Rodinám s postiženými dětmi pomáhá homesharing. Díky němu si na chvíli odpočinou a mají čas na sebe
Rodiče dětí s mentálním postižením jsou zapřažení 24 hodin denně. Když už s extrémně náročnou péčí nemůže pomoct blízká rodina, nabízí se takzvaný homesharing. To je služba dobrovolníků, kteří jsou schopni se některým dětem jednou za čas věnovat, aby si rodiče aspoň na chvíli odpočinuli. S touto službou začala před šesti lety pražská neziskovka Děti úplňku a pomalu ji prosazuje v celé republice. Dobrovolníků, takzvaných hostitelů je ale málo.
V jedné z mnoha bytovek uprostřed Klatov pobíhá po bytě osmiletá Stela. Maminka Jana Myslivcová se ji pokouší přimět, aby aspoň chvíli vydržela v klidu. Bere jí ke stolu, tmavovlasá dívenka si bere kousek koláče a něco vykřikne. „Nají se už většinou sama, naštěstí chodí, ale nemluví. Když vás tahá za ruku, je to znamení, že něco potřebuje.“
Rodinám pečujícím o vážně nemocné děti by mohla pomoct odlehčovací služba. Navrhuje to ministerstvo
Číst článek
Stela se usmívá, odběhne k tabletu a prstíky běží po monitoru, dokud nezačne hrát hudba. „Starší jedenáctiletá dcera je v pokoji a syn spí, má tři roky,“ vysvětluje Jana, která je v podstatě od narození první dcery, tedy jedenáctým rokem doma a stará se o děti.
Jednu dobu si rodina najala jako chůvu spolehlivou studentku, která už ale dostudovala a žije jinde. Stela chodí do speciální školy, která je z Klatov půl hodiny autem. To jsou čtyři cesty denně. Občas ji vozí Jana, občas pomáhá najatá pomocnice. Proškolený empatický dobrovolník by se ale hodil.
„I maminka potřebuje čas pro sebe, aby nabrala někde síly. Potřebuje taky čas na manžela, se kterým se ten vztah odsouvá na druhou kolej. A taky čas na zdravé děti a jejich zájmy a koníčky. Stela nebude nikdy jezdit na kole nebo lyžovat, protože neudrží rovnováhu. Ale zdravé děti ano a my se jim potřebujeme, a chceme věnovat. Stačilo by, kdyby se někdo našel třeba jednou za týden nebo za čtrnáct dní na odpoledne.“
Připraveni za měsíc
Pražská neziskovka Děti úplňku začala rozjíždět homesharing před šesti lety. Podle Lenky Frišové za tu dobu získalo hostitele 90 dětí, ale tři sta dalších rodin má zájem.
„Hostitelem jsou lidé z řad veřejnosti. Péče o dítě s mentálním postižením je pro ně formou volnočasové aktivity, nikoli zaměstnáním. Setkáváme se s tím, že lidé mohou mít obavu, jestli takovou roli zvládnou. Toho se ale bát nemusí, s každým zájemcem se setkáme, probereme jeho možnosti a pak zájemce na roli hostitelů připravíme. Chceme, aby v homesharingu bylo všem stranám dobře,“ popisuje Radiožurnálu.
Hostitel může být rodina, pár nebo jednotlivec, kteří si dítě pravidelně berou na předem domluvenou dobu do své domácnosti. Jdou na procházku, uvaří oběd, hrají si.
Napadl ji bývalý přítel a škrtil tak brutálně, že zůstala v bdělém kómatu. Rodina se o ni stará 24 hodin denně
Číst článek
Homesharing organizují neziskovky v osmi krajích a v tom Plzeňském se do toho nově pustila Místní akční skupina Pošumaví. Koordinátorka Jana Javorská zatím eviduje pět zájemců a přihlásili se tři hostitelé.
„Připravujeme pro ně školení, jsou to dva víkendy a několik odpoledních kurzů. Zhruba za měsíc může být hostitel na dobrovolnickou práci připravený,“ vysvětluje.
Mezi třemi přihlášenými dobrovolníky v Pošumaví je ekonomka Radka Görnerová z Klatov. Žije s manželem a skotačivým malamutem Maxem. „Já jsem pracovala jako dobrovolník v Klokánku. Připadá mi rozumné trávit čas nějakou smysluplnou činností. Když se to dá naplánovat dopředu, dají se dvě hodiny týdně zvládnout.“
Podle Lenky Frišové z Dětí úplňku je homesharing přínosný pro všechny strany. „Rodiče mají čas nabrat nové síly nebo se věnovat svým dalším dětem. Děti získají nové vztahy, zkušenosti a dovednosti. Najdou dalšího člověka, který je bere takové, jaké jsou s pochopením, s otevřeným srdcem. Hostitelům homesharing přináší radost a dobrý pocit, nový pohled na svět.“
