Dříve plevel, dnes pomocník při obnově lesů po řádění kůrovce. Lesníci vyzdvihují přínos topolu osiky
Lesníci ho dříve považovali za plevel, dnes ho využívají k obnově lesů po kůrovcových kalamitách. Topol osika má měkké dřevo se špatnou výhřevností, podle vědců z brněnské Mendelovy univerzity se ale uchytí téměř v jakkoliv poškozené krajině a připraví ji pro jiné druhy rostlin i živočichů. Strom proto považují za zásadní pro zdraví českých lesů v době teplejšího a suššího klimatu.
„Tady byly před čtyřiceti lety uměle zalesněny smrky a místo prakticky postrádalo diverzitu,“ popisuje na bývalé pasece vedoucí polesí Vranov školního lesního podniku Křtiny Ivo Březina. Dříve byl na místě smrkový porost, který ale v roce 2020 podlehl kůrovcové kalamitě. „A tak tady z toho vznikla kalamitní holina,“ vzpomíná na situaci před čtyřmi lety.
Lesníci ale nenechali situaci jen tak. Plochu už znovu zalesnili a tentokrát už chybu z minulosti neopakovali. Vysadili na místě především duby, zároveň ale nechali přírodě svobodu. „Můžeme se podívat po těch čtyřech letech, jak se nám tady začíná objevovat také osika,“ upozorňuje Březina.
Ta v lese ostatní mladé stromy převyšuje. Roste rychle, má měkké a poměrně málo výhřevné dřevo, a lesníci o ní proto dlouho přemýšleli, jako o „plevelu mezi stromy“. Lesu ale ve skutečnosti prospívá.
„O ekologických funkcích osiky se dříve vůbec nemluvilo. Přitom vytváří vhodné mikroklimatické podmínky pro hlavní hospodářské dřeviny, jako je dub, modřín, borovice,“ vysvětluje Antonín Kusbach z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity.
Pomocník při klimatické změně
Právě schopnost osiky vytvářet vhodné podmínky pro další rostliny představuje zásadní rozdíl oproti smrkům, které na místě rostly dříve. „Pod smrkovou monokulturou žije deset nebo dvacet druhů travin a bylin. Pod osikou jich existuje až třikrát tolik. Nemluvě o fauně, hmyzu a mikroorganismech,“ přibližuje Kusbach s tím, že čím více organismů v lese žije, tím je zdravější a odolnější vůči nemocem. „Přesně tomu se říká biodiverzita,“ dodává.
Stát dělá proti kůrovci málo. Slíbí peníze, ale pak nejsou, a když už, tak málo, varuje šlechtic Kinský
Číst článek
Osika prospívá okolí různě. V jejím měkkém a rychle se rozpadajícím dřevě žije hmyz, různé mechy a její listy se po opadání velmi dobře rozkládají a vrací půdě živiny. „Zlepšují se humusové poměry v půdě. Zlepšuje se struktura a textura půdy, takže to stanoviště je mnohem lépe biologicky připraveno pro následné dřeviny,“
Zároveň je osika podle výzkumníků vhodnější do teplejšího a suššího klimatu. „Dovede se přizpůsobit i relativním extrémům, který můžeme vidět třeba v zaniklých lomech,“ říká Kusbach.
Jeden takový – lom Hády – se nachází na okraji Brna. V jeho areálu je možné vidět skály, tu a tam trávu, ale stromů jen minimum. Uchytila se tam ale osika a připravuje už místo pro další druhy.
„Z jehličnanů už tady vidím několik borovic, javor babyku, duby a z keřů pak ptačí zob. S tím, že se hájek rozroste a zabere větší plochu bývalého lomu můžeme počítat právě díky osice. Je to světlomilná dřevina, takže na pasekách a dalších místech připravuje půdu pro další dřeviny,“ popisuje akademik.
Podle něj by se takto k osice mělo přistupovat plošněji a lesníci by s ní měli počítat při adaptaci českých lesů na probíhající změny klimatu. Podle vědců, kteří zkoumali lesní porosty po celé republice, osiky v tuzemsku skutečně přibývá. Jestli to bude pokračovat a jak přesně osika přírodu ovlivní, se dozví v dalších letech.
