Prokop: Není třeba domácnosti tolik poučovat o počtu svetrů. Spíš jim umožnit inovovat a zateplit bydlení
Pokračují raketové útoky na ukrajinské cíle. Rusové nedávají najevo, že by chtěli ukončit agresi, která začala 24. února. Její důsledky pociťuje téměř celý svět. K tomu přičtěme rok s nebývalou inflací. Na stole jsou další opatření, která ale nejsou zadarmo. Lidé se tak mnohdy dostávají do situací, které je nutí se přizpůsobit. Tématem se zabývá Daniel Prokop a projekt České rozhlasu a společnosti PAQ Research Česko 2022: Život k nezaplacení.
Potkáváme se den před 17. listopadem. Ve čtvrtek to bude 33 let od doby, kdy komunistické pořádkové síly brutálně zakročily proti studentské demonstraci v Praze na Národní třídě. To odstartovalo změny vedoucí k demokratizaci Československa, později České republiky. Nakolik už jsou demokratické instituce a důvěra v ně pevné, že je ani taková krize, v níž jsme a zřejmě ještě budeme, neohrozí?
Řekl bych, že jsou pevné v institucionálním fungování. Což se ukazuje třeba oproti Maďarsku anebo i nějakým dalším zemím, že vlastně ani snahy omezit nezávislost některých institucí v Česku neprošly. Z hlediska důvěry lidí výrazně závisí na kvalitě života, na tom, jak těží z demokracie.
Rodičovská dovolená by se mohla zkrátit na tři roky, příspěvek bych ale já osobně ponechal ve stejné výši, říká sociolog Prokop
To vlastně vyplynulo z průzkumu, který jsme dělali v rámci projektu Rozděleni svobodou.
Výzkum Rozděleni svobodou ukázal, že máte nejenom příjem lidí, ale i sociální kapitál - jaké ve společnosti mají kontakty, jak dokážou mobilizovat nějakou pomoc, když potřebují, jak pociťují, že se můžou vyjádřit k problému společnosti. Nebo jejich lidský kapitál - to, jak jste si jistý, že budete mít uplatnění i v budoucnosti. Společenská jistota výrazně souvisí s důvěrou v demokracii i v ty instituce a není to tak, že by lidé, kteří jsou jakoby v nižších patrech společnosti, byli autoritáři a chtěli příchod Putina a podobně.
Mnohem častěji říkají, že pro člověka, jako jsem já, nezáleží na tom, jestli je demokracie nebo ne. Takže to není tak, že by životní úroveň a postavení nějak hodně formovalo autoritářství. Spíš formuje loajalitu k demokracii jako k něčemu, kde máte co ztratit, kdyby skončila. To je podle mě zásadní věc, aby v podstatě maximum lidí mělo co ztratit, když by se demokracie rozpadla. Což znamená ale rozvíjet životní úroveň v chudších regionech, nezapomenout třeba v klimatické a energetické krizi na nižší třídy. Protože je to právě o tom mít maximum lidí, kteří nebudou sympatizovat s autoritářskými tendencemi, protože mají co ztratit.
Pokud se shodneme na tom, že důvěra v instituce vlastně vzniká už ve školách, což je takové období, kdy mladý člověk nabírá to, co se kolem něj děje, tak si řekněme, že vysokoškoláci, kteří v tomto týdnu v některých českých městech stávkují za klima, míní, že české vlády neřeší dostatečně klimatickou krizi a narůstání nerovností ve společnosti. Jak rozumíte jejich protestu, který se týká takových oblastí, jako je právě už zmíněná klimatická změna, energetická chudoba, sociální nerovnosti nebo transformace uhelných regionů v Česku?
Jsou tam dvě roviny - jedna je forma protestu a druhá jsou požadavky. Forma je za mě v pořádku. Ukazuje se z výzkumů, že úplně agresivní formy - jako stříkání polévky na obrazy, byť zasklené - spíš snižují podporu veřejnosti pro ekologická hnutí. Ale tato forma mi nepřijde nějak agresivní.
Zároveň jejich požadavky mají podle mého názoru často smysl. Když třeba kritizují využití transformačního fondu na rozvoj chudších regionů, tak tam jsou problematické věci. Některé společnosti jako třeba Pavla Tykače čerpají velké peníze, ačkoliv ještě nesložily peníze na sanaci regionu, které podle zákona musí složit ze zisků. Nejenom z dalších evropských peněz.
Regulované ceny elektřiny příští rok klesnou, u plynu vzrostou. Lidé si připlatí za obojí
Číst článek
Jsou tam problematické projekty, které byly hodnoceny nízko, další ale dostaly podporu. Jsou koncentrované na malý počet velkých dotací, které jdou často oligarchům. Tuto diskusi bychom asi měli vést.
Problém je, že jsme u transformačního fondu a ani u Národního plánu obnovy nevedli nějakou společenskou diskusi, jak využít ty peníze. A to jsou opravdu velké peníze na to, aby se o nich nevedla diskuse. Takže tam bych řekl, že opatrnost nebo kritika může prostě být oprávněná.
Zároveň máme ekonomiku, která patří mezi asi tři nejvíc zatěžující ekonomiky v Evropě z hlediska toho, kolik se spotřebuje energie na jednu jednotku HDP. Jsme asi mezi třemi státy Evropské unie, které mají nejvíc neefektivní ekonomiku, což je dáno samozřejmě tím, že je hodně průmyslová a taky dalšími věcmi.
Vláda by asi měla mít výraznější prioritu v komunikaci v oblasti klimatické změny a ochrany klimatu. Je to dané tím, že jsme třeba řadu let neměli výrazného ministra životního prostředí, který by agendu nějak podporoval. Takže paradoxně pan Hladík, který měl být ministr, než se to odložilo, tak mi přišlo, že mnohem víc akcentoval komunitní energetiku a podobně, protože máme náročnou ekonomiku oproti Polsku nebo i Maďarsku. V Česku obrovsky stagnuje výstavba fotovoltaiky.
Myslím si, že by to vláda mohla mít víc v čele. A mají teď řadu programů - Zelená úsporám a komunitní energetika a podobně. Ale chtělo by to i komunikačně sjednotit, nějakou vizi rozvoje v další deseti letech.
Nemluvě už o tom, že v České republice už několik let nepatří Strana zelených k úplně nejsilnějším politickým subjektům a nikdo vlastně neobhospodařuje tento elektorát z politického úhlu pohledu.
Václav Bělohradský říká, že by se klimatická změna neměla stát něčím, co jde nad hranici toho, že když prohrajete nějaký argument, tak pro vás diskuse končí. Jde to nad rámec demokratické diskuse, ale na druhou stranu v Česku to podle mě je tak potlačené téma, že často ani není součástí demokratické diskuse - viz využití peněz z plánu obnovy a podobně.
Proměna rodičovské dovolené
Jste také členem Národní ekonomické rady vlády. Tam spatřuje světlo světa další návrh, a to zkrácení rodičovské dovolené. Jakou by měl mít podobu?
Jsou tam dejme tomu dva tábory, které to řeší. Návrh skupiny veřejné finance v NERV říká zkrácení dovolené a snížení rodičovského příspěvku, což jsou dvě věci. Je rodičovský příspěvek 300 tisíc korun, který si můžete vyčerpat klidně za rok, za dva. A potom rodičovská dovolená, která má maximálně tři roky a potom ještě rok, kdy jste vlastně na neplaceném volnu, ale stát platí odvody. Takže to je velký nárok na stát, že za vás platí odvody. A teď já, ale třeba i ekonomové jako je Filip Pertold a Klára Kalíšková a další, si myslíme, že rodičovská dovolená je dost dlouhá a že by se dala zkrátit na tři roky.
Zkrácení délky rodičovské je v zájmu dítěte a výhodné je i pro stát, míní ekonomka Zapletalová
Číst článek
Ona má tři roky.
Aby tam nebyl ten plus jeden rok, protože tam je velký výpadek rodičů z trhu práce, který se potom projevuje tím, že mají celoživotně nižší příjmy a podobně. Není úplně produktivní, aby rodiče byli čtyři roky doma. Stát na tom dost tratí. Kdyby se to zkrátilo, tak by to ušetřilo peníze za odvody a rodičům by se tak nesnižovala mzda.
Ale nesnižoval bych třeba příspěvek, ten bych nechal na 300 tisíc, popřípadě ho mírně valorizoval s inflací. Výrazně se v minulosti zvyšoval, takže ta valorizace o inflaci, kdyby se dělala, by byla letos velmi malá. Takže podle mě zkrátit celkovou dobu neaktivity, ale nechat příspěvek. Naopak bych ho ještě umožnil flexibilněji dočerpat.
Když si třeba člověk najde práci a dítěti jsou dva roky, tak to ještě nárazově flexibilně dočerpat. Je tam ještě podmínka, která podle mě nedává moc smysl - když je dítěti jeden až dva roky, tak vlastně nemůžete příspěvek čerpat, když dítě je víc než 92 hodin měsíčně ve školce. Je to ještě podmíněno tím, že nemá být moc ve školce. To bych taky omezil, protože si myslím, že dvouleté dítě už může být ve školce víc než 24 hodin týdně. Osobně bych nezkracoval příspěvek, protože ho přeci jenom inflace dohnala.
Ještě si ale řekněme, že v České republice je nedostatečná nabídka zkrácených úvazků oproti třeba jiným zemím Evropské unie.
Tak tam se stal krok, že se o pět procentních bodů snížily odvody u zkrácených úvazků rodičů, což je krok dobrým směrem. Myslím si, že ještě jsou tam možné další kroky, protože maminky nebo tatínkové, kteří jdou zpátky na zkrácený úvazek a mají třeba nízkou mzdu, tak tam jsou zároveň minima sociálního, hlavně zdravotního, pojištění, takže vlastně mají občas i vyšší procentuální odvody.
Takže tam jde udělat víc parametrických změn, aby zkrácené úvazky, zejména nízko placené, byly výhodnější. Oni nevyčerpají slevu na poplatníka, je tam prostě spousta věcí, které zvyšují zatížení zkrácených úvazků. A třetí věc: ne ve všech regionech máme dost školek. Takže tam je garance školky od třetího roku dítěte. Kdybychom si to zkracovali na tři roky, tak to samozřejmě předpokládá, že reálně funguje garance a dostanete dítě do školy ideálně to září, kdy mu mají být tři roky. Což ne všude prostě funguje.
Domácnosti se učí šetřit
Když se podíváme na data, která sbírá vaše společnost, ale i další výzkumná pracoviště, tak se z nich dá soudit, že se domácnosti - nechci používat toho rčení, že nouze naučila Dalibora housti - naučili v posledních měsících šetřit. Dá se toto nějak uchopit a využít?
Teď skončila další vlna, kterou s rozhlasem budeme vydávat asi příští týden, a ukazuje pokračující trendy zatížení části rodiny s dětmi, ale i to, že se víc lidí naučilo šetřit právě třeba ve spotřebě energie. Je vidět, že se to většina lidí naučila díky cenám. A není třeba je tolik poučovat o počtu svetrů, ale spíš umožnit domácnostem inovovat a zateplit bydlení. Což teď je nová Zelená úsporám pro chudší domácnosti, tzv. Zelená úsporám light, kde můžete čerpat velmi vysokou dotaci.
Je otázka, jestli to třeba není moc široká podpora, jestli by to nemělo mířit úplně na ty nejchudší. Měli bychom rozjet tato schémata ještě v tom, že v hlavní Zelené úsporám čerpáte nějakou částečnou dotaci na zateplení a podobně, a k tomu by měly být podle mě nějaké bezúročné nebo nízkoúročené úvěry, aby rodiny, které jsou třeba v nižší střední třídě, by to mohly udělat hned a měly ten zbytek peněz. Oni ušetří třeba i desítky tisíc ročně a je třeba, aby to udělaly co nejdřív a můžou investici splatit zpětně.
Depresí a úzkostí trpí téměř polovina ukrajinských uprchlíků v Česku. Pomoc vyhledala tři procenta
Číst článek
To znamená i nějak modifikovat stavební spoření?
Stavební spoření bych buďto zrušil, anebo ho zaměřil právě na tyto investice. Aby to spoření bylo podmíněno tím, že ho využijete na zateplení nebo energetickou úspornost bydlení a podobně.
To znamená, že domácnost, která - řekněme - není úplně chudá, že je tak středně chudá, tak si zbytek na dotaci může ještě doplatit.
Když není úplně chudá, tak dotace Zelená úsporám platí jenom část, ale třeba v Polsku mají systém, kdy se zbytek dá financovat výhodnými úvěry. Takže vlastně dostanete část zadarmo a část si vezmete nějaký nízkoúročený, popřípadě ze strany státu nějaký bezúročný úvěr.
Stropy cen energií
Jak zatím funguje, nebo nefunguje na lidi a na domácnosti zastropování cen energií?
Analýzu jsme dělali už vlastně na konci léta nebo v září. To zastropování je tak vysoko, že pro nízkopříjmové domácnosti bude hodně vysoko. Dojde k nárůstu domácností, které jsou v chudobě, jsou velmi zatížená náklady na bydlení. Nezbývá jim po zaplacení bydlení a potravin moc peněz, protože ty stropy, které budou reálně asi devět korun za elektřinu, koncová cena nějaké 3,50 za plyn a čtyři koruny, tak budou pro ty nízkopříjmové domácnosti dost vysoko.
Pro další vyšší příjmové skupiny jsou zase úplně v pohodě. Takže tam je nutný nějaký pilíř, který pomůže nízkopříjmovým pod stropy. A je otázka, jestli má být třeba příspěvek na bydlení. Ten se změnil, je dostupný. Když se posluchači spočítají ty kalkulačky, tak se budou divit, že na to už má dnes nárok asi 20 až 24 procent domácností.
Ale ten příspěvek na bydlení čerpá minimum domácností, které mají nárok. Dlouhodobě si myslím, že by tam mělo být ještě opatření na straně cen energií, jak mají v Británii. Nějaký cílený sociální tarif pro 25 procent ohrožených domácností, kterým snížíte ceny. Ono to paradoxně ušetří peníze, protože když tohle udělá vláda, tak může dřív vypnout velká opatření typu nikdo neplatí příspěvek na obnovitelné zdroje, vypnout dřív stropy a podobně.
Protože bude chvíle, kdy stropy už nebudou potřeba, ale díky této minoritě domácností vlastně pořád budou fungovat. Takže tomu musíme zabránit a udělat tam nějaký mířený sociální tarif, který sníží ceny trochu pod ty stropy ohroženým domácnostem.
Přibývá lidí, kteří se snaží ušetřit za energie. Přesto ale za bydlení platí víc než v létě, ukazují data
Číst článek
Za jaké konstelace může nastat situace, že stropy už nebudou potřeba?
Vycházejí z nějaké ceny energií, předpokládají, že tržní ceny jsou dnes vyšší. To je trochu nešťastné z hlediska komunikace dodavatelů. Oni neříkají, zvýšili bychom vám cenu na 15 korun za kilowatthodinu, ale díky tomu, že tam je ten strop, tak je to je jenom koncová cena devět korun za kilowatthodinu. Takže ono to vypadá, že to všichni účelově zvýšili na ty stropy a oni tam jako zvýšily, protože bez těch stropů by většinou byly ceny ještě vyšší.
Tohle samozřejmě vláda musí hlídat a vypnout ve chvíli, kdy jsou reálné tržní ceny v nějaké části případu nižší. Ten mechanismus já promyšlený nemám. A mechanismus toho, jak doplácet dodavatelům do tržních cen, to je úkol vlády, aby ty stropy netrvaly moc dlouho.
Mimochodem mají jednu nevýhodu, že třeba srovnávají ten nižší a vyšší tarif spotřeby energie. My třeba máme dva tarify, teď za to bude stejná cena. Takže motivace používat spotřebiče, kde to jde v nižším tarifu, vlastně mizí. Což může vést možná k nějakému drobnému zatížení soustavy. Dlouhodobě ty stropy nejsou samozřejmě super řešení.
Takže udělat aspoň něco znamená i sladit nebo vyladit se skutečností komunikaci vlády.
Množí se interpretace, že to zvýšili na stropy. Ale to je logické - kdyby ty stropy nebyly, tak by to dodavatelé zvýšili pravděpodobně ještě více. Takže ta komunikace je v tomto nešťastná. Zároveň je třeba dbát na to, aby se to samozřejmě nezvyšovalo lidem, kteří mají fixaci, a měli by mít cenu udrženou níže. Neříkám, že se to děje. To by bylo nešťastné.
Tentokrát jsme začali náš rozhovor připomenutím zítřejšího výročí 17. listopadu. Čím je pro vás osobně 17. listopad?
Jsem z generace, která to zažila, protože mi bylo pět let. Jedna z mých úplně prvních vzpomínek je, že jsme šli z nějakého divadélka a rozehnali tam demonstraci, do které jsme se připletli, a utíkali jsme. To bylo někde u Senovážného náměstí ještě v Palachově týdnu v 1989. Takže jsem z té generace, která si ještě pamatuje, že rodiče chodili na Letnou. Ale zároveň už moje generace žila v polistopadovém režimu.
Masaryk říkal, že republiky a demokracie se drží na ideálech, ve kterých vznikly. Jedním z těch apelů před rokem 1989 byl ekologický apel. Takže bychom si to měli připomínat nejenom jako symbol, ale i si připomínat, co byly vlastně ty ideje, proč se lidem nelíbil komunistický režim. Což je nějaká forma klientelismu, nefunkční právní stát i obrovská ekologická zátěž režimu. Vnáší to do té debaty, jak jsme se v tom posunuli se, jestli se ještě nemůžeme v něčem zlepšit.
