Podcast 17. století. Kramářské písně jako žánr i svědectví o jazyku a společnosti zkoumal tým 15 vědců
Patnáct vědců z různých oborů od jazykovědy, etnografie až po muzikologii zakončilo pětiletý výzkum kramářských písní. To byl zvláštní žánr tištěných sešitků se zhudebněnými novinkami ze světa anebo s náboženskou, popřípadě zábavní tematikou. Prodávali je trhovci mezi 17. a 19. stoletím a podle odborníků nám můžou mnoho prozradit o společnosti v době, kdy čeština přestala být jazykem elit a mluvily jí spíše nižší vrstvy.
„Kramářské písně bývají někdy přirovnávány třeba k internetu nebo k podcastům,“ říká Marie Hanzelková z Ústavu české literatury Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.
Kramářské písně nejen zpívali, ale hlavně prodávali trhovci mezi 17. a 19. století.
„Nejčastější jsou poutní písně, písně ke svatým, zpravodajské písně o událostech i ze zahraničí, jako byly války, a potom jsou to písně, které třeba i humorným způsobem komentují soužití mužů a žen,“ přibližuje Hanzelková.
Výtisků kramářský knih se dochovaly desetitisíce. Jejich témata, materiál, písmo a dobový kontext v posledních pěti letech zkoumalo patnáct vědců, filologů, etnografů, muzikologů a dalších. Nejdřív si ale museli definovat, co to kramářská píseň vlastně je.
„Jsou to nejrůznější žánry, takže je velmi složité najít žánrovou definici. Tak jsme se rozhodli, že tu definici provedeme na základě materiálové stránky,“ vysvětluje vedoucí Ústavu českého jazyka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Pavel Kosek.
„Jde o samostatně vydané písňové tisky, vytištěné na jeden tiskový arch,“ dodává Kosek. A tento materiál musel být co nejlevnější, aby byl dostupný co nejširšímu publiku právě na trzích.
„Je to opravdu malý dvojlist, formát devětkrát jedenáct. To je typický rozměr kramářské písně. Na většině z nich se objevuje nápěvový odkaz, to znamená, že se uvede informace ,zpívá se jako‘,“ popisuje Kosek. Kramářské písně se tak zpívaly na všeobecně známou melodii.
Zpěvák na sudu
Součástí výzkumu byla právě také zvuková rekonstrukce.
„Zpřístupní se tak současníkům, že to není jenom stará historie. Právě pokus zazpívat, jak to skutečně znělo i po hudební stránce, k tomu může přispívat,“ vysvětluje Věra Frolcová z Etnologického ústavu Akademie věd České republiky.
K písni Lenorka se dokonce dochoval plakát. „Tomu se říká ukazovací tabule, není jich dochovaných mnoho, takže tato je poměrně vzácná,“ míní Hanzelková
Na tabuli je možné ukázat si děj písně. Kramář třeba zpíval Lenorku a zároveň ukazoval na osm obrázků, kterými znázornil příběh milostného trojúhelníku plného lásky, žárlivosti a smrti.
„Toto byl takový obvyklý příběh. Je pravděpodobné, že zpěvák stál třeba na sudu se zelím, jak to máme doložené z Polska,“ říká Hanzelková.
Jedním ze zjištění pětiletého výzkumu je i fakt, že před stovkami let bylo v celku běžné plagiátorství.
„Některé tiskárny vydávaly tisky pod jménem jiné tiskárny. S největší pravděpodobností to bylo proto, aby obešly cenzurní dohled. A možná také proto, aby se jim podařilo některé populární tisky prodat,“ uvádí Kosek.
Pětiletý projekt skončil, ale vědci chtějí kramářské písně zkoumat dál. Teď výtisky písní představují na putovní výstavě.
