Polévka na Moně Lise: pochopitelná radikalizace hnutí, nebo ‚kontraproduktivní pózerství‘?
Můžou debatu o klimatické změně stimulovat takové akce, jako když dvě aktivistky nedávno vychrstly polévku na Monu Lisu v Louvru? Nebo jde o nesmyslnou kontroverzi, která nic dobrého nepřinese, protože vzbuzuje v široké veřejnosti jen nevoli? „Chápu, že už si aktivisté vybírají i jinou formu cílů než doposud,“ říká aktivistka Klára Bělíčková. „Je to svévole, která spíš lidi naštve,“ kontruje komentátorka Jana Machalická.
Komentátorka Lidových novin a divadelní kritička Jana Machalická ve svém komentáři obě ženy, které vylily polévku na Monu Lisu, označila za „hlupačky, které mají v hlavě bramboračku“.
Můžou debatu o klimatické změně a možných opatřeních proti ní stimulovat takové akce, jako když dvě aktivistky vychrstli nedávno polévku na Monu Lisu v Louvru? Diskutují aktivistka Klára Bělíčková a komentátorka Jana Machalická
„Vůbec nechápu souvislost této akce, která má upozornit na dopady klimatické krize, s uměleckými díly a potažmo i s kulturními institucemi, jako jsou galerie nebo muzea. Pro mě je skutečně zvláštní, že tito aktivisté útočí na kulturní instituce, protože tam zpravidla pro svoje názory a snažení nacházejí spíš kladnou odezvu,“ vysvětluje.
Podle aktivistky hnutí Fridays For Future a autorky podcastu Moshpit na serveru A2larm Kláry Bělíčkové sice není nutné souhlasit s formou protestu, „ale zase bychom se měli zamýšlet nad tím, jak závažná je v tento moment klimatická krize. Takže v podstatě chápu frustraci těch lidí a chápu, proč ten konkrétní čin udělají“.
Ekologické aktivistky polily polévkou sklo chránící Mona Lisu. Protestovaly za udržitelné potraviny
Číst článek
V Česku jsme prý stále ještě zvyklí na jinou formu protestů, než jakou lze vidět na západ od nás. „Chápu, že už si aktivisté vybírají i jinou formu cílů než doposud. To hnutí se radikalizuje, protože nevidí konkrétní změny,“ upozorňuje aktivistka.
‚Lidi to akorát naštve‘
Podle Machalické hození polévky nemá žádný efekt. „Lidi to akorát naštve, protože mají k těm uměleckým dílům vztah, líbí se jim. A tohle ve valné většině má negativní dopad.“
„Myslím si, že je to takové pozérství, protože oni si vždycky vyberou to dílo, které je nějakým způsobem chráněno. Ale já mám pocit, že toto je kontraproduktivní. Je to prostě taková svévole, která spíš lidi naštve, než aby jim otevřela oči,“ dodává komentátorka.
A doplňuje i konkrétní příklad: „Představte si, že pojedete do nějakého slavného muzea, tam se chcete podívat na nějaké dílo. Teď tam přiběhne aktivista, poleje ho, oni to zavřou a vy jste tam jeden den a pojedete domů. Takže vás někdo omezil ve vašich právech, ve vaší svobodě. Ač chápu, že proti klimatické krizi nejsou svoboda jednotlivce nebo jeho pocity úplně důležité.“
Mám pocit, že toto je kontraproduktivní. Je to prostě taková svévole, která spíš lidi naštve, než aby jim otevřela oči.
Chápu, že už si aktivisté vybírají i jinou formu cílů než doposud. To hnutí se radikalizuje, protože nevidí konkrétní změny.
Aktivistka ale kontruje: „To, že my si můžeme zajít do muzea, že máme individuální lidská práva a že tohle třeba naruší naši návštěvu muzea, tak když se koukneme ve srovnání třeba na jiné kulturní dědictví, ať už jde o původní obyvatelstvo v Jižní nebo Severní Americe nebo v různých státech světa, kde se teď už ničí životní prostředí a klimatická krize tam způsobuje takové škody, tak ten argument proti tomu stojí a vytváří nějakou kontroverzi,“ srovnává aktivistka.
„Přece se nebudeme v civilizované společnosti bavit o tom, jestli máme uchránit Monu Lisu nebo nejslavnější díla lidského ducha, která tady vznikla v průběhu staletí. Jakou to má souvislost s tím, že lidé nemají v různých částech světa co jíst?“ argumentuje Machalická.
