Mozek pracuje s databází tváří. Rozpoznání se může zpozdit o pár sekund za samotným vjemem
Lidský mozek zpracovává neustále nové a nové vizuální vjemy. Pokud neregistruje stav nebezpečí, určuje je třeba i s několikasekundovým zpožděním. Článek o tom vyšel v odborném časopise Science Advances. Jiná situace je, pokud nastane stav nebezpečí. „Když proti vám běží tygr, rychle porovnáte pohyb tygra s předchozí zkušeností, ale nerozhodujete se dlouhých 15 sekund, zda máte utéct,“ říká pro Český rozhlas Plus neurolog Martin Jan Stránský.
Studie univerzity v kalifornském Berkeley se zabývala tím, co se děje v situacích, když se mozek učí. Potvrzuje, že naše mozková centra pracují srovnávacím způsobem.
„Mozek funguje jako skládačka. Dává dohromady různé elementy a teprve pak se rozhoduje, zda je to, co vidí, nové, nebo staré,“ vysvětluje neurolog Martin Jan Stránský.
Rozpoznávání tváří je přitom podle vědců disciplína, ve které je člověk evolučně úspěšný. Jsme specialisté na obličeje,“ poznamenává neurovědkyně Hana Burianová.
„Kdybychom každý obrazový vjem považovali za nový, nejspíš bychom se toho zbláznili,“ dodává vědkyně. Na procesu se podle ní podílejí neuronové sítě.
Knihovna obličejů
Při rozpoznávání tváří pracuje mozek s menší složkou paměti, kterou bychom mohli považovat za knihovnu obličejů. Časový odstup mezi podnětem a jeho určením může trvat až 15 sekund.
Jiná situace je, pokud nastane stav nebezpečí. „Když proti vám běží tygr, bleskurychle porovnáte pohyb tygra s předchozí zkušeností, ale nerozhodujete se dlouhých 15 sekund, zda máte utéct,“ říká lékař.
Neurony začínají pracovat dřív, než zpráva o vizuálním vjemu dojde do našeho vědomí a pohneme svalem. Naše vnímání reality lékař přirovnává k jízdě vlakem, při níž sledujeme okolí.
„Naše vědomí je pasažér ve vagónu, který se dívá ven a kochá se,“ dodává neurovědec. V takové situaci moc neřešíme, zda vlak zrychluje, nebo zpomaluje, ani jaký vzhled má lokomotiva.
