‚Dobré příklady chybí.‘ Češi se zdráhají oznamovat nelegální či neetické jednání, mají obavy o práci
Necelá pětina lidí v Česku někdy pracovala v organizaci, kde se porušovaly etické normy nebo zákon, ukázal průzkum agentury Behavio. Často šlo podle zjištění o drobné krádeže, úplatky nebo porušování bezpečnosti práce. Jak ale ze studie vyplynulo, málokdo věc oznámil, často kvůli obavám o zaměstnání.
„Lidé se ptají, zda to někdo zvládl, zda to dopadlo dobře,“ říká senátor Václav Láska (Senátor 21), jenž jako advokát zastupuje klienty, kteří se rozhodnou oznámit porušování zákona. A přiznává, že povzbudivé odpovědi se od něj dočkají málokdy. „Dobré příklady chybí.“
Nový zákon whistleblowery ochrání jen minimálně. Ve změti paragrafů se ztratí, varují spolky
Číst článek
Přitom právě pozitivní příklady lidí, kteří porušování zákona oznámili a nedoplatili na to, jsou pro další oznamovatele zásadní.
Že je třeba „ukazovat šťastné příběhy“, potvrzuje i Vojtěch Prokeš z agentury Behavio. Ta nedávno pro neziskovou organizaci Oživení zpracovala průzkum vnímání whistleblowerů, tedy oznamovatelů nelegálního a neetického jednání.
Autoři se kromě jiného lidí ptali, komu problém oznámili a jak to dopadlo. Většina se svěřila kolegům nebo rodině. Za nadřízeným pak šel každý pátý. Šest procent respondentů se pak obrátilo na příslušné úřady či policii.
Ve více než polovině případů se podnětem nikdo nezabýval, pětina buďto čelila nějakému trestu, jako třeba snížení odměn, nebo radši rovnou dala výpověď.
Lidé pak výzkumníkům logicky vysvětlovali svou neochotu problém oznámit přesvědčením, že by to stejně nic nevyřešilo a navíc by to ohrozilo jejich zaměstnání.
Soudy většinou nepomohou
„Jako advokát jim nemám moc co nabídnout,“ dává Láska za pravdu těm opatrným s tím, že soudy lidem, kteří kvůli oznámení nepravostí přijdou o práci, většinou nepomohou. „Většina soudců to nebere jako relevantní,“ vysvětluje právník, podle něhož judikatura straní spíše zaměstnavatelům.
Ti, pokud nepohodlného zaměstnance propustí formálně správně, například prostřednictvím tvrzené reorganizace na pracovišti, soud vyhrají. „Soudce vůbec nepřipustí dokazování, že je to pomsta,“ dodává Láska.
Není podle něj překvapivé, že se „málokdy do oznamovatelství pustí obyčejný člověk, máma nebo táta od rodiny“. Výjimkou jsou situace, kdy dotyčný zaměstnanec na problém narazí náhodou, jeho šéf na něj hned zaútočí a donutí ho tak k obraně.
Naopak ti, kterým svědomí nedovolí uhnout, jsou podle Lásky vzácní a mají hodně silné přesvědčení. „Lidé v uvozovkách normální si to vyhodnotí a nejdou do toho,“ uzavírá zkušenosti z praxe.
Situaci by měl změnit zákon o ochraně oznamovatelů, který musí Česko přijmout v reakci na evropskou směrnici. Současná podoba návrhu je ale podle neziskových organizací problematická, oznámení by totiž nevyřizoval nezávislý úřad, ale ministerstvo spravedlnosti.
Celý průzkum, provedený online na vzorku 2000 respondentů, si můžete prohlédnout zde. U některých otázek dotazovaní mohli zvolit více odpovědí najednou, součet procentních bodů pak může přesahovat sto.
