Dubrovník je skvělý, gastronomicky i historicky
Do Dubrovníku je to z Prahy letecky hodinu a 40 minut. Ani se nerozkoukáte a už přistáváte. Zážitky z letu jsou spíše horší než jiné, ale letiště Dubrovník je moderní, vzdálené půl hodiny autem od města.
Výhledy z cesty vysoko nad městem se strmým srázem k moři jsou nádherné, až se tají dech, mně i z představy, že by to taxík nějak popletl a pokusil se z té výšky doplachtit až do starého města (Stari Grad).
Proto mně ani nevadily zácpy na silnici, které jsou vždy a všude. Vše bylo hned zapomenuto při výhledu z hotelového pokoje na moře a maják Grebeni, upozorňující na skalní masiv, který připomíná obrovského ještěra.
Jak říkám, ani se nenadějete a z Prahy jste na místě tak rychle, že přečtete jenom pár kapitol knihy a už otevíráte novou kapitolu nazvanou: „Chutě a nádhery Dubrovníku“.
Perla Jadranu
Každý ví, že Dubrovník má i svůj jiný, neoficiální název – říká se mu „Perla Jadranu“ a není to vůbec nadnesené. Malebné město ležící v jižním Chorvatsku na břehu Jaderského moře má všechno, co požadujete od místa, kde chcete zažít báječnou dovolenou.
Dagmar Heřtová
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest.
Tyrkysové moře z kategorie snů, lemované strmými skálami, malinkými plážemi či skalními schody, které ústí mezi příjemné chladivé vlny.
Město bylo založeno roku 614 pod původním latinským názvem Ragusa a s velkými ambicemi, které dokázalo naplnit až tak, že se vyvinulo v bohatou obchodní republiku se silným námořnictvem a vlastním systémem vlády.
V jistém období si Dubrovník troufal i na Benátky a ve 14. až 15. století byl jedním z nejdůležitějších obchodních center ve Středomoří. Ale dějiny Dubrovníku si můžeme studovat před usnutím, teď jsme tady za poznáním současnosti, do které patří i gastronomie.
Dubrovník je opevněn mořem i obrovskými hradbami, což není pro návštěvníky problém, pokud vstupují bránou Pila; je to vlastně takový hlavní vchod vedoucí po gotickém kamenném mostě. Z vrcholu brány vás pozoruje kamenná socha svatého Blažeje a vzápětí vstoupíte na hlavní třídu Placa Stradum.
Z jedné strany vás vítá kostel sv. Spasitele a z druhé Velká Onofrijeva fontána. Tím to však nekončí, tím vše začíná. Hlavní třída je tou nejširší ve starém městě plném gotiky, renesance a baroka. Je plná kaváren, obchůdků a prodejen se zmrzlinou, ale i restaurací.
Nikde však neuvidíte ani jednu vyčnívající reklamu, ani vlaječku. Jednoduše jste tady a připadáte si jako v dávných dobách. Ve vedlejších úzkých uličkách jsou vtěsnány především restaurace, každá má své kouzlo, lákadlo a stojí za povšimnutí, zastavení a ochutnání.
Čekají vás tradiční chorvatská jídla, čerstvé mořské plody a ryby povětšinou na grilu (riba na žaru), ale i mletá masa prezentující ćevapčići, pljeskavicu, ćevapi a špízy ražnjići.
Horké léto ochladíme horkým čajem, úplně jednoduché to však není
Číst článek
Vlastně už jsem ochutnala vše, ale ve starém městě jsem si své zkušenosti vylepšila, a to přímo v Taj Mahal. Jenom nepřestávejte číst, současná vedra na mě neměla vliv, ani jsem nezabloudila do Uttarpradéšše v Indii. Jsem v krásném starobylém Dubrovníku, v úzké uličce, v restauraci s názvem stejným jako monumentální pomník v Agře.
Proč se restaurace v Dubrovníku, připravující jídla typická pro Bosnu a Hercegovinu a vlastně skoro celý Balkán, některá dokonce s přívlastkem halall, jmenuje po architektonickém klenotu v Indii, se dočtete v prezentaci. Já se raději zeptala obsluhy a dostala jsem uspokojivou odpověď, že za vším je láska, byť je název stále až moc exotický a zavánějící indickou kuchyní.
Láska k jídlu
V úvodní prezentaci se praví: „Byla vytvořena z lásky dvou lidí, kteří sdílejí stejnou oddanost k jídlu, tradici, rodině a všem těm starým zvykům, mezi které patří stůl plný jídla, vůně babiččiny kuchyně a jeden talíř vždy připravený pro nenadálou návštěvu.“
Krásné, ale ten talíř pro nenadálou návštěvu jsem na žádném stole nenašla. Restaurace je totiž v exponovaných hodinách plně obsazená a na stolcích se nenajde dost místa ani pro příchozí.
Jsou malé a úzké jako celé venkovní sezení, ovšem uvnitř je prostoru u stolu znatelně víc, ale také tam není připravený talíř k pohoštění příchozích. Dokáži si představit, co by se dělo, kdyby se rozkřiklo, že kdo jde „náhodou“ okolo hladov a žízniv, obojí mu bude čirou láskou k bližnímu dopřáno, aniž by platit musel.
Nežijeme v pohádkách, vím, ale pohádkové bylo objednané jídlo, víno, prostředí, obsluha a zážitky.
Ochutnali jsme klasiku, jednou to byly pikantní masové kuličky v rajčatové omáčce na bramborové kaši. Předtím mi opomenuli přinést objednanou studenou jogurtovou polévku, ale na kráse celého podniku to neubírá.
Další hlavní jídlo byly ćevapi s pečenou bramborou a kajmakem a cibulí. Sýr kajmak stojí za zmínku, k čemuž se v receptu dostaneme. Završením oběda byla sladká káva a neméně sladká baclava se zmrzlinou a mandlemi.
Ale s čím nebudu zdržovat, je víno. Chorvatská vína jsou jedním z klenotů místní gastronomie, a kde jinde bych měla použít příměr, že jejich kvalita rok co rok roste jako zrající víno.
Tento trend pozoruji už několik let a jsem stále víc mile překvapená. Tentokrát to byla lahev Malvasija Dubrovačka Zoro, světle žluté, osvěžující a aromatické lehké víno s tóny citrusů, především citrónu a grapefruitu. Hodí se spíše k lehčím pokrmům, ale také pro letní teplé dny.
Doporučení lehkých pokrmů jsem až tak moc nenaplnila, ale letní teplý den byl a navíc: život je plný kompromisů, proč ho neudělat i v tomto případě.
Spropitné v hotovosti
Jak to vypadá, mám povinnost vás seznámit s dalšími skvělými restauracemi ve starém Dubrovníku. Nebojte, mám je pro vás schovány pro příště a je se na co těšit, třeba na restauraci uvedenou v michelinském doporučení.
Leží na rohu ulice na straně kašny, jmenuje se Proto a stojí v ulici Široká, která je pěkně úzká, ale širší než ty ostatní úzké. Pokud z toho nejste moudří, vše příště dovysvětlím.
Nebudu vás však zahlcovat čerstvě nabytými poznatky, jen telegraficky vypíchnu: pozor na taxikáře, mějte cenu pevně domluvenou, než nastoupíte do auta.
Nás potkalo na stejné trase, ve stejný čas a při stejných podmínkách cenové rozmezí od 10 až do 26 euro. Zapnutý taxametr je vzácný jako dostat nechutnou zmrzlinu, ale když nahodíte obličej, dočkáte se rozumné ceny.
Spropitné na účtu nenajdete, ale pokud se rozhodnete ho obsluze dát, zásadně hotově. Při placení kartou s přidaným spropitným vám číšník klidně řekne, že se nic neděje, ale ať raději nic nedáváte.
Zmrzlina je všude skvělá ve velké nabídce, aperol spritz si v rozmezí pár ulic můžete dát za 7,50 euro, ale klidně i za 19 euro.
Ovšem jsem tu kvůli chutím a tu hořkou pachuť z cen si následně vylepšíme.
Znovuobjevený recept
Jedná se o recept, o kterém se na Balkáně tvrdí, že je z babiččiny kuchařky. Hodně dlouho zapomenutý, znovuobjevený a dnes zářící na každém stole.
Stačí k němu středně velké, mírně pálivé (ale i nepálivé) papriky, syrovátka, ve kterých budeme papriky macerovat, a kajmak. S ním však budou problémy. Tradičně vzniká svařením plnotučného mléka, jeho uložením do druhého dne, poté se seškrábne vzniklý škraloup a vloží do dřevěné nádoby, slabě osolí a přiklopí dřevěnou pokličkou.
Takto vrstvíme škraloup několik dnů, vždy prosolíme a kajmak postupně zraje. Takto získáme „mladý kajmak“, podává se třeba k pljeskavici. „Starý kajmak“ se více prosoluje a nechá se uležet a zrát trochu déle, podobá se více sýru a v originále bychom jím plnili naložené papriky. Touto cestou se nevydáme.
My se k podobnému zázraku dopracujeme macerováním rozřízlých a vyčištěných paprik v posolené syrovátce, uložených po několik dnů v lednici v uzavřené plastové krabičce.
Papriky změknou a dostanou jinou chuť. Kdo nemá čas spěchat, dejte na chvilku rozkrojené papriky na gril do trouby a pak je nechte vychladnout.
Náplň připravíme z feta sýru, zakysané smetany a krémového smetanového sýru. Nezapomeňte servírovat hodně vychlazené, osvěží vás v letních dnech.
Ingredience:
4 světle zelené papriky (i pikantní pálivé)
1/2 – 1 litr syrovátky
Na kajmak:
120 g sýra feta
2 kelímky (200 g) zakysané smetany
125 g smetanového sýra (Lučina nebo Philadelphia)
Postup:
Nejdříve si připravíme papriky. Omyjeme je a rozkrojíme podélně na polovinu, odstraníme semínka. Do uzavíratelné plastové krabičky dáme papriky a zalijeme je syrovátkou.
Necháme v lednici alespoň dva dny. Poté papriky vyjmeme a naplníme sýrem kajmak, který jsme vytvořili smícháním vidličkou rozdrobeného sýra feta, zakysané smetany a smetanového sýra. Ozdobíme lístky řeřichy nebo jinou bylinkou. Servírujeme vychlazené.
