Řehka: Česko bude muset v budoucnu uvažovat o nějaké formě vojenské služby, armádě chybí zálohy
Zrušení základní vojenské služby před dvaceti lety znamenalo i konec odvodů. Armáda proto teď nemá přehled o lidech, kteří by v případě krize byli schopní vojenské služby. „Potřebujeme nástroj, jak generovat zálohy,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál šéf armády Karel Řehka. Česko podle něj proto bude muset uvažovat o nějaké formě vojenské služby. „Nepředstavujme si ale vojnu komunistického typu. Existují různé modely,“ říká Řehka.
Na konci června to budou dva roky, kdy jste se stal šéfem armády. To znamená, že jste skoro v polovině. Když se ohlédnete zpátky, jak to hodnotíte? Udělal byste něco jinak?
Upřímně řečeno, neměl jsem moc čas bilancovat, přijde mi, jako kdybych byl ve funkci dva měsíce. Šel jsem do toho s pokorou, práce náčelníka generálního štábu vyžaduje nadhled.
Po pár měsících ve funkci jsem si stanovil hlavní cíl a pět základních prioritních oblastí, a když si je průběžně procházím, tak bych to neměnil. Stanovil bych si je stejně i dnes.
Český spolek chce poslat na Ukrajinu deset tisíc dronů. Jeho patronem je šéf armády Řehka
Číst článek
Jednou z těch prioritních oblastí bylo, že jste chtěl vyvolat diskusi o obraně. Povedlo se to?
Chtěl jsem spíš přispět ke kultivaci strategické diskuse o obraně, to znamená, abychom se nebavili jenom o tom, jestli je něco drahé, nebo není, a kolik toho budeme kupovat, ale abychom se bavili i o tom, co nám hrozí. Měl jsem ambici přispět a pomáhat tomu. A myslím, že to je jedna z věcí, která se daří.
Děláme spolupráce s akademiky, chodím na různé besedy, mluvím s podnikateli, na vysokých školách, občas i se středoškoláky, do médií a snažím se využívat k tomu každou příležitost.
Na obranu se nemůže připravovat jen armáda, na to se musí připravit celá společnost. Takže i společenská diskuse o tom je důležitá.
Žádná komunistická vojna
Často zmiňujete, že jde o celospolečenskou věc. Jaké možnosti má ale člověk, který tenhle váš „apel“ vyslyší, jenže třeba z časových důvodů se nemůže připojit k aktivním zálohám?
Může se zapojit různě, protože obrana není jenom o armádě. Ale jestli se někdo chce víc zapojit i v tom vojenském, tak máme opravdu jen aktivní zálohy, dobrovolné vojenské cvičení nebo dobrovolné předurčení.
Ale jde asi i o to vůbec si připustit, že může nastat nějaká krizová situace, možná i přemýšlet o tom, co by to mohlo znamenat a jak se v takové situaci budu chovat, jak se mohu lépe připravit, psychicky nebo znalostmi.
Branná povinnost v České republice
Branná povinnost platí pro všechny české občany, muže i ženy, mezi 18 a 60 lety. Zatímco v míru je možné tuto povinnost převzít dobrovolně, v případě stavu ohrožení státu a válečného stavu může armáda na obranu země začít lidi povolávat.
Dobrovolné převzetí může mít několik podob: člověk se může stát vojákem z povolání, může vstoupit do aktivních záloh nebo absolvovat jednorázové dobrovolné vojenské cvičení. Nejnověji se také může přihlásit do dobrovolného předurčení. Jedná se o seznam lidí, které armáda v případě krize přednostně povolá k výcviku.
Takže každý za sebe něco udělat může. Může to být jenom to, že člověk není lhostejný k tomu, co se děje, že se snaží si informace ověřovat, že působí stabilně a odolně a formuje k tomu své okolí. I to je výrazný příspěvek pro obranu země.
To znamená, že nechystáte pro zájemce nějaké další možnosti zapojení se do obrany – myslím tím něco mezi zapsáním se na seznam dobrovolného předurčení a aktivními zálohami?
Dost těžko se mezi tím dá něco připravit. Pravda je ta, že jeden z problémů našich ozbrojených sil je, že nejsme schopni generovat dostatek záloh, které by byly rychle použitelné.
Snažíme se navýšit počty aktivních záloh. Tam máme rezervy, protože si myslím, že je dost občanů ochotných něco dělat pro Českou republiku, ale je pro ně nedostatečně přívětivě uděláno to, aby se zapojili.
A pravda je, že ani když naplníme aktivní zálohy, tak to nestačí. Jeden z dopadů toho, že jsme zrušili základní vojenskou službu, je, že ročně přicházíme asi o čtyřicet tisíc lidí v zálohách. I když je velmi diskutabilní, jak by tyto zálohy byly ještě použitelné.
Těmi zálohami myslíte všechny, kteří v minulosti prošli základní vojenskou službou, je to tak?
Ano, kteří prošli vojnou a máme o nich alespoň částečně přehled a kteří v případě povolání nemusí procházet úplně základním výcvikem.
Potřebujeme nějaký nástroj, jak generovat zálohy. Děláme různé kroky, abychom měli vůbec nějaký přehled o obyvatelstvu, protože jsme nezrušili jenom základní vojenskou službu, zrušili jsme i odvody, které sloužily k tomu, abychom měli přehled o tom, kteří občané jsou schopni vojenské služby a na jaké pozice by se třeba hodili.
Takže v tom děláme konkrétní opatření, budujeme informační systém pro řízení obrany a snažíme se o to, abychom byli propojeni s registrem obyvatel.
Šéf vojenského výboru NATO: Vojáci jsou největší pacifisté, protože vědí, jak strašné je zabíjení
Číst článek
To ale úplně nenahradí odvody, které stejně v nějaké době budeme muset dělat. Osobně si myslím, že Česká republika někdy v budoucnosti bude muset začít uvažovat o nějaké nové formě vojenské služby, ať už povinné, nebo dobrovolné, ale prostě budeme muset hledat mechanismy, jak generovat zálohy.
Nepředstavujme si ale vojnu komunistického typu. Takhle to nemyslím. Existují různé modely. Jsou státy, které vybírají ty elitní ze společnosti a vojenská služba se stává určitou prestiží.
Jsou státy, kde vytvořili model dobrovolné vojny, která je zajímavá v tom, že ji lidé vykonávají v regionech, kde bydlí, a probíhá to tak, že jsou placení stejně jako profesionálové, ale mají ještě další výhody, například ubytování, stravu zdarma, daňové výhody a podobně.
Armáda teď studuje modely, jak to funguje ve světě, a pokud přijdeme na něco smysluplného, tak přijdeme s návrhy, co je potřeba zvážit. Samozřejmě tohle je o politickém rozhodnutí, které vyžaduje společenský konsenzus.
Kdo vydrží déle
Taky se blíží dvouleté výročí ruské invaze na Ukrajinu. Estonské ministerstvo obrany na konci minulého roku vydalo analýzu s názvem Vojenská strategie pro vítězství Ukrajiny a porážku Ruska. Mimo jiné se tam píše: „Nenechme se zmást, jsme to my (Západ), kdo má navrch (proti Rusku)“…
No to jednoznačně.
A ještě to pokračuje: „Rusko nemá konvenční schopnosti potřebné pro přímou eskalaci proti NATO“. Souhlasil byste s tím?
V tuto chvíli určitě nemá. Aliance je stoprocentně silnější. Je to nejsilnější vojenská aliance, pokud jsme soudržní. A my jsme soudržní.
NATO chrání miliardu lidí, má přes tři miliony vojáků, dohromady máme nějakých padesát procent světového HDP.
Takže Rusko – s jejich počtem obyvatel i výškou HDP – když to vezmeme takhle, tak nám nemůže konkurovat.
Karel Řehka (49)
- Devátý náčelník Generálního štábu Armády České republiky se narodil v roce 1975. Uniformu nosí od 14 let, kdy nastoupil na vojenské gymnázium v Opavě.
- Studoval na Vysoké vojenské škole pozemního vojska ve Vyškově a na Královské vojenské akademii v britském Sandhurstu.
- Sloužil na různých pozicích u armádních speciálních sil, byl na zahraničních misích v Kosovu a Afghánistánu.
- Od roku 2010 velel 601. skupině speciálních sil generála Moravce.
- Od listopadu 2014 až do roku 2017 vedl Ředitelství speciálních sil, které vzniklo k 1. lednu 2015. Výjimečná je jeho zkušenost jakožto zástupce velitele Mnohonárodní divize severovýchod v polském Elblągu.
- V letech 2020 až 2022 odešel dočasně do civilu a zastával post ředitele Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB).
- Funkce náčelníka generálního štábu se ujal 1. července 2022.
To ale neznamená, že se nemůže něco stát, že nemůže něco dělat. Rusko je regionální mocnost, která je ale vybavená jadernými zbraněmi a s tím je potřeba i kalkulovat.
V té analýze také Estonci zmiňují, že naším strategickým úkolem je odstranit vyhlídky Ruska, že by mohlo vyhrát na Ukrajině vojensky nebo diplomaticky. Jak to hodnotíte, povedlo se to?
Tak evidentně ne, podle toho, co dělají. Rusko pravděpodobně nepočítalo s válkou v této podobě. Důkazy i to, co se podařilo posbírat z bojiště, ukazují, že Rusko opravdu počítalo s nějakou speciální vojenskou operací, která bude v řádu dnů až týdnů.
Byl to špatný kalkul. Přepočítali se a byli zoufale nepřipravení na konflikt, který se z toho vyvinul. Rusko má nemalé problémy předvádět výkon, který předvádí. To ale neznamená, že jsou úplně ztracení. Rusové se samozřejmě učí, vyvíjejí se.
Podle mého názoru spočívá ruská teorie vítězství v tom, že si myslí, že jsou tvrdší, že oni vydrží déle a že my jako Západ nakonec polevíme, protože nás to unaví.
To by bylo z naší strany tragické. Musíme vydržet a musíme ukázat, že tohle nemá šanci na úspěch, že nás neunaví a že máme také vůli.
Takže musíme teď předvést „strategickou trpělivost“, kterou Estonci také zmiňují?
Jsem na ten pojem trochu háklivý, protože se občas používá v kontextu nicnedělání. Například když to vezmu z pohledu Evropské unie a její činnosti v Sahelu. Ale takhle to Estonci určitě nemysleli.
Je potřeba uvažovat reálně, protože typ války, který se odehrává na Ukrajině, tedy velká konvenční válka mezi dvěma velkými státními aktéry, nikdy není krátký a nikdy nebyl.
Ukrajinské jednotky se stáhly z Avdijivky. Část vojáků byla zajata, připustil velitel a neupřesnil počet
Číst článek
Dneska je veřejné mínění občas jako na houpačce. Na přelomu let 2022 a 2023 panoval přehnaný optimismus, že za chvilku končí válka. Teď naopak někteří sklouzávají do depresí a šíří se narativy, že je vše ztraceno. Obojí je špatně.
Musíme uvažovat strategicky. Teď nemůžeme přemýšlet nad tím, kolik kilometrů území se dobude za tři měsíce, ale musíme uvažovat tak, co je potřeba pro podporu Ukrajiny dělat v roce 2024, aby se mohly dělat nějaké kroky v roce 2025 a případně i v roce 2026.
Neříkejme si „je dva roky válka a pořád se nic neděje“. Podívejme se, když byla druhá světová válka, kde jsme byli po dvou letech, tedy v létě 1941. Téměř celá Evropa byla obsazená Hitlerem a začínal útok Německa na Sovětský svaz. Ale to neznamená, že Hitler nakonec nebyl poražený.
Takže ano, je potřeba strategický nadhled, nějaká strategická trpělivost a taky vidět věci prostě reálně.
