Lžu tátovi s těžkou demencí, že máma ještě žije. Je to pro něj lepší, trápil se, říká moderátor Zbořil

Moderátora, lektora a scenáristu Aleše Zbořila teď kromě práce zaměstnává i péče o nemocného tatínka, který trpí silnou demencí. „Je to velmi náročné, je to jako se starat o děti. Akorát tady vím, že už to k ničemu lepšímu směřovat nebude,“ přiznává v podcastu Pochlap se Radia Wave.

podcast pochlap se Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Aleš Zbořil

To, že jednoho dne se oblíbený pořad vysílat nebude, si Aleš Zbořil připustit dokáže | Zdroj: archiv Aleše Zbořila

Legendární pořad AZ-kvíz moderuje Aleš Zbořil od začátku. Po 26 letech ale Zbořil někdy pociťuje fyzickou únavu. „AZ-kvíz mě čím dál víc bolí, celý den mluvím, jsou to stovky otázek. A taky celý den stojím, takže mě bolí nohy a záda. Ale ty dva dny v měsíci, kdy se natáčí, se to dá vydržet,“ říká.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jak se Aleš Zbořil ohlíží za 26 lety moderování oblíbené televizní soutěže? Co bude, až nebude AZ-kvíz? A jak náročné je pro něj starat se o tatínka s těžkou demencí? Poslechněte si nový díl Pochlap se

Přesto se pokaždé na natáčení těší. „Před několika lety mě začalo mrzet, že se nikam moc nevyvíjím, že jsem nikdy nedostal televizní roli, ale už jsem si na to zvykl,“ připouští.

„Nevydržel bych někde sedět v jedné kanceláři, vyhovuje mi být na volné noze. Dva dny natáčím AZ-kvíz, pak se zavřu do dabingového studia, mám nějaké živé moderace, dělám lekce mluveného projevu, každý den mám jiný. Pak se ale za sebou ohlédnu a je za mnou 26 let jedné televizní soutěže,“ uznává moderátor.

To, že jednoho dne se oblíbený pořad vysílat nebude, si Zbořil připustit dokáže. „Myslím, že se ten den přibližuje, asi by to nijak moc nezměnilo můj pracovní týden. Ale možná bych už neměl tolik příležitostí, hodně jiné práce mám právě díky AZ-kvízu,“ zamýšlí se.

‚Bezostyšně lžu tatínkovi‘

Kromě práce pečuje v posledních letech o nemocného tatínka s těžkou demencí.

„Je to velice náročné. Na druhou stranu si vzpomínám, jak jsme se museli starat o děti, když byly malé. A vnímám to jako dost podobnou situaci. Možná s tím rozdílem, že u dětí jsme věděli, že to bude někam směřovat. Zatímco tady vím, že to k ničemu lepšímu směřovat nebude,“ přiznává Zbořil.

Manžela našla oběšeného. Kromě truchlení však přišlo také nekonečné papírování a strach o finance

Číst článek

Snaží se to ale brát pozitivně. „Naučil jsem se skvěle lhát. Tatínek už ani neví, že maminka před dvěma lety zemřela,“ říká.

„Každé dvě minuty se na ni ptá. Bezostyšně mu lžu a říkám, že je v nemocnici se srdcem. Už to říkám úplně normálně. Vím, že lžu, ale už na to ani nemyslím,“ přibližuje v podcastu Pochlap se.

Rozhodla o tom náhoda. Tatínek si bohužel nepamatuje ani pohřeb. Nechával jsem mu parte na stole, pokaždé se tvářil překvapeně a ten šok prožíval znovu. Jednou ty papíry odnesla ošetřovatelka, když utírala stůl, a on si toho nevšiml. Od té doby je máma v nemocnici a já jsem ochoten mu takhle odpovídat až do nekonečna,“ dodává Zbořil.

Sám se smrti nebojí. „Vím, že musí nastat. A právě proto, že jsem nedávno získal tu zkušenost, že může přijít neočekávaně a nikdy nevíš, kdy přijde, tak je zbytečné si kazit život tím, že na to budu myslet,“ uzavírá.

Poslechněte si celý podcast, audio je nahoře v článku.

Václav Rouček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme