.
Každá je jedinečná
Vymýšlíte jim i nějaké hry?
Ano, to je ten enrichment. Různě se jim schovávají dobroty do kongů, ale používáme i fotbalové míče, do kterých vložíme dřevitou vlnu a do toho schováme třeba jednu sušenku pro listožravé. Ne v každém míči sušenka je, aby to neměly tak jednoduché. Největší vzrušení je tehdy, když tam nic není.
Jak se gorily připravují na stěhování? Chovatelé v pražské zoo je učí už teď chodit do boxů
Číst článek
Pak mají různé hlavolamy: třeba plochu, ve které jsou otvory. Nasypou se na ni například rozinky a gorily musí najít vhodný klacík a vytlačit danou věc do díry, aby vypadla ven. Je to jako kulečník. Ne každá gorila na to má trpělivost, jsou netrpělivé. Když jim něco nejde, tak se nechají snadno frustrovat a už je to nebaví. Tím se zase liší třeba od orangutana.
Je něco, co o gorilách moc lidí neví, ale vás to fascinuje?
To, co návštěvník u goril nemá zprostředkované, a co mě třeba i samotného překvapilo, když jsem ke gorilám poprvé přišel jinak než z návštěvnických prostor, je to, jak jsou cítit. Je to takový odér, který člověka prostě zaujme.
Překvapilo vás třeba i to, jak moc jsou lidem podobní? Jejich DNA je s tou naší prý shodná na 98 procent...
Jak která gorila. Na mě působí každá z nich nějakým jedinečným dojmem, každá má svou osobnost a funguje každá jinak. Některá na mě působí víc zvířecím a některá víc lidským dojmem. Ale tohle přirovnávání nemám rád, to je špatně.
Stylem chování, když to vezmu ze dvou lidoopů, se kterými tu máme zkušenost, tak orangutan je nám blíž. Řeknete mu, že chcete přinést támhle tu větvičku a on jde a přinese vám ji. Gorila nemá šanci: přinese vám nějakou náhodnou větev. Když má zrovna náladu.
