Poláci za války pronásledovali Židy. Zákon potvrzuje, že jde o nežádoucí téma, říká Leo Pavlát
Polský Senát schválil návrh zákona, který trestá připisování odpovědnosti za holokaust Polákům. Zákon kritizují Spojené státy nebo Izrael, který stáhne velvyslankyni z Varšavy. „Označení ‚polské koncentrační tábory‘ je lež a chápu odmítavý postoj Polska, které za druhé světové války přineslo obrovské oběti. Ale nesporné je i to, že tisíce Poláků se aktivně podílely na pronásledování Židů,“ říká Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze.
Připomíná, že v roce 2004 to veřejně uznal i tehdejší polský prezident Aleksander Kwaśniewski a zároveň vyzval, aby se k tomu Polsko postavilo čelem. Už tehdy za to ale byl kritizován a současný zákon je toho odrazem.
„Je to snaha popřít, že mnoho Poláků se pronásledování Židů účastnilo. Tady jde především o to, co se dělo mimo koncentrační tábory. Docházelo k protižidovským pogromům bez účasti nacistů, Židé byli vražděni a okrádáni Poláky. Antisemitismus byl v Polsku velice živý a do značné míry je tomu tak i dnes,“ zdůrazňuje.
Důkazy existují
Podle něj je vždy třeba mluvit o konkrétních zločinech. „Problém je, že pokud mluvíme o Polácích, kteří se jich dopustili, tak podle dikce zákona jsou automaticky ztotožňováni s polským národem a státem. Podtext je jasný: zabránit tomu, aby se vůbec hovořilo o polské účasti na pronásledování Židů,“ tvrdí.
Pavlát připouští, že podle zákona hrozí trest jen tomu, kdo se činu dopustí v rozporu s fakty. Zatímco ale u popírání holokaustu byly argumenty popíračů jednoznačně vyvráceny, tak v případě pronásledování Židů Poláky důkazy existují. „Ale historici, kteří se tímto tématem zabývali, například Jan Tomasz Gross, se stali terčem nenávistné kritiky. Je to téma, které není v Polsku vítané, a tento zákon to jen potvrzuje,“ upozorňuje.
Vláda se vydala slepou uličkou, diplomacie se sype, říká historik k polskému 'zákonu o holokaustu'
Číst článek
Terminologie je zásadní
Deník New York Times před časem použil označení „český koncentrační tábor“ v souvislosti s pevností Terezín. „Je to nechutné a Česká republika by se proti tomu měla jednoznačně ohradit. Byl to koncentrační tábor nebo ghetto zřízené nacisty na okupovaném území,“ vysvětluje Pavlát s dovětkem, že zde působili i čeští četníci. Někteří z nich pomáhali, jiní se chovali zle.
„Terminologie je velmi důležitá, protože léta od druhé světové války přibývají a lidem zůstávají v paměti zavádějící zkratky. Deformují historii a současně jsou urážlivé pro ty, kdo tam trpěli, a jejich potomky,“ uzavírá Pavlát.
